|

2013-044-09-070

70. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 723/ - prvé čtení

Date2016-05-03
Meeting2013/044
Agenda Item2013/044/070
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/044schuz/bqbs/b29407001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu a prosím pana poslance Hegera. Po něm vystoupí paní poslankyně Soňa Marková. (Ve sněmovně je setrvalý hluk.) Poslanec Leoš Heger Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení členové vlády, pane ministře Němečku, dovolte mi takový určitý nadhledový komentář k novele zákona o vzdělávání lékařů. Předseda PSP Jan Hamáček Omlouvám se, pane poslanče. Kolegyně, kolegové, prosím o klid! Pokud má kdokoliv cokoliv k vyřizování, prosím mimo jednací sál. Poslanec Leoš Heger Novela má obrovskou šanci zlepšit podmínky pro růst našich mladých lékařů. To je zcela nepochybné a lze to vítat a v tomto směru bude TOP 09 návrh podporovat. Přináší řadu skvělých prvků, jako je definice, co může mladý lékař dělat v různých fázích přípravy samostatně, jaké jsou podmínky dohledu nad rezidentem. Zavádí například vzdělávací radu jakožto institut pro řešení mezioborových sporů, které dokážou být v medicíně velmi, velmi úporné, a dodneška nemáme vytvořeného jakéhosi arbitra těchto sporů. Zákon dále umožní zjednodušenou akreditaci menších pracovišť pro vzdělávání v kmenu a jsou v něm další pozitivní věci. To, co je velmi pozitivní, zmínil již pan ministr. Novela vrací zpátky do zákona strukturu základních oborů, tak jak tam kdysi, když byl ten zákon zakládán, byla. Všechny pozitivní inovace, o kterých jsem mluvil, jsou však ohroženy navrhovanou strukturou oborů, která vyvolala v posledních měsících výrazné protesty dotčených odborných společností, které byly zaštítěny Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně. Původní návrh Ministerstva zdravotnictví byl připravován po dlouhé diskusi, která byla ukončena, a poté byl celý návrh výrazně modifikován. Veřejné tajemství je, že to bylo díky intervenci vedení České lékařské komory, která zastávala stanovisko, že je u nás lékařských oborů příliš mnoho, a další stanovisko, že vzdělávání lékařů je dlouhé. To, že je u nás lékařských oborů příliš mnoho, je naprosto pravdivou věcí. O délce vzdělávání budu ještě diskutovat. Ale to množství oborů a to, že jich je mnoho, platí jen potud, pokud počítáme dohromady základní specializační obory spolu s obory nástavbovými. Nástavbové obory u nás přebujely. Snaží se tvářit, že jsou jakési další, vyšší specializace, a přitom na rozdíl od oborů základních směrnice Evropského parlamentu 2005/36/ES ty nástavbové obory vůbec nereguluje. Připouští je spíš jako nástroj pro vymezení činností, které lékař nad rámec základní specializace může provádět. Okolo systému vzdělávání panuje velký vzpomínkový optimismus na naše dřívější postgraduální dvoustupňové řízení. Toto postgraduální vzdělávání přežilo velmi dlouho i po revoluci v roce 1989, přestože již v 80. letech proti rozvinutým zemím zaostávalo. Dneska si to nikdo nepřipouští. Všichni chválí ten bývalý systém, ale kdo měl možnost se seznámit s lékaři ze zahraničí, věděl už v tehdejší době socialismu, že vzdělávání v zahraničí bylo mnohem intenzivnější, mnohem efektivnější a lékaři vycházeli z tohoto vzdělávání podstatně urychlenější, pokud jde o jejich odbornost, než byli lékaři u nás. Čas od času je dokonce i u nás v televizi vidět retrospektiva lékařů, kteří emigrovali v té době a potvrzují to, co jsem tady říkal. Potom došlo k radikální změně a paradoxně zákon o vzdělávání lékařů z roku 2004 byl posledním klíčovým zákonem v oblasti zdravotnictví, který se narodil, a to kvůli mezioborovým sporům, před kterými budeme trošku stát ještě dnes také. V roce 2004 byl zákon vynucen směrnicí Evropské unie a převzetím evropských standardů a bylo vytvořeno v zákoně 83 základních - zdůrazňuji základních - oborů oproti současným aktuálně 46. Došlo tak k neuvěřitelné atomizaci medicíny a vzniku oborů, které evropská medicína jako základní obory nezná dodnes. Během následujících 12 let se stav díky postupným novelizacím zákona i vyhlášek ustálil na oněch 46 rozumně konfigurovaných základních oborů. Zůstalo ale 51 oborů nástavbových, které se odvinuly jednak z původních základních oborů v tom přelomovém zákoně, a dnes tedy máme dohromady 97 oborů medicíny. V tomto pohledu má Česká lékařská komora pravdu, že jich je příliš. Naopak znovu říkám, že těch 46 základních oborů je rozumný počet a je celkem s Evropou kompatibilní. Co pro to udělat? Myslím si, že ministerstvo v tomto směru již připravilo docela dobře půdu. Nástavbové obory je potřeba radikálně zredukovat co do počtu, ale na druhou stranu je je potřeba ponížit i formálně, o tom se příliš nemluví, aby bylo jasné, že nejsou postaveny na úroveň oborům základním, tak jak to bylo založeno v zákoně z roku 2004. Zdůrazňuji, že nadstavbové obory je potřeba ponížit formálně, nikoliv odborně, a jasně od základních oborů oddělit. Ponížit je například tak, že o jejich existenci a vzniku bude rozhodovat jenom odborná společnost třeba spolu s lékařskou komorou, popřípadě Lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, a tyto subjekty budou také doporučovat vzdělávací program, příslušná vzdělávací pracoviště, zkušební náplně, vše autonomně, mimo jurisdikci Ministerstva zdravotnictví. Samozřejmě asi ne vše z toho se podaří ještě do zákona v pozměňovacích návrzích dostat, ale nějaký způsob, jak ty nástavbové obory učinit slabšími, by byl zcela určitě na místě. Je zde ještě jeden klíčový problém v té struktuře oborů a to je stanovisko České lékařské komory, která chce a dodnes přes proběhlé diskuse na tom trvá, aby nebylo oborů 46, ale jenom 33. Lékařská komora chce k tomu ještě zkrátit dobu studia. K tomu se ještě vrátím. To zkrácení je samozřejmě možné, ale jenom u oborů základních, a tam tedy tento požadavek ministerský návrh docela dobře kopíruje. Ale zkrácení u nástavbových oborů možné není. Jasně to ukazuje analýza těch oborů, které jsou dnes základní a mají být přesunuty do nástavbových. Je jich asi 12 a u všech dochází k prodloužení o jeden až dva roky. Navíc hrozí riziko, že obory studované jako nástavby nebudou ani evropsky uznatelné. Týká se to velkých oborů, jako je pneumologie nebo gastroenterologie, ale také malých nedostatkových oborů, jako například nukleární medicína, dětská chirurgie či pracovní lékařství, které mimo jiné všechny jsou základními obory ve většině zemí unie. Do dalších detailů už nebudu zacházet. Souhlasím - nebo podpoříme prodloužení doby druhého čtení, jak tady navrhoval pan zpravodaj, aby bylo možno na odborné půdě výboru pro zdravotnictví ještě diskutovat. Ale dovolte mi, abych ukončil svůj příspěvek ještě jednou, poslední úvahou. Přirozené vnímání lékařů, co je základní specializací a co je nástavbou, je ovlivněno výrazným formálním rámcem, který základní obory charakterizuje. Ke klíčovým faktům, které posilují tradici výlučnosti základních oborů, patří zejména délka studia základní specializace a zejména získání plné lékařské odpovědnosti a samostatnosti během tohoto studia. I forma závěrečné státní zkoušky, takzvané atestace, a získání diplomu jsou faktory, kvůli kterým úspěšné ukončení základní specializace znamená v profesním životě lékaře prakticky stejně důležitý psychologický krok jako absolvování lékařské fakulty. Proto je tak silná lobby za zachování stávajících rozumně distribuovaných 46 oborů. A ještě něco. Cesta směrem k redukci základních oborů je dnes často zdůvodňována aktuálním nedostatkem lékařů. Přitom pravděpodobnost, že se nedostatek lékařů v některých oborech navrhovanou cestou redukce základních oborů vyřeší, je poměrně mizivá. Pokud k posunu v nějakém oboru dojde, bude to jen na úkor oborů jiných. Jinými slovy, chce-li mít zdravotnictví k dispozici více všeobecných internistů, které samozřejmě zoufale potřebuje, musí řešit také problémy, jako je efektivita specializačního studia, motivace a prestiž školitelů, atraktivita pozdějšího reálného zaměstnání v příslušném oboru a desítky dalších detailů. Bez těchto věcí, které patří k jakési kultuře medicíny, bohužel ani sebelepší zákon nepomůže. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name