Text view
1. Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace na území EU
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl, ale ten je nepřítomen, takže pan poslanec Martin Novotný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Novotný
Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, už několik hodin tady diskutujeme o imigrační krizi. Já se chci vyjádřit spíše k jakési nadstavbě tohoto tématu, k tomu, v čem by tento jeden příklad konkrétního rozhodování na evropské úrovni o závažném tématu měl nás všechny vést k reflexi a jakémusi zobecnění zkušenosti, kterou jsme v minulých týdnech zažili. Naše závěry můžou být různé. Jsme demokratický parlament a já nepochybuji o tom, že si z té reflexe uděláme každý jiné závěry, ale myslím si, že to téma, které tady zaznívá ve všech vystoupeních, je nasnadě. My tady velmi často, a takřka se to týká naprosté většiny bodů, které projednáváme v našem parlamentu, řešíme téma nějaké harmonizace evropské legislativy na úrovni ČR, řešíme problém transpozice evropského práva do práva ČR. Když takto diskutujeme o tématech typu cestovního ruchu a jakéhosi sjednocení a harmonizace v oblasti cestovního ruchu na evropské úrovni, když takhle diskutujeme třeba o podpoře podnikání a jakési harmonizace a sjednocení metod podpory podnikání na evropské úrovni, jsou to témata určitě důležitá, ale jsou abstraktní, naprostou většinu občanů ČR až zase tak nezajímají. U tématu imigrační krize je to možná v podstatě první příklad, kdy si česká veřejnost na tématu, které většina občanů považuje za téma podstatné, téma, které se jich nějak osobně dotýká, přestože jejich reakce můžou být iracionální a třeba i v některých případech nesprávné, je to takový první příklad, kdy si zažíváme na vlastní kůži praktickou aplikaci onoho systému polisabonského modelu rozhodování na úrovni Evropské unie. Zaslechli jsme tady dnes v některých vystoupeních formulaci, že jsme přece nezažili nic jiného než demokratický mechanismus, v jehož rámci demokratickým rozhodnutím jsme byli přehlasováni, a že to je přece analogie něčeho, co zažíváme běžně na půdě parlamentu, a že by nás to nemělo vůbec nějak překvapovat. Myslím si, že tato úvaha je naprosto zásadním způsobem chybná, protože demokracie nemá jenom jednu stránku, tj. tu výslednou stránku rozhodovacího mechanismu, kdy reprezentanti v nějakém tělese, třeba parlamentu nebo na úrovni Rady či jakýchkoliv jiných evropských orgánů, rozhodují formou toho či onoho modelu většinového hlasování, ale od demokracie přece nelze žádným způsobem oddělit systém, v jehož rámci demokratická reprezentace vzniká a je generována. Na této úrovni zcela zjevně chybí ten systém, který zažíváme běžně, každodenně v tomto parlamentu. Co je jeho podstatou? To, že o těchto reprezentantech rozhodují hlasováním všichni občané této země a ve chvíli, kdy dojde k nějakému výsledku, tak každý z nás, včetně občanů naší země, cítí vnitřní loajalitu k výsledku, přestože jsme přehlasováni, jsme ochotni se s tím smířit, je to princip, který akceptujeme a je to hra, kterou jsme vnitřně ochotni a loajální každý z nás hrát, a takříkajíc všichni víme, že v této Sněmovně každý chvilku tahá pilku, jednou má majoritu ten, podruhé má majoritu někdo jiný, ale ve chvíli, kdy jsme v minoritě, tak to akceptujeme a čekáme na další příležitost, kdy se můžeme stát představiteli většinového názoru. Obávám se, že mechanismus rozhodování, který jsme teď zažili, tuto vlastnost nenaplňuje. Spousta vystoupení i vystoupení pana premiéra, který tady zmínil skutečnost, že koneckonců orgán Evropské rady pro něho nepředstavoval orgán, v jehož rámci bychom byli schopni na konsenzuálním principu prosadit svoji většinovou vůli, takto odhaluje daleko hlubší problémy polisabonského uspořádání. Chci připomenout, že v posledních dnech a týdnech, možná měsících, slyšíme z úst nejvyšších představitelů Evropské unie stále častěji vystoupení, která zdůrazňují myšlenku, že jakýmsi receptem na spoustu problémů Evropy je více Evropy, posilování většinového rozhodování. Naposledy to velmi silně zaznělo v důležitém vystoupení pana Junckera. Obávám se, že bychom si měli vzít z této situace příklad a být připraveni na to, že podobná témata nás mohou v budoucnosti čekat nejenom v případě imigrační krize. Dnes se otevírá téma unifikace standardů, dávek pro imigranty, stále častěji zaznívají z úst představitelů Evropské unie témata typu nutnosti harmonizace fiskálních systémů, harmonizace sociálních systémů. A to přece také budou ta témata, u kterých budou, na rozdíl od žárovek, harmonizace v oblasti cestovního ruchu nebo podpory podnikání, občané České republiky stále silněji chápat, že jsou to témata, která se jich bytostně týkají. Měli bychom to stále silněji chápat i my, představitelé českého parlamentu, protože tato témata se budou týkat toho, jestli tento zákonodárný sbor ještě bude mít nějaký prostor realizovat svoji vůli na území České republiky, nebo ne. Jako pro mne odstrašující příklad bych ocitoval výrok evropského komisaře pro imigraci z nedávných dní, který vyzval politické reprezentace evropských zemí, jednotlivé lokální, aby přestaly přihlížet k politickým důsledkům a politice politických cyklů svých zemí. A doslova řekl: Chtěl bych touto cestou vzkázat evropským politikům, aby přestali myslet na politické následky a dělali prostě to, co považují za správné. Pan komisař asi ví, co je správné v tomto směru. Jsem hluboce přesvědčen, že tohle zahrávání si s odjištěným granátem loajality veřejnosti evropských zemí, s evropskou integrací jako takovou je velice nebezpečné a že téma imigrační krize bylo jenom prvním balonkem, prvním příkladem, kdy se ukazuje nezodpovědnost této politiky. Řada lidí v České republice léta připomínala, že správnou metodou integrace je hledání toho nejmenšího skutečně společného jmenovatele těch zemí. Jiní lidé chtěli hledat ten nejvýše možný bez ohledu na to, jestli je to reálné. Na imigraci jsme si poprvé vyzkoušeli, jaké jsou důsledky. Poprvé jsme si zažili to, jaké to je být přehlasováni, a pevně věřím, že nejvyšší představitelé našeho státu si z toho vezmou nějaké poučení, až půjde o témata neméně důležitá, právě o ta témata, která se týkají třeba fiskální unie či unifikace sociálních systémů. Děkuji vám za pozornost.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
