|

Text view

1. Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace na území EU

Date2015-10-01
Meeting2013/030
Agenda Item2013/030/001
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/030schuz/bqbs/b02000101.htm#r0

View options

Text: - Show: - Tags:

index   018 < Page 019 > 020
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já se omlouvám. Kolegové v levé části sálu, prosím o ztišení. Díky. Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Bohužel z vlastní strany. My jsme připraveni s Němci spolupracovat. My jsme připraveni partnerům pomáhat. Několikrát jsme to deklarovali. Ale musí tam být, dámy a pánové, vůle. My jsme nabízeli pomoc Maďarům, my jsme nabízeli pomoc Řekům, my jsme nabízeli pomoc Italům. Před třemi měsíci jsme nabídli Italům peníze, technické prostředky, lidi. Odpověď je nula. Řekové s námi nemluví vůbec. Maďarům jsme nabídli policisty, nakonec si vzali velkokapacitní stany, které ve lhůtě několika dnů do Maďarska odjely a do dneška tam slouží. My jsme připraveni pomáhat. My jsme zemí, která je ochotná pomáhat svým partnerům. My víme, že problémy Německa, Itálie, Řecka, Maďarska jsou naše problémy, ale prostě nebudeme slepě kývat na to, když náhodou někdo větší si myslí opak a my si ho nemyslíme. Takhle se evropská politika z mého pohledu prostě dělat nedá. Jestli si tato Sněmovna myslí něco jiného, tak ať nás vybaví mandátem, který tedy má takto znít, že máme na všecko kývat, na všechny se usmívat. Já ale potom nevím, jestli tam chci jezdit. Mluvili jsme s mnoha našimi partnery, ať to byli Angličané, ať to byl šéf Komise pan Asselborn, který nota bene den předtím v Praze říkal, že hlasování nebude. Naše rozpory s Tomášem Prouzou - já jsem o tom mluvil s Robertem Kaliňákem, když jsem se byl před dvěma dny na Slovensku podívat na ukrajinsko-slovenské hranici. A se vší zodpovědností vám tady říkám, kdyby všecky hraniční země Schengenu věnovaly tolik peněz a pozornosti své hranici jako Slováci, tak nemáme takové problémy. Musel jsem smeknout klobouk před tím, jak je hranice na slovensko-ukrajinském pomezí zajištěna. Opravdu smeknout klobouk. Tak jsem se ptal kolegy Kaliňáka, který se mnou v Bruselu byl, s Poláky taky mluvil. Nota bene jsme s nimi mluvili spolu. A říkal mi: "My jsme do poslední chvíle nevěděli polské stanovisko. To, že oni nevědí, že o tom debatují, že nejsou přesvědčeni, jsme věděli, ale definitivní stanovisko zaznělo na jednání Rady, kdy si vzali deset minut přestávku. Byla padesát minut a potom volali do Varšavy, aby si tedy utříbili stanovisko." A finální rozhodnutí bylo, že si Polsko vymohlo z mého pohledu kosmetickou úpravu usnesení, z něhož jakoby vypadlo 54 tis. lidí, kteří se tam následně ale vrátí. To je těch 54 tis., kteří se měli alokovat z Maďarska. Maďaři řekli: "Sorry, ale my žádných 54 tisíc k dnešnímu dni prostě nemáme." To usnesení pozbývá smyslu. Takže jediná úprava, která tam byla, tabulka na 120 tis. se předělala asi na 66. S tím tedy Polsko souhlasilo. Ďábel je ovšem skryt v detailu a je tam ještě usnesení, které říká, že 54 tis. rozdělí Komise do tabulky následně, takže ve své podstatě z mého pohledu to usnesení bylo pořád stejné, akorát se můžeme kosmeticky tvářit, že jsme si tedy nerozdělili celých 120 tis., ale jenom jejich část, ale není to pravda. Na základě této změny usnesení Polsko hlasovalo, jak hlasovalo. Já si myslím, že není potřeba opouštět visegrádskou spolupráci, na druhou stranu jsme se nikdy nedohodli, že budeme postupovat žalobami. Slovensko včera dalo proklamaci, ale ještě neví přesně, jak bude žalovat, a ministři financí a spravedlnosti dostali za úkol tu žalobu napsat. Já si myslím, že teď je potřeba se zaměřit na souboj, který bude osmého, a to je souboj o stálý realokační mechanismus, o to procento, které by nám bylo přiděleno a které bychom měli akceptovat. Kdybych byl přesvědčen o tom, že Česká republika si vezme nějaké migrující osoby, pokusí se o jejich integraci a vyřešíme tím ten problém, tak tady z tohoto místa budu říkat "pojďme to udělat". Ale já jsem přesvědčen, že kvóty fungovat nebudou, že odkládáme řešení, která jsou nezbytná, a že se jenom točíme v kruhu řešení problému, který se takto vyřešit prostě a jednoduše nedá. Když se podíváte ve světle posledních vyjádření našich přátel ze Spolkové republiky Německo a Rakouska, Rakušané říkají "budeme bránit svoje hranice silou". Já jsem na té hranici včera byl. A na česko-rakouském pomezí už téměř nejsou policisté, protože jsou odveleni na jiné hranice. To znamená určitě Rakušané nebudou bránit hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Vedle toho včera pan kolega de Maiziere prohlásil: "Půjdeme de facto po maďarském vzoru, vytvoříme jakýsi koridor na německo-rakouském pomezí, ale i možná v jiných zemích, byť z České republiky do Německa neproudí téměř žádní migranti." To ale v překladu znamená, že uzavřeme celou hranici včetně té zelené, což Německo na hranici s Rakouskem neudělalo už několik desetiletí. Nevím, jestli je to technicky možné, ale bez nějakých technických zabezpečení, plotů a dalších věcí si to neumím představit. A pak to bude znamenat jednu jedinou věc, že těch několik desítek migrantů, kteří jsou v současné době v Rakousku, bude hledat jakoukoliv cestu, jak se do Německa dostat jinudy. Pak jediná cesta připadá přes Českou republiku. Naše cvičení včera s armádou, a chci poděkovat kolegovi Stropnickému za výbornou přípravu a angažovanost armády v této věci, armáda a policie začíná mluvit a spolupracovat jako jeden muž, chce se mi říci, mělo jeden jediný úkol: nacvičit součinnost a rychlost nasazení armády na hranici. Budeme muset reagovat. My si pak nemůžeme dovolit, aby se migrační proud dostal přes nás, protože by to znamenalo desítky či tisíce lidí, kteří by se mohli pokoušet přecházet přes Českou republiku. Jsme připraveni, víme, co děláme, a dodržujeme do písmena evropské právo. Kdyby dodržovali všichni Dublin, kdyby dodržovali ochranu svých hranic, tak tento problém takto rozsáhlý není. Jestli tyto věci nebudeme řešit v zemích původu a v zemích okolních, tak v Evropě to prostě schopni řešit nejsme. Potřebujeme diplomatickou ofenzivu, návratovou politiku. Jenom za minulý rok z Kosova do Německa přišlo 50 tisíc migrantů, téměř žádní nezískávají azyl, přesto nejsou vraceni. Více než polovina lidí, kteří přicházejí, jsou ekonomičtí migranti. Nejsme schopni je vracet. Nemáme readmisní smlouvy s mnoha zeměmi, které jsou bezpečné, a tyto země si své občany neberou zpátky. My potřebujeme obrovskou diplomatickou ofenzivu Evropské unie směrem k zemím, kam léta dáváme evropské peníze a nechceme po nich skoro nic. Tak teď musíme minimálně chtít podepsat readmisní smlouvy, anebo finanční toky zastavit. My potřebujeme dohodu s Tureckem, my potřebujeme dohodu v Libyi, aby Libye našla politický konsenzus. Libye je okno do Evropy. Samozřejmě je dnes daleko složitější a důležitější cesta přes Balkán. Tato cesta už dneska vede po souši, a pokud nám Turci nepomohou v tom, abychom zlepšili život lidem na jejich území, tak prostě migrační tok nebude končit. A řekněme si otevřeně, toto je migrační tok vyvolaný válkou, vojenskými střety. Ale v budoucnu nás mohou čekat migrační toky z důvodu sucha, nedostatku potravy, vody. Podívejte se na povodí Nilu, na Egypt, podívejte se na nárůst populace. Spousta mladých lidí dnes podle médií zastavují úrodnou půdu v deltě Nilu. Za chvilku se mohou rozhodnout, že půjdou do Evropy. A Evropa musí dát jasně najevo, že pomáhá potřebným, ale na druhou stranu že bude bránit sama sebe, že má vůli po přežití, a vyslat jasný signál do světa, že ti, co potřebují pomoc, jsou tu vítáni, a ti, co tu nemají co dělat, budou vráceni. Na tom není nic levicového ani pravicového. To je, dámy a pánové, jenom implementace zdravého rozumu do politiky. Takovou politiku bych rád dělal, když mi to Parlament a vláda dovolí. Děkuji za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name