|

2013-039-01-007

7. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 610/ - druhé čtení

Date2016-01-19
Meeting2013/039
Agenda Item2013/039/007
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/bqbs/b02900701.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   005 < Page 006 > 007

Poslanec Vladislav Vilímec Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, jsem nechtěl původně vystupovat, vystupoval jsem v prvním čtení, poněvadž jsem doufal, že v situaci, kdy výbor pro veřejnou správu nedoprojednal tak závažný návrh, jako je návrh zákona o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, rozšíření pravomocí ve smyslu kontrol obcí a krajů, že snad nikoho nenapadne, aby jaksi navzdory tomu brutálně protlačoval za každou cenu projednání tohoto návrhu zákona. Nevím, kam spěcháme, protože zatím žádná novela Ústavy neexistuje, pouze Poslanecká sněmovna schválila znění, které teď leží v Senátu. A možná že by zajímal pana ministra Dienstbiera, také senátora, názor jeho stranického kolegy pana senátora Martínka, který prezentoval na finanční konferenci Svazu měst a obcí. Prohlásil, že pokud tam dojde zákon, který je, ten prováděcí, v takové podobě, který je teď v Poslanecké sněmovně, tak v žádném případě on pro změnu Ústavy ani pro tento prováděcí zákon nebude hlasovat. proto si myslím, že skutečně není přece potřeba za každou cenu spěchat. Víte, jsem v prvním čtení poukázal na mnohá úskalí snahy o rozšíření kontrolní působnosti NKÚ na kraje a obce. Víme, že to prostě bez příslušné novely Ústavy nelze, a skutečně považuji na konto toho konkrétního návrhu... Možná by bylo dobré, kdyby pan ministr také poslouchal jako předkladatel tohoto velmi sporného návrhu. Považuji především za velmi nebezpečné, pokud by předmětem kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu bylo posuzování, zda se v daném konkrétním případě jedná, či nejedná o takzvané účelné a hospodárné nakládání s majetkem územního samosprávného celku. To považuji skutečně za nejspornější moment celého toho návrhu prováděcího zákona. Ano, speciální zákony o obcích či krajích, pan ministr to určitě dobře , předpokládají u územních samosprávných celků hospodárné nakládání s veřejnými prostředky, ale konkrétní náplň takového postupu vesměs nestanoví, a to proto, že u mnohých činností nelze posuzovat nebo zužovat takový postup pouze na hospodářský efekt. nevím, přijde Nejvyšší kontrolní úřad, a teď nebudu mluvit o komunikaci, a bude posuzovat, jestli ta která obec, například naše město, si postavila bazén, který efektivně provozujeme, takže nevznikají nějaké problémy finanční, jestli je to efektivní, účelné, hospodárné, nebo jsme měli postavit něco jiného. Myslím, že to je prostě nebezpečná záležitost, která fakticky je útokem na postavení samospráv. Od začátku vzniku myšlenky - jsem se včera díval, co bylo v tom minulém volebním období, a určitě to pan ministr, tehdy byl senátorem, nebyl ministrem, sledoval - myšlenky, že by Nejvyšší kontrolní úřad mohl mít právo kontrolovat i počínání územních samosprávných celků, se vždy mluvilo pouze o věcné a formální správnosti jejich postupu v samosprávné činnosti, nic víc. Jenže prostě ten zákon, o kterém dnes rozhodujeme, říká mnohem více. Můžeme tisíckrát vyhlašovat nebo se zaštiťovat Parlamentním institutem, znám samozřejmě zase názory jiných ústavních právníků, že případná kontrola účelnosti a hospodárnosti nakládání s majetkem obcí neútočí formálně na jejich nezávislé postavení, neútoční formálně na práva samosprávy, která jsou ústavně dána, skutečnost je ale zcela jiná. Mluvil tady pan poslanec Bendl i pan poslanec Adamec o tom, že těch kontrol je mnoho. Jsou to skutečně duplicitní nebo multiplicitní kontroly. pomalu se nevyznáme v tom, kolik těch kontrol existuje. Samozřejmě kontrola, která kontroluje hospodaření obcí a krajů, je kontrola, která je pravidelná, každoroční, je to takzvaný přezkum hospodaření obcí, přezkum hospodaření krajů. Koneckonců u krajů je legislativně zákonem dáno, že kontrolu musí provádět Ministerstvo financí. To znamená, položme si otázku, co by další kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu vlastně vůbec měla přinést. to dodnes nevím. Víte, možná že zpočátku, pokud se to prosadí, nebo protlačí, tak ten Nejvyšší kontrolní úřad bude našlapovat opatrně v kontrolách obcí. Také na to nemá ani zatím personál. Ale zákon otevírá prostor, který kontroly dříve či později naplno využijí. V prvním čtení, myslím, že to zrovna pan zpravodaj zde uváděl, zaznělo, že i v případě obcí se jedná také o veřejné prostředky, tak proč je nekontrolovat i ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Pak se zamysleme, ale teď myslím vážně, skutečně nad obsahem pojmu majetek územního samosprávného celku. Jaký smysl takový pojem dnes vlastně vůbec , pokud na druhé straně přijímáme tezi, že se svým majetkem nemůže územní samosprávný celek téměř autonomně nakládat? Opět zde můžeme tisíckrát vyhlašovat, že vlastně Nejvyšší kontrolní úřad nemá žádný nástroj, jak zasahovat do samostatné působnosti územních samosprávných celků, a že nemůže uplatňovat vůči těmto subjektům fakticky žádné sankce. samotná kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, vztažená nakonec i na to prověřování věcné a formální správnosti postupu samospráv, je podle mne na hraně zasahování do samospráv, ne-li prověřování účelnosti a hospodárnosti. Tam fakticky tu samosprávu zužuje pouze jaksi na institut, který užívá část veřejného majetku. jsem letitým komunálním politikem, ale byl jsem zvolen v roce 1990. Nemám zkušenosti s komunální politikou před listopadem 1989. Ale protože jsem samozřejmě musel také řešit věci, které spadaly do toho ještě předlistopadového období, tak ano, i tam ty národní výbory fakticky mohly nějak nakládat se státním majetkem, pokud prokázaly účel, účelnost svého postupu a nakládání s majetkem. Mám takový pocit, že čím - a to není jen návrh o kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo o rozšíření pravomocí, ale mnoho dalších návrhů, které postupem doby za těch 26 let byly schváleny, tak v zásadě začínají zužovat samosprávu do téměř podoby centrálně kontrolovaných bývalých národních výborů. Předkladatelé zákona, jak jsem si přečetl, nevidí nebezpečí zužování pojetí samosprávy. Pan ministr Dienstbier byl myslím jako jeden z mladých poslanců Federálního shromáždění, když byl poprvé snad ještě kooptován v roce 1990, nebyl v České národní radě, ale určitě zná zákon 376, nebo 367, první zákon o obcích. Tehdy se dalo mluvit o nějaké samosprávě obcí. Tehdy byl skutečně vytvořen, v tom roce 1990, Českou národní radou nějaký legislativní prostor, aby mohly samosprávy uskutečňovat své poslání. Ano, byly tam určité problémy a některé dílčí věci z pohledu praktických zkušeností se musely opravit. Ale nešlo o nějaký jaksi legislativní průlom. Ten se děje teď. A to teď nemyslím jen tímto zákonem, ale pod naprosto nesmyslnou představou, že další kontroly, další omezování působnosti samospráv nám přinesou nějaké efekty pro občany. tam vůbec žádné efekty pro občany nevidím. Opak je prostě pravdou. Dnes je tolik kontrol. A to tady bylo, nechci to opakovat, ty kontroly většinou přicházejí k různým kontrolním závěrům a nemá každý to štěstí jako moje město, které tedy porazilo kontrolu Ministerstva financí u soudu. Nemá každý to štěstí. Víte, urputná snaha rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k dalším kontrolám obcí a samozřejmě i krajům, je z toho nechci vyjímat, je především projevem plíživé, ale o to důslednější snahy omezovat samosprávu v této zemi. Něco takového je pro jako člověka, který byl zvolen v prvních svobodných volbách jako komunální politik a byl zvolen posedmé nebo poosmé v řadě, je pro něco takového nepřijatelné. Původně jsem, protože jsem viděl, že ani kontrolní výbor ani výbor ústavněprávní nepředložily žádný návrh úpravy toho zákona, snažil jsem se o to poctivě se pokusit, ale pak jsem uznal, že by to stejně byl pouze oslí můstek k tomu, aby se kontrolovalo nakonec všechno. Takže jsem od toho upustil. Podle mého soudu je třeba vyčkat na to, jestli Senát schválí, nebo neschválí novelu Ústavy. Tak jak jsem to aspoň pochytil z úst pana Martínka, nějak se k tomu nechystá - a dokonce ani vaši straničtí kolegové, pane ministře. Proto si myslím, že v tuto chvíli návrh, tak jak je předložen, nemá smysl projednávat. Proto bych v závěru, a určitě to padne od dalších našich kolegů, chtěl navrhnout, aby byl tento návrh zákona zamítnut. Děkuji.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name