|

2013-027-05-032

32. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - prvé čtení

Date2015-05-20
Meeting2013/027
Agenda Item2013/027/032
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/027schuz/bqbs/b16903201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   005 < Page 006 > 007
Předseda PSP Jan Hamáček Já se omlouvám a znovu prosím levou stranu Sněmovny o klid. Děkuji. Poslanec Karel Rais Já těm dámám rozumím, že jsou tady teprve tři dny a ještě si nestačily od neděle říct, co chtěly, ale... Ale! Je tedy zřejmé, že jde o nesystémový krok, když celý proces jmenování profesorem probíhá v rámci rezortu a pak, až se návrh na jmenování octne na ministerstvu v Karmelitské, obrazně řečeno rychle s ním úředníci běží k mocnáři. Myslím si, že bychom měli spíš akademické svobody rozvíjet a podporovat a ne se jich zbavovat kvůli pochybnému pozlátku jednorázové komunikace s prezidentem. Tento rituál, který nás dneska přibližuje spíš k Byzanci a východním zemím než k tradičním univerzitním zemím Evropy, jako je např. Itálie nebo Anglie, by mohl zůstat podle mého názoru na univerzitní půdě. V obecné rovině by se univerzity měly více otevírat a ne uzavírat před vnějším prostředím a okolím. Letošní rok technického vzdělávání je zejména pro technické a pro přírodovědecké fakulty rokem mimořádných příležitostí spolupráce s průmyslovou sférou. Ale samozřejmě by se neměly uzavírat univerzity, které působí v dalších oborech. Abych to nějak uzavřel. Domnívám se, že doba mezi prvním a druhým čtením novely by měla být skutečně využita k intenzivní diskuzi mezi poslanci, mezi pracovníky ministerstva a zejména zástupci akademické veřejnosti k předložení a posouzení řady návrhů, které, obrazně řečeno, do bezzubého pejska, za kterého můžeme dnešní předloženou novelu považovat, vloží několik zubních implantátů, a vytvoří tak hlídacího psa nejenom akademických svobod a práv univerzit, ale také jejich společenské odpovědnosti. Těm, co poslouchali, děkuji za pozornost. Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane poslanče. Než dám slovo paní poslankyni Putnové, mám přihlášku k faktické poznámce od pana poslance Farského. Poslanec Jan Farský Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Chtěl bych jen pro stenozáznam uvést, že při hlasování 145 jsem hlasoval ne, na sjetině mám ano. Pouze na opravu pro stenozáznam. Děkuji. Předseda PSP Jan Hamáček Ano, děkuji, bude zaznamenáno. A slovo má paní poslankyně Putnová, připraví se paní poslankyně Semelová. Poslankyně Anna Putnová Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dostáváme na stůl novelu vysokoškolského zákona, na kterou jsme skutečně dlouho čekali. Minimálně od roku 2004, od dob, kdy byla ministryní školství paní Petra Buzková, se hovoří o tom, že náš vysokoškolský systém potřebuje zásadní reformu. Není divu, vždyť naše platná norma je z roku 1998. Od té doby vyrostla celá jedna generace a děti, které se tehdy narodily, se vlastně budou hlásit na vysoké školy. Vysoké školy se zásadně proměnily, změnily se metody výuky i technologie, změnili se i studenti. Očekáváme tedy, že novela vysokoškolského zákona bude odpovídat změněným podmínkám a přinese nové možnosti, novou regulaci a také nové vize pro další desetiletí. Chtěla bych ocenit, že pan ministr předložil novelu vysokoškolského zákona v termínu, v souladu s legislativním plánem. Také je nutné ocenit to, že stránka zpracování, legislativního zpracování, je na dobré úrovni. Ministerstvo nezačínalo s prázdnýma rukama, a když přistoupilo k této novele, mělo před sebou jednak nedokončené novely z minulého volebního období a mělo také na stole analýzy, které samo zadalo prostřednictvím individuálních projektů národních. Jenom za posledních pět let by investice do těchto analýz, metodik, deskriptorů, vydaly asi za 250 milionů. Kdybychom vzali celé období posledního desetiletí, bylo by to více než 500 milionů. Více než půl miliardy šlo do analýzy vysokoškolského prostředí s řadou doporučení. Jak se tedy ministr Chládek vypořádal s těmito úkoly a co předkládá k dnešnímu dni k posouzení? Když jsem přemýšlela o tom, jak budu rozdělovat jednotlivé úkoly, usoudila jsem, že bude vhodné vzít to podle zainteresovaných skupin, kterých se novela dotýká. Začnu studenty, protože studenti jsou ti, kvůli kterým novela vznikla a kvůli kterým vysoké školy existují. Oceňuji, že ministerstvo, pan ministr Chládek akceptoval tu současnou podobu vývoje technologií a je možné dnes doručit oznámení o přijetí ke studiu formou elektronickou, stejně tak jako jiná doporučení. Skutečně to odpovídá dnešním běžným komunikačním možnostem. Moje další vystoupení bude už více kritické. Podívejme se na to, co přináší novela z hlediska studijního programu. Rozděluje ho v rámci bakalářského a magisterského studijního programu na akademický a profesní. Profily těchto studií jsou formulovány velmi vágně, není jasná prostupnost a není jasná forma financování. Pikantní na tom je, že školy, které předpokládají, že by mohly připravovat především studenty pro profesní typ studia, jsou přesvědčeny, že je to poškodí, stejně tak jako druhá skupina. Ti první se domnívají, že budou zvýhodněny vysoké školy, které budou připravovat v akademickém studijním programu, protože se očekává, že tam bude více přímé výuky, bude nutné více kvalifikovaných pracovníků, a z logiky věci tudíž vyplývá, že to bude příprava na povolání náročnější. Ti, kteří by přicházeli v úvahu pro výchovu prakticky orientovaných studentů, očekávají, že naopak oni by měli být ti, kteří budou zvýhodněni. Jak to tedy vlastně je, pane ministře? Celoživotní vzdělávání, další oblast, která je zahrnuta do novely vysokoškolského zákona, ale je odbyta jedenácti řádky. Když v roce 1998 byla účinná tato předloha, celoživotní vzdělávání bylo v plenkách. Celoživotní vzdělávání je vzdělávání, které si účastník kurzů hradí. Je to příjem univerzit. Očekávala bych, že v novém století, kdy se to stalo fenoménem, bude nějaká regulace, která bude dávat mantinely pro to, jaké procento nebo jaká míra studentů bude vzdělávaná v prezenčních a kombinovaných formách a jaká v celoživotních. Máme tomu rozumět tak, že to bude volná soutěž mezi univerzitami a ty vlastně přejdou na tu placenou formu vzdělávání? Nejsem ani spokojená s tím, že se ruší poplatek za další studium na vysoké škole. To je důkaz toho, že neopisuji od pana profesora Raise, protože jsem přesvědčená, že vysoké školy mají za cíl také přispívat k sociální kohezi. A pokud chceme podporovat, aby studenti studovali více oborů - tam se jedná samozřejmě o tu délku nadstandardní doby studia - a přitom za ně neplatili, tak jen vlastně podporujeme ty studenty, kteří si to mohou dovolit, podporujeme sociální nerovnost. Toto je něco, co jde zcela proti duchu sociální koheze. Myslím, že by měli také zbystřit členové bezpečnostního výboru, protože u státních vysokých škol, které jsou policejní a vojenské, se prohlubuje centrální řízení přijímání uchazečů o studium. Znamená to v praxi, že bude možné pravděpodobně přesouvat tyto uchazeče mezi soukromé školy, a otázkou je, zda je to záměr, nebo je to nedorozumění. Každopádně bych doporučovala, aby výbor pro bezpečnost speciálně tuto kapitolu podrobně prozkoumal. Dostávám se k sociálním stipendiím, o kterých tady už byla trochu řeč. Sociální stipendia se navyšují a vycházejí vlastně tak vstříc poslaneckému návrhu, který vzešel z dílny Komunistické strany Čech a Moravy, ale neřeší podstatu samu. Studenti v České republice jsou do 26 let dětmi závislými na rodičích. Abychom tuto situaci změnili, potřebujeme zákon o finanční podpoře studentů formou stipendií, grantů, půjček. Vím, že je to velmi složité. Vím, že byste narážel na řadu překážek, pane ministře, ale to je cesta, která by pomohla k tomu, aby naši studenti se stali více zodpovědní, více dospělí. Toto je zákon, který by proměňoval českou společnost. Poslední z bodů, které se dotýkají studentů a o kterých bych chtěla mluvit, je odebírání diplomů, případně reakce na nekalé praktiky. Samozřejmě že s rozvojem a s masifikací vysokého školství se také množila i podvodná jednání. Aktuální stav umožňuje reagovat na to ve správním řízení. Nově by to bylo řešeno podle této novely vysokoškolským zákonem, který beru spíše jako preventivní formu, jako psychologický tlak na studenty, absolventy, týká se to až docentů, habilitací. Nicméně obávám se, že i tady narážíme na spoustu nejasností. Například oblast skutkové podstaty činů, kterých by se toto odebírání týkalo. Dostávám se k oblasti řízení vysokých škol. Pokud jste v minulém projevu, pane ministře, mluvil o tom, že jste navazoval na práci svých předchůdců, musím říct, že v oblasti řízení vysokých škol jste zůstal velmi skromný a nevzal jste si z toho připravovaného materiálu to podstatné, co by mohlo proměnit kvalitu řízení vysokých škol. Nepřinášíte tedy žádné zásadní změny. Ponecháváte složení senátu, takže myšlenka profesorské kurie už není aktuální. Naopak oslabuje se role děkanů a sektorů vůči senátu. Domnívám se, že vysoké školy očekávaly v tomto směru mnohem víc. Dostávám se k financování, které v předchozí variantě, která neprošla parlamentem, čili k novele z roku 2013, je naprosto záporné. Vy jste v této fázi se nepoučili tím, co chtěla novela z roku 2013 přinést, totiž kontraktové financování na dobu tří let. Financování vysokých škol zůstává beze změny. Myslím si, že to už není způsob stát na místě, my vlastně couváme. Financování vysokých škol, tak jak jsme jeho svědky, je vlastně jednostranné rozhodnutí Ministerstva školství a je to forma, která je značně zkostnatělá, protože neumožňuje strategické plánování vysokým školám. Největším triumfem této novely měla být akreditace a akreditační úřad. Problém je, že akreditaci, tak jak byla předložena v této novele, nemůžeme kompetentně posoudit, protože nejsou známy standardy, na základě kterých se bude akreditace udílet. Vy nám, pane ministře, promítáte film, kde je řada bílých míst, a slibujete nám, že ve druhém čtení ukážete obrázky, a doufáte, že se nám budou líbit. My bychom chtěli ty obrázky vidět už nyní. Pokud jde o akreditační úřad, předloha z roku 2013, o které tvrdíte, že na ni navazujete, předpokládala, že akreditační úřad bude účetní jednotka a organizační složka státu, což by zajišťovalo nezávislost nutnou pro to, abychom zůstali členy Evropské asociace pro zabezpečení kvality ve vysokém školství, tzv. ENQA. Ale co se stalo ve vámi předložené novele? Akreditační úřad je ve vašem pojetí podřízenou složkou Ministerstva školství. Je to jenom prodloužená ruka ministra školství. Snížil se počet členů akreditační komise, což znamená, že dnes to bude jenom organizační jednotka Ministerstva školství a že bude větší tlak na její členy. Standardy pro akreditaci má schvalovat vláda bez toho, aniž by se akreditační orgán k tomu mohl vyjádřit. Čili nebude existovat žádná zpětná vazba. Novela vysokoškolského zákona nesjednocuje vznik vysokých škol. Jak víme, soukromé vysoké školy vznikají udělením státního souhlasu Ministerstva školství, zatímco veřejné vysoké školy rozhodnutím vlády. Tato dichotomie v roce 1998 nebyla podstatná. Ještě do roku 2000 neexistovala žádná soukromá vysoká škola. Ten rozvoj nastal až mezi léty 2000 a 2004, kdy vzniklo 34 soukromých vysokých škol. Pokud chceme, aby se vysoké školy veřejné i soukromé těšily stejnému respektu, respektive aby měly stejné podmínky, je nutné, aby se sjednotil také jejich vznik. Navzdory tomu všemu, co jsem řekla, nepovažuji tyto připomínky jako naprosto zásadní a neslučitelné s tím, abychom mohli v jednání a projednávání této novely pokračovat. To, co považuji za nejvýznamnější ohrožení budoucnosti vysokých škol, je oddálení řešení. Vy jste nám, pane ministře, představil novelu, která formálně splňuje zadání, ale nenaplňuje cíl, pro který by měla novela vzniknout, totiž posílení kvality vysokých škol. Od roku 1998 se zdvojnásobil počet vysokoškolských studentů, zdvojnásobil se počet výzkumných pracovníků, ale podle indexu globální konkurenceschopnosti jsme od roku 2007 do roku 2013 propadli o deset příček. Čili pokud chceme, abychom dokázali držet krok se světem, potřebujeme kvalitní vysoké školství. Jestli dnes oddálíme zásadní kroky, ty komplikované úkoly, které ve vysokém školství čekají, promarníme dalších pět let. Počítejte se mnou. V roce 2013 byly volby, v roce 2015 jste předložil novelu. Účinnost by byla od příštího roku. Pokud přijmeme tuto novelu, do konce volebního období, budete mít splněno, vaše tabulka bude zaplněna, neboť vysokoškolský zákon, jak jste si ho předsevzal, bude splněný. V roce 2017 by měly být další volby. Pokud bude ministr pilný, a to myslím bez jakékoli ironie, v roce 2019 může přijít se skutečnou novelou vysokoškolského zákona, případně s novým vysokoškolským zákonem, a účinnost od roku 2020 v nejlepším případě, takže promarníme dalších pět let. Čili to, o čem dnes budeme hlasovat, není vlastně ta předloha sama, ale my hlasujeme o tom, zda chceme nároky, nové úkoly, výzvy, které vysoké školství přináší, řešit teď, anebo jestli to chceme odsunout a dovolit, aby eroze ve vysokém školství pokračovala. To je oč tu běží. Často se zaštiťujete kladným České konference rektorů, případně Rady vysokých škol. Já plně respektuji a chápu názory České konference rektorů. Oni hájí a zastávají stanoviska svých institucí a dělají to výborně. Oni nejsou zodpovědní za vysoké školství. Za vysoké školství je odpovědné ministerstvo a tím, jak budeme hlasovat, také Parlament. Čili neschovávejme se za stanoviska, která mohou být podpůrná, ale nejsou to stanoviska, která by měla být rozhodující. Myslím, že jsem se dotkla zásadních věcí, o kterých by bylo potřeba mluvit a které zaslouží naši pozornost. Jmenování profesorů jako horké téma teď zmiňovat nebudu, protože si myslím, že po výbuchu je lepší, když láva trochu vychladne. Ovšem chci sdělit, že nedostatky této předlohy, chybějící standardy a řada nevyjasněných míst v této novele mě vedou k tomu, abych podala návrh na vrácení této novely předkladateli k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name