2013-027-07-006
6. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 296/ - druhé čtení
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Jan Bartošek
Já vám děkuji a požádám vás, abyste zaujal místo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji dvě přihlášky. První je paní poslankyně Pecková, připraví se paní poslankyně Maxová.
Poslankyně Gabriela Pecková
Dobré dopoledne, dámy a pánové. V bodě 5 tohoto návrhu se navrhuje, aby dočasná pracovní neschopnost a doba nařízené karantény byly považovány za náhradní dobu zaměstnání, jestliže dočasná pracovní neschopnost či karanténa vznikly v době trvání zaměstnání či jiné výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě sedmi dnů. Přestože návrh explicitně stanoví, že o náhradní dobu nejde v případě, že si fyzická osoba přivodila dočasnou pracovní neschopnost úmyslně, účelové jednání tím není nijak významně omezeno a zneužití znemožněno. Mnoho lékařů se ozývá, že byli ve své praxi opakovaně pokusům o takové jednání vystaveni, a někdy i pod silným tlakem. Důvodem bývalo hrozící propuštění ze zaměstnání, přesun na jiné pracoviště a podobně. Jako lékař jsem i já opakovaně byla tomuto jednání vystavena, a proto mohu uvést, že mnoho onemocnění, především těch, kde převažují subjektivní symptomy, jakým je například bolest, únava, poruchy paměti, nelze v podstatě objektivně prokázat. Ale stejně je tomu tak u některých objektivních projevů. Přitom nemusí jít o několikadenní trvání pracovní neschopnosti, ale v krajním případě až o 380 dnů, kdy je vlastně naplněna i základní podmínka pro vznik nároku, tedy 12 měsíců za poslední dva roky. Takové účelové jednání ve výsledku nejen do určité míry komplikuje situaci zaměstnavatelů, ale zatěžuje jak sociální, tak zdravotní systém. Prokázat neexistující onemocnění, pokud jsou lékaři pečliví a nechtějí vystavit pacienta riziku opomenutí závažné choroby a nakonec i sebe postihu, znamená celou řadu velmi náročných, drahých a často kapacitně velmi přetížených vyšetření. Vezmeme-li například jen bolesti hlavy, začnou zpravidla u praktického lékaře, dále pak přes komplexní interní vyšetření, oftalmologii, neurologii, angiologii a spoustu dalších a mohou končit až nukleární magnetickou rezonancí, a přesto výsledek může znít, že bolesti trvají a příčina ani původ není znám. Proto si dovolím přihlásit se k pozměňovacímu návrhu, který znemožňuje takové zneužívání a bod 5 vypouští. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji a požádám vás, abyste poté návrh přečetla v podrobné rozpravě. Děkuji. Další v pořadí je paní poslankyně Maxová. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Radka Maxová
Děkuji, pane předsedající. Přestože považuji tuto novelu za přínosnou, musím se vyhradit proti nově navrhovanému písmenu g) v § 41, souvisí to s tím, co tady přede mnou hovořila paní poslankyně Pecková. Týká se to započítání nemoci coby náhradní doby zaměstnání. Důvodů, proč bych nechtěla, aby toto písmeno zůstalo v navrhované novele, je myslím dostatek. Myslím si, že většina pamětníků, a je pravda, že i zaměstnanci úřadu práce to potvrzují, že v minulosti se tento institut, tedy náhradní doba, velmi zpřísnil právě z toho důvodu, že u některých takto zvýhodněných skupin potlačoval snahu pracovat. Například absolventi. Do roku 2004 se jim studium počítalo jako náhradní doba zaměstnání. Takže skončili školu a šli si hned do evidence pro podporu. Svého času, rok 1999, byl každý třetí nezaměstnaný právě absolvent. Ve chvíli, kdy se studium přestalo počítat jako náhradní doba zaměstnání, byla patrná zvýšená snaha absolventů a především i tlak jejich rodičů na to, aby si hledali práci. Není tedy divu, že při započítání doby nemoci coby náhradní doby zaměstnání se velmi obávám preference pracovní neschopnosti před prací některými jedinci. Má-li být podpora v nezaměstnanosti zásluhová, tedy pojistná dávka, pak by se z hlediska nároku na ni měla podle mého názoru počítat skutečně jen práce jako taková. A dále bych akceptovala také společensky žádoucí chování, jako je například péče o dítě třeba do čtyř let věku nebo o jinou osobu, jejíž stav to vyžaduje. Samozřejmě toto souvisí s vazbou na příspěvek na péči, což teď v zákoně je. Nahradit práci nemocí je dnes relativně snadné a bojím se, aby to v tomto případě nebylo i motivující. Vždyť sociální systém České republiky má řadu alternativních dávek, na které může člověk po delší nemoci a v nepříznivé sociální situaci dosáhnout. Řídila bych se heslem: Pracoval jsi? Máš nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nepracoval jsi? Máš nárok na jinou sociální dávku. To přece není asociální, ale má to jakýsi řád a je to spravedlivé a přehledné. Ponechme tedy pouze karanténu jako náhradní dobu zaměstnání, ta je člověku nařízena, i když neříkám, že nemůže být zneužita, jako kompromis navrhované právní úpravy, ale nenahrazujme v legislativním smyslu práci nemocí. V reálné praxi mají totiž podobná opatření zpravidla daleko větší negativní dopad, než se mnohdy legislativci domnívají. Řekla bych to asi takto: podle mého názoru zde bude daleko větší počet těch, kteří to nějak zneužijí, než těch, kterým to pomůže. Při diskusi na sociálním výboru jsem kladla pracovníkům Ministerstva práce a sociálních věcí dotazy, zdali někde vedle tohoto nového písmena v novele mají připravený metodický pokyn, vyhlášku na to, kterých nemocí by se to týkalo. Řekli mi, že nemají. Nemají ani pádné důvody na to, aby toto písmeno bylo zařazeno do této novely. Takže já říkám, buďme opatrní a písmeno g) v § 41 vyškrtněme. Děkuji.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
