|

2013-048-03-219

219. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Date2016-06-30
Meeting2013/048
Agenda Item2013/048/219
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/bqbs/b09021901.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   006 < Page 007 > 008
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Paní poslankyně Miroslava Němcová se hlásí dále do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Miroslava Němcová Děkuji ještě jednou za slovo. Děkuji za tuto odpověď, která, musím přiznat, je o málo obsažnější než ta, kterou jsem dostala v písemné podobě, a i proto, že jsem tu neobsažnou, nebo bezobsažnou odpověď, kterou jsem obdržela v písemné podobě, považovala za tak chabou, proto jsem požádala, aby byla přenesena na půdu Poslanecké sněmovny a mohli jsme ji projednávat a dostat alespoň tímto způsobem z pana předsedy vlády poněkud konkrétnější odpovědi. Takže abych vám to přiblížila. Já jsem se ve své interpelaci ptala na čtyři okruhy, které se týkaly návštěvy čínského prezidenta v České republice. Uběhly už mezitím tři měsíce. Zdá se, že tato věc ztratila svůj náboj a ztrácí také veřejný zájem o to, co se vlastně v těch dnech odehrálo, ale přesto si myslím, že když už to téma bylo otevřeno, má se také nějak rozumně uzavřít. Prvním okruhem, na který jsem se ptala pana předsedy vlády, bylo vyjádření prezidenta Miloše Zemana v čínské televizi, kde řekl - cituji: Byly velmi špatné vztahy mezi bývalou vládou České republiky - zdůrazňuji bývalou vládou České republiky -, protože tato vláda byla velmi submisivní pod tlakem Spojených států a Evropské unie. Teď jsme zase nezávislou zemí a tvorba naší politiky je založena na našich vlastních zájmech. Ptala jsem se pana premiéra, zda jednal s prezidentem během přípravy té návštěvy a ladili společně zahraniční politiku, protože každé vyjádření nejvyšších představitelů konkrétní země znamená určení směru naší zahraniční politiky. V odpovědi, kterou jsem dostala písemně, na tuto otázku nebylo ani slovo. Ptala jsem se za druhé, jestli jednal s prezidentem ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. V písemné odpovědi ani slovo. Dnes jsem se tedy dozvěděla, že pan ministr zahraničních věcí s panem prezidentem před návštěvou čínského prezidenta jednal. Že s ním jednal o těch otázkách, které se asi týkají nějaké míry našich zájmů, čínských zájmů, ale rozhodně jsem rozuměla tomu tak, že pan prezident neseznámil ministra zahraničních věcí s tím, jak postaví svoje vystoupení a jak je bude prezentovat. Tedy tím, že konečně jsme svobodnou zemí a konečně nezávisle můžeme určovat, co je a co není naším zájmem. Teď tady pan premiér připomněl ty základní zlomy v pětadvacetiletí naší společnosti, tedy vstup do NATO, vstup do Evropské unie. A myslím si, že jestliže trvá na tom, že toto byly pozitivní akty v životě České republiky, tak by se měl okamžitě poté, co prezident republiky je vlastně zpochybnil, tak se měl on jako předseda vlády, tedy ten, kdo je zodpovědný za zahraniční politiku, nebo vláda jako celek, tak se měl okamžitě vyhradit proti tomu, co zvolil jako výstup prezident republiky. Nestalo se to tak. Slyšíme to až dnes na půdě Sněmovny s odstupem tří měsíců, kdy se bohužel obávám, že už to téměř nikoho nezajímá. Chci ale říct, že pan předseda vlády propásl šanci jasně si dupnout a říci, co je tedy zájmem České republiky a co není, a to i s ohledem na to, že by si možná neudělal ten dobrý puntík na Hradě, ale myslím, že o tohle by hrát neměl. Že by se měl starat o to, co je v zájmu České republiky. Tolik k tomu bodu 1, k tomu, co během té návštěvy představovala nebo jak ji zarámovala slova prezidenta Miloše Zemana. Je potřeba ještě v této souvislosti upozornit na to, že ona asi ta slova jen tak nepadají z nebe, že někde se muselo takovéhle vyjádření vzít, v žádném případě si nemyslím, že prezident republiky to jenom tak nadhodil. On tím něco sledoval a někdo mu musel poradit, kterým směrem toto vyjádření má vést. Mě k tomu přivedlo, kdo mu to asi radí, to, co jsem se dozvěděla z otevřených zdrojů, tedy že na návrh hradního kancléře pana Mynáře a šéfa poradců pana Nejedlého se oficiálním poradcem českého prezidenta Miloše Zemana stal předseda představenstva CEFC pan, teď nevím, jestli to řeknu přesně, Jie Ťien-ming, a píše se ve veřejných zdrojích o jeho spřízněnosti s vlivným čínským armádním klanem, a nemluví se o tom jenom v našich českých komentářích, ale píše o tom např. i bezpečnostní magazín National Interest. Takže asi je zajímavé sledovat to, co říká prezident republiky, kým je obklopen. A jestliže jsem se zároveň dočetla, že toto jméno pana, znovu se omlouvám, jestli to říkám dobře, Jie Ťien-minga, že se někde psalo, že se moc nemá uvádět, že Čína je z toho dosti nervózní, protože je snad synem nebo vnukem nějakého významného představitele armády v Číně a pořád ještě je to taková poněkud tajuplná osobnost, která má zůstat, a jeho zájmy mají zůstat někde skryty, tak já jsem si myslela, že se přece jenom dozvím od pana předsedy vlády alespoň náznak toho, co zde říkám já. Protože já z něj nepáčím žádné tajné informace, nedobývám se pod slupku toho, co může vědět pouze on, protože má přístup k jinému typu informací než já. Já se ptám pouze na ty veřejné zdroje a myslela jsem si, že pan premiér v závažnosti toho tématu se přece jenom odváží víc a popíše ty souvislosti trochu hlouběji. Když to neudělal on, musím to udělat já. Pokud jde o to zabezpečení, druhým okruhem bylo zabezpečení čínské návštěvy v hlavním městě Praze. Souhlasím s tím, že zde byla v minulosti různá závažná jednání mezinárodních institucí, byly zde vlivné hlavy států, nebo ty nejvlivnější hlavy států, ale pamatuji si např. na návštěvu amerického prezidenta jak George Bushe mladšího, tak Baracka Obamy. A já jako v případě George Bushe mladšího běžný občan jsem nebyla limitována téměř ničím, chodila jsem po pražských ulicích, tak jak jsem potřebovala, na Václavské náměstí, kde se konal ten jeho projev, byť byl tedy nějakou bariérou chráněn, ale v každém případě nebyla odblokována půlka Václavského náměstí, aby tam nikdo nesměl. Pamatuji si na návštěvu Baracka Obamy, kde jsem se tehdy už jako reprezentant Poslanecké sněmovny, ale spolu se mnou i běžní občané, dostala na hradní náměstí. Je pravda, že tam byly kontroly, že jsme museli projít bezpečnostními rámy, že takto byla zajištěna bezpečnost Baracka Obamy a umožněno jeho vystoupení před pražským panoramatem a sdělení tehdejších aktualit světu, ale normálně jsme tam mohli přijít. Neudály se takové příšerné manévry jako v případě čínského prezidenta, kdy vlastně z Hradčanského náměstí, víme, jak to tam vypadalo, byli lidé vyháněni apod. Ptala jsem se také v této souvislosti na to, jaká byla skutečná role pana Jaroslava Tvrdíka, protože asi nemá smysl zastírat, že vlivná byla. Ano, stojí v čele nějaké té komory, nevím, obchodního přátelství, česko-čínská. Ano, to respektuji, takovéhle postavení, takových komor je v České republice jistě řada a jejich reprezentanti, podobně jako třeba skupiny přátel Poslanecké sněmovny, jsou zváni v případě, že navštíví naši zemi někdo, ke komu oni tím, že jsou členy přátel skupin, dávají svůj vztah, tak jsou k tomu zváni. Rozumím tomu, že se v nějaké míře podílejí i tyto skupiny na přípravě takto vrcholných návštěv. Ale to, co se odehrávalo v případě angažmá této skupiny, na mě to dělalo dojem, že to organizovala právě, celou tu návštěvu, více česko-čínská skupina pana Tvrdíka než samotná vláda. Skoro bych řekla, že česko-čínská skupina, pan Nejedlý a tady ten pan předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming byli ty hlavní postavy, které to asi zabezpečovaly, a pravděpodobně s nimi celá čínská ambasáda. A to je třetí okruh, ke kterém jsem vztahovala své dotazy ve své písemné interpelaci, tedy role čínské ambasády v Praze při návštěvě čínského prezidenta. Přímo jsem se ptala pana předsedy vlády na to, jestli viděl ty záběry v televizi. Teď v té písemné odpovědi to nebylo popsáno, teď v té doplňující ústní odpovědi popsal, že ti koledníci, kteří šli kolem, vlastně napadeni čínskými aktivisty nebyli, že to bylo jenom takové postrkování a trošku se tam škádlili a policie je oddělila, a tím pádem všechno proběhlo normálně. Na mě tedy u televize to dělalo jiný dojem. Měla jsem pocit i z té starší dámy, kterou tam brutálně zaháněli, napadli toho pána, který jel v tramvaji, kameramany, ty koledníky, tak já jsem měla pocit, že ta aktivita rozhodně nebyla takového vzájemného napadání, že by ta starší dáma se tam vrhala po těch čínských obráncích té komunistické ideje, ale že tam normálně šla s tou tibetskou vlajkou a to jim stačilo jako záminka k tomu, aby ji napadli. Takže toto vyjádření o tom, že to byly takové vlastně vzájemné potyčky a vlastně se ani neví, kdo a jak je vyprovokoval, tak to já v žádném případě neberu, protože mám oči a v televizi jsem ty záběry viděla. Nenechám si vzít přesvědčení o tom, že tyto organizované skupiny, na které se také ptám, zasahovaly proti českým občanům na území České republiky. Ostatně o tom, že organizováni ti demonstranti byli, o tom přinesly informace některé servery, budu jmenovat IHNED nebo ECHO 24, které citovaly slova jednoho z účastníků toho semináře, který se konal pár dnů před příjezdem čínského prezidenta na čínské ambasádě. Cituji: Sešli jsme se v pátek na čínském velvyslanectví v Praze, kde jsme měli dostat pokyny k vítání a podpoře čínského prezidenta. Nábor probíhal skrze různé i neoficiální organizace, čínské zaměstnance firmy Huawei nebo spolky, jako literární, spolek průvodců a další. Každá desetičlenná skupinka měla svého lídra. Od šéfa konzulárního oddělení jsme byli varováni před citlivými tématy, jako je Tibet nebo lidská práva. Dostali jsme instrukce, jak se chovat v okamžiku, kdy někdo bude proti návštěvě protestovat. Demonstrující máme překřičet, nemáme se bát na ně vztáhnout ruku, pokud možno ale lidi nezranit, vlajky strhávat. Konec citace. Demonstranty měla ambasáda vybavit vlajkami, transparenty, různými houkačkami a prostě vším, co by pomohlo, aby mohly zasáhnout takto organizované desetičlenné skupiny, které měly každá svého lídra, aby tyto skupiny mohly zasáhnout proti českým občanům a jejich slovy je buďto ukřičet, ale pokud možno je nezranit, ale vztáhnout ruku, to v každém případě, a neumožnit českým občanům, aby se na území své vlastní země projevovali tak, jak chtějí a jak cítí, že je potřeba. K tomu, co jsem napsala v této interpelaci, k těmto slovům o organizování těch bojůvek prostřednictvím čínského velvyslanectví, se pan premiér nevyjádřil, lépe řečeno, můžu to ukázat tady pro vás (ukazuje list ve formátu A4). Mé dotazy mají rozsah téměř jedné tištěné stránky. Odpověď na tento bod má rozsah 2,5 řádku pana premiéra v té písemné podobě. Nedostala jsem v písemné odpovědi vůbec žádnou odpověď na to, jestli věděl o tom organizování těchto skupinu, jestli, a určitě má analytiky jak Úřad vlády, tak Ministerstvo zahraničních věcí, tyto informace získal z veřejných zdrojů, tak jak je tady cituji já z veřejných zdrojů, tak jestli okamžitě jednali s čínskou ambasádou. Teď se dozvídám jenom ten jeden ojedinělý případ, že když už to tedy myslím Reportéři České televize, nebo teď nevím, který pořad, si dal záležet na tom, aby ozřejmil fungování toho konzulárního zástupce, který byl prostě, promiňte mi to slovo, načapán, už se z toho nemohli vyvléct, nemohli se z toho vylhat, on sám na těch televizních záběrech říká, že je konzulární zástupce, je vidět, že tam ty Číňany organizuje proti českým občanům. Tak když už to nešlo jinak, tak se tady k tomuto ojedinělému případu pan premiér, jakoby se ho letmo dotkne a přizná, že se asi něco dělo, ale že pan ministr zahraničních věcí poslal nějakou asi ne nótu, ale nějakou žádost o vyjádření čínské ambasády a čínská ambasáda nám sdělila, že to bylo všechno v pořádku. Tak to jakkoli ta písemná podoba byla nedostatečná, stejně nedostatečné je to doplnění ústní, které jsem zde slyšela, protože to hlavní, že je zde důkaz o tom, že byli organizováni Číňané proti českým občanům, toho se pan premiér v žádném případě nedotýká. Myslím, že kroky proti čínské ambasádě měly být úplně jiné. Jestliže si teď vybavím tu rétoriku nejen předsedy vlády, nejen České republiky, českých zástupců proti tomu, jak nám například Brusel vnucuje některé představy o tom, jak má naše společnost vypadat, jak se má řídit, co všechno má přijímat za zákony, nebo ne, a my se proti tomu velmi kriticky vymezujeme, tak nechápu, když navenek umíme říci, co je, nebo není naším zájmem, tak jak to že dovnitř necháme působit tyhlety organizované skupiny proti českým občanům, to mi přijde naprosto nepochopitelné. A odmítám, že by takto mohla česká vláda postupovat vůči hlavní povinnosti, kterou má, tedy hájení zájmů českých občanů. Myslím, že tato kapitola tedy uzavřená pro mě v žádném případě není, tedy kapitola, která se týká aktivit čínské ambasády. Chápu, že to je horké téma, že se do toho málokomu chce, protože to je takové šťourání do velmi mocných struktur, velmi bohatých struktur, a každý, kdo se do toho pokusí nejenom vidět, ale trošku se tím zabývat, tak samozřejmě narazí na ohromnou zeď mlčení, zastírání, bariéry, kterou tady vystavěl jak v té písemné podobě, tak potom v té ústní pan předseda vlády, nechce se pravdivě podívat na situaci toho, co popisuje i bezpečnostní zpráva za rok 2013 o zesílení vlivu - teď budu raději citovat přesně, abych to neuvedla nějak špatně. Zpráva BIS, cituji: "V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků." Takže důkazy o tom, že se tady něco odehrává, jsou. Návštěva čínského prezidenta to jenom nasvítila. Ten reflektor byl... Ty události byly najednou nasvíceny a staly se zřetelnými nejenom pro pracovníky BIS, ale pro všechny, kteří tu návštěvu viděli a trochu ji posuzovali. Pokud jde o firmu Huawei, kterou jsem zde zmínila, že pořádala nějaké, nebo byla mezi těmi náborovými jednotkami, které měly tady chránit čínského pana prezidenta, tak jsem vznesla dotaz - a k tomu mi nebylo odpovězeno ani písemně, ani dnes - na to, co pan premiér ví o této firmě. Jestli ví o tom, že ji vyřadila Austrálie z důvodu bezpečnostního rizika z tendru na vybudování celonárodní sítě vysokorychlostního internetu. Jestli pan předseda vlády ví o tom, že výbor pro zpravodajské služby americké sněmovny reprezentantů označil tohoto výrobce telekomunikačního vybavení v roce 2012 za bezpečnostní riziko a doporučil, aby mu byl uzavřen vstup na americký trh. V reakci na podezření z kyberšpionáže se skutečně tedy Huawei z USA stáhla. Podobné to bylo v Kanadě. A nyní tady vidíme i masivní reklamu a její podporu společností CEFC a společností bezpochyby pana Tvrdíka a jejích dalších skupin na našem území. Ptala jsem se na to, protože to, co já mohu zjistit, jsou pouze informace z veřejných zdrojů. Tyto informace jsem si našla, přečetla, zapsala, sdělila je panu premiérovi s tím, že žádám, aby mi vysvětlil, jestli když Američané, Kanaďané, Australané vidí v této firmě bezpečnostní riziko, obávají se kyberšpionáže, nechtějí je připustit k jakékoli zakázce, která se týká vysokorychlostního internetu, a najednou je naše náruč v České republice dokořán, tak jestli to riziko z nějakých zázračných důvodů pominulo. V roce 2012, 2013 pro bohatou západní půlku světa to riziko bylo, a najednou pro nás to riziko není? Na to jsem nedostala ani před dvěma měsíci, nebo kdy mi ta odpověď přišla, ani dnes jediné slovo odpovědi. Takže to je druhá věc, kterou já považuji za naprosto zásadní. A odpověď na ni jsem nedostala. To byl třetí okruh otázek. Čtvrtý okruh jsem nazvala v písemné interpelaci protokolární zajištění návštěvy. A musím říci tím, že jsem se o to zajímala, že jsem opět pouze zaregistrovala to zvláštní divadlo, které se odehrálo na Pražském hradě při podpisu různých memorand o spolupráci ve všech možných oblastech. Najednou jsem tam zaregistrovala, že se podepisuje asi nějaké obsáhlejší, širší memorandum o spolupráci, v jehož rámci měla být zmíněna kultura. Myslím, že Česká tisková kancelář to uvedla přesně, kdy říká, že to znělo takto: potvrzují obě strany formulovat program bilaterální spolupráce, první návrhy si vlády podle textu memoranda vymění v červnu letošního roku. Možná by i bylo dobré, kdybychom se dozvěděli, jaké ty první návrhy byly, protože dnes je poslední den června, tak pravděpodobně už si je vlády vyměnily. A konkrétní projekty by se mohly týkat až patnácti oblastí, například využití jaderné energie, rozvoje silniční, železniční, letištní infrastruktury, zemědělských technologií, sportu a kultury. A ta kultura bylo to, co zaznělo ve veřejné sféře v různých médiích. A nato jsem zaznamenala vystoupení pana ministra kultury, který řekl, že o ničem takovém neví a že s ním nic projednáváno, že jeho ministerstvo se na žádných těchto aktivitách nepodílelo. Teď se dozvídám, že podílelo. Ale já prostě nemohu přijmout situaci, že bezprostředně poté, co návštěva probíhá, probíhají komentáře. A mě se zdálo, že tehdy trochu dotčeně a zhrzeně pan ministr Herman říká: no tak na Hradě se něco podepisuje, je tam nějaká zmínka o kultuře, ale já ani můj úřad o tom nic nevíme. Jasně, rozumím tomu, že uběhly tři měsíce, všechno jste si to tak nějak proladili a vytvořili jste takovou tu pohádku, kterou nám řeknete, jak to vlastně bylo všechno v pořádku. Ale ta první reakce o něčem svědčí. A já jsem se ve své interpelaci ptala na tu první reakci. Že tam na Hrad nemohl jít pan ministr kultury, to si myslím, že bylo dáno zejména tím, že tady ve Sněmovně požádal, osvěžím vaši paměť, a navrhl uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, které v 50. letech Číňané zavraždili. A nato následovala reakce čínské velvyslankyně, nebo jejího zástupce, který poté navštívil Ministerstvo zahraničních věcí s urgentní stížností, a to právě na ministra Hermana. A zástupce uvedl, že máme před návštěvou čínského prezidenta, citace: "Tento čin může poškodit nejenom návštěvu prezident, ale i celkové pozitivní směrování současných vztahů." To bylo vyjádření zástupce Ministerstva zahraničních věcí, který dal tuto informaci k dispozici. Rozumím tomu, že jestliže pan ministr kultury tady v Poslanecké sněmovně se rozhodl pro uctění památky 80 tisíc tibetských mnichů, tak že mu byly dveře zavřeny na Pražský hrad, zejména během čínské návštěvy. Možná se teď zase otevírají a při nějakých jednáních tam zase bude smět. Ale v té době to bylo úplně jasné. A věšet nám bulíky na nos o tom, že vlastně s Ministerstvem kultury jednáno bylo, ale tím, že to nebylo ani tak důležité, je to v nějakém balíčku všech možných typů spolupráce, tak že se to v tom nějak schová, a pan ministr o tom věděl, tak takovouhle pohádku já si prosím nenechám vnutit. To se mi zdá, že není hodno ani jedné strany - myšleno pana ministra kultury, druhé strany - myšleno pana předsedy vlády, třetí strany - mě jako reprezentanta Poslanecké sněmovny. Tolik je moje reakce na to, co jsem se dozvěděla. Kdybych to měla shrnout, tak za zcela zásadní považuji to, co tady předvádí, možná je správné slovo vyvádí, velvyslanectví Čínské lidové republiky, jakou moc si uzurpuje, jak moc vstupuje do vnitřních záležitostí naší země. A nezdá se mi, že by s touto situací uspokojivým způsobem vláda cokoliv dělala. Druhým závěrem je taková pochybnost nad tím byznysem, který - bylo tady pořád zdůrazňováno, jaký to bude ohromný byznys pro Českou republiku, co všechno úžasného nám to přinese. Vidíme, že i z půdy Poslanecké sněmovny vlastně nejčastější návštěvy jsou ze strany Čínské lidové republiky. Teď jsme zrovna na organizačním výboru schvalovali dvě takové další. A přitom je potřeba říci, že investice Čínské lidové republiky v České republice mezi lety 2003 a 2015 představovaly 0,36 - 0,36 procenta všech zahraničních investic! Německo 21,9 procenta. Jestli vám to někomu nepřipadá jako nepoměr, že ten cirkus, který byl kolem čínské návštěvy, že je to ten subjekt, který tady nejvíce investuje, nejvíce na něm závisí naše vzájemné vztahy, tak jsem přesvědčena, že tomu tak není. Ale to prosím bych ponechala i ekonomům. Možná je úvaha do budoucna v tom, že je dobré posílit investice. Každý stát má zájem na tom, aby se jeho podnikatelská sféra mohla zúčastnit nějakého přesahu do dalších sfér, kde zatím takové možnosti nemá. Tomu já velmi dobře rozumím. Ale nesmí to být za cenu, že my jsme vazaly a někdo nám tady píská jak vnitřní politiku, tak to, jak máme vystupovat v zahraničních otázkách. V těch zahraničních otázkách jsem zmínila právě tím vyjádřením Miloše Zemana. Ve vnitřní politice jsem odkázala na to, co tady předvádí, lépe řečeno vyvádí, za tichého souhlasu naší vlády čínská ambasáda v Praze. Já s takovou politikou naší vlády nesouhlasím. Myslím si, že má platit, že musí být vztahy rovnovážné. Já pán ty pán. Jinak to fungovat prostě nemůže. A česká vláda je zvolena českými občany k tomu, aby hájila jejich zájmy, a nemůže přihlížet tomu, jak jsou tady na ulicích organizovanou skupinou čínské ambasády napadáni fyzicky a podobně. V písemné interpelaci pan předseda vlády souvislosti s FAMU nesdělil. Teď se jich tak lehce dotkl. Bohužel se i nad tímto případem zavírá takový příkrov mlčení, protože vždycky události staré tři měsíce už jsou téměř jakoby z pravěku, jako by už nikoho nezajímaly. Vždyť mezitím se stalo tolik důležitých jiných věcí. Ale já si myslím, že tohleto jsou známky toho, že systém vláda nemá v rukou, to znamená bezpečnost našich občanů, a nechá do vnitřních záležitostí našich zemí vstupovat jinou mocnost způsobem, jaký je pro mě nepřijatelný. Proto bych byla ráda, kdyby ještě to, co jsem tady zmínila, ať už bližší informace o tom, jak byly organizovány čínské bojůvky, by ještě tady pan předseda vlády rozvedl. Také tu skutečnost kolem firmy Huawei, tedy bezpečnostních rizik, jestli by se jí pan předseda vlády ještě dotkl a vysvětlil nám všechny informace, které mám z veřejných zdrojů. A třeba mi řekne, že nejsou vůbec pravdivé a že je to všechno jinak. Ale byla bych ráda, kdyby to, co přikryl mlčením, teď přece jenom tu pokličku pozvedl a ještě k tomuhle se vyjádřil. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name