|

2013-047-07-231

231. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Date2016-06-02
Meeting2013/047
Agenda Item2013/047/231
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/047schuz/bqbs/b20523101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   007 < Page 008 > 009
Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám. Ještě pan poslanec Ondráček. Prosím. Poslanec Zdeněk Ondráček Pane ministře, samozřejmě víte, že vás nekritizuji. Vím, že jste pro policii a pro vnitro udělal už řadu dobrých kroků. Ale je potřeba vás stále trošku nakopávat (pobavení v sále), abyste nepolevil a abyste taky ještě dělal něco víc, protože můžete dělat víc. Jste mladý člověk, tak se trošku rozpohybujte a zkuste to ještě dotáhnout víc, aby policisté mohli říct ano, to byl dobrý ministr vnitra a budeme na něj spokojení. Já vám klidně budu k tomu nápomocen aspoň tou kontrolou, protože policisté se mi ozvou, a samozřejmě budu hlídat, jestli je nezadupou. Dám vám některé ty věci, které mám, a budu rád, když na tom budeme spolupracovat. Ale opravdu ta realita taková je. A kromě řady dobrých věcí je potřeba ještě vysoutěžit ochranné pomůcky a další a další, sehnat peníze tady od pana vicepremiéra (ukazuje na ministra financí Babiše)na to vnitro, aby bezpečnost byla větší atd. Děkuji a už končím, pane premiére, abyste taky mohl mluvit dneska. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Každopádně já osobně doporučuji pana ministra motivovat, nikoli nakopávat. Prosím. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, chtěl jsem poděkovat panu poslanci za to, že mě bude nakopávat, a slibuji mu, že až si jednou ty role vyměníme, že mu to oplatím. (Pobavení v sále.) Místopředseda PSP Jan Bartošek Táži se, zda někdo další se hlásíte do rozpravy. Pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče. Poslanec František Laudát Děkuji za slovo. Na slova pana ministra Chovance - doufám, že k tomu nikdy nedojde. Nerad bych se toho dožil. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se nyní pana poslance Zdeňka Ondráčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovně k této odpovědi. (Poslanec Ondráček ze svého místa: Nenavrhuji.)Žádné. Dobře. Děkuji. Končím projednávání této interpelace. Otevírám další interpelaci. Místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Zbyňka Stanjury ve věci daňového výběru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 775. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti místopředsedy vlády a ministra vlády Andreje Babiše. Otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Vidím pana předsedu Stanjuru. Prosím. Poslanec Zbyněk Stanjura Děkuji za slovo. Když jsem tu interpelaci psal, tak jsem předpokládal, že dostanu údaje, které požaduji, a na plénu Poslanecké sněmovny tu interpelaci projednávat nebudeme. Bohužel odpověď není úplná, i když musím objektivně říct, že většinu údajů, které jsem požadoval, jsem obdržel. Požadoval jsem zejména údaje o odpočitatelných položkách a slevách na daních u daní z příjmů. Chtěl jsem je za roky 2010 až 2015. Logicky mi Ministerstvo financí odpovědělo, že za rok 2015 to bude v září. Tak pevně věřím, že mi to v září Ministerstvo financí automaticky pošle v okamžiku, kdy budou naplněné příslušné databáze, jak je obsaženo v této odpovědi. Nicméně jsou tady věci, na které mi odpovězeno nebylo, tak bych chtěl položit doplňující otázky a pak říct, že za sebe chci odmítnout princip, kdy interpeluji ministra financí a on mi odpoví: Tyto údaje má MPSV, prosím, zavolejte si o adresu vedle. Tak to si myslím, že úřady mohou komunikovat mezi sebou a úředníci Ministerstva financí si mohli ty podklady vyžádat z MPSV. Takhle mi vlastně říkají: Tuhle tu část interpelace si napište znova a pošlete to na jiné ministerstvo. To si myslím, že ten resortismus a to že si každý hlídá svůj píseček, bychom měli postupně odbourávat. A zrovna ta odpověď má dvě části. První část se týká obecně počtu uplatněných slev a odečitatelných položek s tím, že je tam vyčíslený až maximální počet dopadů v korunách do příjmů veřejných rozpočtů - nebudu říkat státního rozpočtu, protože daň z příjmů je sdílená daň. Rozumím tomu, že za mnoho zaměstnanců podává daňové přiznání zaměstnavatel. To myslím, že není pro nikoho z nás překvapivá informace. Ale očekával jsem, že Ministerstvo financí provede aspoň kvalifikovaný odhad. Podle této odpovědi na interpelace základní slevu na poplatníka uplatňuje v České republice, a je to tedy číslo úplně na jednotku, 2 121 579 poplatníků. Já jsem si jist, že to je mnohem více, protože nárok na tu základní slevu má každý, ať už je zaměstnán, nebo je OSVČ. Přece nemůžeme souhlasit s názorem či faktem či číslem, že u nás máme ekonomicky aktivních, kteří platí daň z příjmu, 2 miliony 121 tisíc. A zcela logicky tato částka je největší sleva na dani, nebo chcete-li snížení příjmů veřejných rozpočtů, nebo chcete-li výpadek veřejných rozpočtů. Je jedno, jak to nazveme. A samozřejmě když tam mám 2 miliony 100 krát 24 tisíc, tak vám vyjde, že to je 52 miliard. Ale já bych odhadoval, a skutečně je to hrubý odhad a poprosil bych, aby to udělalo Ministerstvo financí, že těch poplatníků bude přes čtyři miliony. Logicky. Když se podíváte, kolik máme počet ekonomicky aktivních občanů, kolik máme zaměstnanců, kolik máme OSVČ. A v tom okamžiku ta sleva na dani, nebo chcete-li výpadek veřejných rozpočtů, nebo chcete-li snížení příjmů veřejných rozpočtů, je přes 100 miliard. Já jsem ta čísla chtěl jako podklad k debatě o slevě pro živnostníky na manželku a děti, abychom si udělali obraz, kolik je dneska uplatňováno slev, kolik je uplatňováno odčitatelných položek a jak velkou část, jak početně, tak v sumě peněz, by dělalo obnovení slevy na manželku a děti pro živnostníky, kteří ale mají více než 50 % daňového základu přes paušál. (Ministr Babiš telefonuje a právě nahlas říká: Tak to nevím, co mám dělat. - Poslanec Stanjura se otáčí na ministra Babiše.)To není na mě. Omlouvám se. Takže nejdřív půjdu k tabulce číslo dvě. To jsou počty OSVČ. Jsou za roky 2010 až 2014. Počty OSVČ, které použily paušály ve všech čtyřech skupinách. (Ukazuje tabulku.)Když se na tu tabulku podíváte - a chci připomenout, že v roce 2014, to jsou poslední čísla, byly paušály omezeny částkou 2 miliony základu daně pouze pro 30 až 40 % paušálů, ne pro 60 a 80, to zavedla až tato vláda -, když se na ta čísla podíváte, tak si řeknete, proč ta vláda vlastně to omezení paušálu pro řemeslníky a soukromé zemědělce zaváděla? Když se podíváte na ta čísla, máte to všichni ve sněmovním tisku, tak u toho paušálu 80 % bylo zhruba 138, dejme tomu 140 tisíc poplatníků, kteří to použili, ale průměrný základ daně byl 90 tisíc. A i po tom, co jste prosadili, tzn. snížení možnosti na 2 miliony, tak pak zůstává, když máte přesně 2 miliony, tak vám zůstává daňový základ 400 tisíc, což je čtyřikrát víc, než kolik byl průměrný daňový základ předtím, než toto omezení bylo zavedeno. Úplně stejně je to v té skupině, kde je nejvíc řemeslníků, kteří uplatňují - to jsou ostatní živnosti, tak ne řemeslníků, omlouvám se, to jsou ostatní živnosti, nejvíc poplatníků, kteří uplatňují paušály, i když nevíme, jestli je to hlavní, nebo vedlejší činnost, těch je zhruba 300 tisíc. Když se podíváte na ty roky, tak to kolísá. Jednou je to 292, jednou 318, 327 tisíc, v roce 2014 to bylo 305 tisíc. Tady i po tom omezení, které jste prosadili, 2 miliony, by byl maximální daňový základ 800 tisíc. Ale průměrný, před tím omezením, byl 136 tisíc, tzn. zhruba šestkrát nižší než toto. A vzpomeňme si, kdo tady všechno říkal, jak budou mnohem vyšší příjmy státního rozpočtu, jak to není spravedlivé a jak je třeba to omezení zavést. Škoda, že jsme ta čísla neměli v okamžiku, kdy jsme to v Poslanecké sněmovně projednávali, abychom si řekli, zda to vůbec má smysl. Když se podíváte na ten nynější paušál, který se používá zejména u příjmů z nájmů, tak v zásadě si můžeme říct, že skoro je zbytečný, a můžeme zvažovat, zda ho vůbec v daňových zákonech necháme, protože v těch čtyřech letech, 2010, resp. 2011 až 2014, to použilo 208, 266, 521 a 645 poplatníků. Ne tisíc, ale jednotek. Tak si sami řekněme, zda má smysl mít speciální kategorii pro stovky lidí při zhruba pěti milionech daňových poplatníků. Já osobně si myslím, že to žádný smysl nemá. A tu informaci, kterou jsem chtěl, tzn. kolik z těch paušalistů, jestli to takhle mohu nazvat, resp. živnostníků, kteří mají paušál, kolik to má jako hlavní pracovní poměr, když použiji terminologii, nebo hlavní zdroj příjmů, a kolik jako vedlejší. Na to mi finance napsaly, ať se obrátím vedle na paní ministryni Marksovou a její úřad. Takže to bohužel nevím, což by bylo samozřejmě zajímavé. Možná jsem tu otázku měl formulovat lépe a měl jsem se ptát a můžu to ještě zvážit, kolik z nich mělo více než 50 % příjmů z paušálu, tzn. to jsou ti, kterých se netýká možnost uplatnit slevu na manželku a děti. A když se podíváme zpátky na ty slevy, odečitatelné položky, a budeme jenom analyzovat ta čísla, tak opět najdeme odečitatelné položky, například - ono to zní velmi dobře, kdo z nás by to nepodpořil - odečitatelnou částku podle § 54 odst. 4, podpora výzkumu a vývoje. A teď vám přečtu, kolik poplatníků ročně to v jednotlivých letech používá: 2010 - 64, 2011 - 54, 2012 - 57, takhle bych mohl pokračovat. Legitimní otázka zní, přestože je to jakoby na bohulibý účel: Má to smysl, taková výjimka v dani z příjmů? Nemá. Podle mne bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na to, co si myslíme, jak mají být vysoké daně, zase při počtu poplatníků mít v zákoně výjimku nebo odečitatelnou položku - můžeme to nazvat tak i tak, záleží na terminologii -, která se dotýká desítek daňových poplatníků, nemá žádný smysl. A třeba v roce 2014 ta odečitatelná položka, tzn. ne sleva na dani, odečitatelná položka 110 buď platí 15 nebo 19 % i za celý stát 21 milionů. To znamená, kdybych to počítal patnácti, tak je to zhruba tři miliony, úspora na dani (nesrozumitelné)devatenácti, tak je to někde kolem čtyř milionů. Ale máme na to paragraf, máme na to kolonku, musíme to kontrolovat, musíme to vykazovat. Pak jsou, zase to zní velmi dobře, úhrada za další vzdělávání, další odečitatelná položka neboli výjimka. A zase. Počty případů jsou ve stovkách. Jednou to bylo přes 500, 525, opět je to podle mě prostor pro debatu, zda to vůbec nezrušíme. Pak úplně stejný nízký počet je sleva na manželku nebo manžela, který je držitelem průkazu ZPP/P. Já souhlasím, že tito lidé si zaslouží podporu, ale jestli to není spíš v sociálním systému někde jinde, protože tuto odečitatelnou položku používá mezi 170 a 230 lidmi ročně. Podle mě ta čísla jsou objektivní a je to podklad k úvaze o tom, zda vůbec takové odečitatelné položky mají smysl a zda zbytečně nekomplikují. Já myslím, že to můžeme zjednodušit a že tyto položky bychom mohli zrušit, až bude nějaká příští novela o dani z příjmů. Asi zase kvůli nim nový zákon z příjmů, jak avizuje paní poslankyně, který zná politický běh, kterou představí vláda těsně před volbami, aby přišla jiná vláda, to mi přijde ne zcela dobrý a taktický postup. Může to nová vláda si vzít a pokračovat na tom, ale mnohem pravděpodobnější je v našich podmínkách, že nový, nebo staronový ministr, nová, nebo staronová koalice se na to podívá znova, lépe apod. Ale proč ne. Pojďme k těm základním položkám, to znamená k těm, které jsou skutečně významné. Když se podíváme na odečitatelné položky, tak objemově nejvýznamnější je položka za úroky hypoték, stavebního spoření, kde ta částka se pohybuje, a je skutečně významná, zhruba mezi 15 až 16 miliardami ročně. Takže já předpokládám, že především u fyzických osob. Týká se to zhruba 400 tisíc poplatníků, tzn. to je skutečně vysoký počet poplatníků. A tady ta pobídka státu na to, aby lidé investovali do svého bydlení, se setkává se zájmem občanů. Čtyři sta tisíc daňových poplatníků, teď nevím, kolik je případů, třeba oba dva manželé se o to mohou rozdělit, o ty zaplacené úroky, tak nemusí to být čtyři sta tisíc rodin, ale předpokládám, že je to zhruba čtyři sta tisíc rodin, 15 miliard, tzn. nějakých 2,7 miliardy ušetří tyto rodiny na dani z příjmů a tím vlastně stát nepřímo podporuje bydlení. A když to porovnáte s částkou, která se vyplácí jako státní podpora u stavebního spoření, tak ty částky jsou hodně podobné v jednotkách miliard korun. Co je podle mě překvapivé. Já jsem se domníval, že větší odečitatelné položky bude tvořit penzijní připojištění než životní pojištění, a je to přesně naopak. To znamená, kdo má zájem a chce o tom přemýšlet, tak zhruba 4,5 miliardy jsou odečitatelné položky u životního pojištění a jenom 1,8 miliardy u penzijního připojištění. Myslím, si, že je docela zajímavá praxe, že kdo uplatňuje tyto odečitatelné položky, tak už si většinou to daňové přiznání podává sám, že už to nedělá zaměstnavatel, takže tady ta čísla budou velmi přesná. Tady bych, pane ministře, poprosil, jestli by vaši úředníci mohli udělat kvalifikovaný odhad o počtu poplatníků, zřejmě z počtu zaměstnaných nebo z počtu ekonomicky aktivních. Já vím, že někteří na to nedosáhnou, protože nemají takovou výši příjmů, ale to bude určitě marginální číslo a podle mého názoru ta sleva na dani se bude blížit sto miliardám korun ročně. A to není špatně, abyste to nepochopili jako kritiku. A když se pak podíváte na tu debatu, když už jsme navrhovali u jedné z posledních novel daně z příjmů zavést paušály, resp. zavést možnost slevy na dani na manželku a děti, tak najednou jsme mysleli, že to bude stát miliardu, možná miliardu a půl, to si nemůžeme dovolit. Právě proto jsme chtěli tyto údaje, abychom si udělali celkový obraz. A jestliže řekneme, že máme zhruba pět milionů, já se fakt za to omlouvám, daňových poplatníků a ty slevy na dani nebo výpadky rozpočtu nebo snížené příjmy rozpočtu budou přes sto miliard, tak se bavíme o jednom, možná dvou procentech zvýšení těch slev, položek pro naše občany. V tomto případě pro ty, kteří se živí sami a více než 50 % mají paušálu. Kdybych vyšel z toho čísla, že všichni, těch zhruba 500 tisíc, jak máte v té tabulce OSVČ paušály, že všichni to mají na těch 50 %, což nevím, ale kdybych vyšel z toho čísla, tak je to deset procent daňových poplatníků. A přitom říkáme, že když jim vrátíme slevu, aby bylo jedno, jestli člověk je zaměstnanec nebo OSVČ a může uplatnit slevu na dítě, že to je podpora rodiny bez ohledu na to, jestli rodič je OSVČ, nebo zaměstnanec, tak u jedné, jedné a půl miliardy říkáme - z rozpočtových důvodů si to nemůžeme dovolit. Tak sami zvažte, zda ta argumentace je udržitelná a zda je pravdivá. I kdyby se to týkalo všech. Já samozřejmě budu muset napsat na to MPSV a současně napíšu na Ministerstvo financí s dotazem, kolik z nich mělo nad 50 %. To se z těch daňových přiznání určitě dá zjistit, protože tam jsou oddělené části a ten systém určitě může vyhodnotit, která z těch oddělených částí je vyšší a zda ten, kdo má např. paušály, mohl současně uplatnit slevu na děti nebo na manželku, protože pokud to nepřekročilo 50 %, tak to samozřejmě uplatnit mohl. Protože takhle máme podle mě správně postupovat. Zanalyzovat čísla, která máme, pak si zkusit spočítat, co by udělala případná změna, pak to porovnat, a ne jenom říkat takové to - a živnostníci mají hrozné výhody a nebudeme jim dávat výhody další... Tak se podívejte na ten základ daně. I u toho nejvyššího paušálu. Průměr 97 tisíc. To není žádné vysoké číslo. A jenom pro pobavení, neříkám to úplně vážně. Představme si, že bychom pro právnické osoby zavedli paušály. A představme si jenom ten nejvyšší, že bychom všem právnickým osobám klidně nařídili, že budou mít paušál 80 %. Jak by to zvedlo daně z příjmů právnických osob? Dramaticky. Dramaticky! Když se podíváte i na příjmy těch největších a nejúspěšnějších firem, tak si představte, že 20 % jejich příjmů je daňový základ. Já to říkám proto, že není fér, že když má někdo paušál 80 % příjmů, že je to podezřelé, že je to černý pasažér systému, že nepřispívá jako ti zaměstnanci. Já myslím, že bychom měli přestat dělat rozdíl a vykopávat nějaký zákop a vést válku mezi zaměstnanci a živnostníky. Taky z podkladů, které mám k dispozici, většina zaměstnanců je u živnostníků drobných a malých firem - v sumě. Takže pak ta debata má smysl. Podle mě tato čísla jasně dokazují, že náš návrh na vrácení slevy je opodstatněný, že v tom celkovém kontextu daňových slev a odpočitatelných položek nijak zásadně nevybočuje z těch obvyklých. A vůbec se neukazuje potřeba snížit paušál ze 2 milionů na 1 milion, o které mluvil pan ministr financí, že to by byla možná podmínka nebo cesta, jak vrátit tu slevu. Protože když se vrátíme k té tabulce č. 2 a představíme si, že tato vládní koalice si odhlasuje snížení paušálu na 1 milion korun např. u toho paušálu 80 %, v tom případě zůstane základ daně 200 tisíc, ale průměrný doposud byl 96 tisíc, tzn. dvakrát nižší než ten případně snížený. Takže podle našeho názoru není žádný důvod, abychom snižovali paušály, není žádný důvod k tomu, abychom nevrátili slevu na manželku a děti těm, kteří mají více než 50 % příjmů, když uplatňují paušály. A je tady prostor ke zjednodušení daňového systému a zrušení některých daňových výjimek jenom proto, že jsou úplně marginální a že je využívají desítky nebo pouze stovky daňových poplatníků. U těch všech ostatních je třeba vést politickou debatu, jestli je to účelné. A to není předmětem této interpelace ani předmětem případné diskuse k těmto číslům. Já jenom z toho důvodu, že tam nejsou ta dvě čísla, navrhnu nesouhlas. Když nesouhlas neprojde, tak dám dodatečně dvě písemné interpelace, jednu na finance a jednu na MPSV. Ale zopakuju, čím jsem začal. Objektivně jsem naprostou většinu údajů dostal. Tím, že jsem s odpovědí nesouhlasil, máte ji k dispozici všichni. A je to jeden z podkladů, který můžeme používat k debatě o tom, jak zjednodušit náš daňový systém, příp. kde je prostor pro snížení daní. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name