|

2013-026-06-067

67. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé /sněmovní tisk 310/ - prvé čtení

Date2015-04-02
Meeting2013/026
Agenda Item2013/026/067
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/026schuz/bqbs/b17306701.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   003 < Page 004 > 005
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji a registruji tento návrh. Pan poslanec Adam. Poslanec Petr Adam Dobré ráno, dámy a pánové. Já, jak je mým dobrým zvykem, budu velice stručný a zvládnu to velice rychle. Je zřejmé, že diskuse o asociační smlouvě Evropské unie s Ukrajinou je neoddělitelná od kontextu našich vztahů s Ruskou federací. Předevčírem, resp. před třemi dny, na toto téma vyšla brilantní analýza známého českého ekonoma a myslitele Pavla Kohouta. Cituji, to si neodpustím: "Zdá se, že v žebříčku ruských hodnot stojí impérium výše než prosperita, věrnost státu, výše než demokracie a vlastenectví, výše než svoboda. Pokud je tomu tak, snahy udělat z Ruska západní zemi jsou zřejmě marné." Já si nemyslím, že by toto bylo napadání Ruska. Pavel Kohout se odvolává na tezi světoznámého profesora Samuela Huntingtona, který suše konstatoval, že na tomto světě existují různé civilizace a to je a bude zdrojem konfliktů. Západ je jednou civilizací, Rusko a jiné pravoslavné státy jsou civilizací druhou, islám či Čína pak představují další výrazně odlišné celky. To, myslím, pak jasně vysvětluje vyhrocenost konfliktu na Ukrajině, který dnes již zcela zřejmě je osobním bojem většiny občanů této země. Bohužel je bojem, který vedou různí občané na různých stranách barikád. Je to konflikt vzniklý na Euromajdanu. Vznikly otázky jít na Východ, či jít na Západ. Je to konflikt, který nevyhnutelně vyplynul z toho, že se nová ukrajinská vláda pokusila zlomit 25letou tradici určitého vyvažování západních a východních zájmů a bez okolků se rozhodla vydat jedním směrem. Krev, která tam dodnes teče, je pak cenou za tuto civilizační volbu, se kterou se bohužel významná část občanů Ukrajiny nějakým způsobem neztotožňuje. Opět, toto není hodnotový soud, toto je fakt, před kterým řada českých politiků dodnes zavírá oči. Mějme to prosím na paměti při svém hlasování. Mějme na paměti to, jakou cenu budeme možná muset všichni zaplatit za pokus nalodit tento 45milionový stát, krachující stát, do Evropského společenství, které dnes již čelí jiné ostré hrozbě - střetu s islámskou civilizací. Rusové toto berou jako útok na svou civilizaci, ať už se nám to líbí, nebo ne, ať už jsme to tak mysleli, či ne. Toto je podle mého názoru jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí, které samostatná česká diplomacie kdy činila, a je nepřijatelné, aby zde nezaznělo, k jak nedozírným následkům může toto rozhodnutí vést. Já vám děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr Gazdík Hezké dobré dopoledne. Děkuji panu kolegovi Adamovi. Dalším řádně přihlášeným je pan kolega Martin Lank. Prosím, pane kolego, máte slovo. Poslanec Martin Lank Krásné dopoledne, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážená vládo. Pokusím se být také poměrně stručný, ale nedá mi to, abych k tomu také neřekl své. Prosím, abychom dnes při projednávání této dohody zvážili dosavadní důsledky, ke kterým nás zatím přivedla. Mám na mysli porovnání situace před vypuknutím událostí okolo asociace Evropské unie s Ukrajinou a situací dnes. Ještě v roce 2013 jsme měli co do činění s Ukrajinou, která byla sice relativně chudou a nesourodou, ale jednotnou a z pohledu občana Evropské unie bezpečnou zemí. Dneska nám ale navrhují, abychom se sblížili s Ukrajinou, která krachuje, a situace, ve které se nachází, je bezpečnostní hrozbou pro nás všechny. A nejde jenom o proměnu našich vztahů s Ukrajinou, ale i o proměnu našich vztahů s Ruskem. Vinu za tuto proměnu přitom zcela zřejmě nese jak Kreml, tak i Brusel. Dneska mezi sebou vedeme vcelku pochybnou sankční válku, která také sotva něčemu pomůže. Přiznejme si, že Rusové nejsou zrovna tím národem, který by byl ochoten obětovat blahobyt jednotlivce pro pomyslnou velikost svého státu. Spíše naopak, snížení reálné životní úrovně vede místní obyvatele k radikalizaci jak vůči Západu, tak i vůči vládě v Kyjevě. Očekávají od Kremlu vojenské úspěchy, a dokud se daří například u Debalceva, je osobní popularita Vladimíra Putina rekordně vysoká. Ne že bych byl snad nějakým jeho zastáncem, ale představme si, že by byl nucen odejít pod tlakem kombinace hospodářského propadu a absence vojenských vítězství. Já se bojím jenom odhadnout, jak radikální a nepředvídatelný vládce by Putina v Kremlu vystřídal. Takže spíš než sankce a podpis oné asociační dohody s Ukrajinou doporučuji jako recept politický kompromis, a to minimálně do té doby, dokud jak běžní Rusové, tak i vláda v Kremlu budou z Evropy cítit, že jsme vojensky i hospodářsky slabí, dokud budou vědět, že si nevíme rady s vlastními vnitřními problémy, jako jsou imigrace a islámský terorismus. Ptám se, proč si dneska tímto podpisem vytváříme nového nepřítele v podobě Kremlu, a to v situaci, kdy ještě nejsme schopni vypořádat se s nepřítelem v podobě Islámského státu. Můžeme si zde prosím férově a na rovinu přiznat, že naše přebyrokratizovaná a částečně krachující a vcelku nejednotná Evropa není schopna mít tolik konfrontací a nepřátel zároveň? Boj s Islámským státem a terorismem dneska už neprobíhá někde na vzdálených hranicích, ale přímo v evropských městech a extremisté na celém světě mají z nás Evropanů leda tak legraci. Bohužel. Místo toho, abychom se jim společně postavili, dělíme se na evropský a ruský tým. Tím lépe pro ně, pro radikální islamisty. Smetou nás jako jeden tým po druhém, zatímco my se jim nedovedeme společně postavit a vedeme sami mezi sebou hospodářskou a informační válku. Toto je prosím hlavní rozdíl mezi Evropou před vznikem této asociační smlouvy a Evropou poté, co podpis této smlouvy roztrhl ukrajinskou společnost vejpůl. Neutrální Ukrajina se všemi vnitřními problémy, kterým čelila už v roce 2013, byla tak či onak v zájmu nás všech. Roztrhaná jak v politickém, tak i ekonomickém smyslu Ukrajina z roku 2015 naopak všem v konečném důsledku uškodí. V první řadě pak takto poškozuje své vlastní občany. Já jsem mluvil o kompromisu. Mám tím na mysli domluvu, která je pro obě strany konfliktu natolik výhodná, že je pro ně naopak silně nevýhodné obnovit válku. Samozřejmě že tam musí dojít k bolestivým vzájemným ústupkům. Kreml si nepřipojí nové území a nepostaví si v Doněcku vojenskou základnu, Kyjev uzná právo ruskojazyčného obyvatelstva své země vzdělávat se a komunikovat se svými úřady rusky. Bude se to všem líbit? Ne, nebude! Ale nebude ani válka, protože ta stojí v první řadě životy. Obě strany ale stojí také neúnosné sumy peněz. A peníze? Peníze počítají lidé na obou stranách konfliktu. A tak jako peníze téměř vždy stojí za vznikem válečných konfliktů, tak mohou stát i za vyjednáním míru. Stačí jenom, když dotlačí mezinárodní společenství obě strany k politickému kompromisu, a to s jedním klíčovým argumentem: protože mír se vám vyplatí. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name