|

2013-036-02-022

22. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - druhé čtení

Date2015-11-25
Meeting2013/036
Agenda Item2013/036/022
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/bqbs/b05202201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   009 < Page 010 > 011
Místopředseda PSP Jan Bartošek Také vám děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat dále v rozpravě. Je řádně přihlášen pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče. Poslanec Petr Bendl Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vím, že musíte odejít, proto se budu snažit být maximálně stručný. Chci jen využít příležitosti debaty o vysokoškolském zákoně ve druhém čtení k té aktuální záležitosti, která bohužel nešťastně postihla bývalé studenty Univerzity Jana Amose Komenského, neboť tím, že přišli o akreditaci, se ze studentů stali rázem nestudenti ve všech ročnících v tomto oboru studia. Podle mě se stala chyba. Tu chybu máme možnost v této novele zákona o vysokých školách napravit v tom, aby bude-li se napříště brát akreditace, aby se brala pouze těm, kteří by teprve měli nastoupit, že se zkrátka obor uzavře a ti, co jsou součástí toho studia, dostudují, možná v nějakém zvláštním režimu, možná v režimu většího dohledu, tak aby to splňovalo podmínky udělení té akreditace a neotevíraly se další ročníky, nicméně aby se nestalo to, co se stalo bývalým studentům Univerzity Jana Amose Komenského. Tak jak je Akreditační komise dnes nastavena nebo jak si ji představujete v zákoně, já bych určitě nevolil formu, že se Akreditační komise zřídí jako úřad, který bude téměř podřízen Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. To si myslím, že si na sebe zbytečně šijete bič. Spíš bych to volil jakoby vzdáleně od Ministerstva školství, jako doporučující orgán. Ale vy jste se rozhodli jít touhle tou cestu. Kéž byste potom vyslyšeli poslance, kteří přicházejí s pozměňovacími návrhy, aby se tak nestalo a aby zůstala Akreditační komise nezávislým orgánem s konečným slovem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Děkuji vám za pozornost. Byl jsem snad dostatečně rychlý. Místopředseda PSP Jan Bartošek Já vám také děkuji, pane poslanče. Táži se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě končím obecnou rozpravu. Táži se, zda si paní navrhovatelka nebo paní zpravodajka chce vzít závěrečné slovo. Není tomu tak. V tom případě zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. První z přihlášených do podrobné rozpravy je pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Karel Rais. Máte slovo. Poslanec Simeon Karamazov Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacím návrhům, které jsem tady v předchozí obecné rozpravě odůvodnil. Jsou to návrhy pod čísly 2377, 2452, 2453, 2694 a 2988. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám. Jako další je přihlášený pan poslanec Karel Rais a připraví se pan poslanec David Kasal. Pardon. S přednostním právem - máte slovo, pane předsedo. Poslanec Petr Fiala Děkuji, pane předsedající. Já jsem si s panem poslancem Raisem domluvil, že ho předběhnu. Chci se přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je jako sněmovní dokument vložen pod číslem 2382, a chci tento návrh krátce odůvodnit. Týká se změny ve způsobu jmenování profesorů. Ta změna jednoduše řečeno spočívá v tom, že by profesora pro určitý obor jmenoval namísto prezidenta republiky, jak je to v dosavadní úpravě, rektor vysoké školy, na které je jmenování, resp. na které proběhlo navržení vědeckou radou nebo uměleckou radou. Moje krátké odůvodnění je následující. Dosud platná právní úprava jmenování profesur vysokých škol vychází historicky - na to se také spousta lidí odvolává - na systém uplatňovaný do roku 1950, kdy ale profesoři byli jiným způsobem ve vztahu ke státu, byli ve státně zaměstnaneckých vztazích, a to, že je jmenoval prezident republiky, bylo vyjádřením toho, že jsou v nějakém systému státní služby, do kterého samozřejmě spadaly vysoké školy. Tento systém byl významně modifikován zákony o vysokých školách platnými v letech 1950 až 1989, kdy byly v souvislosti s uplatňováním politické ideové kontroly nad vysokými školami zavedeny ad personam udělované vědecko-pedagogické hodnosti jako předpoklad pro ustanovení na konkrétní místo. Vysokoškolské zákony přijaté po roce 1990 tyto mechanismy převzaly s tím ovšem, že jmenování profesur prezidentem republiky bylo v akademické veřejnosti a nakonec i v širší veřejnosti považováno za jakési symbolické vyjádření respektu státu k vysokým školám. Nicméně pozice profesora se postupně proměňuje a nelze přehlédnout, že ačkoliv zákon ve stávajícím znění zachovává tradiční terminologii, to znamená jmenování, tak se v případě jmenování profesorem jedná spíše o udělení kvalifikace svého druhu, která je předpokladem pro výkon určitých zase zákonem definovaných funkcí na vysoké škole. A je-li to kvalifikace, tak by měla podléhat právní ochraně v souladu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně článkem 26 odst. 1 a 2, což se neděje, protože ta situace, kdy završení procesu, který vede k nabytí určité kvalifikace, je svěřeno zákonem prezidentu republiky v režimu kontrasignace, tak to znamená, že osoby, které jsou navrženy v souladu se zákonem vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy ke jmenování a jejich jmenování není realizováno, což je případ, kterého jsme teď všichni svědky, tak jsou zbaveni jakékoliv možnosti právní ochrany. Realizace jejich jmenování je ponechána na libovůli prezidenta republiky, případně na výsledku nějakých politických tlaků a jednání, což určitě je situace, která je v právním státě nepřijatelná. To řeší můj pozměňovací návrh, který navrhuje svěřit oprávnění jmenovat profesory rektoru vysoké školy, jejíž vědecká nebo umělecká rada navrhla v řízení podle § 74 zákona o vysokých školách. Chtěl bych v této souvislosti, abych vyvrátil některé případné polemické názory, říct, že tohle není žádný nový, nevyzkoušený experimentální návrh. Takovéto ustanovení nebo obdobné ustanovení téměř doslova funguje úspěšně 25 let v případě jmenování docentů na základě habilitačního řízení a neexistují s tím žádné problémy ani neexistuje problém toho, že by habilitace získaná na jedné vysoké škole nemohla být využita na vysoké škole jiné. Chtěl bych také na závěr zdůraznit, a to pokládám za podstatné, že navrhovanou změnou není dotčen charakter a účinky jmenování profesorem. Byl bych rád, aby tomu tak jednou bylo, že bychom to změnili a měli jsme funkční místa. Ale k tomu máme daleko a toto není předmětem mého návrhu. Toto jmenování, jak ho navrhuji já, je nadále vázáno na státem oprávněné, oprávněně udělované, na státem udělované oprávnění vysoké škole realizovat řízení ke jmenování profesorem. Tohoto právního statutu se nedotýká jak můj pozměňovací návrh, tak není ani změněn v předložené vládní novele. Proto taky zůstane nedotčeno celostátní uznání udělené profesury, obdobně jako je tomu u jiných kvalifikací udělovaných v rámci akreditovaných oprávnění včetně mnou zmíněného oprávnění provádět habilitační řízení. Takže v zásadě jde jenom o to, že by proces, který vede ke jmenování profesorem, byl zachován včetně rolí vědeckých, resp. uměleckých škol, uměleckých rad jednotlivých vysokých škol. Zůstala by zachována všechna pravidla hry, tzn. udělení akreditace, oprávnění vysoké škole realizovat jmenovací řízení. Nic by se proti stávajícímu stavu nezměnilo včetně toho, že profesura platí na celém území České republiky. Jediné, co by se změnilo, že by to definitivní jmenování neprováděl prezident republiky, ale prováděl by ho rektor příslušné vysoké školy tak, jak je tomu v případě jmenování docentů na základě habilitačního řízení.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name