|

2013-050-02-220

220. Stanovisko Poslanecké sněmovny k rezoluci UNESCO upírající práva Státu Izrael na Chrámovou horu a Zeď nářků v Jeruzalémě

Date2016-10-19
Meeting2013/050
Agenda Item2013/050/220
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/bqbs/b05122001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   006 < Page 007 > 008
Předseda PSP Jan Hamáček Ještě prosím paní poslankyni, aby posečkala, pan ministr si přeje vystoupit s přednostním právem. A hned poté budete mít slovo. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Vážení kolegové, pan předseda na mě zapomněl. On se přiznal, řekl mi, že na mě zapomněl. Abyste věděli, jak se cítím, protože jsem chtěl reagovat na kolegu poslance Korteho. Já jsem mu chtěl odpovědět na jednu věc. On řekl, že mu vadí mlčení, že si myslí, že máme pojmenovávat pravdu, jestli jsem to správně pochopil, a že musíme vydat svědectví toho, co si myslíme. Já mu vlastně rozumím, protože jsem vlastně váš mnoholetý kolega a také jsem tady často cítil jako svou povinnost věci pojmenovávat. Připadá mi vlastně, že je to základ existence Sněmovny, že máme za úkol vydávat svědectví o tom, co si myslíme. Jenom abyste mi rozuměli, já si dneska úplně tak nejsem jistý, že musím každou chvíli vydávat svědectví pravdě. To říkám poslanci Kortemu i vám dalším. A důvod se vám pokusím vysvětlit. Je to proto, protože jste konfrontováni s tím, že máte informace, celkem spolehlivé díky tomu, že máme zdroje, že tam prostě někde v Sýrii jsou lidé, kteří umírají na rakovinu a nemají vůbec léky, nebo že tam jsou děti, které nemají antibiotika. Není tam nic. Postupně ve vás vzroste úplně jiná potřeba, protože se vám zdá, že to, co máte jako nejnaléhavější úkol, je nějakým způsobem docílit toho, abyste k těmto lidem dostali třeba léky nebo dialýzu, protože výbuchy, jak jsem zjistil, vedou k tomu, že lidem vypadávají ledviny. Takže když tam dovezete několik dialýz, tak vám tam všichni blahořečí a jsou šťastní, že jste jim je přivezli, protože dialýzy tam zachraňují životy. Nebo tam přivezeme normální vozíky pro mrzáky, protože ti lidé nejsou schopni se vůbec pohybovat, pitomé vozíky pro mrzáky, které tam vůbec nejsou. Ono to ve vás naroste, že si říkáte, že to, co bychom měli dělat, je prostě tohle. A chcete-li to udělat, tak musíte třeba chvilku mlčet, protože kdybych vystoupil a nazval to, jak to je a co si myslím o těchto lidech, tak bych to sice mohl udělat, ale z logiky věci je to tak, že vozíky a pitomé dialýzy, pardon za pitomé, tam nedovezete. A to je to, s čím jsme konfrontováni. A řeknu vám, i co se týče Izraele a Palestiny. Taky jsem se snažil často v minulosti říkat, jak to je, co si myslím, jaká je pravda. Když se pohybujete mezi těmi stranami, tak to, na co narazíte, je obrovská míra nedůvěry. Lidé vlastně žijí skoro pár kilometrů od sebe. To mi někdy připadá neuvěřitelné, to je jak z jedné pražské čtvrti do druhé, vzdálenost mezi nimi. Oni spolu tam žijí 40, 50 let podle toho, jak jsou staří, a říkají: já jsem toho druhého nikdy v životě nepotkal. A je to 12 km vedle. A vy jim skoro posíláte, co si jeden a druhý myslí, protože oni si to neřeknou. Tam to prostě nejde pro obrovskou nedůvěru, a dokonce víc pro nenávist, která tam je. Na palestinské straně slyšíte úplně vážně: oni Izraelci chtějí obnovit Šalomounův chrám, úplně vážně, oni to chtějí znovu vystavět. To si říkáte, Ježíši Kriste, to není možné, to snad nemyslíte vážně. Ano, oni vážně chtějí obnovit Šalomounův chrám. Potom to říkáte Izraelcům a ti nad tím žasnou, že to snad nemůžou myslet vážně, taková hloupost, absurdita. Takhle to prostě funguje. A vám připadá - co dělat v takovéto situaci? Snažíte se snižovat nedůvěru, ale máte omezené výsledky. A to, co vás napadne konkrétní, je, že například když na palestinské straně jsou mladí lidé nezaměstnaní, se velice vyplatí, a dokonce Izraelci vám potvrdí, že to je vlastně správné, dát těm mladým práci, aby nebyli obětí těch extremistů, kteří je tam lákají úplně jinam. Dát jim práci je to nejefektivnější. A nakonec vám obě strany řeknou: to je asi rozumné. A tak se snažíte udělat něco z tohohle, udělat něco, co máte pocit, že konkrétně pomáhá tomu, že se situace trochu uklidní. V té chvíli už nemá člověk chuť na žádná politická prohlášení podobného typu, která vlastně znovu vytvářejí nedůvěru, znovu to eskalují. Ta jsou špatně. Já jsem o tom dneska hluboce přesvědčen. A jestli někdy mlčím, jak tady naznačil poslanec Korte, tak bych vás rád jen ujistil, že je to právě proto, že mi připadá, že v tom prostoru, kde možná neříkáme každou chvíli, co si myslíme, dostáváme prostor, pokud tam máme důvěru, pomáhat udělat věci, které skutečně pomohou trochu snížit napětí, ať je to v Sýrii, nebo je to na palestinských autonomních územích. Já se vám snažím upřímně říci, co je to, co mě dneska vede. Aby to nebylo špatně vykládáno. Mlčení nemusí být přece jenom zbabělost. Mlčení je někdy, že máte pocit, že některé věci je třeba se snažit dělat, pokud je šance, tak to zkoušet, dokud to ještě jde. A já to mám spojené s konkrétními lidmi a případy, které vidím. Tak mi odpusťte, že jsem se do toho tak pustil, ale byl bych rád řekl, že kdybych si byl jist, že to pojmenování bude mít efekt a účinek, že to někomu pomůže, že to prostě něco zachrání, že to vytvoří trochu víc míru, trochu méně násilí, tak bych to tady řekl.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name