|

2013-025-02-014

14. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 288/ - druhé čtení

Date2015-01-21
Meeting2013/025
Agenda Item2013/025/014
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/025schuz/bqbs/b03301401.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   015 < Page 016 > 017
Poslankyně Ivana Dobešová Dobrý den, vážený pane předsedající, dobrý den, vážený pane ministře, vážení kolegové. Já bych také ráda přispěla svým příspěvkem k diskusi nad tématem novely zákona 561, školského zákona. Vzhledem k tomu, že jsem zpravodajem za klub ANO pro mé kolegy, tak jsem tuto novelu opravdu velmi pečlivě prostudovala a ve své zprávě, kterou jsem zpracovala pro kolegy, jsem konstatovala, že novela ve své šíři upravuje 30 témat. Bohužel veškerá diskuse na výborech, podvýborech se točila pouze kolem témat tří. Jedno z nich byl § 16, který ve stávajícím znění zákona 561 je velmi obecný a neurčující žádná pravidla pro posuzování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, a novela tohoto zákona se opravdu snaží poprvé v historii nastavit určitá pravidla. Já si toho velmi vážím. Překvapila mne reakce všech asociací, institucí zabývajících se tímto tématem a jejich urputnost soustředit se na § 16a odst. 5 a ty sporné věty, které tu dnes zazněly několikrát. Vážím si všech kolegů, kteří zde vystoupili a prostudovali si tento paragraf a přes prizma svých zkušeností zde sdělili svůj názor. Dovolte mi, abych i já sdělila svůj názor. Nevím, kolik z vás zde přítomných či vůbec sedících v parlamentu máte doma mentálně zdravotně postižené dítě. Já už 20 let. Dnes jsem se poprvé dozvěděla, že diagnóza mentálně zdravotního postižení neexistuje. Já s ní žiji 20 let. Musím říci, že jsem si prošla několika pedagogicko-psychologickými poradnami a jejich vyšetřeními a zaplatila jsem daň za to, že jsme v roce 2000 se rozhodli veškerou odpovědnost přenést na kraje a kraje si ve svých koncepcích řídí také své pedagogicko-psychologické poradny, tudíž přístupy k vyšetření jsou různé a pokyny, jak postupovat na základě výsledků vyšetření, jsou také rozdílné. A já poprvé v této novele vnímám pokus Ministerstva školství opět dostat pod kontrolu to, aby ten člověk, který je vyšetřován v pedagogicko-psychologické poradně, byl vyšetřen se stejným výsledkem na Moravě jako v Praze. Díky tomu, že tady byla tato centralizace, jsem k takovému výsledku u mého dítěte nedospěla. Překvapuje mě, že najednou, když je snaha říci, že mentální postižení bychom měli posuzovat také ve vztahu k sociálnímu a kulturnímu zázemí dítěte, je to vlastně kontraproduktivní. Z mého pohledu to není kontraproduktivní. Já se nestydím, aby ke mně přišel nějaký odborník, do mé domácnosti, provedl se mnou rozhovor a dospěl k závěru, jestli se dostatečně svému dítěti věnuji, nebo ne, a pokud dojde k závěru, že ne, tak očekávám, že mi doporučí, co bych dále pro jeho rozvoj měla udělat. Myslím si, že záměr ministerstva nebyl až tak hluboce dotažen, jak je tady některými poslanci naznačováno. Je mi to nesmírně líto, protože všichni ti, co zasvěceně o tom hovoří, co mají na to názor, po skončení této sněmovny zavřou za sebou dveře a nemusí se tím problémem zabývat. Já ano, protože se svým dítětem jsem 24 hodin denně. Proto prosím vezměte v úvahu, protože jste moudří lidé, i můj názor člověka, který 20 let s tímto problémem žije. Možná že nebude pro vás dostatečně důležitý, možná že se přikloníte k názoru jiných poslanců, přesto vás prosím, vezměte ho alespoň v potaz. To je k § 16. Myslím si, že k tomu zaznělo opravdu hodně. Dalším tématem, které se táhlo jednáním podvýborů a výborů, bylo domácí vzdělávání. Za sebe jako ředitelka školy říkám, že domácí vzdělávání určitě své místo ve vzdělávacím systému má. Měli bychom ale vyhodnotit, zda opravdu na všech základních školách na druhém stupni jsou vytvořeny takové podmínky, aby ředitelé mohli toto domácí vzdělávání zajistit. Řekl tu už pan poslanec Kořenek, že opravdu to zkomplikuje z hlediska organizace ředitelům život. Ne malých škol, ale škol velkých, protože jistě, někteří rodiče budou žádat konzultace a to je čas, který pedagogové musí tomu dítěti věnovat mimo svoji pracovní povinnost. Vím, že Ministerstvo školství nemá ve svých prostředcích žádné speciální prostředky vyhraněné na mzdy pedagogů, kteří se tomuto tématu budou věnovat. Proto prosím pojďme zvážit, zda opravdu je nutné, aby toto domácí vzdělávání, tento pozměňovací návrh, který chce plošně zařadit domácí vzdělávání do všech škol, je opravdu nutný, jestli by nebylo lépe, pokud by domácí vzdělávání bylo zajištěno na určitém typu základních škol, řekněme tak, aby byly spádové z hlediska regionu. Co se týká registru smluv, musím říci, že já jako ředitel to vnímám jako krok pozitivní, protože opravdu v poslední době pedagogické fakulty vzdělávají více pedagogů v oborech, které nejsou tolik potřeba na trhu práce, a méně vzdělávají v přírodních vědách, matematice, fyzice atd. a registr smluv by k tomuto jistě měl pomoci. Jak už jsem řekla, novela zákona řeší daleko více bodů a bude vymezovat život ve školách v daleko více oblastech, než zde bylo zmíněno. Jednou z oblastí jsou závěrečné zkoušky, které budou nyní garantovány jednotným zadáváním, což považuji za velmi dobrý krok ke sjednocení výstupů tohoto typu vzdělávání. To, co tato novela neřeší a co bych ráda řešila pozměňovacími návrhy, je kvalita odborného vzdělávání na středních odborných školách. Proto jsem připravila jeden z pozměňovacích návrhů týkající se možnosti vzniku tzv. firemních škol. Je tím myšleno to, že nepředpokládám obecně nárůst středních škol, protože těch je v této republice hodně, ale předpokládám, že ty školy, které krajské úřady chtějí necitlivě zoptimalizovat a mnohdy násilně spojit s jiným typem středních škol, jako je třeba gymnázium, obchodní akademie, a které tím samozřejmě ve své kvalitě v budoucnu utrpí, bude možné převést na firmy, které projeví o tyto odborné školy zájem, protože jejich výrobní program koresponduje právě s obsahem vzdělávání těchto odborných škol. Byla bych velice ráda, kdybyste tento pozměňovací návrh podpořili, stal se součástí vládního pozměňovacího návrhu. Za sebe pak podávám dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká školských rad. Opět téma, které se táhlo podvýbory a výbory. Dovolím si teď říct za sebe jako ředitelku svůj názor na funkčnost školských rad. Takové kompetence, jaké dnes školské rady mají, a v takovém rozsahu, jak pracují, a tak, jak jsou dnes personálně nadistribuovány pro obsazení, jsou pro školy dost nefunkční. Mohou se stát samozřejmě nástrojem pro odvolání ředitele školy, ale většinou jsou to na středních školách spíše orgány, které řediteli školy příliš jeho činnost neulehčí. Proto si dovoluji podat pozměňovací návrh, aby u oborů vzdělání s praktickou přípravou, tedy ve školách, kde jsou tyto obory zařazeny, školské rady byly rozšířeny z třetinového zastoupení na zastoupení čtvrtinové. Jenom připomenu. První třetina jsou zástupce zřizovatele, zástupce pedagogického sboru, zástupce rodičů a zletilých žáků. Já bych ráda pozměňovacím návrhem pozměnila toto třetinové zastoupení na čtvrtinové a čtvrtinou by měli být zástupci právě sociálních partnerů, tedy firem, na které tyto školy jsou navázány. Věřte, že ředitelům škol toto hodně pomůže v jejich řízení a plánování budoucnosti. Jednak se dozvědí, co firmy přesně potřebují, a také firmy vstoupí do školy a samy se seznámí s tím, v jakém prostředí školy své budoucí absolventy připravují. Vnímám v poslední době rozevřené nůžky mezi tím, co odborné firmy potřebují, a tím, co odborné školy produkují. A jedním momentem té disproporce může být také to, že obě strany nemají dostatek příležitosti z hlediska formálního tyto vztahy navázat a lépe praxi se školou propojit. Dělají to, ale neformálními vztahy. Můj druhý pozměňovací návrh se týká vyšších odborných škol. Novela zákona se v části, která se týká vyšších odborných škol, v podstatě nijakým způsobem k vyšším odborným školám nevyjadřuje. Můj pozměňovací návrh, ke kterému se v podrobné diskusi přihlásím, řeší formální záležitost délky přijímacího procesu na vyšších odborných školách. Podle současného platného zákona vyšší odborné školy mohou přijímat studenty do prvního ročníku do 30. září, ale z hlediska praxe, protože jsem ředitelkou vyšší odborné školy, vidím potřebu prodloužit tento termín přijímání žáků do prvního ročníku do 31. října. Důvod je čistě a ryze praktický. Mnoho studentů totiž má dvě přihlášky. Je přijato na vyšší odbornou školu a na vysokou školu. Během prvního měsíce studenti v podstatě zjistí, jestli chtějí v bakalářském oboru zůstat studovat, a pokud se rozhodnou, že ne, mají ještě, pokud prodloužíme termín pro přijímání do prvního ročníku, šanci dostat se na podobný obor na vyšší odborné škole. Věřím, že i tento pozměňovací návrh, protože je to spíše technická novela, podpoříte. Na závěr bych vám všem chtěla poděkovat, protože vidím, že jste mě opravdu pečlivě sledovali. Děkuji vám za pozornost. Doufám, že dojdeme k takovému konsensu, aby si ředitelé, kteří si pak přečtou novelu zákona, v ředitelnách netrhali za vlasy. Mně se to, pánové a dámy, někdy v ředitelně stávalo, protože jsem v podstatě zjistila, že věci, které v zákoně jsou, jsou pro určitou velikost a typ školy téměř nerealizovatelné. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name