|

2013-036-09-063b

63. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 581/ - prvé čtení

Date2015-12-15
Meeting2013/036
Agenda Item2013/036/063
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/bqbs/b31006301.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   015 < Page 016 > 017
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Svobodovi. Nyní pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Leo Luzar Vážený pane místopředsedo, pane ministře, páni ministři, dámy a pánové, já nebudu dnes hovořit k militantním nekuřákům. Je mi zcela jasné, že váš názor nejsem schopen změnit, vy jste si vybrali svůj cíl, za tím cílem jdete a argumenty, ať by byly sebepravdivější, vás nepřesvědčí. Jsem rád, že mi dávají za pravdu a že to takhle chápou. Přiznám se, jsem kuřák. Slovy klasika bych mohl říci, že kuřáci cigaret jsou naším společným nepřítelem, protože kouřím doutníky. Nechci se bavit o tom, jaký je rozdíl mezi kouřením doutníků a cigaret. Cigaretu považuji za hřebíček do rakve, zcela zřejmě doutník považuji za kulturní záležitost. Za prvé hoří asi hodinu, když hovořím o velkém doutníku, za druhé vyžaduje určitý rituál, abyste si ho vychutnali, vyžaduje taky mít na to čas a klid. Dospěl jsem k tomu až věkem. Já jsem začal kouřit, když mi bylo snad 40. A dnes klidně týden nekouřím, 14 dní nekouřím, prostě nemám tu potřebu. Ale ten doutník mám opravdu rád, a když je příležitost a potřebuji ten čas té hodiny, abych si ho vykouřil, tak si ho rád zapálím. Mimo jiné doutník je jeden z největších nepřátel kuřáků, protože ten prostor dýmem zamoří podstatně více než 20 cigaret vypálených najednou. Co mi ale vadí, a proto tady budu hovořit k těm, kteří nevědí nebo neznají nebo je to až tak dalece nezajímá, nevidí to jako problém, je, co tady zaznělo a jak to vnímám. Mí rodiče byli silní kuřáci. Opakuji, byli, už nejsou na světě. Oba dva zemřeli na rakovinu, oba dva ale zemřeli na rakovinu, která s kouřením neměla vůbec nic společného. Mě by zajímalo, když ti lékaři též tak intenzivně říkali, kdybyste jedli zdravěji, mohli jste tady být déle, nebo jestli litovali, protože to, co tady zaznělo z úst lékaře, že těm kuřákům na smrtelné posteli, když ta nálada v té místnosti je, jak to tady zaznělo, zasmrádlá tou nemocí, a já jsem si to zažil u obou rodičů, jaké to je, když jim říká: Kiš kiš, vidíte, kdybyste nekouřili, byli jste tady o pět let déle. Tak jsem to pochopil, co tady zaznělo od úst lékařů. To považuju za tragédii, pokud opravdu ti lékaři takhle k tomu přistupují. Já si hluboce cením toho, když lékaři říkají: Ano, zdraví je nějaká hodnota, já si jí hluboce vážím, této hodnoty, souhlasím s tím, že kouření tuto hodnotu ohrožuje a poškozuje, ale je to v té vůli člověka, aby se rozhodl, jak chce to své zdraví poškodit. Můžu říct automobiloví závodníci, kolik jich na trati umírá, a přesto je to jejich vášeň a té vášni podléhají. Znám kamaráda, lékaře, plicního chirurga, který kouří. Přitom operuje ty lidi, leze jim do plic, a přesto kouří. A když mu říkám: Proč kouříš, když to vidíš? On říká: Ano, já vím, jak to končí, ale je to moje riziko, moje uvědomění si toho, jak k tomu životu přistupuji. A všem pacientům říkám: Nekuřte, je to škodlivé. Já jsem špatný příklad, možná jsem slabý člověk, že musím kouřit, že nemůžu přestat, ale mě to uklidňuje. Já, když si tu cigaretku dám, mě to uklidní. Já nemusím, jak kolegové lékaři, brát nějaké prášky, abych byl v kondici, abych ten nápor, který přichází, zvládal. Dle mého názoru toto je druhý návykový obor. Léky, psychofarmaka, dneska předepisovaná na kila do společnosti. Každý, kdo přijde, že má nějaký problém, deprese spojené s čímkoli, a žijeme v depresivní době, to si řekněme, dostává automaticky od lékaře psychofarmaka. Já si myslím, že jsou podstatně škodlivější než třeba to kouření. Ale o tom se ve společnosti nemluví, protože to je nějaké řešení nějakého problému společnosti. Ano, kouření se vzalo jako určitý problém, jako prapor a je třeba ho prosadit, je třeba proti němu bojovat. Já s tím souhlasím. Kouření je špatná záležitost. Ale tady se obracím k tomu, co máme před sebou. Máme tady zákon o zdraví, máme tady dodatek ve spojené rozpravě. A já se ptám, pane ministře, když jste připravoval ten zákon, přečetl jste si ho? Předpokládám, že ano, nepodepsal jste jen na závěr, kdy vám to úředníci předložili. Protože kdybyste si ho přečetl, tak byste možná opravil mnohé věci, které v tom zákoně jsou, protože vás vnímám jako praktika, jako člověka, který si tou praxí prošel a nebyl celý život jenom úředníkem plnícím příkaz a jednajícím. Už mě zaujalo, a nechci to rozebírat, a tady děkuji nepřítomnému kolegovi Stanjurovi, který tento zákon rozebral do těch detailů chyb, které v tom zákoně jsou, a nelogičnosti, které tam jsou, nedomyšlenosti. Použiji pouze jednu, že vy hned v § 2 v bodě a) přirovnáváte tabák ke vzniku duševních poruch a poruch chování. Nevím, jak tabák vniká na duševní poruchu a poruchu chování. Ale těch příkladů je tady podstatně více. Nechci se opakovat. Poukážu pouze na jednu věc, která mě zaujala. Ve svém materiálu se odkazujete na studii, která vyšla, nebo je převzata, pardon, ne ve vašem materiálu, ale v materiálu, který je bodem 97 ve společné rozpravě, to se omlouvám, kde se odkazuje, že v České republice zemře ročně 18 tisíc lidí na kouření. Vychází se z nějaké zahraniční zprávy z webu deathsfromsmoking.net. Přiznám se, nemám brýle a je to drobným psáno dole. Já jsem si tu zprávu přečetl. Má to asi 13 stran, týká se to České republiky. Vychází se tady z toho, že eviduje, je to web proti kouření, abych byl konkrétní, země podle toho, jak je v tabulkách vydávána úmrtnost. Tady se píše, že je to od roku 1950 do roku 2000. Já jsem si to prostudoval, zjistil jsem, že je to od roku 1995 do roku 2000. Ano, jsou to hrozná čísla, pane ministře. Plně s vámi souhlasím, ale ta čísla mají sestupnou tendenci. Ten graf ukazuje zcela zřejmě, že Česká republika přestává kouřit, ale do roku 2000, upozorňuji, další, nová čísla tam nejsou. Tento parlament v předešlých etapách přijal mnoho zákonů regulujících nešvary, regulujících kouření. Souhlasím s těmito regulacemi, protože je třeba dávat do společnosti tento regulativní signál. Ten signál taky znamenal zákaz reklam, znamenal označování cigaret, že jsou zdraví škodlivé, znamenal vyčlenění kuřáků do speciálních prostor, zákaz kouření na refýžích, zákaz kouření v dopravních prostředcích. Ptám se - fungují tyto zákony? Fungují tyto represe? Podle pětiletého grafu, na který se předkladatel odkazuje, fungují. Výsledek je, že česká společnost přestává kouřit. Já to vítám, já tomu tleskám. Přivítal bych aktuálnější údaje. Přiznám se, že kdyby do roku 2014 byl nějaký graf, jak česká společnost přestává kouřit, přivítal bych tyto výsledky. V té studii, kde se odkazuje na 18 tisíc mrtvých v důsledku kouření, je to do roku 2000. Pokud by takovýto graf byl, asi bychom viděli, že česká společnost přestává kouřit. Teď se obracím k těm militantním. Vám se zdá, že to je pomalu, že bychom měli všichni přestat kouřit rychleji. A snažíte se to zákonem nakázat: přestaňte kouřit. Tady poprvé použiji to, čím budu teď delší dobu končit. Nesnažte se mě zákonem léčit! To považuji za nejhorší, co by zákonodárce mohl udělat, kdyby se snažil lidi zákonem léčit. Teď nebudu hovořit o jiných nemocech, tady to zaznělo, energetické nápoje plné cukru, tuky a podobné záležitosti. Je to škodlivé. Všichni to víme. Ale náš úkol je na to lidi upozorňovat, dávat jim veškeré argumenty, aby se mohli sami rozhodnout, aby věděli o tom, jak je to škodlivé, ale nesnažme se mě léčit zákazem. To je to, co bych si nikdy nepřál, aby mi někdo zakazoval, jak se mám uzdravit, jak se mám léčit. Co se týče zákona, zaznělo tady, že zákon je obecnější. Netýká se jenom kouření. Ano, plně s tím souhlasím. A kdyby zákon nebyl tak kategoricky militantní proti kuřákům, tak by byl schválen již dávno. Možná by se objevily ve výborech při projednávání návrhy na plošné zákazy nebo úplné zákazy tabáku a další věci. V diskusi na výborech by se to prodiskutovalo. Možná by i byl přijat a navržen v rámci hlasování do třetího čtení, takže by se vlastně nic nestalo jako teď v tomto projednávání. Bohužel tento zákon je v etapě kuřáků nazván, a já si to dovolím říct, militantním, protože je chce vymýtit, chce jim zakázat kouřit úplně všude, ať si myslí, co chtějí. Chce je vytlačit. To považuji za velkou chybu tohoto zákona a to kladu za vinu předkladateli, protože on by se neměl snažit lidi léčit pomocí zákona. A tady tento zákon je tak napsán. Jsem kuřák, jak jsem řekl. Bydlím v Ostravě. To je další problém. Když řeknu, že svého času proběhly studie, dokonce seriózní studie, že obyvatelé Ostravy mají genetický fond pozměněn proti obyvatelům celého zbytku republiky, nějaký "ostragen" to nazvali, možná to byl humor, možná jste se tomu smáli, ale znečištěné ovzduší na Ostravsku je tak výrazné, že asi opravdu pozměňuje genovou výbavu člověka. Úsměvné na tom bylo, že pražský výzkumník, který v Ostravě byl pět dnů i s cestou, přijel a už na své krvi vyzkoumal, že má změněný genofond z pobytu v Ostravě. To mě trošku zarazilo. Ale přesto považuji za možné, že nejenom kouření škodí zdraví, ale také všechny ostatní záležitosti spojené s životem člověka v jeho prostoru a v jeho fungování. To znamená tím, že žijeme, fungujeme, máme nějaký výstupní vývoj za sebou, škodíme sami sobě. Myslím si, že tu není nikdo, kdo by nepřiznal, že mnohdy neškodí sám sobě. Třeba tím, že se nehýbe, že často sedí, že nesportuje, že jí tučné jídlo nebo naopak sladké jídlo, že má cukrovku a moc s tím nedělá mimo to, že jí deset tabletek denně. Snažíme se tyto lidi léčit zákonem? Snažíme se zakazovat jejich oblíbené neřesti? Prostě to bereme jako fakt, že tito lidé rozhodují o svém vlastním životě úplně sami. Kdyby zákon, který tady je předložen, byl ve fázi lidé, rozhodněte si sami, byl bych spokojen. Mně vůbec nevadí, kdybych si do té místnosti, ve které je umožněno kouřit, musel donést kafe, které k tomu doutníku potřebuji, sám. Nepotřebuji tam obsluhu. Tady se poukazuje na signál, co ti chudáci nekuřáci, obsluha. Já s tím souhlasím. Já nenutím obsluhu, aby tam chodila. Kdyby zákon byl předložen tak, že jsou vyčleněny prostory v restauracích pro kuřáky, jak mimo jiné většina Evropy to ve svých zákonných úpravách má a je tam zakázáno obsluhovat, vůbec bych se na to nezlobil. Já si tu kávu vezmu u pultu, projdu těmi lítačkami nebo ventilačním prostorem, který brání vniku dýmu, ven a sednu si tam a to kafíčko si tam vypiji. Mně to vůbec nevadí a věřím, že žádnému kuřákovi to nevadí, protože vím, že v Ostravě je jedna kavárna v obchodním centru, kde se může kouřit na rozdíl od třiceti, přeháním, možná dvaceti kaváren a restaurací, kde je to zakázáno, projedu přes půl města, sednu si tam, musím počkat venku, než se tam vyprázdní prostor, protože je tam neustále plno, protože nás kuřáků je, světe div se, ve společnosti skoro 30 %, čili nás je hodně. To je možná také důvod konkurenčního boje, že jim všichni závidí, že tam je neustále plno, a počkám si. A nepotřebuji k tomu obsluhu. Když už cestuji tak daleko, abych si svoji neřest zapálil, tak to vydržím i bez obsluhy. Proč v tom zákoně tedy není po vzoru evropských zemí, od kterých tak mnohdy rádi citujeme, úprava toho, že když je kuřácká restaurace, je bez obsluhy? To tam klidně mohlo být a asi by nebyl problém. A mohli jsme to už dávno mít za sebou v rámci projednávání. Ano, jsou tady lidé, kteří kouří, ale my bráníme nekuřáky, a s tím tady plně souhlasím, že je bráníme, tak řekněme, že jsou kuřácké restaurace bez obsluhy. Když tam něco chce konzumovat, tak si to holt musí donést sám. Toto by mi vůbec nevadilo. Ale tím pojetím zákona a tím, že je to vládní návrh, upozorňuji, tak samozřejmě existuje nějaká subordinace schvalování. A předpokládám, že vládní poslanci budou ctít vládní návrh, a proto považuji toto za chybnou předlohu, která tady byla představena, protože je příliš militantní, příliš účelově napsaná a ta účelovost čiší z těch slov týkajících se kuřáků. Chci tady zdůraznit, že - a teď se budu opakovat, nechci, aby mě zákon léčil, ano jsem kuřák, možná náruživý kuřák. Když jsem tady ten týden v parlamentu, tak vykouřím asi 20 doutníků, dvě fajfky, musím se přiznat. Přijedu ten týden domů, tak třeba vůbec nekouřím. Kouřím tady proto, že se potřebuji mnohdy uklidnit. Ano, mnoho věcí mě tady rozčiluje. Ale je to taky možná otázka toho, proč my kuřáci jsme tak trnem v oku nekuřákům. Možná jste si toho všimli, a já to znám z bývalého zaměstnání, byla speciální kuřácká místnost nebo se chodilo ven. Sešli se tři kuřáci, říká se tomu deset minut, a bavili se. A najednou kolem kuřáků pět nekuřáků, protože tam byla zábava. Tam se něco řešilo. U cigarety se toho vždycky nejvíc vyřešilo. Ta sociální komunikace nekuřákům chybí, protože nemají důvod sociálně komunikovat. Jdou si uvařit kafe v kuchyňce, ale to kafe se dneska vaří velice rychle. Tam není těch deset minut. Chybí tady sociální komunikace. Možná že to je určitý druh závisti nekuřáků vůči kuřákům, že jim závidí tu možnost komunikace s ostatně stejně postiženými lidmi. Možná že to je i ten důvod, proč kouří třeba lékaři, proč kouří učitelé, proč kouří obory, u kterých by měla být vyšší úroveň poznání škodlivosti tabáku, podstatně větší než u nás laiků. Prostě sociální komunikace je to, co ta cigareta také přináší. A to považuji za možná docela důležité taky v tomto říci i těm kuřákům, že ta sociální rovina je možná to, co vadí. Znovu opakuji, nechci, aby mě zákon léčil. Jsem si vědom svého rizika. Jsem si vědom toho, že můžu zemřít o deset let dříve, podle těch studií o dvanáct, jak jsem si přečetl. Ale to je od roku 2000. Možná už to bude více. Medicína jde dopředu. Nechci nadužívat české medicíny. To v žádném případě. Ale nechte na mé svobodné vůli, jestli budu kouřit. A nechte na svobodné vůli lidí, kteří si chtějí zřídit kuřáckou restauraci nebo kuřáckou kavárnu, aby si ji zřídili. My poslanci nastavme parametry, za jakých má pracovat. Řekněme, že tam musí být odsávání, které když tam přijdete, tak vám strhne klobouk z hlavy a přisaje ho na strop ventilátoru. Řekněme, že tam musí být uhlíkové filtry, které ven nedovolí pronikat dýmu frakci PM02. Řekněme, že prostě bez absolutní obsluhy, že všichni si to musí někde v bufetu jít koupit a tam můžou jít trávit svůj den. Řekněme, že rozměr provozovny musí být sto metrů, padesát metrů, deset metrů čtverečních. Řekněme, že prostě toto je účel zákona, aby stanovil podmínky. Ale my se toho zříkáme. My to nechceme řešit. My prostě říkáme: plošný zákaz! A plošně to zakážeme a tím jasně kuřákům ukážeme, kdo je tady pánem. (Hluk v sále.)Ale už to tady také od předřečníků zaznělo, že je to svým způsobem pokrytectví. Ano, je. To si řekněme. Je to pokrytectví. Je to škodlivé? No je. Přesto to nějak tolerujeme, protože nejsme schopni těch 30 % kuřáků vyměnit. Nejsme schopni jim najednou říct, ale chceme a pokoušíme se o to. Proto na vás, kteří jste na vážkách, kteří nejste militantní, kteří nejste úplně zapřísáhlí odpůrci kouření, na vás apeluji, abyste zvážili, jak se rozhodnete. Ale znovu opakuji, velice rád bych byl, abyste se nesnažili mě jako kuřáka léčit zákonem. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name