|

2013-049-02-010

10. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti /sněmovní tisk 413/ - druhé čtení

Date2016-09-07
Meeting2013/049
Agenda Item2013/049/010
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/049schuz/bqbs/b06601001.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   002 < Page 003 > 004

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová děkuji, pane poslanče, a prosím s přednostním právem pana předsedu klubu ODS Zbyňka Stanjuru. Prosím, máte slovo. Poslanec Zbyněk Stanjura Děkuji za slovo. vystoupení bude poněkud delší. Chtěl bych představit a podrobně zdůvodnit pozici Občanské demokratické strany a nabídnout vládě kompromis, který by mohlo podpořit více než 120 poslanců naší Sněmovny. Chci říct, že finanční ústava - pokud mohu používat tento podle mého názoru přesnější a ne úplně právně formální název - je naším dlouhodobým programovým cílem. V minulém volebním období jsme ve vládě prosadili a do Poslanecké sněmovny poslali návrh finanční ústavy, pak jsme vedli jednání s tehdejší opozicí, nedospěli jsme ke kompromisu, tudíž ten zákon po rozpuštění Sněmovny skončil. V dnešní době můžeme debatovat a za to období posledních čtyř pěti let vznikly čtyři návrhy. První byl návrh naší vlády. K tomu se scházeli zástupci politických stran na Ministerstvu financí, kde vyjasňovali své pozice. Potom v tomto volebním období vznikl návrh kolegů z TOP 09. To byl sněmovní tisk číslo 24, který Poslanecká sněmovna zamítla. Potom vznikl návrh Ministerstva financí, který poslal pan ministr financí v květnu 2014 do připomínkového řízení, a výsledkem byl návrh Sobotkovy vlády z února 2015 a to jsou tři sněmovní tisky, které dnes projednáváme. Pokud se podíváme dovnitř všech čtyř návrhů, tak všechny čtyři pracují se třemi nástroji. První je vznik Národní rozpočtové rady, druhý je zavedení dluhové brzdy a třetí je, jak se vypořádat s hospodařením samosprávných celků. bych se postupně věnoval těmto třem oddílům nebo třem problematikám. Národní rozpočtová rada. bych řekl, že tady je v zásadě nejjednodušší dohoda. Všechny čtyři návrhy se liší velmi mírně. Jejím úkolem být sledování vývoje hospodaření v sektoru veřejných institucí, hodnocení pravidel rozpočtové odpovědnosti, zejména dodržování číselných fiskálních pravidel. Počet členů se u jednotlivých návrhů pohybuje od tří do pěti, volit je Poslanecká sněmovna, počet zaměstnanců se odhaduje na 10 15, roční náklady do 50 mil. . Hradit se mají z rozpočtu České národní banky. Když zhodnotíme ty čtyři návrhy, tak se liší velmi nepatrně a my jsme připraveni podpořit návrh, který předložila tato vláda. Rozdíly jsou skutečně velmi malé a nemá cenu vést vážnou debatu k finanční ústavě o tom, jestli členové budou tři, nebo pět a kdo je bude volit, kdo je bude navrhovat. Účel bude splněn. Rozpočtové náklady jsou skutečně v řádu desítek milionů korun ročně, což není žádná vysoká částka. Druhá oblast, a tam jsou největší názorové rozdíly, je dluhová brzda. Pokud porovnáme čtyři návrhy, o kterých jsem mluvil, tak nejprve řeknu naši výchozí pozici. ČR podle našeho názoru musí mít nižší poměr veřejného dluhu k HDP, než stanovují pravidla EU, protože jsme malá otevřená ekonomika a jako malá otevřená ekonomika jsme citlivější na vnější šoky, a vyšší zadlužení se tak citlivěji promítá do výnosů vládních dluhopisů a potažmo i do růstu ekonomiky. V původním vládním návrhu z minulého volebního období jsme vlastně zavedli pět pásem a jednotlivá opatření podle výše dluhu veřejných rozpočtů vůči HDP. První pásmo pod 40 % - tam se vlastně nedělalo nic. V druhém pásmu 40-45 % bylo omezování poskytování nových státních záruku s tím, že ve zdůvodnění při předložení rozpočtu vláda zdůvodní Sněmovně zvyšování zadlužování. Třetí pásmo bylo při zadlužení mezi 45 a 48 % HDP, kdy vláda měla rozhodnout o vázání min. 3 % výdajů schváleného státního rozpočtu. Pokud by se to opakovalo, vláda zmrazí výdaje státního rozpočtu, státních fondů i zdravotních pojišťoven apod. Pokud by byl veřejný dluh mezi 48 a 50 %, vláda by měla povinnost předložit návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů a zdravotních pojišťoven. To samé by platilo pro rozpočty územně samosprávných celků. A pokud by to překročilo 50 %, tak by vláda musela požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru. V okamžiku, kdy koalice funguje, tak bezesporu je normální, že koalice si tu důvěru v Poslanecké sněmovně udrží. Pokud to srovnám se sněmovním tiskem 24, který Poslanecká sněmovna již zamítla v tomto volebním období, tak byl v podstatě stejný, jenom ty hranice byly o 5 % posunuty směrem nahoru, což byl kompromis vůči kolegům z levice, kteří ta původní čísla považovali za příliš nízká. Takže mechanismus zůstal stejný, jenom se o 5 % dluh zvedl, kdy se jednotlivé instrumenty dluhové brzdy nastartovaly. Pak přišel návrh Ministerstva financí, který byl poslán do vnějšího připomínkového řízení, kde byla jenom jedna hranice, nebylo to postupné a ta hranice byla stanovena na 55 % dluhu vůči HDP. Nástroje byly ale podobné. Byly koncentrovány do jednoho. Takže vláda by měla za povinnost předložit návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu, stejně tak rozpočtů státních fondů, zdravotních pojišťoven. Územní samosprávný celek by musel schválit svůj rozpočet na příští rok jako vyrovnaný nebo přebytkový, veřejné instituce by nesměly přijímat nové dlouhodobé závazky a stát by poskytoval státní záruky pouze na základě zákona platného v den vyhlášení schodku 55 %. Nakonec z toho vznikl návrh, který prošel vládou, a to jsou sněmovní tisky 411 413, kde bylo sice zachováno 55 % - jedna hranice, ale místo jasné formulace vyrovnaný či přebytkový státní rozpočet byl použit oblíbený eurospeak, to znamená, vláda by měla povinnost předložit návrh rozpočtu, který vede k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí. Sami uznáte, že to je skutečně bruselština, že pod tím si může kdekdo představit lecco. A ostatní nástroje v zásadě jako vyrovnané rozpočty zdravotních pojišťoven zůstaly zachovány. Ve všech variantách v zásadě byly zakotveny výjimky z tohoto přísného režimu, které de facto jsou stejné ve všech návrzích - v případech živelních katastrof, také rok po volbách, že přichází nová vláda a nemůže okamžitě reagovat a podobné věci. Když porovnáte dluhovou brzdu a všechny čtyři návrhy, tak v zásadě jak původní návrh minulé vlády, návrh z dílny kolegů TOP 09, ale i návrh, který poslal pan ministr financí do připomínkového řízení, jsou v zásadě stejné. Jsou tam sice jinak postaveny jednotlivé hranice, nebo naopak v tom posledním případě byla jenom jednotná hranice, ale nástroje jsou přibližně stejné. Nejhůř vychází z našeho pohledu kompromis, který vznikl na vládě a který dneska projednáváme. A pokud použiji trošku ostřejší přirovnání, tak zůstal z finanční ústavy jenom nadpis, nic jiného. Je to pravděpodobně pod vlivem pana ministra Dienstbiera a jeho legislativců, kteří tvrdí, že nemůžeme mít parametry finanční ústavy v Ústavě. Podle ten názor je chybný. A když se podíváme do okolních zemí, tak bychom to klidně v Ústavě mít mohli, protože v okamžiku, kdy bychom schválili ty zákony, jak jsou předloženy, to není finanční ústava, je to obyčejný zákon, jehož změnu přijímá prostá většina v Poslanecké sněmovně. My jsme se jednání, které svolal pan ministr financí, účastnili. Přišli jsme s vlastním kompromisním návrhem, který vám teď představím. Mám s sebou čtyři, resp. šest pozměňovacích návrhů, které jsou ke všem třem tiskům, nicméně v zásadě se jedná pouze o dvě věci, jsou tam varianty. Za prvé navrhujeme, a nechceme přesvědčovat vládní koalici, aby zaváděla zpátky těch pět pásem, respektujeme názor vládní koalice, že to pásmo být jedno, nebo ta číslovka být jedna. Variantně ovšem nabízíme, aby to nebylo 55 % zadlužení vůči HDP, ale pouze 50 %. "Pouze" je myslím nepatřičné, takže 50 % nebo 55 %. Současně navrhujeme, aby nástroje dluhové brzdy, které jsou dneska ve sněmovním tisku 412, to znamená v normálním zákoně, byly přeneseny do ústavního zákona, to znamená do sněmovního tisku 411. Pak samozřejmě navrhujeme posunout účinnost vždycky o jeden rok, protože vzhledem k dlouhému projednávání tam lhůty, třeba 1. leden 2016, uplynuly apod., to je spíš technická věc. A pak navrhujeme, aby opatření, která se týkají hospodaření samosprávných celků, neplatila od 1. ledna 2016, ale od 1. ledna 2020. Vysvětlím to poměrně jednoduše. Příští komunální volby budou právě v roce 2018 a si myslím, že nové politické reprezentaci je třeba dát zhruba rok a čtvrt, aby se připravila na účinnost a na pravidla, která může obsahovat finanční ústava. Teď představím naše pozměňovací návrhy. K sněmovnímu tisku 411, to je ústavní návrh zákona, jsem připravil jménem našeho klubu celkem čtyři pozměňovací návrhy. Od toho, který nám vyhovuje nejvíce, po ten, který se nejvíce blíží návrhu vlády. A pracuji tam s dvěma parametry. První je změna z 55 % na 50 % HDP. To jsou první dva návrhy. Třetí a čtvrtý variantně zachovávají hodnotu dluhu veřejných rozpočtů vůči HDP ve výši 55 %. A druhá změna - zase je tam variantně promítnutá, že místo bruselské, gumové definice ve dvou variantách navrhujeme, aby vláda měla povinnost předložit návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu. Když to zjednoduším, první pozměňovací návrh říká: vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet v okamžiku, kdy dosáhneme hodnoty. Hodnota je 50. Druhý návrh říká: nechávat tu bruselskou formulaci a současně říká, hodnota je 50 %. Třetí variantní návrh říká: zachovejme vládou navrženou hodnotu 55 % a k tomu navrhujeme vyrovnaný nebo přebytkový státní rozpočet. A čtvrtá varianta, to opravdu je sama mez, kam my můžeme ustoupit. Je to v ústavním zákonu. Zachováváme hranici 55 % HDP, jak navrhuje vláda, a zachováme bruselskou gumovou definici, co vláda v takovém okamžiku předložit. Myslím si, že to je velký krok směrem k vládní koalici. A pokud zejména členové sociální demokracie myslí vážně svá slova o tom, jak i oni si přejí finanční ústavu, tak v jednom ze čtyř návrhů se můžeme potkat a můžeme najít dostatečnou většinu pro přijetí tohoto zákona. Pokud v těchto čtyřech pozměňovacích návrzích přesouváme dluhovou brzdu z normálního zákona do ústavního, tak logicky u normálního zákona přichází můj pozměňovací návrh, který otázky dluhové brzdy z toho zákona vyjme. Nemůžeme je mít ústavním i v normálním zákonu. A k tisku 413, tam je pouze pozměňovací návrh technického charakteru, který posouvá účinnost. Nic jiného není. skončím své vystoupení, všechny svoje návrhy předám panu zpravodaji. Jsou uvedeny v systému. V podrobné rozpravě je načtu. Abych to shrnul. Občanská demokratická strana považuje finanční ústavu za důležitou věc. To přijetí je pro nás tak důležité, že jsme připraveni k velkým ústupkům a kompromisům, protože i ta samotná hodnota i v těch podle nás horších parametrech je lepší než nemít žádnou finanční ústavu. Ale neděláme to pro to, že to po nás chce Brusel a EU. My jsme o tom přesvědčeni, že to je dobře, protože to je dobře pro Českou republiku. V době, kdy jsme s tím přišli poprvé, tak se nám mnozí z politických konkurentů a z politických soupeřů smáli. Následně, zejména eurohujeři, když zjistili, že podobnou směrnici přijala EU, tak najednou se k tomu hlásí. Ale hlásí se jenom slovně. Tady je konkrétní návrh, konkrétní krok směrem k vládnímu návrhu a věřím, že ho nezahodíte. Pokud nebudete ochotni přemístit dlouhou brzdu z normálního do ústavního zákona, tak to není žádná finanční ústava. Je to nějaký normální finanční zákon, který může kdykoliv změnit běžná většina. To znamená většina přítomných v okamžiku hlasování. A pokud takový návrh zákona nevrátí ani Senát nebo prezident, tak k tomu nepotřebujete ani 101 hlas v Poslanecké sněmovně. Pokud ovšem najdeme kompromis v jednom z těch čtyř. A ty varianty jsou pro nás logicky jedna, dvě, tři, čtyři. V tomto pořadí jsou pro nás nejvíce vyhovující, říkáme to otevřeně. Jsme připraveni zákony podpořit, i když projde pro nás ta nejméně výhodná varianta pozměňovacího návrhu, to znamená největší kompromis směrem k vládní koalici. Pokud nepřijmete ani to, milí kolegové ze sociální demokracie, a mluvím k vám, tak jasně ukážete to, co si myslím dlouho, že vy slovně chcete fiskálkompakt a chcete finanční ústavu, ale prakticky ji vlastně nechcete. Když jsme vyjednávali o prvním návrhu zákona ještě v dobách naší vlády, tak jsem použil takový bonmot na vyjednávání s tehdejším expertem sociální demokracie, dnes s ministrem průmyslu a obchodu, po těch debatách. Vy, sociální demokraté chcete fiskálkompakt, a nechcete ho plnit, ty parametry. My jako občanští demokraté chceme plnit parametry kvůli ČR, a nechceme fiskálkompakt. To jsou paradoxy české politiky. Tak to prostě je. A pokud využijete naší nabídky a podané ruky, tak přesvědčíte, že jsem se mýlil. Že jsem byl vůči vám příliš příkrý a že i členové sociální demokracie skutečně nějakou finanční ústavu chtějí přijmout. Pokud ovšem setrváte na svém stávajícím názoru, že ústavní zákon o finanční ústavě je vlastně jenom nadpis, tak to se na nás nezlobte, takovou hru s vámi hrát nebudeme. Dávat nadpis do ústavy je... Možná se to líbí Jiřímu Dienstbierovi, ale nám se to skutečně nelíbí a v takovém případě naše hlasy získat nemůžete. A v takovém případě naše hlasy nezískáte. Myslím, že jsem jasně dokumentoval, že to není pouhá kritika a že přinášíme kompromisy. A věřím, že si před třetím čtením, bude kdykoliv v tomto volebním období, najdeme čas ke společnému jednání a že jeden z pozměňovacích návrhů v bodě 411 přijmeme. Pak logicky musíme přijmout i ty de facto technické úpravy ve sněmovních tiscích 412, 413. Děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě se k pozměňovacím návrhům samozřejmě přihlásím.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name