|

2013-039-05-033b

33. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek /sněmovní tisk 638/ - druhé čtení

Date2016-01-27
Meeting2013/039
Agenda Item2013/039/033
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/bqbs/b19503301.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   012 < Page 013 > 014
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jan Zahradník Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem se také přihlásil možná už v nějakém předchozím projednávání tohoto zákona do řádné debaty a nyní tedy mám možnost vystoupit v podstatě v jiném prostředí, v jiném čase, vlastně s jinými motivy k vystoupení. Přesto se mi vrací znova jeden motiv, který kolega Bendl zmínil. Já mám také zkušenost vlastně dlouholetou, 25 let jsem v komunální politice, a po celou tu dobu mě tak či onak provází zadávání veřejných zakázek. V polovině devadesátých let jsme jako radní města Budějovice vymýšleli jakýsi matematický vzorec umožňující zpracovat jednotlivá kritéria, jejich váhy spolu s cenou do nějakého vzorce, který by pak byl schopný generovat bodovou hodnotu, která by pak srovnala zakázky podle pořadí. Jihočeský kraj zadával každý rok takřka za víc než miliardu korun stavební zakázky na silnicích druhé, třetí třídy a také jsme dokázali poradit si s tehdejším zákonem. Dokonce jsme myslím v něčem předběhli dobu, protože jsme měli v podstatě systém umožňující jako jedno z hlavních kritérií, ne-li to nejhlavnější, využít právě cenu nabízenou potenciálním dodavatelem. Pak jsem sledoval, už tedy mimo regionální politiku, to protikorupční třeštění, které tedy minulá vláda spustila, a ten zákon, který byl tehdy připraven a který z velké části paralyzoval možnost zadávat veřejné zakázky obcím, krajům a způsobil celou řadu problémů, které, mnohé z nich, dosud nejsou vyřešeny. Připomíná mi ta dnešní situace určité předchozí zážitky, které tady mám. Občanský zákoník. Taky jsme vlastně už hned po našem příchodu do Sněmovny, tato garnitura, napravovali zákon o úřednících schválený pod obrovským tlakem Evropské komise. Nemůžu si odpustit zmínit zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, který také byl pod dramatickým tlakem ze strany Ministerstva životního prostředí projednáván, když jsme tenkrát slyšeli neustále jaksi hrozby, že nám budou stopnuty všechny dotační tituly, nebude-li zákon o EIA schválen. My jsme tenkrát na rozdíl od současného zákona ty všechny hrozby vlastně věděli. Když jsme se na ten zákon dívali, tak jsme všechno věděli, co nám hrozí, upozorňovali jsme na to, mluvili jsme o tom tady ve Sněmovně a navrhovali jsme návrhy pozměňovací, které by snad mohly největší nebezpečenství plynoucí ze zákona o posuzování vlivu limitovat. Nestalo se tak, nebyly ty zákony (návrhy?)přijaty a my jsme nyní v situaci, kdy vlastně máme takřka zastaveny mnohé velké stavby na našem území a teď čekáme, co Komise řekne, zdali se nám podaří vyjednat nějaké výjimky, nebo nepodaří. Prostě jednali jsme pod tlakem a to není dobře. A tady taky jednáme pod tlakem. Tady u toho zákona na rozdíl od zákona o EIA a také vinou jeho obrovského rozsahu nejsem přímo úplně povolán k tomu, abych systematicky procházel jednotlivá ustanovení a vyjadřoval se k němu rozumně a korektně, ale přesto mě tady některé věci zaujmou. Já tedy zase, jak říkám, jsem praktikem komunální regionální politiky a tady musím říct, že takřka 70 % stavebních zakázek, které jsou zadávány obcemi nebo kraji, je v rozmezí zhruba 10 až 50 milionů korun. A to je to, co tady máme dneska navrženo jako... od veřejné zakázky malého rozsahu, která je shora limitována 6 miliony korun v případě stavebních prací až po 50 milionů korun, což je zase ta dolní mez pro zadávání veřejné zakázky v podlimitním režimu v případě stavebních prací. Já samozřejmě nejsem teď a nebyl jsem ani v procesu v průběhu toho druhého čtení schopen podat nějaký relevantní pozměňovací návrh, ale přesto cítím, že toto rozmezí je příliš široké, příliš veliké, podmínky zadávání v podlimitním režimu jsou poměrně volné a umožňují možnost prostě určitého - jak to mám nazvat - korupčního potenciálu. Prostě možnost toho, čeho se obáváme, co tušíme, že může nastávat, dohadování se firem na tom, jakou cenu stanoví, a samozřejmě tento rozměr jim to umožňuje a právě určitá vágnost, měkkost těch podmínek pro podlimitní režim to umožňuje. A také těch 30 % možných víceprací, i to je věc, a tady souhlasím s kolegou Bendlem, je to, co může přinést poměrně značné problémy. Říkám, nenavrhuji nic, necítím se být k tomu povolán. Já ani nejsem členem toho výboru, ani toho pro regionální rozvoj, ani toho garančního, takže tady jsem si nedovolil nic navrhovat. Další věc, která mi vadí a na kterou mě také moji přátelé ať už z komunální sféry, nebo ze sféry těch menších subjektů, které pro obce nebo i nějaké obecní organizace zřizované obcemi zpracovávají zadání veřejných zakázek a sledují je pak v průběhu jejich realizace, to je ta určitá ne úplně jasná pozice obcí nebo zadavatele v případě mimořádně nízké ceny. Mimořádně nízká cena je mimořádně nebezpečná věc. Prostě negeneruje, když ji někdo - a tak se to často dělo, v rámci, doufejme, už skončené krize se takovéto zakázky zadávaly a často dodavatelé dávali nabídky, které byly výrazně podražené a vlastně tím pádem ani neumožňovaly generovat dodavateli, té firmě, zisk, a tím pádem on v podstatě neplnil svoji funkci podnikat za účelem dosažení zisku. Nevím, do jaké míry dneska, zdá se mi, že právě je to velmi limitované, může se zadavatel pídit po tom, jaká je příčina, důvod pro podání té mimořádně nízké ceny, tak aby ji mohl hodnověrně a řádně odmítnout. A ještě pak jednu věc tady chci zmínit. Někdy se stává, že paralelně fungující orgány veřejné správy, např. ministerstva, si samy pro své vlastní potřeby nějak zákon upravují, případně jej většinou více a více přitvrzují, než je potřeba. I tohle myslím, že ten náš zákon, který tu teď máme předložený, neřeší, nevymezuje povinnost ostatních subjektů striktně z dikce zákona vycházet, ale nesankcionuje nijak to, že třeba některé ministerstvo si samo pro své vlastní nebo pro výběrová řízení jím zřizovaných organizací stanoví přísnější limity. K tomu jsem se chtěl takto vyjádřit. Na závěr svého vystoupení chci říci svůj postoj z hlediska politického. Tohle je typický zákon, se kterým se musí vypořádat vládní koalice a převzít odpovědnost, tak jako snad, doufám, že tu odpovědnost převzala i v případě zákona o EIA. Já dneska slyším možná tak trochu jakési tvrzení, že úplně ne všechny informace, které se k nim dostávaly od pana předkladatele, byly pravdivé, že to ujišťování, že retroaktivita zákona o EIA tady nebude, se nepotvrdilo. Prostě ta retroaktivita tady je a nebezpečí, že budeme muset stávající akce zastavovat a dělat nové EIA, tady taky je. Nové posouzení podle EIA by nebylo žádným velkým problémem, kdybychom nedali naprosto nekonečnou, nelimitovanou moc ekologickým aktivistům. Kdykoli mohou zastavit řízení podle EIA, kdykoli mohou do toho vstoupit a přerušit. Proto se tedy toho samotní předkladatelé tak bojí a proto samozřejmě každá nová EIA vlastně znamená naprosté zastavení té dané stavby ad infinitum. Takže doufám, že za to tu odpovědnost přijme vládní koalice a že i v hlasování se to projeví a že pak všichni poslanci budou držet a to své rozhodnutí budou schopni si srovnat. Takže já tím chci říct, že pro mě je podpora tohoto zákona vyloučena, nebudu pro něj hlasovat a nechám to, jak už jsem řekl, na vládní koalici. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name