|

2013-036-02-022

22. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - druhé čtení

Date2015-11-25
Meeting2013/036
Agenda Item2013/036/022
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/bqbs/b05202201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   004 < Page 005 > 006
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já vám také děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Rais. Máte slovo. Poslanec Karel Rais Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení ministři - momentálně tady nejsou - vážené kolegyně a kolegové, období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi - Místopředseda PSP Jan Bartošek Já se omlouvám, pane poslanče. Vzhledem k nepřítomnosti ani jednoho ministra musím tento bod přerušit dokud alespoň jeden člen vlády se nedostaví. (Chvíli čeká.)Vzhledem k tomu, že přišla paní ministryně a pan ministr Dienstbier, můžeme pokračovat v jednání. Prosím. Poslanec Karel Rais Tak také něco příjemného. Období mezi prvním a druhým čtením bylo využito k nalezení konsenzu mezi jednotlivými zástupci politických stran a k vytvoření komplexního pozměňovacího návrhu zákona, tak jak tady předřečník řekl. Já to považuji za velice přínosné. Když se podíváme na proces úprav toho zákona, tak si myslím, že v tomto je paní ministryně příkladná, protože skutečně vytvořila prostor pro širokou diskusi všech stakeholderů. V kontextu toho, co za pár možná minut nebo hodin budeme projednávat, kdy právě naopak zase tam je nedostatek diskuse, tak si myslím, že tohle je spíše příkladná věc, protože mimo jiné to ušetří vzácný čas zde přítomným poslancům. Ne vše se vyřešilo, řeší se to také pomocí pozměňovacích návrhů. Je potřeba vidět nebo si uvědomit, že pokusy o změnu systému celého terciárního vzdělání započaly v letech 2004 a 2006. To byla snaha udělat změnu terciárního vzdělání a to se nakonec zúžilo až do novely, kterou máme před sebou, kde je řada věcí, které úplně chybí, jak bylo zmiňováno financování univerzit, nebo chybí částečně posílení role univerzit, otevřenost univerzit ve společnosti a podobně. Předkládaná novela, která dnes doputovala do druhého čtení, je několikaletým výsledkem řady obtížně vyjednaných kompromisů mezi některými zájmovými skupinami vysokoškolského vzdělávacího systému, a to zejména konferencí rektorů, radou vysokých škol, zaměstnavateli absolventů a Ministerstvem školství. Za jeden z velkých a základních nedostatků této novely, o kterém tady zatím nebylo hovořeno, považuji fakt, že Ministerstvo školství předkládá ještě prostřednictvím bývalého ministra Chládka do parlamentu materiál, s jímž není spojena žádná analýza stávajícího stavu. Poslední komplexní analytické práce byly provedeny v letech 2004 až 2006 při příležitosti spolupráce v mezinárodním projektu s experty OECD, kteří se následně podíleli na tvorbě Bílé knihy terciárního vzdělávání. Od té doby byla provedena samozřejmě řada dílčích analytických prací, ale komplexní analytické rozbory, které by byly vykonány nezávislými mezinárodními experty a které by byly podepřeny o strategické rozvojové směry Ministerstva školství, se neuskutečnily. Přesto novela přináší určitá pozitiva. Osobně považuji (za pozitivní?)na rozdíl od předřečníka částečné posílení pravomocí rektora ve vztahu k fakultám. Rektor musí navrhnout, které pravomoci chce svěřit fakultám, samozřejmě po souhlasu dalších orgánů vysoké školy, to znamená § 24, znamená to omezení práv fakult, jak jsme tady slyšeli, a centralizaci řízení vysoké školy do rukou rektora a to se nelíbí managementu fakult, ale je to také o tom, kdo nese zodpovědnost před orgány činnými v trestním řízení. Je to rektor, není to děkan. Možnost využití zahraničních profesorů pro garanci akreditovaných studijních programů na českých univerzitách - další pozitivum. Možnost jmenovat mimořádného profesora z řad odborníků z praxe, aniž by procházel tradičními jmenovacími procedurami pro jmenování docentem, popřípadě profesorem. Přísnější dohled na působení poboček zahraničních vysokých škol - to přináší zpřehlednění vysokoškolského trhu, možnost eliminace nežádoucích aktérů. Studenti budou moci bez poplatků studovat druhý a další studijní program, pokud předcházející studijní program úspěšně dokončí. To souvisí s existenci mezioborů a také s tím, že v dnešní době nemusí stačit jeden typ vzdělání na celý život. Osobně považuji za škodu, že se zatím nepodařilo nalézt shodu v možnosti zakládat univerzitou takzvaná vévéíčka, veřejné vědecko-výzkumné instituce, které by formou spin-off firmy snížily dopad případného krachu, v uvozovkách, některé z centrálních či regionálních výzkumných organizací, které byly v rámci dotací EU hojně v minulých letech zakládány. Kladem nově vzniklých vévéíček by byla snadnější a pružnější spolupráce pracovníků univerzit s praxi, zejména v oblasti aplikovaného výzkumu. Je zde samozřejmě možnost prosadit obdobnou myšlenku v rámci novely zákona o vědě a výzkumu, který nedávno procházel v rámci prvního čtení a který máme vlastně za chvíli řešit v rámci druhého čtení. Raději bych však viděl, kdyby ctihodná Sněmovna tento pozměňovací návrh projednávané novely o vysokých školách, možnost zakládat univerzitou vévéíčka, schválila, popřípadě části věnované zpřesněním organizací a řízení vévéíček odmítla jako přílepek, který s novelou a se systémem řízení nemá nic společného. Protože můj pozměňovací návrh je v podstatě zahrnut do zmiňovaného komplexního návrhu ministerstva, nebudu se v podrobné rozpravě k němu přihlašovat, protože je dán do toho komplexního návrhu. V rámci dalších pozměňovacích návrhů jsem upozornil na několik formálních zpřesnění, jejichž opomenutí však může přinést závažné problémy. Jsou to pozměňovací návrhy číslo 2678 a 2687 a jejich obsah je také zahrnut do toho společného návrhu. Jsem velmi rád, že koaliční návrh obsahuje myšlenky, které jsem již dříve vložil do informačního systému, a to možnost ustanovit na univerzitě mimořádné profesory z řad zahraničních či tuzemských expertů, kteří mají dlouhodobou - v návrhu je asi dvacetiletou - zkušenost v dané studijní problematice, a tak mohou studentům předat zkušenosti, které se nedají získat jinak než reálným životem. Dále považuji za přínosné, že konečně existuje možnost, aby zahraniční profesoři, kteří působí na českých univerzitách a vysokých školách, mohli být garanty studijních programů. Tyto moje dva návrhy byly akceptovány koalicí a jsou vloženy do toho společného pozměňovacího návrhu. Průběh vlastního akreditačního procesu byl podroben možná několikaletým diskusím mezi jednotlivými stakeholdery. Osobně si nejsem zcela jist, zda uvedený návrh je optimální pro rychlý, korektní a odborně fundovaný průběh akreditačního procesu na našich univerzitách. Určitě však zřízení akreditačního úřadu, profesionalizace pracovníků tohoto úřadu a jejich - alespoň doufám - nezávislost na univerzitní veřejnosti nás nejenom přiblíží zvyklostem a průběhu akreditačních procesů univerzit západní Evropy, ale urychlí vlastní akreditační procesy a přinese zvýšení nezávislosti univerzit, rychlou reakci vysokých škol na měnící se firemní a odborné prostředí. Osobně se domnívám, že rigidnější oddělení institucionální akreditace od akreditace studijního oboru by bylo pro celý proces přínosné. V tomto duchu jsem vypracoval text pozměňovacího návrhu a vložil jsem ho do informačního systému. Budu však akceptovat většinový návrh koalice a k tomuto pozměňovacímu návrhu se nepřihlásím. Věřím však, že minimálně myšlenky, které jsem tam uvedl, mohou být využity při tvorbě následných podzákonných norem. Jde o to, aby myšlenka flexibility a přenesení zodpovědnosti na univerzity byla v akreditačním procesu zachovaná. Často slyšíme požadavky, a mnohdy i oprávněné, že ve školství je málo peněz. Naposledy Petr Fiala před obědem to tady říkal v rámci projednávání státního rozpočtu. Každé tvrzení má i druhou stranu. Mám-li parafrázovat výrok jednoho dřívějšího politika, pak lze říci: ve vysokoškolském prostředí zdroje jsou. Druhá věc je, jak je s nimi nakládáno. Mimořádně velká zátěž přímé výuky vedené jenom k biflování a bezduchému mentorování ze strany studentů, kteří nerozvíjejí svoji osobnost, ale zejména klade velké náklady na mzdy učitelů. Snížení přímé výuky z dotace 24 na 20 hodin týdně byl strategický cíl mnoha univerzit již před 10 či 15 lety, a podívejte se na dnešní realitu. Ve srovnání se západními univerzitami máme v řadě případů kapacitně dvojnásobně dražší výuku, potřebujeme na stejný titul dvakrát víc přímé výuky než například anglické univerzity. To je pikantní zejména při organizaci těch několika málo skutečných společných studijních programů se zahraničními univerzitami, které české univerzity mají. Proč tomu tak je? Protože se nechováme manažersky, protože jsme mnohokráte v pozici úřadu práce, která pro některé jedince na univerzitách bez publikační a vědecké činnosti zajišťuje jejich existenci. Samozřejmě každý sedlák ví, že jestliže chce, aby mu kráva dojila, musí jí dát pořádně kvalitní stravu do koryta. Není možné budovat prestiž vysokých škol bez odpovídajících finančních dotací. Ale současně je potřeba se dívat a auditovat, jak jsou v resortu finanční prostředky využívány, jak fakulty a vysoké školy snižují náklady na provoz a mnohdy i na výuku. Další chybu vidím v lehkovážném předávání akademických svobod mimo univerzitní systém. V první řadě si musíme říct, co jsou vlastně akademické svobody. Tu definici už za nás provedli ve 40. letech minulého století američtí profesoři, American Association of University Professors, která v roce 1940 deklarovala principy akademických svobod. Mezi uznávané akademické svobody patří zejména plná svoboda bádání a publikování výsledků při plnění dalších akademických povinností, plná svoboda projevu ve výuce mimo kontroverzní témata, která nesouvisí s předmětem výuky, a zajištěná svoboda projevu, přičemž akademici musí respektovat skutečnost, že jsou do jisté míry tvůrci veřejného mínění. Z mediálně zajímavých případů předávání, respektive zbavování se akademických svobod bych uvedl příklad jmenování profesorů prezidentem republiky. Domnívám se, že pokud akademická obec reprezentovaná vědeckou radou vysoké školy svobodně a korektně projeví svoji vůli jmenovat konkrétního docenta za jeho celoživotní pedagogickou a vědeckovýzkumnou práci profesorem, pak bychom neměli tento proces jmenování předávat mimo univerzitní prostředí. Je zřejmé, že jde o nesystémový krok, když celý proces jmenování profesorem probíhá v rámci resortu, a pak, až se návrh na jmenování octne na ministerstvu na Karmelitské, obrazně řečeno rychle s ním úředníci běží k mocnáři. Měli bychom spíše akademické svobody rozvíjet a podporovat je, a ne se jich zbavovat kvůli pochybnému pozlátku jednorázové komunikace s prezidentem. Tento rituál, který nás dnes přibližuje spíše k Byzanci a k východním zemím než k tradičním univerzitním zemím Evropy, jako je například Itálie a Anglie, by mohl zůstat dle mého názoru na univerzitní, popřípadě resortní půdě. Aby bylo všem zcela jasno, co chci říci: Jmenování profesorem by mělo zůstat v rukou ministra nebo ministryně školství. Jmenovací proces končící na úrovni ministra nebo ministryně školství je jistou garancí, že získaný profesorský titul bude mít zhruba stejnou kvalitu a bude akceptován v rámci celého rezortu. Asi bychom našli řadu kladů a minusů předkládané novely. Rád bych ale na závěr zdůraznil skutečnost, že je naprosto nutné, aby vedení ministerstva trvale věnovalo, tam bych podtrhl to trvale, pozornost problematice kvality vysokých škol, jejich financování a též se zamyslelo nad metodami, jak zvýšit prestiž a vážnost učitelů v rámci naší společnosti, a to nejenom vysokoškolského stupně, ale včetně všech stupňů, to znamená od mateřských přes základní až po střední školy. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name