|

2013-025-05-142

142. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákonné opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 300/5/ - vrácený Senátem

Date2015-02-10
Meeting2013/025
Agenda Item2013/025/142
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/025schuz/bqbs/b15314201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   003 < Page 004 > 005
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji paní ministryni za závěrečné slovo. Rozprava byla ukončena, ale s přednostním právem se hlásí pan předseda klubu ODS. Poslanec Zbyněk Stanjura Krátká reakce. Na náš klub má smysl přijít v okamžiku, kdy budeme skutečně debatovat. Nemá cenu přijít představit hotový tvar, který půjde do vlády. Věřím, že to tak bude. Nicméně v té debatě pořád zaznívá magické číslo 50. Ale to přece není vůbec důležité. Důležité je, abychom uměli odečíst méněpráce. My se tomu pořád vyhýbáme. Prostě vysvětlete někomu, kdo v tom nedělá, že když máte zakázku za miliardu, že výsledná cena může být 1,5 miliardy, že 50 % je to pravé. Tak to přece nemůže být. A když jim vysvětlíte, že děláte změny na obou dvou stranách, že třeba jsou změny 60 % rozpočtu, ale celková cena není miliarda, ale 990 milionů, tak jste ušetřili 10 milionů. Ne že jste udělali 60 % víceprací. A to je ten problém. Tady o tom debatujeme. Pak je ta debata úplně zmatečná. Kdo kdy dělal nějakou rekonstrukci, tak ví, že jedna věc je projekt a druhá věc, když se někde navrtá. A teď to přibývá. Nebo vám někdo doporučí lepší materiál, protože je projekt, stavební povolení, pak nejsou peníze, pak to obec, kraj nebo soukromý investor dělá po letech. Mezitím jsou lepší materiály, levnější. A zase v metodice, a nechci používat ostrá slova, i když bych velmi rád použil ostré slovo, se řekne: ale to nemůžete mít jiné kachličky, i když jsou levnější, protože v projektu jste měl toto. Nejenom že to jsou vícepráce, ale přijdou kontroloři z MMR, z auditní jednotky, z finančního úřadu, Ministerstva financí a řeknou, že je to porušení pravidel rozpočtové kázně, milý pane starosto. To nevadí, že jste ušetřil. Mám živý příběh, který nikdy nezapomenu, když jsme dělali parkovací dům z dotací z národních zdrojů. V projektu bylo šest parkovacích míst pro invalidy, celkově 257. Pak jsme po debatě se Svazem invalidů udělali osm parkovacích míst, což samozřejmě celkový součet byl o jeden nižší, a kontroloři, a je jedno z kterého ministerstva, řekli: porušili jste pravidla rozpočtové kázně, místo 257 máte 256, fakt jsme ta patra prošli a počítali jedno políčko za druhým, a vraťte 40 milionů. My potřebujeme zdravý selský rozum, abychom se chovali podobně jak soukromý investor, který si hlídá náklady a zajímá ho výsledná cena, kvalita a taky ho zajímá, jak firma drží záruku. A pořád slyšíme, a já už to slyším tři roky od všech ministrů včetně vlády, která byla moje, to neberte jako útok, že nemůžeme mít reference jako hodnoticí kritérium. To mi hlava nebere. Když si chci postavit garáž, tak se zeptám, jestli jste už garáž stavěl, a když stavěl sousedovi, tak se souseda zeptám: stihli to, jak to funguje po pěti letech, dodrželi cenu? To je úplně normální. My místo toho máme papír, kde je seznam staveb, a říkáme tomu splnění referencí, ale nic nám to neříká ani o té kvalitě ani o tom, jak probíhala stavba, ale hlavně nám to nic neříká o tom, jak se dodavatelská firma chovala v záruční době. Protože když vám odmítnou udělat záruční opravu, tak to uděláte na vlastní náklady a pak relativně levná stavba po pěti, deseti letech ukáže, že tak levná vůbec nebyla. A to jsou klíčové body, které musíme vyřešit. My přece máme komický příběh s D3 za sebou, kdy se úředníci báli třináct měsíců rozhodnout. Teď už rozhodli. Asi tím, že přišel ministr ze Skansky, tak konečně měli odvahu Skansku vyloučit za nízkou cenu. Do té doby se toho báli. Já to trošku zlehčuji. Nerozhodli třináct měsíců. A to je to nejhorší. Podle mě společně musíme vymyslet systém. Do těch komisí nechce nikdo chodit. Víte, jak je to. Přijdete, je tam předvyplněná excelovská tabulka a vy to vlastně podepíšete. A pak, když je nějaký průšvih, tak řeknou: tihle ti, tihle ti, tihle ti seděli ve výběrové komisi, ti to měli vědět. K debatě o 50, 20, 25 % říkám méněpráce, a zamysleme se společně nad tím, jak reference mohou být hodnoticím kritériem. Rozumím tomu, kdybychom řekli, že třeba maximálně 20 %, aby zase ty reference... na straně je subjektivní hodnocení, nepřekryly cenu, ale bez referencí soutěže prostě dopadají špatně. A hlavně potom ta historie pěti, sedmi, deseti let. Každý vám naslibuje deset roků záruku, ale jestli ji drží, je důležité, ne to, co tam napíše. Jestli vám pak neřekne jak někdy obchodníci s obuví. Když jsem přišel reklamovat boty, tak mi řekli: Že jste v tom chodil venku? Chodil. A že pršelo? Pršelo. Tak bohužel reklamace se zamítá. Tak takhle bychom postupovat neměli. (Potlesk z řad poslanců KSČM a ODS.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name