|

Text view

1. Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace na území EU

Date2015-10-01
Meeting2013/030
Agenda Item2013/030/001
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/030schuz/bqbs/b02000101.htm#r0

View options

Text: - Show: - Tags:

index   033 < Page 034 > 035
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci René Čípovi. Slova se ujme pan poslanec Leo Luzar, připraví se paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Leo Luzar Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi v řádném přihlášení v rozpravě zatím trošku k tomu, co tady zaznělo dneska. My, co jsme se řádně přihlásili a vyčkali tu nelehkou dobu od minulého projednávání materiálu, se teď cítíme trošku znevýhodněni oproti faktickým připomínkám, které nahrazovaly diskusi. Vyčkal jsem v klidu, ale prosím všechny, kteří najednou po vyčerpání svých vlastních faktických připomínek cítí snahu po urychlení a konečně něco dělat, aby vzali taky v potaz, že nás přihlášených a čekajících je dostatečně dost, a také trošku vychladli z toho časového pohledu a dopřáli nám hovořit. Nyní, než začnu hovořit k panu předsedovi vlády, popř. k vládě jako takové, dovolte mi malinký exkurz. Již v roce 2005, tedy deset let před tímto dnem, přijala Evropská komise svou směrnici Com 669, ve které se hovoří o nutnosti přílivu legální migrace do Evropy. Tato čísla hovoří o milionech. V roce 2025 by do Evropské unie měly přicházet ročně miliony migrantů, legálních migrantů, aby se vyrovnal demografický pokles obyvatel Evropy. Tato čísla zpracovali samozřejmě ekonomové. Řekněme si, že z ekonomického pohledu to asi bude pravda. Nevím, jak dalece se ekonomové ptali obyvatel stávajících zemí Evropské unie, jak tento příliv nových občanů budou vnímat a jaká budou cítit rizika popř. ohrožení. Tyto záležitosti samozřejmě z pohledu dneška jsou minulostí, protože dneska žijeme přílivem ilegálních migrantů. A jak dneska všechny státy Evropské unie hovoří, rozlišit ilegálního a legálního migranta nebo toho požadovaného z ekonomických pohledů Evropy již není možné a přistupujeme k tomu spíše jako k humanitární pomoci. Tady ale samozřejmě nastává to riziko, jak dalece je to humanitární pomoc a jak dalece je to věc ekonomické záchrany těch lidí, kteří přicházejí z rozvojových zemí, popř. zemí samozřejmě postižených nepokoji a válkou. Hodně dnešních diskutujících tady hovořilo o tom, že Evropa má přijmout nějakou zodpovědnost, že vláda má přijmout zodpovědnost. A já se ptám, kde jsme byli, když Evropská unie, potažmo my, Česká republika, v rámci spoluzodpovědnosti v rámci členství v NATO jsme se podíleli na rozvracení těchto států. Ono to byly státní útvary, které fungovaly. Mohli jsme mít výhrady vůči fungování těchto státních útvarů, mohli jsme mít výhrady vůči demokratickým principům - samozřejmě dle našich měřítek. Ale tyto státy fungovaly a představovaly dost výraznou stabilitu v daných regionech. Musím připomenout Irák. Irák, pokud si vzpomenete historicky, okupoval Kuvajt. Oni ho považují za svoji provincii, že Kuvajt patří Iráku a že to je prostě osamocená provincie - dneska bych použil paralelu Tchaj-wanu a Číny. Samozřejmě tady zafungovalo mezinárodní právo a OSN zcela oprávněně zasáhlo a osvobodilo Kuvajt od irácké okupace. Otázka ovšem zní, jak dalece bylo oprávněné vtrhnutí na Irák a vlastně dobytí Iráku a zlikvidování stávající stabilní vlády. Doposud nikdo o tom nepochyboval a všichni o tom mlčeli. Až nynější prezidentské volby ve Spojených státech otevřely toto téma, protože v tom Iráku zahynulo hodně amerických vojáků. A stává se to i předvolebním tématem amerických prezidentských voleb. Dneska všichni kandidáti říkají, že kdyby věděli tehdy, tak by do toho Iráku americké vojáky neposlali. Je to zajímavý posun v myšlenkách a logice. Irák dodnes není bezpečnou zemí. Je rozvrácen. A všechny okolní státy Iráku přijímaly irácké uprchlíky. Byly tam tábory, budovaly se tam infrastruktury. Ty tábory nějak fungovaly a nějak byly schopny pohltit ty statisíce a miliony Iráčanů, kteří opouštěli místa bojů a snažili se hledat v okolních státech pomoc. Tehdy Evropa byla chladná, nereagovala. Měla možnost ty tábory posílit, měla možnost podporovat docela výrazně tady tuto uprchlickou krizi. Ale ono se nás to netýkalo, ono to bylo tam. Tehdy jsme tady řešili jiné důležitější věci. Samozřejmě. Druhý problém je Libye. I v Libyi pod tehdejším vládnutím Muammara Kaddáfího... Byl to diktátor, bez diskuse. Byla to dědičná diktatura, která tam fungovala. Ale fungovaly tam systémy státu. Můžeme mít představy o tom, jak by měly správně fungovat, jaké by mělo být vyznání, jaké by mělo být správní řízení, ale fungovaly tam systémy státu. Evropa a NATO zneužila rezoluce OSN o bezletové zóně, kterou jsme dodržovali, a začala bombardováním těch, kteří se nám nelíbili. Selektivně jsme se rozhodli, že v Libyi má zvítězit někdo, kdo porazí Kaddáfího. Ten padl bohužel dosti surovým způsobem. Přesto se za ty roky nepodařilo v Libyi vybudovat stabilní zemi. Nemluvím o demokracii, tu už vůbec ne. Hovořím pouze o nějaké stabilitě, nebo zdání stability, která by mohla umožnit lidem se vrátit do Libye. Protože Libye byla jeden ze států, který přijímal uprchlíky. A byly tam velké utečenecké tábory. Na to by mohli Italové vzpomínat, kolik uprchlíků z Itálie bylo exportováno zpátky do Libye do utečeneckých táborů. Přesto ta samá Itálie byla ta, která začala snad jako první bombardovat v Libyi. Někdo říká, že Berlusconi si řešil nějaké vlastní spory, že se snažil nějaké předvolební finanční machinace v rámci podpory zakrýt tady tímto jasným útokem. Nevím, nemám k tomu důkazy. Italská média jsou toho plná. Ale vznikl precedens porušení mezinárodního práva v Libyi, který jsme my jako členové NATO měli okamžitě napadnout, upozornit, a ne němě přihlížet k tomu, že se likviduje nějaký státní útvar, který se nám sice nelíbí, ale je vlastně daleko. A tehdy se daly do pohybu ty miliony lidí a dodnes hledají místo, kde by mohly zakotvit. Nemluvím o Sýrii. Samozřejmě. Tady se jeden předřečník ptal, kde lze spatřovat ten moment, ten okamžik toho pohybu. Tak já vám řeknu, kde je to dle mého názoru možné spatřovat. Když se zmenšilo území ovládané syrskou vládou, kdy Asad začal prohrávat na frontě. Samozřejmě prohrával pod tlakem rebelů, kteří byli hojně dotováni - a teď si můžeme říct kým - Spojenými státy, NATO. Byli v tom samozřejmě ale i Turci, kteří hledí na své vlastní zájmy a snaží se uplatnit svoji hegemonii na Arabském poloostrově. Začal Asad prohrávat, začalo se zmenšovat území, na kterém byl relativní klid a na kterém byly utečenecké tábory, a tito lidé neměli kam jít. A to byl ten moment. Nemyslete si, že všichni tam sledují internet a dívají se na inzeráty - pojďte do Evropy, je tady nejlíp. Ale to byl ten moment, kdy ty tisíce, desetitisíce, miliony lidí se daly do pohybu a hledaly místo, kde by mohly zakotvit. Saúdská Arábie staví zeď, ta tam nikoho nechce. Ostatní státy se k tomu tváří jako že my nic, my muzikanti. A samozřejmě je zcela logické, když už za deset let bojů cestujete po jednotlivých zemích, od těch nejbližších, kde hledáte cestu, až k těm vzdálenějším, vám už je potom jedno, jestli jdete sto kilometrů nebo sto padesát kilometrů nebo tisíc kilometrů, když víte, že tam konečně snad se dočkáte klidu a hlavně určitého majetku, který bude moci vám pomoci přežít. To je ten moment, kdy se tyto masy daly do pohybu. Co ale mě v této věci zajímá - a nyní mířím k otázkám na vládu - jak je instruovaná česká zahraniční politika v rámci NATO. Kdo schvaloval, přitakával a popř. hlasoval k tomu, aby se státy NATO zúčastňovaly těchto flagrantních porušení mezinárodního práva nad rámec mandátu OSN? Jak naši členové v NATO v Bruselu hlasovali, když se toto projednávalo? Kdo vlastně úkoluje naše představitele v NATO, jak mají jednat a jak mají hlasovat? Já vím, jak má jednat vláda v rámci Bruselu. Já vím, jaké má úkoly Ministerstvo zahraničních věcí, ale nevím, kdo úkoluje a konkrétně řídí naše představitele v rámci NATO. Jestli to dělá Ministerstvo obrany, protože je tam voják, jestli to dělá Ministerstvo zahraničních věcí, popř. celá vláda. Přiznám se, toto by mě zajímalo. Jak v těchto základních krocích, které byly na začátku této migrace, rozhodovala česká vláda. A tady by mě zajímalo, s jakým mandátem jsme k tomu přistoupili. Protože o tom bychom se měli bavit. Kdo dal mandát takhle rozhodnout a připojit se k těmto krokům. Protože samozřejmě potom, pokud jsme mlčeli, a mlčení znamená souhlas, jsme také spoluvinni. A potom je opravdu trošku pokrytecké - a tady to taky zaznělo - že pokrytecky odmítáme. Ano, odmítáme. Ale pokud jsme to zavinili, tak si musíme také říct, že ti, co mlčí a neprotestují, taky nesou tu smetanu tady z tohoto problému a budou se muset zapojit. A to řešení nebude jednoduché. Hovořilo se hodně o posledních jednáních našich představitelů v rámci Evropské unie. Přiznám se tady, nezávidím panu ministru vnitra jeho pozici. Hájí ji dlouhodobě, je konzistentní a jeho názory jsou zcela zřejmé a jasné. Čili zvát ho již do Bruselu na nějaké jednání, už předem ví, jak asi bude reagovat a jaké budou jeho odpovědi na to, co Brusel projednává. Zvlášť když Německo jako jedna z nejsilnějších ekonomik a nejvíc postižená ekonomika dopadem migrace mění snad týden od týdne své názory, jak postupovat, co dělat a jak reagovat. Toto není jednoduché postavení. Ale z druhé strany je také třeba říci, že my se soustřeďujeme pouze na to, co teď. Ale neptáme se, co bude. Německo říká: musíme být solidární. Tady už zdůrazňuje, že nejenom Německo, ale celá Evropa musí být solidární, a připravuje model redistribuce těchto uprchlíků. Odpovíme si samozřejmě, a tady to také zaznělo, co táhne uprchlíky směrem k Německu, a to je opravdu ten sociální systém, to bohatství, které v Německu je. Zaznělo tady, že Německo hledá cesty, popřípadě volá po nějakém plošném sjednocení systému vyplácení podpor a dávek těmto migrantům. Já si ale myslím, že Německo to vyřeší jako již v minulosti mnohokrát, to znamená, že s exportujícími migranty přidá prostředky a ty pošle do těch zemí, které podlehnou. Já si myslím, že nepodlehnou, oni prostě budou postaveni před tuto věc stejně jako historicky my, když jsme převzali první vlnu porevoluční migrace z Vietnamu, z Německa, kdy šli spolu s docela tučným odstupným. Já se bojím, že to Němci opět vyřeší stejným stylem, to znamená uprchlíkům přidají prostředky, aby jim dorovnali finanční rozdíl mezi Německem a námi, a pošlou je sem. A Česká republiko, starej se, dokud tyto prostředky nedojdou. Pevně věřím, že to nebudou prostředky Německa, ale budou to prostředky Evropské unie v rámci nějakého přerozdělování financí, kdy ke každému uprchlíkovi přijdou prostředky a bude takhle redistribuován po Evropské unii. Tím se vlastně vyřeší i problém určité rovnosti přístupu k uprchlíkům. Ale to už Němcům nebude vadit, že se zavede nerovnost mezi ekonomickým zajištěním uprchlíků a obyvateli jednotlivých zemí takhle postižených. Sám jsem zvědav, jaké nakonec Německo zvolí řešení, ale bojím se, že to bude přesně toto, protože je vcelku jednoduché, jedná se pouze o finanční operace v rámci rozpočtu Evropské unie. Nyní otázky k vládě jako takové. Již všichni bereme fakt, že uprchlíci tady asi zůstanou a nebude to otázka nějakých 180, 120 dnů v nějakých záchytných táborech, ale po této době je budeme muset, jak se říká, uvolnit a pustit do běžného režimu fungování České republiky. Zatím se bavíme o nějakých stovkách, maximálně tisících lidí, kteří přijdou. Nehovořím už vůbec o tom, jestli je tady budeme držet násilím, nebo je tady budeme přesvědčovat ekonomicky, jak si myslím já, že to tak dopadne, ale hovořím o tom, že bychom měli připravit podmínky pro jejich začlenění do České republiky. A tady vyvstávají podstatně důležitější otázky pro celou vládu, jak je připravena na tento krok. Berme, že základní tlak nastane na sociální, zdravotní a školské systémy České republiky. Jak zabezpečíme povinnou školní docházku dětí, které přijdou? Máme tolik překladatelů z arabštiny? Tyto děti obvykle jiné jazyky než arabštinu neumí. Jak to budeme zabezpečovat? Když je budeme chtít redistribuovat po celé republice, budeme mít tolik překladatelů, nebo je budeme stahovat do jednoho místa, kde zabezpečíme povinnou školní docházku? Určíme nějaké konkrétní město, které bude toto dělat? Nebo to bude přímo Praha, kde budou tito lidé bydlet? Jednal někdo s obcemi, jak jsou schopny absorbovat tyto lidi právě s ohledem na to, že je pro ně nutno zabezpečit nějaké základní adaptační podmínky pro Českou republiku, zvláště jazykové? Jak bude uvolněn pro tyto lidi český trh práce? Samozřejmě, a pevně tomu věřím, že nechceme, aby žili na dávkách z Evropské unie, ale že chceme, aby tady mohli pracovat. Jak přizpůsobíme pracovní právo k tomu, že je postaveno na tom, že pracovník zná češtinu, český jazyk a umí podepsat bezpečnost práce a nevím, co všechno zaměstnanec musí podepisovat, než nastoupí do práce. Jak toto všechno zabezpečíme pro tyto lidi, kteří přicházejí na náš trh práce, aby se mohli opravdu začlenit a fungovat? Sociální a zdravotní systém. Jak má zdravotní pojišťovna připravené zdravotní plány na příliv uprchlíků, kteří přijdou, nebyli plátci zdravotního pojištění, a přesto by teď měli být zapojeni do systému zdravotní péče a měli by dostávat stejnou podporu, jakou dostávají čeští občané? Toto jsou všechno otázky, které samozřejmě skončí u toho, kde na to Česká republika vezme. Jaký bude posílený rozpočet České republiky v těchto oblastech, aby zvládla příliv těchto lidí? Vůbec nebudu hovořit o systému práva. Tito lidé přicházejí ze zemí, kde vládne jiný systém práva, hodně náboženského práva. Ono oddělit islám od šaríi jako jeho projevu práva vůči vyznání je trošku problém, proto se taky v současných arabských zemích hodně prosazuje a funguje, protože to asi oddělit přímo nelze - výklad islámu je prostě takový, že víru zabírá do práva a povinností, které z toho vyplývají. Máme tady kanonické právo. Samozřejmě existuje i v České republice, ale je za ty roky docela odděleno od vnímání náboženství. Přesto jsou skupiny, kde se toto právo uplatňuje a nebo se občas zdůrazňuje, že dle kanonického práva by to bylo tak. Já si myslím, že budeme stát před týmž problémem a budeme před ním zavírat oči, jak budeme postupovat v rámci právního systému České republiky s těmito záležitostmi, které stoprocentně přijdou. Přednedávnem se tady řešilo rituální obětování zvířat, jestli si dobře pamatuji, ministr zemědělství zde není, ten by mi jistě napověděl, v židovské komunitě, kdy tady proběhla debata o usmrcování zvířat z rituálních důvodů. Jestli je to humánní, nehumánní a podobně. Ale to jsou ojedinělé případy, čili nemají dost výrazný vliv na společnost a je to pár kousků, nazvu-li to opravdu vulgárně. S touto komunitou přichází docela masivní náboženský zvyk toto uplatňovat. Jak budeme reagovat? Jak bude české právo reagovat na tyto zvyky? Budeme je zakazovat? Já věřím, že pan ministr vnitra tady jasně řekne, že budou povinni dodržovat právo České republiky. S tím plně souhlasím. Ale jak to budeme vymáhat v komunitách? Samozřejmě je-li něco zakázáno oficiálně, ono to neoficiálně někde v podhoubí žije. Čili začneme je stlačovat do náboženských ghett. Zcela určitě, protože oni budou chtít žít ve svém náboženství. Oni se ho nezřeknou. Tak hloupí určitě nejsme, abychom tomu věřili. To znamená, že tady začnou vznikat osamocené skupiny, a teď je otázka, jestli budou osamocené, nebo centralizované, to podle vlivu státu, jaký uplatní. A ministerstvo dle mého názoru tyto krizové plány zpracované ještě nemá, kde budou usídlováni a jak budou fungovat. Jsou to všechno otázky, které jsou mířeny do budoucna. Jak se s tím Česká republika vyrovná, nemám představu. Nemám ani představu, jak se s tím vyrovná Evropská unie, byť mnohé státy tuto zkušenost mají. Taková Francie, popřípadě Anglie by mohly vykládat o přistěhovaleckých vlnách a o tom, co to způsobuje a jak tyto přistěhovalecké vlny fungují v ghettech zcela logicky vzniklých. A bohužel vzniknou asi i u nás. Přeji si, abychom mohli do budoucna říci, že jsem se mýlil. Opravdu si myslím, že kdyby mi někdo dneska řekl "pane Luzar, nemáte pravdu, mýlíte se", a já možná za deset let, ale bojím se, že to bude za rok dva budu moci říct "ano, opravdu jsem se mýlil", to bych byl šťastný. Ale bojím se, že Evropa už nikdy nebude taková, jaká byla. A pokud nevyřešíme to naše určité pokrytectví, se kterým jsme, a nebojím se toho slova, způsobili to, co se ve světě momentálně děje, tak nejsme schopni ani tento problém, který před sebou máme, vyřešit. A pouze zavírat před ním oči a říkat, že to ani tak problém není, to je možná ten největší omyl, kterého bychom se mohli dopustit. Proto pevně věřím, že na Ministerstvu vnitra již pracuje nějaký štáb hledající krizová řešení těch praktických konkrétních otázek, které nastanou potom, co tito lidé opustí zákonnou lhůtu zadržování a budou se na volném trhu v České republice neomezováni pohybovat. Pevně věřím, že na Ministerstvu zdravotnictví pracují štáby, které hledají, jak pomůžou zdravotním pojišťovnám a jak budou integrovat tyto skupiny doposud nepojištěných lidí v rámci České republiky. A může to být až dvacet tisíc, podle některých čísel ještě možná více lidí. Jak budou fungovat sociální a důchodové systémy? Protože tito lidé nedostávají důchod ze zahraničí, protože tam logicky důchodové pojištění nebylo. A oni už jsou mnozí v důchodovém věku. Když přijdou, budou slučovány rodiny. Hovoří se o mladých, ale berme, že přijdou i starší generace. Jak budou žít? Jak budou fungovat v důchodovém systému? Toto jsou otázky, které věřím, že na ministerstvech zaznívají. Pevně tomu věřím a budu velice rád, když mě pan premiér ubezpečí o tom, že tyto skupiny již existují a že tyto skupiny tyto otázky do budoucna již řeší. Pokud to je opravdu tak, že existují a řeší, budu velice rád, když nás pan premiér bude informovat, jak postupují, případně v jakém složení a kde fungují, aby se třeba i lidé z tohoto ctihodného parlamentu, kteří mají zájem o tuto problematiku, mohli na těchto věcech podílet, aby se na nich mohli zúčastnit, popřípadě mohli pomoci v řešení těchto problémů. Ve svém dlouhém projevu jsem nastínil některé otázky do budoucna, které tuto republiku čekají, a nevím, jak dalece budeme schopni se s tím vyrovnat. Co ale dle mého názoru mohu říci, je, že pokud doufáme, že zavřeme oči, zavřeme hranice a budeme se tvářit, že to jde kolem nás, tak se hluboce mýlíme a tato situace nás velice rychle dostihne. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name