|

Text view

1. Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace na území EU

Date2015-10-01
Meeting2013/030
Agenda Item2013/030/001
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/030schuz/bqbs/b02000101.htm#r0

View options

Text: - Show: - Tags:

index   023 < Page 024 > 025
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu místopředsedovi Filipovi za jeho příspěvek. S dalším přednostním právem je přihlášen pan vicepremiér Pavel Bělobrádek. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek ("Nejsem ministr," říká cestou k řečništi.)Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, já jsem rád, že Sněmovna se tímto problémem zabývá, protože masová migrace je bezpochyby jedním z největších, ne-li největším problémem současné Evropské unie. To znamená Evropy jako celku a České republiky také. Protože ten přesah je samozřejmě i mimo území Evropské unie. Ale víme opravdu, čemu čelíme? Známe dobře rozměry této hrozby? Umíme hledat skutečná řešení, nebo tápeme, mýlíme se a místo pragmatického řešení se pouze strašíme? Anebo naopak naivně uklidňujeme? Nenárokuji si patent na rozum, netvrdím, že všechno vím a všechno vyřeším. Myslím, že kdyby to bylo tak jednoduché, tak už s tím dávno přišel někdo jiný. Naopak chci říct pár faktů, pár čísel, pár návrhů, tak abychom mohli o těch věcech společně přemýšlet a najít skutečné řešení. Za prvé si musíme uvědomit, že je to nejmasovější migrace od druhé světové války a máme zde zhruba 60 milionů běženců. To je obrovské číslo a je naprosto jasné, že Evropa ani při nejlepší vůli nemůže v krátké době absorbovat více než jednotky procent tohoto počtu. To je evidentní. První závěr tedy může znít tak, že nelze prostě problém vyřešit tím, že sem všechny běžence pozveme a pak se nějak ukáže. Drtivé většině z nich bychom za prvé nepomohli, za druhé nepomohli ani těm ostatním tak, jak oni si představují, a my budeme mít dost problémů s tím, až mnozí z těch, kteří sem přijdou, budou překvapeni, že nepřišli do vysněného ráje, ale že realita je daleko krutější, a budou ještě navíc frustrovaní, což může přinést další problémy do budoucna. Možná že bychom nakonec nedokázali pomoci ani sobě, pokud by ten počet byl v krátké době tak enormní. To není sobectví, to je realita. Je prostě jasné, že když jedete na loďce a teče do ní, tak bychom nejdříve měli ucpat díru, a ne si rozdat ešusy a zkoušet tu vodu vybírat. Druhá věc, že tato ohromná masa, často lidské bídy a utrpení, strachu, násilí a bezpráví, se vydala hledat bezpečí a prosperitu jinam zatím jen v menší míře, tedy i to, o čem mluvil pan ministr, že to je jen zahřívací kolo a že nás může čekat daleko větší masa lidí, kteří se dají do pohybu. Ono z těch 60 milionů zhruba 20 milionů je někde v pohybu a zatím 1,8 milionu lidí požádalo o azyl. Zhruba 40 milionů lidí zůstává zatím vnitřními uprchlíky a žijí buď ve vlastní zemi, mnozí žijí už v zemích, které v podstatě de facto přestaly existovat, a jsou tam zatím. Otázkou je, co udělat, a my to řešení nabízíme už dlouhodobě, pomoci těm místním institucím, popř. neziskovým organizacím tak, aby se co nejvíce snažily ty lidi udržet na místě, aby se nedávali dál na pochod. Jakmile se dají na pochod, velmi obtížně se zastavují v těchto obrovských počtech. Miliony zoufalých lidí, kteří přijdou na oplocenou hranici, se prostě zastavují skutečně jen velmi těžko, a neumím si moc představit tu humanitární katastrofu, až na hranicích Schengenu budou stovky tisíc lidí. Jestli budeme přes ten plot házet jídlo nebo něco podobného. To znamená, my se musíme maximálně zabývat tím, jak dosáhnout toho, aby se vůbec na ten pochod nedali. To není kapitulace, to je přiznání faktu. My jsme schopni v nějaké kapacitě ubránit hranice, ale pokud bude migrantů více než těch, kteří hranice chrání a hlídají, tak to je v podstatě neřešitelné. Je potřeba si říct, a byla o tom tady řeč, že ty kvóty považujeme skutečně za nesmyslné, nebudou fungovat, jsou k ničemu a je to v podstatě i směr k popření subsidiarity a suverenity v rámci Evropské unie. A myslím si, že tento mechanismus bude velmi obtížně nutit lidi, kteří budou přerozděleni tam, kam nechtějí, dlouhodobě tam pobývat. Souhlasím s tím, co bylo řečeno, ten rozdílný sociální systém. Jestliže v Německu budou dostávat takové příspěvky, jako jsou v jiných zemích penze, tak to bude velmi složité. Bude to chodit tak, jako jsme byli zvyklí u některých našich občanů, že oni se budou vracet třeba k nám jednou za rok a nechají si zpětně vyplatit dávky, a pak zase odjedou do Německa, kde budou žít se svými rodinami, se svými soukmenovci, budou tam žít společně za ty německé dávky, které jsou podstatně vyšší, a pak si tím přilepší. Budeme ty lidi tady držet násilím? Udrží je skutečně jenom sociální dávky? Já jsem k tomu trochu skeptický. A na tyto otázky jsme skutečně odpovědi zatím nedostali. Je pravdou, že zatím se hovořilo o rozdělení pouze části těchto běženců, jenže když proudí osm tisíc běženců denně, tak ty kvóty budou příště další a další. A souhlasím s panem ministrem, to nejdůležitější je, aby se z toho nestal trvalý mechanismus. My jsme nehlasovali pro kvóty, považujeme je za nesmyslné. Uvidíme, jak dopadnou Slováci se žalobou. Já jsem tuto možnost dával jako jednu z možností, říkal jsem, že to je jedna z možných variant. Vláda se nakonec rozhodla ji nepoužít, já jsem na té vládě bohužel nebyl, zastupoval jsem premiéra v OSN v New Yorku. Nicméně je evidentní, že i když bylo přijato toto usnesení, tak jeho praktická realizace bude velmi složitá už z toho důvodu, že když to řekneme jednoduše, ti migranti do těch kvót se shánějí obtížně, takže uvidíme. Chápu Německo. Je přetížené, je to tam složité, jsou skutečně na okraji svých možností. Ale myslet si, že tak, jak to je v Německu, že skutečně to budou přerozdělovat tím svým systémem, všem je nějak rozdělíme, že to bude fungovat i v rámci celé Unie, to, myslím, je hluboké neporozumění. My se jim to snažíme vysvětlit, že je to trochu jinak. Já se pokusím i za 14 dní s kancléřkou Merkelovou znovu jí to vysvětlit, vysvětlit to dalším kolegům z Evropské lidové strany, že takto to fungovat nemusí a že to především není řešení, že to je jen snaha o nějaké odlehčení si. Je to otázka samozřejmě vnitropolitická, nicméně i v Německu už se situace poněkud začíná zhoršovat a není se čemu divit, protože přestože jsou velmi solidární a jsou zvyklí na několik vln těch příchozích, ať už to byla otázka našich bývalých krajanů, ať už to je otázka potom migrace z bývalé NDR, ať už to byli lidé, kteří přicházeli ve 48. od nás, v 56. z Maďarska, v 68. od nás a další, Jugoslávci, tak v tom případě už jsou skutečně za hranicí, kterou Německo může být schopno zvládnout. Na druhou stranu by si také měli uvědomit, že nemohou dávat určité výroky, které motivují migranty k tomu, aby se k nim dostali. My tedy musíme říci jasně, že místo kvót je potřeba zacpat onu díru, ten příliv uprchlíků, kteří sem jdou. A skutečně to nemohou zajistit pouze hranice. Pokud těch uprchlíků bude tak obrovské množství, nebo těch migrantů, běženců bude tak obrovské množství, tak je ani ten plot nezastaví. Na to nejsme zvyklí. Každopádně proto potřebujeme, aby ti lidé se vůbec k té hranici nedostali. Musíme rychle vracet ekonomické migranty, tzn. zjednodušit proceduru, udělat hotspoty, tam už je začít rozdělovat, rozlišovat, musíme vědět, kam je budeme vracet. Problém s australskou metodou je v tom, a my jsme o tom hovořili s naším velvyslancem v Austrálii, že australská situace je skutečně velmi odlišná od té evropské a není zcela aplikovatelná u nás. Rozdílů je tam celá řada a mnohé jsou už za hranicí mezinárodních smluv. Takže situace je tam trošku odlišná. A my především nemáme smlouvy se zeměmi, kam bychom je mohli vracet, a to je jedna z velkých potíží, které teď máme. Dále je otázkou cena, co to všechno stojí. Německo počítá s tím, že vydají na ochranu hranice možná 10 deset miliard eur. My bychom potřebovali asi další 2 miliardy korun. Ty peníze vydat musíme, a to z toho důvodu, že určitě nikdo nechceme, aby se nám tu migranti potulovali volně a nebyli pod dohledem. Chci se postavit za naše policisty, za naše vojáky, za všechny, za naše bezpečnostní složky, protože pracují dobře a je potřeba je podpořit, protože na nich teď hodně záleží. Chci se postavit za ty, kteří pracují v zachycovacích táborech u nás, protože jejich práce není jednoduchá a je často demotivující. Čtvrtý závěr, který je lepší, je dávat peníze tam, kde příčina vzniká, do zemí, ve kterých uprchlíci jsou nyní, do zemí, ze kterých migranti pocházejí, snažit se co nejvíce k tomu, aby peníze byly takto efektivně vynaloženy v těchto zemích, protože jsou také podstatně lépe využitelné. Jde tam o to, že střízlivým odhadem je efektivita těchto peněz 10:1, to znamená, je podstatně levnější pomoci těm, kteří pomoci potřebují, tam, kde jsou, než je brát sem. Za páté. Musíme Unii upozornit, že skutečně migrace nehrozí pouze z Afriky a Blízkého východu, ale že na Ukrajině je 1,5 mil. vnitřních vysídlenců a že my budeme tou cílovou zemí v případě Ukrajinců a my se musíme připravit na to, že sem přijdou, a musíme také našim kolegům říct, že my potom nebudeme chtít přerozdělovací kvóty. My si s těmi lidmi budeme ochotni poradit sami. Další věc je, že se musíme skutečně připravit na příjezd těchto lidí, protože délka našich hranic je dlouhá 2 tis. km a pobřežní hranice 66 tis. km, takže i zajištění naší hranice je velmi složité a hermeticky uzavřít Schengen je prostě sci-fi, natož když si uvědomíme, že i když jsme byli mimo Schengen, i když jsme byli mimo EU v roce 2001, tak k nám sem ilegálně přišly tisíce lidí a nakonec v roce 2001 to bylo až snad 18 tis. lidí, přestože byly hranice. To už bychom skutečně museli postavit hranici, jako byla železná opona, a to si myslím, že například v Řecku, v Itálii a mnoha dalších zemích by bylo dosti obtížné. Šestým závěrem je, že jedině omezení přílivu uprchlíků, těch, kteří jsou nyní mimo Evropu, že to je to nejlepší řešení, a musíme tedy přesunout svoji pozornost vně. Debata o kvótách paralyzovala často debatu o tom, jak řešit příčiny. Přestože chápu kolegy, že si kvótami chtěli odlehčit, nic to nevyřeší. Co se týká stabilizace, myslím si, že je skutečně potřeba s Ruskem hovořit, je potřeba se zamyslet i nad tím, že už někteří i evropští politici, myslím, že to řekla i kancléřka Merkelová, že je potřeba se začít bavit i s Asadem. Já z toho nadšen tedy nejsem, každopádně ať bychom s Ruskem začali spolupracovat, tak nelze přehlížet všechna rizika, která přichází, nelze v žádném případě legitimizovat to, co se děje na Ukrajině. To musíme jasně odmítnout. A konečně za sedmé, za posledních 20 let máme o 1 mil. dětí v ČR méně. Zbytek Evropy je na tom podobně, Němci ještě hůř. To vede některé politiky k úvahám, že by migrace mohla nahradit nebo vyřešit tento demografický deficit. Naopak já si myslím, že můžeme doplnit vybranými lidmi na profese, které chceme, a lidi, kteří zde chtějí být a buď se chtějí vrátit zpátky, anebo se chtějí asimilovat, tak ty tady samozřejmě přivítat můžeme. Cizinci už zde mají obrovský podíl v ČR, ale my je tak nevnímáme, protože jsou to Slováci, jsou to lidé, kteří jsou nám kulturně blízcí, jsou to další národy. Na Vietnamce si už ani skoro nevzpomeneme, že jsou to cizinci. Každopádně je pravdou, že pro nás je zcela zásadní, abychom vytvořili podmínky pro to, aby se lidé nebáli přijímat více dětí do rodin, především ti, kteří pracují, především ti, u kterých je tedy předpoklad, že budou vychovávat svoje děti tak, aby pracovaly. Proto nejsme příznivci plošných dávek, nejsme příznivci dávek jako takových a spíš to má smysl, a proto jsme to prosadili a jsem za to rád, aby se snižovaly odvody nebo daně pracujícím rodičům, nikoliv aby se dávaly plošné dávky. Další věcí, kterou navrhujeme, je co nejvíce pomoci k tomu, aby české rodiny anebo občané ČR se nebáli tyto děti přivádět na svět, aby se o ně starali, protože předpokládáme, že náklady na asimilaci těchto občanů budou nulové, což se u mnoha imigrantů skutečně předpokládat nedá. Je to tedy sedm faktů a návrhů na řešení a je toho hodně, co jsem neřekl. Mnohé můžete najít na našich webových stránkách. Skutečně se tomu věnujeme poctivě a pokud možno racionálně a snažíme se nezneužívat emocí. Lidé se samozřejmě bojí a bojí se zcela oprávněně, mají strach. A pokud s nimi nebudeme diskutovat a pokud nebudeme hledat řešení a nebudeme třeba i tady v diskusi o těch věcech mluvit, pak dáme prostor těm, kteří také nechtějí demokracii, také nechtějí svobodu, jen ji nechtějí z druhé strany. A my demokracii a svobodu doufám chceme. Chceme, aby tady byla dál demokracie, a já si to aspoň přeji, protože mám dvě malé děti a chci žít v ČR i dál. Pro ty, kteří neposlouchali dost pozorně, shrnu svoje vystoupení do dvou vět. Řešení problému neleží v ČR ani v Evropě, řešení leží na Blízkém východě a v Africe, tedy tam, kde ten problém vzniká. A řešením demografického deficitu není migrace, ale podpora řádné výchovy dětí v českých rodinách. Je jasné, že kdo nemyslí na druhé, nemá srdce. Kdo nemyslí sám na sebe, nemá rozum. Řešme tedy problém migrace hlavou i srdcem. Je velmi důležité, že něco jiného je solidarita, něco jiného je pomoc, ale něco jiného je sebevražda. Jsme povinni podle mého soudu pomoct druhým, dokonce křesťané jsou povinni nastavit i druhou tvář, ale nemají povinnost a naopak nesmějí nastavit tvář druhého, nesmíme nastavit tvář našich dětí, nesmíme zničit budoucnost této země. Dovolil bych si zareagovat jen velmi krátce na to, co tady říkala kolegyně Chalánková. Souhlasím, pravda se nedá odhlasovat. Ale aby k tomu mohlo dojít - k tomu dojít samozřejmě může v tom, že i pravdivé věci se mohou přehlasovat. Na druhou stranu od toho je tady potom Ústava, od toho je právní řád. A tím navážu na pana místopředsedu Filipa. To, o čem bude nyní diskuse, to, o čem bude diskuse v dalších letech, je právní stát. Jestliže budeme tolerovat netoleranci, skončíme. Jestliže netolerujeme netoleranci xenofobům, kteří jsou odsud, tak stejně tak nemůžeme tolerovat netoleranci těch, kteří sem přicházejí. Jestliže oni sem přicházejí a říkají "to se nám nelíbí, to změníme", tak ať sem nechodí, protože nejsou tady vítáni. Pokud sem někdo přijde a něco ho uráží, tak ho to uráží, ale to není důvod, abychom to měnili. A teď je otázka, jak měnit i celkový právní rámec tak, abychom zůstali skutečně liberální parlamentní demokracií, a tím, kde najít míru, abychom svou tolerancí neumožnili netolerantním a nesnášenlivým protidemokratickým silám, lidem, aby zničili demokracii. My demokracii musíme hájit a k tomu potřebujeme právní rámec. Myslím si, že mnohé právní předpisy budeme muset měnit a budeme je muset zpřísňovat a budeme je muset lépe definovat, a to nebude určitě lehký úkol, kdy bezpečnostní složky a orgány činné v trestním řízení budou muset postupovat rychleji a jednoznačněji. A nakonec to, co říkal pan místopředseda Filip k tomu, když tady budou legálně mít více žen. Myslím si, že i tady náš bývalý kolega - já jsem ho tady tedy nezažil a ještě ho pár let asi tady nezažiji - ten přece měl legálně také dvě ženy, jenom jedna byla manželka, jedna milenka a žil s nimi veřejně, děti si navzájem hlídali. Já myslím, že si s tím i náš právní systém poradí. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name