|

2013-031-03-129

129. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé /sněmovní tisk 310/ - druhé čtení

Date2015-09-17
Meeting2013/031
Agenda Item2013/031/129
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/031schuz/bqbs/b15112901.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   011 < Page 012 > 013
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci René Čípovi za jeho vystoupení. Pokračujeme v diskusi panem poslancem Zdeňkem Ondráčkem. Připraví se pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Zdeněk Ondráček Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, v roce 2005, asi, nebo určitě rok po to je, co Ukrajina zrušila víza, jsem byl na Ukrajině poprvé a musím říci, že Ukrajina je krásná země. Mám tam několik velmi dobrých známých, přátel. Bohužel o některých jsem už poslední rok a něco neslyšel, protože v místě svého bydliště se nenacházejí, nikdo neví, kde jsou. Naposledy jsem byl na Ukrajině před dvěma lety, kdy jsem navštívil také Oděsu a město Lvov. Oděsa byla - byla krásné zelené město a atmosféra tam byla velmi a přátelská a příjemná. Bohužel to samé nemohu konstatovat o městě Lvov, protože tam jsem s místními ukrajinskými občany měl problém jen proto, že neumím ukrajinsky a snažil jsem se o komunikaci v ruském jazyce. Takže projevy nesnášenlivosti vůči všemu ruskému, popřípadě neukrajinskému jsem zaznamenal už v tom roce před těmi dvěma lety. Situace na Ukrajině jako taková vypadá stále děsivě a nic na tom ani nemění příměří, které znepřátelené strany uzavřely se zahájením nového školního roku, tzn. před pár dny. Válka v Donbasu v Luhansku je stále aktuální. Propagandisticky stále slyšíme, že Rusko by mělo zastavit podporu proruských separatistů a stáhnout své vojáky a těžké zbraně z východní Ukrajiny. Ale důkazy, prokazatelné důkazy a nejen kecy o jejich přítomnosti předloženy dosud nebyly. Vztahy Evropské unie s Ruskem a jeho východními spojenci byly hlavním bodem jednání ministrů zahraničí členských zemí Evropské unie a dalších vysokých představitelů, kteří se 4. a 5. září sešli v Lucemburku na informační schůzi. Jednání jako takové přijít muselo, neboť Evropská unie musí navýšit svou podporu a zájem o Ukrajinu, nebo se připravit na její ztrátu. Ne takovou, že ji zabere Rusko, ale že ukrajinská vláda prokáže to, co víme, tedy že není schopná sama zemi vést, a že dojde k dalšímu státnímu převratu a nastoupí ještě horší politici než ti, kteří na Ukrajině vládnou nyní. A jak my ateisté říkáme - bůh s lidmi Ukrajiny, kdyby k tomu mělo dojít. Co nyní Ukrajinu trápí nejvíce? Je to svobodné rozhodnutí obyvatel Krymu a jeho připojení se k Ruské federaci? Odpovídám ne. Je to pokračování občanské války na jihovýchodě Ukrajiny? Zde je třeba konstatovat, že příměří zřejmě porušují obě znepřátelené strany. Buď jak buď, i přestože Evropská unie, OBSE, OSN a vlastně nikdo s tím nic nedělá. Ani toto není to, co Ukrajinu trápí nejvíce. Nejnaléhavější překážkou pro další jednání s EU není tedy bojiště, ale ukrajinský parlament, který se se střídavými úspěchy snaží prosadit masivní balík reforem. EU, Evropská unie, již od začátku krize poskytla Ukrajině nemalou podporu s politickými a ekonomickými reformami. Ale již dnes se dá konstatovat, že to nebyla dobrá investice. Ukrajina se sice vyhnula hrozícímu neplnění závazků díky dohodě s věřiteli, kteří souhlasili, že odepíší z ukrajinského státního dluhu, který činí 18 miliard dolarů, v přepočtu asi 450 miliard českých korun, celých 20 %. Ale to je málo. Země potřebuje výrazně větší financování, aby byla schopna stabilizovat hřivnu a obnovit své zahraniční rezervy. Ale kde je vzít, nekrást a ještě zaručit, že dostojí svým závazkům? Tomu může věřit jen blbec. Blbec nebo Evropská unie. Zde připomenu, že od začátku protestů na Majdanu jen tři členské státy Evropské unie poskytly Ukrajině bilaterální půjčku. Evropské komise celkem na půjčkách poskytly 2,2 miliardy eur, což znamená 59,4 miliardy korun. To opravdu ale není moc a Evropa, Evropská unie, asi ví, proč neposkytne více. Ale pokud Evropská unie opravdu seriózně chce, aby ukrajinské reformy byly úspěšné - a zde já říkám, že tomu nevěřím - pak Komise a členské státy musí poskytnout další půjčky a pomoci rozběhnout ekonomiku Ukrajiny. Neschopnost splácet své dluhy by byla pro snahu Kyjeva prosadit všechny důležité reformy zničující a mohla by vést až k politické nestabilitě. Jenže Kyjev místo reforem politikaří se svými občany a se svými politickými konkurenty či protivníky. Zakazuje politické strany, které ještě nedávno, do doby převratu, byly parlamentními politickými stranami, a pronásleduje, nebo doslova likviduje jejich představitele. To je současná demokracie po ukrajinsku? Možná ano, ale je to přesně podle scénáře sepsaného někde za Atlantikem. Ale je toto přípustné hodnotám, na kterých je založeno a vystavěno Evropské společenství? Já myslím, co myslím, jsem přesvědčen, že ne. Nebo jiný příklad demokracie na Ukrajině. Počátkem měsíce srpna tohoto roku zveřejnila Ukrajina seznam třinácti proruských herců a zpěváků, jejichž tvorba bude zcela zakázána v televizi, rádiu i kinech. Zákaz se týká mimo jiné i francouzského herce Gérarda Depardieu. Myslíte, že špatný vtip? Ne. Tuto černou listinu vydalo ukrajinské ministerstvo kultury a popisuje v ní třináct vybraných umělců jako hrozbu pro národní bezpečnost. Skladby těchto hudebníků budou odstraněny z rozhlasových vln, povolenky na promítání filmů se zakázanými herci mají být v blízké budoucnosti všechny odstraněny. A co s tím má společného francouzský herec? No přece to, že si vybudoval velmi vřelý přátelský vztah s prezidentem Ruské federace Putinem a od roku 2013 má také ruské občanství. Ukrajina tomuto francouzskému herci již zakázala vstup do země na dobu pěti let. Demokracie po ukrajinsku. A nyní nová perla ukrajinské demokracie. Včera Ukrajina zveřejnila nový sankční seznam, na kterém je bezmála 400 společností a jednotlivců. Kyjev vyhodnotil jako hrozbu pro Ukrajinu i novináře, kterého unesli teroristé z Islámského státu. A reakce na sebe přirozeně nedala dlouho čekat. Organizace na ochranu novinářů i světová média reagovala takto - cituji: "Jsme šokováni výnosem prezidenta Porošenka, který postihuje i mezinárodní média působící na Ukrajině. Označit novináře za potenciální hrozbu národní bezpečnosti není adekvátním postupem. Tento sankční list dokonce podkopává ukrajinské zájmy tím, že blokuje informování o politické krizi pro čtenáře ve světě." Kdo nevěří, může si to přečíst na stránkách Rady na ochranu novinářů, což je americká nezávislá organizace se sídlem v New Yorku, která pomáhá žurnalistům v tísni již od roku 1981. Na seznamu jsou novináři ze šestnácti zemí Evropy, Blízkého východu i centrální Asie. Mluví se o nich jako o opravdové nebo potenciální hrozbě národních zájmů, státní bezpečnosti, suverenity a územní celistvosti Ukrajiny. Na černé listině skončili žurnalisté ze světových médií, jako například Die Zeit, LT nebo BBC. Mezi reakcemi je redakce BBC, která uvedla, že se jedná o ostudný útok na svobodu médií. Tyto sankce proti novinářům BBC jsou naprosto neodůvodněné. Novináři BBC podle vyjádření šéfa zahraniční sekce informují o událostech na Ukrajině nezávisle a objektivně. Vyzýval tedy ukrajinskou vládu, aby je ze seznamu okamžitě odstranila, bohužel zatím bezvýsledně a novináři BBC jsou tak na listině nežádoucích. Mezi světovou elitu se dostali i dva Češi, konkrétně místopředseda národní demokracie Ladislav Zemánek a dnes již zmíněný senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Doubrava je ovšem na zařazení na takzvanou černou listinu dokonce hrdý a v této souvislosti uvedl: "Jaká čest dostat se mezi taková respektovaná média. Kyjev zřejmě nemá zájem na tom, aby se svět dozvěděl, co se na Ukrajině doopravdy děje." Ani Ladislav Zemánek si ze zařazení na sankční seznam hlavu nedělá. Řekl: "Upřímně, moc mě to netěší. Na druhou stranu nemohu vyloučit, že se na Donbas znovu v listopadu nepodívám, jestli budu pozván." Kyjev zařadil oba Čechy na sankční seznam právě kvůli jejich účasti na volbách na Donbase, kterých se zúčastnili jako pozorovatelé loni na podzim. Kyjev ovšem svůj sankční seznam obhajuje. Dle kyjevských úřadů je třeba bojovat proti ruské propagandě. Sankce jsou prý navíc nutné kvůli volbám, které se chystají na podzim na východě Ukrajiny. Zřejmě není potřeba, aby někdo byl dostatečně informován, jak výsledky a průběh voleb probíhají. Prezident Porošenko vysvětloval sankční seznam takto: Je to nezodpovědné rozhodnutí. Proto musí být naše odpověď rázná a jasná. Kromě mezinárodních médií jsou na seznamu i média ruská, novináři mají například zakázán vstup na Ukrajinu, a pokud už mají víza, budou jim zrušena. Zákaz má platit na jeden rok. Kromě novinářů jsou na seznamu samozřejmě také ruští soudci, kteří nařídili vazbu na ukrajinskou pilotku, společnost Aeroflot, zřejmě proto, že využívá mezinárodní vzdušný prostor, ruský ministr obrany Sergej Šojgu a také čečenský prezident Kadyrov a samozřejmě stovky dalších společností a jednotlivců. Jsou tyto příklady - a věřte, že bych mohl jmenovat další řadu podobných nesmyslů - opravdu ty tak důležité reformy, kterými si musí Ukrajina projít? Já myslím že ne. Jen to svědčí o tom, že Ukrajina v této době není připravena pošilhávat po svém členství ani přidružení k Evropské unii. Přestože politici jasně prohlašovali, že se chtějí vydat demokratickou cestou po vzoru Evropy, lidskoprávní organizace upozorňují na vzrůstající vliv extrémní pravice v zemi a zvětšující se moc oligarchů. Ale vraťme se k jinému zásadnímu problému, a to neutichajícím bojům na jihovýchodě Ukrajiny. Opakovaně domluvené předpisy z Minsku zajišťující klid zbraní se ukázaly jako zcela neúčinné pro zastavení veškerých bojů. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která jako zahraniční pozorovatel sleduje dění na Ukrajině, hlásí prakticky každý den případy ostřelování a střetů. Nárůst intenzity bojů, ke kterému došlo v podstatě v poslední době, je největší od minské dohody, jež byla podepsána v únoru. Válka na východní Ukrajině si vyžádala téměř sedm tisíc lidských životů a vyhnala z domovů 1,4 mil. obyvatel. A kam je vyhnala? Do vnitrozemí Ukrajiny, kde vládne tak skvělá ukrajinská vláda? Ne, nikoliv. Tito lidé většinově odešli do sousedního Ruska, do té nenáviděné země, o které nám naše zahraniční politika stále vnucuje, že se snaží vyvolat válku. Ano, bylo to právě Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu, kterému vděčíme za naše osvobození před 70 lety, a vzpomněli jsme si na to před několika málo měsíci. Současný stav je však zcela opačný. Kdyby nebylo humanitárních konvojů z Ruska, tak by místní obyvatelstvo na Donbase a Luhansku doslova - promiňte mi ten expresivní výraz - pochcípalo. Ukrajinská vláda se k této oblasti chová jako kdyby neexistovala. To by snad ani nevadilo, klidně ať na tu oblast zapomenou, jen kdyby této oblasti dali klid zbraní. A co na to naše slavná Evropská unie? Nic. Tam se tlachá a řeší jen samé kraviny. Byl jsem tam minulý týden. Měli na programu, že by mohli řešit problém s Kurdy, mohli řešit problém s imigrací, ale oni ne, všechno odmítli a místo toho řeší palčivý problém obchodování s produkty z tuleňů. Ano, to je práce naší Evropské unie. Hanba mluvit za takovou unii. Co na to naše vláda? Nic. Zahraniční politika vlády, kterou reprezentuje - no, reprezentuje, lepší slovo bude, kterou dělá pan Zaorálek. Dělá, že nic nevidí, a jen papouškuje to, co hlásí Spojené státy americké nebo Evropská unie. Nevidíme projevy fašismu, a ať mi klidně někdo řekne, že tam fašouni nejsou a nederou se znovu k moci. Já se mu vysměju a dám mu stovky fotografií a videí, kdy ukrajinští náckové a vyznavači vraha Bandery hajlují, fotí se se zakázanými nacistickými symboly, které si nechávají vytetovat i na tělo, a dnes dokonce slouží v ukrajinské armádě neboli v bezpečnostních sborech. Pokud si prohlédnete fotky některých našich napravených komunistů, kteří sedí v Evropském parlamentu a jsou největšími bijci, anebo našeho bývalého ministra zahraničí, který se s těmito lidmi fotil, tak ty projevy symbolů u nich můžete také vidět. Mnoho z vás, kterým není osud obyvatel lhostejný, mohlo vidět bubnováním doprovázené ohňové pochody nácků v Kyjevě, Lvově a dalších městech. Samozřejmě to neuvidíte na obrazovkách našich veřejnoprávních ani soukromých televizí, které jsou pod nadvládou mezinárodních zájmů, a cenzura objektivní informování prostě nepřipouští. Můžete je však vidět na veřejných sítích. Tam zatím ano, i když i tam cenzura již začíná aktivně pracovat. Další možností, ve které by Brusel mohl zásadně pomoci, je otázka použití mírových sil Organizace spojených národů na Ukrajině. Monitorovací mise OBSE hraje důležitou roli v monitorování porušování klidu zbraní a jako četník pro obě válčící strany. Ale strach z tohoto četníka je na obou stranách konfliktu velmi malý. Mírové jednotky OSN pověřené tradiční separací sil obou bojujících stran, která zahrnuje dohled nad nárazníkovým pásmem mezi oběma stranami, by poskytla mnohem lepší zastrašující faktor a větší stabilizaci konfliktů. Ale chce v této oblasti někdo vlastně ten mír? Nemyslím mír, který je jen proklamací, ale skutečný mír, při kterém neumírají děti, ženy, starci. Mír, tedy to, že nikdo neumírá v důsledku použití zbraní. Bohužel si myslím že ne. Rozhodně to není v zájmu Spojených států amerických, které na Ukrajinu dodávají zbraňové systémy a vojenské instruktory. Kdo si vzpomenete, v této věci jsem i interpeloval pana ministra zahraničí, a on o instruktorech neměl ani potuchu. Pak mi řekl: neměl jsem dostatek čerstvých informací. Instruktoři působí ve Lvově. Když už hovořím o Spojených státech amerických, zamyslel se někdo nad tím, proč při minských rozhovorech jedná pouze Ukrajina, Německo, Francie a Rusko? Proč se toho neúčastní Spojené státy americké? Oni nechtějí tento mír v této lokalitě? Asi ne. Mír také není ve slovníku prezidenta Porošenka, který stále vyzývá k válce, a to nejen proti obyvatelstvu na jihovýchodě Ukrajiny, které chce, jak mnohokrát řekl, vyhladit, ale zejména proti Rusku. V této souvislosti již provedl, nevím, možná sedm, možná i víc mobilizací. Ještě že prostý lid Ukrajiny je vyššího stupně inteligence než jeho političtí reprezentanti a válku nechtějí, odmítají ji. I proto má armáda s odvody takové problémy. Tisíce povolanců raději, než by narukovali do armády, zmizí v hlubokých ukrajinských lesích nebo někam do zahraničí. Třeba i k nám do České republiky. Ti, kteří zverbováni byli, při první příležitosti dezertují, vždyť by na ně čekala jen smrt. Tito odvedenci nemají žádné vojenské zkušenosti a jsou hnáni svými ukrajinskými vojenskými veliteli na doslovná jatka. A čeká je buď kulka zepředu od separatistů, anebo kulka zezadu od svých vlastních generálů. Nechci zde raději ani hovořit o zvěrstvech, která jsou spojována s mezinárodním obchodem s lidskými orgány. Jsou desítky svědectví ukrajinských vojáků, kteří o svých kamarádech, kteří byli jen lehce zraněni, mluvili v tom směru, že jejich zranění nebyla taková, aby zemřeli, a následně se dozvěděli o jejich smrti a jejich těla jsou bez orgánů. To jsou věci, které již patří před mezinárodní soudní tribunál, a já jako optimista chci věřit, že se tak jednou i stane. Do té doby budou odvedenci raději dezertovat a buď se přidají na stranu separatistů, nebo raději zmizí někam za kopečky. Zamyslel se někdo nad tím, proč se takto chovají? Proč odmítají bojovat za svého prezidenta, za svou vládu? Odpověď je jasná. Protože jim prostě nevěří. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme zákonodárci svobodného suverénního státu a je na nás, zda zde podlehneme tlaku Evropské unie, nebo si uchováme vlastní zdravý, možná někdy i selský rozum a klidně budeme po boku Belgie, Kypru a Řecka, kteří zatím asociační dohodu nepodepsali, a nepodepíšeme ji do té doby, než situace na Ukrajině bude taková, abychom ji s čistým svým svědomím, že nepomáháme fašounům a náckům, mohli klidně podepsat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části sálu, bouchání do lavic v pravé části sálu.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name