|

2013-039-02-065

65. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 501/ - prvé čtení

Date2016-01-20
Meeting2013/039
Agenda Item2013/039/065
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/bqbs/b06706501.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   002 < Page 003 > 004
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji paní poslankyni Nohavové. Hezké dobré odpoledne. Eviduji, paní poslankyně, váš návrh na vrácení předloženého návrhu k přepracování. Dalším řádně přihlášeným do diskuse je pan poslanec Karel Šidlo. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Karel Šidlo Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, opět dostáváme k projednání legislativu, která přímo souvisí s Národním parkem Šumava. Složitost problému spočívá zejména v tom, zda je správné a potřebné projednat existenci Národního parku Šumava samostatným zákonem, anebo je již dostatečně ukotven v legislativě České republiky. Nejdříve mi dovolte pohled na existující právní úpravu postavení Národního parku Šumava. Myslím si, že i po letech před přijímáním nové právní úpravy si je nutno položit otázky, zda vůbec právně Národní park Šumava existuje, zda existuje jeho zonace, zda právní předpisy vydávané Správou Národního parku Šumava jsou právními předpisy a zda Správa Národního parku Šumava byla řádně zřízena. Pro svoji argumentaci jsem využil právní rozbor a stanoviska právníků JUDr. Miroslava Sylly, Mgr. Jana Lega a JUDr. Petra Zahradníka, které byly předneseny na semináři v obci Modrava dne 21. září minulého roku. Dovolte mi zopakovat všeobecně známý fakt, že Národní park Šumava byl zřízen nařízením vlády č. 168/1991 Sb. Toto nařízení bylo vydáno s odkazem na tehdy platný a účinný § 8 odst. 1 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, kdy se národní parky zřizovaly právě nařízením vlády. Nařízení nabylo účinnosti 10. května 1991. Bohužel, nařízení vlády bylo vydáno až po nabytí účinnosti Listiny základních práv a svobod. Proto lze dovodit, že z hlediska článku 4 odst. 1 Listiny už tehdy bylo potřebné ke zřízení národního parku použít zákona, neboť zřízením národního parku nepochybně dochází k omezení základních práv a svobod, jako je například svoboda pohybu, svoboda podnikání. Tedy zpětně viděno bylo zřizovací nařízení přijato v rozporu s Listinou, přitom podle tzv. uvozovacího zákona k Listině musely být právní předpisy uvedeny do souladu s Listinou nejpozději do 31. 12. 1991, jinak pozbývají účinnosti dle § 6 odst. 1 uvozovacího zákona. Nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava pozbylo účinnosti dnem 31. prosince 1991 dle argumentace Nejvyššího správního soudu v odůvodnění rozsudku, jehož číslo mám k dispozici, je to číslo 7Ao6/2010-55. Tento rozsudek zrušil několik nařízení správy národního parku. Nejvyšší správní soud dovodil, že Národní park Šumava i Správa Národního parku Šumava byly zřízeny v rozporu s Listinou a dne 31. 12. 1991 přestal Národní park Šumava na dobu pěti měsíců až do 1. června 1992, kdy nabyl účinnosti nový zákon č. 114/1992 Sb., právně existovat. Od 1. června 1992, kdy nabyl účinnosti dnešní zákon o ochraně přírody, a podle jeho ustanovení § 15 odst. 3 se národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašují zákonem. Národní park zde tedy již po soudem konstatovaných pět měsíců nebyl, nebyla zde právní norma, která by jej zřizovala. Jinak řečeno, Národní park Šumava nemohl obživnout a jeho zřizovací nařízení vlády také ne. Tedy i jinak formulačně chabé ustanovení § 90 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny nemohlo založit novou existenci národního parku. Zákonodárce zavedl před 23 lety tzv. výhradu zákona. Již 23 let je výslovně stanoveno, že národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se mají vyhlašovat jen zákonem. I kdybychom zamhouřili oči nad historií a ústavní neobhajitelností nařízení vlády č. 163/1991 Sb., jak se máme ale vypořádat s tím, že po dlouhou dobu zákonodárce k řádnému vyhlášení Národního parku Šumava nepřistoupil? Za popsaného stavu pak měl zákonodárce dost času na to, aby Národní park Šumava vyhlásil zákonem. Nestalo se tak. A nejen to, všechny návrhy zákona o Národním parku Šumava naopak zákonodárce odmítl. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky již osmkrát odmítla zřídit Národní park Šumava zákonem, tak jak to vyžaduje zákon i ústavní pořádek České republiky. A ještě jednu poznámku ke Správě Národního parku Šumava. Podle § 3 nařízení vlády č. 163/1991 Sb. byla Správa Národního parku Šumava zřízena jako příspěvková organizace s použitím § 31 zákona 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření rozpočtovými prostředky České republiky a obcí České republiky - rozpočtová pravidla republiky. Ustanovení § 3 nařízení vlády č. 163/1991 Sb. bylo pak zrušeno zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně § 92 bod 4. Správa Národního parku Šumava pak byla pouze zmíněna v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně krajiny a přírody, a byla pouze uvedena v jeho příloze. Správa Národního parku Šumava nebyla zřízena zákonem jako správní úřad, a přesto jí byla přisuzována působnost správního úřadu. Tento stav byl do určité míry zhojen až novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 381/2009 Sb., kterou byla i Správě Národního parku Šumava stanovena působnost správního úřadu. Jde o stanovení působnosti věcné k vydávání správních aktů. Ovšem působnost místní je pochopitelně založena zase jen na odkazu na zřizovací nařízení vlády. Tedy i nadále není místní působnost Národního parku Šumava stanovena zákonem, jak to vyžaduje čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle kterého lze správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Zde mi dovolte, abych s odkazem na to, co jsem řekl, ještě shrnul: 1. Už v době vydání nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava mohl být národní park zřízen pouze zákonem. 2. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně konstatuje, že (pro)rozpor s Listinou pozbylo zřizovací nařízení parku účinnosti 31. 12. 1991 s ohledem na ustanovení uvozovacího zákona k Listině, a to pro rozpor s Listinou. 3. Národní park Šumava nemohl obživnout v důsledku ustanovení § 90 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť v době nabytí jeho účinnosti již neexistoval. 4. Parlament výslovně mnohokrát odmítl zřídit Národní park Šumava zákonem, jak to vyžaduje ústavní pořádek České republiky a výslovně i zákon o ochraně přírody a krajiny. 5. Správa Národního parku byla zřízena pouze jako příspěvková organizace a charakteru správního úřadu nabyla až díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2009. Dosud v rozporu s článkem 79 odst. 1 Ústavy není její místní působnost stanovena zákonem. Nyní mi dovolte několik slov k zonaci v Národním parku Šumava. Dle § 17 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se člení národní parky zpravidla do tří zón ochrany přírody s tím, že bližší charakteristiku a režim zón upravuje obecně závazný právní předpis, kterým se národní park vyhlašuje. Podle odst. 2 § 17 pak cituji: "Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. Hranice první zóny vyznačí správa národního parku v terénu vhodným způsobem." Lze konstatovat, že zonace Národního parku Šumava byla patrně provedena pouze dokumentem nazvaným protokol, který vydalo Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí nevydalo po projednání s obcemi dosud vyhlášku ve smyslu § 17 odst. 1 zákona 114/1992 Sb. Zonace Národního parku Šumava tedy nebyla provedena v souladu se zákonem. Protokol Ministerstva životního prostředí, který je patrně jediným aktem provádějícím zonaci, je neplatným aktem. Protokol o vymezení zón ochrany přírodního Národního parku Šumava vydaný Ministerstvem životního prostředí pod číslem jednacím Oop/3885/95e.o. nebyl publikován ve Sbírce zákonů. Povaha protokolu není z právního hlediska zcela jasná. Přesněji řečeno, není jednoznačné, zda jde o právní předpis, nebo o individuální správní akt. Dovolte mi stručné shrnutí. S devastací přírody šla v Národním parku Šumava ruku v ruce devastace práva. Národní park nebyl zřízen zákonem, místní působnost jeho správy nebyla stanovena zákonem. Zonace nebyla vyhlášena, právní předpisy parku nebyly právními předpisy, ale opatřeními obecné povahy. Nyní si dovolím několik konkrétních výhrad k předložené novele zákona č. 114/1992 Sb. pod sněmovním tiskem 501. Za rozhodující připomínky považuji následující: Vyhlášení všech čtyř národních parků jedním univerzálním zákonem, který nemůže postihnout specifika každého z nich. V § 15 odst. 4 se vytyčuje nový cíl pro všechny národní parky - na většině území národních parků zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice. V § 17 se zavádí institut klidových zón s omezením vstupu bez ohledu na zonaci. V § 18 se stanovuje nové členění národního parku - místo tří zón budou nově čtyři zóny. Podle § 18 odst. 2 území zařazovaná do jednotlivých zón nemusí splňovat kritéria pro zařazení. Paragraf 21 odst. 3 umožňuje orgánu ochrany přírody vyloučit výkon práva myslivosti až na celém území národního parku. Paragraf 22a odst. 2 vylučuje v první a druhé zóně ustanovení lesního zákona týkající se ochrany lesa proti škodlivým činitelům a povinnosti obnovy a zalesňování lesních porostů. Dle § 20 je možné důležité dokumenty, které se dosud musely dohodnout s radou národního parku, pouze je stačí s radou projednat, což je velmi rozvolnění celé vazby na fungování rady národního parku. Jsem přesvědčen, že pravidla pro zřízení národního parku mají chránit území jako celek - floru, faunu, ale také zejména člověka žijícího trvale na jeho území. Na závěr mi dovolte, abych podal návrh na zamítnutí novely zákona dle sněmovního tisku 501 již v prvním čtení. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name