|

2013-049-08-021

21. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony /sněmovní tisk 642/ - druhé čtení

Date2016-09-16
Meeting2013/049
Agenda Item2013/049/021
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/bqbs/b28702101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   008 < Page 009 > 010
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu zpravodaji a nyní ještě před paní kolegyní Válkovou faktická poznámka... (Poslankyně Válková přichází k řečnickému pultíku.)Paní kolegyně, ještě chviličku, ještě faktická poznámka paní poslankyně Hnykové, které samozřejmě jako při každé faktické poznámce omezím čas vystoupení na dvě minuty a dočkáte se svého vystoupení. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Jana Hnyková Děkuji, pane předsedající. Já se omlouvám, já jsem se nestihla přihlásit před panem poslancem Bendou. Já bych se chtěla vrátit k vystoupení paní ministryně Marksové. Já ve svém kraji jezdím a seznamuji se nejen s problematikou dětských domovů, ale také diagnostického ústavu. A do jakéhokoliv dětského domova, kam přijedu, tak první věc, která zaznívá, prosím vás, udělejte něco s tím, aby děti, které mají výchovné problémy nebo jiné problémy, aby byly nejdříve zdiagnostikovány a pak byly předány do péče těch dětských domovů, protože my s tím máme velké problémy. Já jsem velmi ráda, že tady paní kolegyně Válková, kolegyně Aulická podaly pozměňující návrhy, můžeme o tom samozřejmě diskutovat. Jsem ráda, že jsme ho zařadili na jednání výboru pro sociální politiku. Ale já si myslím, že když to převedu do své profese zdravotní sestry, tak si myslím, že je důležitá vždycky diagnostika, aby ti vychovatelé věděli v dětských domovech, jak s tím dítětem mají jednat, jak k němu přistupovat. A to si myslím, že pro to dítě je velmi důležité. Navíc diagnostické ústavy i metodicky vedou ty dětské domovy, poskytují jim, velmi intenzivně s nimi spolupracují. A já si myslím, že ne všechno je, co bylo dříve, špatně a že některé věci by se měly napravit, jako se třeba napravuje zákon o vzdělávání, o sestrách. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a nyní již paní poslankyně Helena Válková se svým vystoupením. Prosím, paní kolegyně, máte slovo. Poslankyně Helena Válková Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych měla poděkovat předřečnici, protože mně udělala takové velmi, velmi dobré entrée z praxe. Já také, jak učím na katedře sociální práce, tak mohu podpořit její poznatky z praxe i z té akademické výuky, kdy v podstatě, proč o tom takhle hovořím, učím lidi, kteří vedou potom agendy sociální práce včetně OSPODu a mají velice dobrou informaci a velice dobré znalosti o tom, co jsou s to sami posoudit a co nikoliv. A teď se dostanu k tomu našemu problému. Novela občanského zákoníku, kterou máme na stole, je opravdu jedna z nejskromnějších. A já jsem tomu velmi ráda, protože zatím neuplynulo tolik času, abychom měli správný čas na to, abychom zasáhli zásadněji a koncepčním způsobem nebo abychom přijali nějaké koncepční změny občanského zákoníku. Pozměňovací návrh, který já tady hájím, patří do toho druhu novel, které vlastně napravují jenom určité nedostatky, ke kterým došlo v tom nejlepším úmyslu zajistit ještě víc práv dítěte, the best interests of child, Úmluva o právech dítěte, kterou jsme také vázáni. Ne vždycky ale soud, který rozhoduje o právech dítěte, a v tomto směru jde o děti se závažnými poruchami chování, je ten nejlepší orgán v jejich zájmu, který posoudí rizika i do budoucna, charakter poruchy chování a zohlední i faktickou kapacitu, odbornost, to, co máme k dispozici v oblasti zacházení. Tradičně to byla u nás v České republice diagnostická zařízení. Navíc ta diagnostická zařízení v poslední době doznala změny, i pokud jde o standardy zacházení s dětmi ve školských zařízeních. Upravuje to velmi podrobný výnos, který byl vydaný 1. února 2016 - Postup diagnostických ústavů, výnos ministryně školství číslo 5/2016, kdyby si to chtěl někdo z vás dohledat. Čili ten návrh velmi jednoduše vrací současný stav do stavu, který byl koncem roku 2013, před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku, kdy o konkrétním zařazení dítěte s uloženou ústavní výchovou do toho konkrétního zařízení rozhodoval diagnostický ústav poté, co diagnostikoval charakter poruch jeho chování. Tady je dlužno připomenout, že do současné doby nikdo nezpochybnil rozhodování, které provádějí diagnostické ústavy, když rozhodují, do jakého zařízení má být umístěno dítě s uloženou ochrannou výchovou. Takže o nařízené ústavní výchově, kdy jde o menší poruchy chování, rozhodují soudy, ty nejsou samozřejmě povinné předem nechat dítě v diagnostickém ústavu vyšetřit, často to tak není, a pak jsou povinné se vypořádat s tvrzením zástupců OSPODu, které - vím z vlastní zkušenosti, vážená a milá paní ministryně prostřednictvím pane předsedajícího - není vždycky zcela vyrovnané a odborné, jak bychom rádi měli na území celé České republiky. Prostě úroveň a kvalita OSPODů je rozdílná. A myslím si, že tady skutečně dochází k tomu, že od něj chceme více, než můžeme chtít. Čili diagnostická zařízení, která prioritně by měla sloužit k diagnóze poruchy chování a odpovídajícímu zařazení dítěte, ta soud nemusí povinně takzvaně vzít dohry, nemusí dítě tam nechat vyšetřit, ale musí povinně přihlédnout k hodnocení OSPODu, který na to není dostatečně odborně vybaven. Výsledek je takový, že soudy rozhodují váhavě, rozpačitě, pomalu. To, co tady prezentuji, je současně i stanoviskem opatrovnických soudů, které mě požádaly, abych jejich jménem tlumočila, že by se této kompetence rády vzdaly ve prospěch diagnostických ústavů, to znamená, o tom, do jakého konkrétního zařízení bude dítě zařazené, a rozhodovaly skutečně jenom o nařízení ústavní výchovy. To za prvé. Za druhé. Byla jsem přítomna na jednání výboru pro práva dítěte. Tam zazněla i řada připomínek ve prospěch bývalého modelu a v neprospěch toho stávajícího. Hromadí se děti v zařízeních, kde už by bylo třeba, aby je opustily třeba v souvislosti s ukončením školní docházky a přešly do jiného zařízení. Soudy to nestíhají. To je další věc. A co tady by mělo také jistě zaznít, že Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo školství nemají s tím pozměňovacím návrhem problémy. Má to jedině Ministerstvo práce a sociálních věcí z mně dost nepochopitelných důvodů, které vycházejí z ryze formálně juristických argumentací toho typu, že soud je tím nejlepším orgánem a institucí, který by měl o dítěti rozhodovat. To, že v praxi to vede ke stavu, kdy dítě je někde, kde by být nemělo, že o jeho přemísťování se rozhoduje pomalu a zdlouhavě a že ti, kteří o tom rozhodují, by se rádi ve prospěch odborněji vybavených institucí toho vzdali, o tom Ministerstvo práce a sociálních věcí mlčí. Na to jsem chtěla ve svém vystoupení upozornit. Současně také na to, že jsem vzala v úvahu připomínku, kterou právě v posledním pozměňovacím návrhu jsem zohlednila, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí upozornilo, že u dětí mladších tří let, čili tzv. kojenecké ústavy, neexistuje diagnostické zařízení, které by mohlo nebo mělo rozhodovat na místo soudů, takže tam by ta úprava - jedná se o minimum dětí, protože se vychází z principu, že dítě do tří let vůbec do ústavních zařízení nepatří, a když, tak i nadále by o tom rozhodovaly soudy. A totéž se týká i umístění v zařízení sociálních služeb, kdy jde například o děti s poruchou autistického spektra, s agresí v chování, kdy zařízení nechce dítě přijmout, rodina to potřebuje, takže se obrací na soud a samozřejmě to má doložené znaleckými posudky, aby takové dítě v ústavním zařízení umístila. Končím. Proto vás prosím o to, abyste podpořili tento pozměňovací návrh a umožnili tak, aby se o dětech rozhodovalo kompetentně s využitím odborných znalostí, rychle a aby i pružně se reagovalo na jeho vývoj tím, že bude přemístěno bez zbytečných zdržení, ke kterým nyní dochází, do pro něj optimálního zařízení. Děkuji

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name