|

2013-037-05-002

2. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb /sněmovní tisk 514/ - třetí čtení

Date2015-12-18
Meeting2013/037
Agenda Item2013/037/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/037schuz/bqbs/b03200201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   003 < Page 004 > 005
Předseda PSP Jan Hamáček Ano, čísla jsou velmi důležitá a zajímavá a já prosím Poslaneckou sněmovnu, aby těmto číslům věnovala pozornost. Poslanec Petr Fiala Takže já jenom krátce zopakuji poslední větu, ona je hodně závažná i z hlediska argumentace, se kterou vystupuje Ministerstvo financí. Tedy v ČR klesá prokazatelně podíl šedé ekonomiky. On trochu klesá i v Chorvatsku, ale v ČR ten pokles je dynamičtější. A je potřeba si zapamatovat ta čísla 5,6 % pokles v ČR, 4,5 % v Chorvatsku za období 2012 až 2015, přičemž - a to je důležité... Já jsem zvědav, jestli si to budete pamatovat a budete s tím potom argumentovat. Přičemž, a to asi nemusím připomínat, protože to všichni víte, v ČR nemáme zavedenou elektronickou evidenci tržeb, ani nebudeme mít, a v Chorvatsku ji zavedenu mají a ten efekt je takto špatný. Podívejme se jinam, ať tedy neargumentujeme tím, čím argumentuje Ministerstvo financí, protože já tím Chorvatskem argumentuji opravdu nerad a jenom z donucení, protože to pořád slyším jako ten příklad fungující elektronické evidence tržeb. Ale podívejme se třeba do Švýcarska, kterým já argumentuji mnohem raději na rozdíl od jiných politiků ČR, kteří tak rádi říkají: "No my si nemůžeme dovolit to co Švýcarsko, Norsko, tam nikdy nebudeme". Tak já si myslím, že tam klidně můžeme být, akorát si nesmíme říkat, že tam nikdy nebudeme, že takové úrovně nedosáhneme. Takže podívejme se raději na to Švýcarsko. Ve Švýcarsku činil podíl šedé ekonomiky na HDP 6,9 %. To je fantastické, to je samozřejmě jedna z nejnižších hodnot ve světě. A data OECD současně říkají, že daňové příjmy státní kasy včetně příjmů ze sociálních odvodů činily v roce 2013 ve Švýcarsku 27,1 % švýcarské ekonomiky. To když si představíte v nějaké mezinárodní souvislosti, tak je vám jasné, že je to jeden z nejnižších podílů mezi zeměmi OECD. Jinými slovy to zase dokládá, co jsem vám ukázal na základě analýz z mezinárodních studií. Švýcaři, kteří mají nejnižší šedou ekonomiku, jsou daňovými povinnostmi zatíženi poměrně slabě v porovnání s jinými hospodářsky vyspělými zeměmi na našem kontinentu. Jenom pro srovnání a pro zajímavost, v Česku ten samý podíl, který byl ve Švýcarsku někde kolem 27 %, dosahoval v roce 2013 - rok 2013 používám proto, že švýcarská data jsou také z roku 2013 - tak v roce 2013 činil 34,1 %, čili mnohem více než ve Švýcarsku. Docela jiný obrázek ale získáme, když k hrubému domácímu produktu vztáhneme pouze sociální odvody. A náhle už nemáme Českou republiku v nějakém takovém tom příznivém poli, ale Česká republika se se 14,8 %, skoro patnáctiprocentním podílem, stane zemí s druhým nejvyšším zatížením ze všech zemí OECD. Naopak Švýcarsko v podílu sociálních odvodů má 6,7 % a je na tom společně se zeměmi, jako je Irsko, Británie nebo Island, ze zemí OECD nejlépe. A je zajímavé a opět to dokládá to, co jsem vám tady ukazoval na zahraničních studiích, že nikoli náhodou země, jako je Británie, Irsko a zmiňované Švýcarsko, patří k zemím s vůbec nejnižším podílem šedé ekonomiky na HDP na světě. Tedy ta čísla, fakta naprosto nezpochybnitelná, jenom jako různě interpretovatelná, pokud s nimi nechceme jednat pravdivě a v souladu s pravidly hry, ta data jednoznačně ukazují, že existuje korelace, existuje zjevná korelace mezi daňovým zatížením ekonomiky a z toho zvláště zatížením ve formě odvodů a velikosti šedé ekonomiky. A jsou to podle všech studií klíčové faktory. Právě to daňové zatížení a vysoké zatížení ve formě odvodů jsou klíčové faktory pro existenci a vysvětlující rozsah šedé ekonomiky. Tedy čím větší zatížení po této stránce ekonomiky, tím rozsáhlejší je zpravidla šedá zóna. Takže pokud bychom chtěli někam mířit naši snahu snížit šedou ekonomiku v České republice, tak tu snahu musíme zamířit právě tam. To znamená snížit daně, snižovat odvody, zjednodušit daňový systém, využívat nástroje, kterými už v tuto chvíli prokazatelně stát disponuje, a ne zavádět takovou věc, jako je elektronická evidence tržeb. Já se, ač nerad, ze Švýcarska, Británie, Irska zase vrátím zpátky, krátce jenom, slibuji, krátce, k tomu Chorvatsku. Protože ta chorvatská zkušenost - my nemáme jiný referenční bod, nemáme prostě jiný model, jiný stát, kde by elektronická evidence tržeb vůbec fungovala. Takže musíme používat tu chorvatskou zkušenost. A chorvatská zkušenost nám jasně ukazuje, že elektronická evidence tržeb nejenom že nesnižuje šedou ekonomiku tak, jak se třeba snižuje v České republice, ale že ani nedošlo v Chorvatsku k většímu výnosu daní. Minule jsem tady stihl v úvodu svého vystoupení říct pár čísel. Teď už je nebudu podrobně rozebírat, ale jenom vám je v rámci kontextu a srozumitelnosti mého vystoupení připomenu. Výběr daní z příjmů fyzických osob v Chorvatsku krátce vzrostl v roce 2013 o 8 %, ale v roce 2014 opět klesl, což když se na to podíváte, vlastně odpovídá standardnímu cyklickému vývoji, protože k tomu docházelo už předtím - v roce 2010 růst o nějakých 8,8 %, v roce 2011 pokles o 14 %. Čili zjevně daň z příjmů fyzických osob není vůbec závislá na zavedení elektronické evidence tržeb, ale klesá v rámci určitého cyklu. Výběr daní z příjmů právnických osob ale už zcela evidentně poklesl: v roce 2013 o 17 %, v roce 2014 o dalších 15 %. Pořád jsme v Chorvatsku a bavíme se o zkušenosti s elektronickou evidencí tržeb v této zemi. Ale bohužel lepší výnos daní evidence tržeb nepřinesla ani v případě daně z přidané hodnoty. V roce 2013 výběr DPH klesl o 1 %, v roce 2014 zase o 1 % vzrostl. Ale to jedno procento se dá spíše přičíst zvýšení snížené sazby DPH, která byla předtím 10 %, na 13 %. Nevím, dámy a pánové, jak z těchto zkušeností z Chorvatska, z této chorvatské reality po zavedení elektronické evidence tržeb, chcete odvodit myšlenku, že elektronická evidence tržeb přinese lepší výběr daní. Teoreticky to není možné. To jsem vám ukázal na řadě studií ze zahraničí, na čem je závislá šedá ekonomika a výběr daní. A jak se tady empiricky ukazuje, nebude to fungovat, protože ani v tom jediném státě, kde to zavedli, to nefunguje. Minule jsem tady citoval chorvatského ministra financí Lalovace na pražské konferenci, kterou uspořádalo Ministerstvo financí, kde prohlásil, že elektronická evidence tržeb nebyla zavedena proto, abychom naplnili rozpočet. Myslím, že jeho slova jasně potvrzuje chorvatská praxe: prostě k žádnému vylepšení výnosu daní nebo lepšímu výběru daní v Chorvatsku v žádném případě nedochází. Bohužel budujeme systém, nebo chce Ministerstvo financí vybudovat systém, který je zbytečný, který je plošnou restrikcí, který nemůže splnit cíle, které údajně má, ale přitom je to systém, který bude velmi drahý jak pro stát, tak pro podnikatele. Pojďme se podívat zase na čísla, která zveřejnilo Ministerstvo financí v těch svých různých vystoupeních. Ta čísla bohužel hovoří v tomto případě jasně. V jiných případech jasně nehovoří. Ale tady je to úplně jasné. Pořízení systému bude stát daňové poplatníky nějakých 370 milionů korun. Samotný provoz a náklady budou nějakých 300 milionů korun každý rok. Stát počítá s přijetím 400 nových zaměstnanců Finanční a Celní správy, jejich mzdy nás ročně budou stát 150 milionů korun. Tak to už jsou obrovské stamilionové roční náklady, které do toho chceme všichni dát. Chceme do toho dát peníze, i když víme, a studie jsou jasné a zkušenosti ze zahraničí jsou jasné, všechno je jasné, že to prostě nemůže fungovat. (Hluk v sále.)Zátěž na straně podnikatelů je druhá věc. Toto byla zátěž na straně státu. Toto byly náklady, které s tím budou mít všichni daňoví poplatníci. Ale samozřejmě závažná je i zátěž na straně podnikatelů, protože ať už je to jakkoliv, tak drobného prodejce přijde pořízení nejjednoduššího systému evidence na necelých šest tisíc korun, ale k tomu je potřeba připočíst provozní náklady, které se mohou vyšplhat až na 30 tisíc vícenákladů ročně, protože si musí pořídit patřičné pokladny, tiskárny pro tisk pokladních dokladů, náklady na pravidelné aktualizace softwaru, toner, papír, údržba, popřípadě i školení zaměstnanců. No prostě těch nákladů je dost. A co si podnikatel také musí zajistit, je kvalitní internetové připojení a to je velmi důležité. Minule jste tady na mě mávali nějakými hračkami, nebo dokonce možná i mobily s nějakou tiskárnou, ale to internetové připojení, které tady náhodou funguje, ne vždycky dokonale, ale přece jenom v Poslanecké sněmovně funguje, na mnoha místech České republiky nefunguje dobře. Já se pohybuji často i na místech, o víkendech, kde vůbec nefunguje dobře ani mobilní síť, takže nevím, jak bych si třeba v místě, kde mám chalupu, pořizoval živnost, kdybych musel být permanentně on-line připojen, protože by to skoro nebylo možné bez nějakých obrovských nákladů. No ale proč je to internetové připojení tak důležité z hlediska živnostníka a podnikatele? Protože v § 21 a 22 návrhu zákona o evidenci tržeb se hovoří o tom, že za případné výpadky připojení a jeho kvalitu nese odpovědnost sám podnikatel. A to už není taková banální povinnost, jestliže vlastně odpovídáte za to, že budete mít kvalitní připojení. Tak jestli za to odpovídáte, tak si ho musíte pořídit a to může být buďto nemožné na některých místech, anebo možné, ale třeba přiměřeně drahé. Ale i kdyby to všechno dobře fungovalo, tak nějakých 30 tisíc ročně pro drobného živnostníka, to opravdu nejsou žádné drobné a může to reálně znamenat existenční ohrožení jeho podnikání, může to být problémem pro jeho rodinu, protože je přece jasné, že drobní podnikatelé často ručí vlastním majetkem za své podnikání a to, co dělají, se významně dotýká i jejich rodin. Já už jsem tu poukázal, toto jsou čísla, která jsou víceméně jasná a dají se z materiálů Ministerstva financí vyčíst. Bohužel jasná, protože zatížení jak podnikatelů, tak na straně státu, tedy daňových poplatníků, nás všech, je poměrně značné. Jiná čísla ale už tak jasná nejsou a tady bych očekával, že Ministerstvo financí bude přece jenom přesnější, a pokud toho není schopno, tak nebude tak vehementně elektronickou evidenci tržeb prosazovat, protože vlastně nebude vědět, co přinese. Já ta čísla nebudu tady nějak zvlášť rozebírat, jenom připomenu to, co už tu zaznělo ode mě minule, že při 600 tisících osob Ministerstvo financí předpokládalo nějakých těch 10 až 12 mld. navíc a to stejné předpokládá při 300 tisících osob. To tedy jsou čísla, která opravdu nemusím nikde počítat, ta si mohu vymyslet, protože to nemůže sedět v obou případech. A jenom to ukazuje, že vláda i přes stamilionové náklady na zavedení elektronické evidence tržeb neví, kolik systém přinese. Otevřeně připouští, že takové číslo vlastně nemá k dispozici, že tu analýzu neprovedlo. Sám pan ministr Babiš v rozhovoru pro Lidové noviny v říjnu prohlásil, že v případě EET jde o předběžné odhady - až praxe ukáže, nakolik byly ty odhady přesné. Tolik citát. No, jsou velmi nepřesné, protože se liší až dvojnásobně. Ministr financí přitom také v únoru 2014 projevil veřejně úmysl jednat s chorvatskou vládou, zda by nám systém EET - cituji: Možná za hubičku nebo levně neprodala. Tady se ukazuje, že se to zjevně nějak nepovedlo, nebo se to ani nemohlo povést. A dnes tedy místo prodeje za hubičku to vypadá, že se dočkáme jakéhosi polibku smrti pro malé podnikatele a živnostníky, což určitě není to, čemu můžeme lhostejně přihlížet. Ten složitý systém, který tady chce vláda vytvořit, samozřejmě ve svém důsledku bude omezovat svobodu podnikatelů a zákazníků a bude mít negativní vliv na kvalitu jejich života. Jak už jsem říkal na začátku, jedná se tady o plošnou restrikci, která samozřejmě dopadne na ty, kteří podnikají, ale dopadne taky na zákazníky. Protože když si uvědomíme kvalitu internetového připojení na řadě míst České republiky, problémy s ním, tak je jasné, že budeme vystaveni každodenním situacím, kdy nebude jednoduché ani z té jednoduché aplikace, o které tady pořád slyšíme, v telefonu s tiskárnou, to všechno administrativně dobře zvládnout a některé nákupy se nepochybně zkomplikují nebo prodlouží. Je tu samozřejmě i další problém, na který nás upozorňuje právě detailnější pohled na tu chorvatskou zkušenost. Chorvatská elektronická evidence plateb registruje, jak ti, co se tím zabývali více, vědí, i otevírací dobu. A to pak samozřejmě znamená, že když zavíráte oficiálně v 18 hodin a v 18.01 přijde zákazník, tak máte možnost ho buďto neobsloužit, nebo mu dát zboží zadarmo, abyste neporušili pravidla, která jsou v tom chorvatském systému elektronické evidence tržeb obsažena. A pokud tomu tak je v Chorvatsku a má to být tak i u nás, tak to znamená, že stát tady zase chce určovat i to, kdy si budeme moci nakoupit, nebo ne. A to je samozřejmě věc, která i v jiných zákonech se ze strany vlády nebo vládních poslanců jako nápad objevuje. Ale je to něco, co určitě nesvědčí nebo nevytváří podmínky pro svobodu podnikání. A je to něco, co určitě musíme odmítnout. Navíc, když si představíme tu situaci, že úplně dobře nefunguje internetové připojení a podnikatel bude mít v takovém případě povinnost prokázat, že nefungovalo a proč nefungovalo, tak vystavujeme toho podnikatele poměrně velkému riziku, protože pokud podnikatel neprokáže, že spojení nefungovalo, tak mu hrozí pokuta až půl milionu korun, o které bude rozhodovat státní úředník, a bude o ní samozřejmě rozhodovat zcela podle svého uvážení. V podstatě to znamená, že pokud to takhle bude schváleno, tak vám stát bez rozhodnutí soudu fakticky bude moci zavřít provozovnu. Já si myslím, že taková libovůle nemá být v demokratickém státě možná. A to, že ji tady umožníme prostřednictvím zákona o elektronické evidenci tržeb, je naprosto špatné. Já bych tady i položil otázku, jak je možné, že díky tomuto zákonu bude za přestupek možné uložit pokutu až půl milionu korun. A je vůbec představitelné, aby v České republice, ve svobodném demokratickém státě bylo někomu zakázáno podnikání jinak? Může být zakázáno podnikání, ale rozhodnutím soudu. Ale jinak než rozhodnutím soudu je to opravdu zvláštní. A jiná otázka, která s tím souvisí, je, jak můžeme chtít, aby občan, podnikající občan, nesl odpovědnost za něco, co sám nemůže ovlivnit. A jak jsem tady jasně ukázal, internetové připojení pravděpodobně těžko budeme ovlivňovat, jeho kvalitu, ale ten podnikatel je za to odpovědný podle tohoto zákona a bude muset prokazovat, že v tu chvíli třeba nefungovalo a že on za to nemůže. Já myslím, že na tomto příkladu je možné jasně ukázat, že ten zákon je i v řadě parametrů nedostatečně, nekvalitně připravený a že místy vyžaduje značnou míru interpretační fantazie. Navíc se tím posiluje moc státu vůči podnikatelskému prostředí, omezuje se svoboda podnikání, omezuje se naše osobní svoboda volby. Na vládu se přitom obrátili samotní zástupci podnikatelů a živnostníků, aby tlumočili konkrétní a bezprostřední výhrady těch, kterých se bude přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb týkat. Přijetí zákona o elektronické evidenci tržeb podle zástupců podnikatelů odporuje zásadám liberálně demokratického státu. Protože tady je to postaveno na principu kolektivní viny a presumpce viny a nerespektuje to ani tu proporcionalitu, a tedy ani ten princip, který jsem tady zmínil, priorit jednotlivce, jeho svobody před státem. A navíc, jak jsem ukázal, ten zákon o evidenci tržeb je špatně připraven v tom směru, že nestanovuje jasná a splnitelná pravidla a naopak poskytuje státu možnost svévolně rozhodovat. To jsou věci, na které zástupci podnikatelů také upozorňují. Je tedy zřejmé, že kdybych ty jejich argumenty shrnul, že elektronická evidence - a argumenty, které jsem tady přinesl já, že elektronická evidence tržeb je zbytečná, protože stát má nástroje k efektivnímu výběru daní, jenom tyto nástroje nevyužívá. Elektronická evidence tržeb je plošná, omezuje všechny kvůli velmi malé skupině delikventů a navíc v zemi, kde podíl šedé ekonomiky je poměrně nízký a ještě navíc i bez elektronické evidence tržeb klesá. Elektronická evidence tržeb je nadměrně restriktivní, elektronická evidence tržeb porušuje zásadu proporcionality, podle které má stát používat vždy prostředky co nejšetrnější k základním právům a svobodám soukromých osob, což se v tomto případě neděje, protože máme jiné nástroje už teď k dispozici, kterými bychom mohli dosáhnout, možná, vyššího výběru daní, ale určitě ne elektronickou evidencí tržeb. Elektronická evidence tržeb je také diskriminující. Nejen zbytečná, plošná, nadměrně restriktivní, ale také diskriminující, protože jejím účelem má sice být, údajně tedy, narovnání podnikatelského prostředí, ale EET spíše zvýhodní velké firmy, které budou mít z tohoto systému nevyhnutelně výjimky. Zatíží řadu malých podnikatelů, a to některé až likvidačně, jak to také ukazuje chorvatská zkušenost, kterou není možné brát na lehkou váhu. Elektronická evidence tržeb je také drahá, protože jak jsem tady ukázal, náklady státu, náklady podnikatelů zdaleka nejsou adekvátní možnému přínosu. EET má taky - a to všem těm, kteří se zaklínají bojem korupci, by nemělo být lhostejné - má také poměrně vysoký korupční potenciál. Budou se vypisovat veřejné zakázky na něco, co není potřebné. Stát navíc opakovaně prokazuje, že takové zakázky neumí realizovat. Kromě všech těch atributů negativních, které elektronická evidence tržeb má, tak je tu taky potřeba zmínit určitou nebezpečnost z hlediska ochrany osobních údajů. Já vím, že nad tím někdo mávne rukou, ale nám to tedy lhostejné není. Bude se tady shromažďovat obrovské množství informací, dat, a to dat, která jsou snadno zneužitelná, a to je zase věc, která není úplně banální a nad kterou se musíme zamýšlet. Já jsem tady přinesl některé základní politické, ekonomické, sociologické argumenty, které jasně ukazují, proč je elektronická evidence tržeb nejenom špatně připravena, ale proč je úplně zbytečná, proč není tím nástrojem, který nám pomůže snížit šedou ekonomiku, proč takovou věc nepotřebujeme. A připomněl jsem vám také to, že elektronická evidence tržeb, a na řadě konkrétních argumentů, dat, čísel a hlavně i na základě materiálu z Ministerstva financí, že elektronická evidence tržeb je zbytečná, plošná, nadměrně restriktivní, diskriminující, drahá, má korupční potenciál a je nebezpečná z hlediska ochrany osobních dat. Já samozřejmě budu v průběhu diskuse vystupovat i s řadou dalších argumentů, které vás mohou ještě více přesvědčit o tom, a já věřím, že už někteří, kteří mě poslouchali, v tom začínají mít jasno, proč je elektronická evidence tržeb nebezpečná a proč by v žádném případě Poslanecká sněmovna neměla přistoupit k tomu, aby takovýto zbytečný zákon schválila nebo vůbec o schválení takového zákona uvažovala. (Potlesk zprava.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name