|

2013-007-05-017

17. Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Davida Kádnera, Martina Lanka, Karla Pražáka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky /sněmovní tisk 114/ - prvé čtení

Date2014-03-25
Meeting2013/007
Agenda Item2013/007/017
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/bqbs/b17001701.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   009 < Page 010 > 011
Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám, pane poslanče. Dále do řádné rozpravy je přihlášen pan poslanec Laudát. Máte slovo, pane poslanče. Poslanec František Laudát Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu zdržovat příliš dlouho. Ono se to tady nese trochu jako takový to, no, jaksi něco ve vzduchu. Pan předkladatel Okamura o tom mluvil na začátku, nebo mám pocit, že pan Fiala z ODS, že vlastně byla provedena analýza zemí, kde už mají referendum, že tam je větší prosperita, větší demokracie. Já bych prosil, protože předpokládám, že dneska skutečně v prvém čtení návrh poslanců Úsvitu bude zamítnut, nicméně koalice slibuje, že přijde v nějakém časovém horizontu s novým návrhem, já bych je moc poprosil, aby si dali veliký pozor a velkou práci nechat si zpracovat důkladné analýzy, co to bude obnášet v praxi. Nemám pocit, když jsem si nechal sehnat jakousi analýzu poměrně dlouhého časového úseku v řadě zemí, jednalo se asi o třicet let, v letech 1971 až 2003, kde jsou možná referenda, kolik jich tam probíhalo, že je tam přímá vazba mezi politickou stabilitou, mezi prosperitou té společnosti, mezi kvalitou demokracie. Já možná na rozdíl od jiných nejsem tak nadšen ze švýcarské demokracie. Mě skutečně fascinovalo, nečetl jsem, neznám detaily, ale pokud mladá soudkyně v poměrně krátkém časovém horizontu rychle stihne odsoudit nějakou finanční obrovskou kauzu, a když tam někde lítá 12-14 miliard, tak tam pro jistotu nasadí 16 a řekne "všechno připadne švýcarskému státu, protože on takovou újmu utrpěl", tak tam už mi něco nesedí. Takže já si nejsem tak jistý. Je to úplně specifická společnost. Nicméně když projdeme ty státy, kde je hodně referend a zda tam je, nebo není prosperita. Tak Švýcarsko v tom období těch třiceti let, 1971 až 2003, v tomto intervalu mělo celkem 292 referend. Je tam obrovská tradice, zřejmě největší na světě. Z té analýzy, kde je nějakých možná skoro padesát států, tak je to zdaleka nejvíc, zcela se to vymyká. A myslím si, že v tom tempu švýcarská federace nepolevila. Mají se dobře, ale nemyslím si, že je to z důvodu referend. Teď se možná dostanu do vlastních pastí, protože musí i v jistých nepopulárních věcech vycházet vstříc zemím Evropské unie. To Spojené státy, ty s nimi nakládaly podstatně drsněji, a s jejich finančními metodami, viz banka UBS a role jejích poboček, rezidentur ve Spojených státech, obrovité pokuty, které dostala, další řízení. Proti tomu například Itálie, ta také patří mezi ty špičkové země, ta měla v tom období 57 referend. Sami víme, že kvalita demokracie tam není dobrá, že se tam v jednu chvíli doslova rozsypala politická scéna pod vlivem mafií, korupce gigantických rozměrů, že tam je problém rozevírání nůžek mezi severem a jihem, že dnešní generace, předloni to bylo 38 % lidí po vyučení a po studiích, je bez práce, je na ulici, celá mladá generace si už dneska dokáže spočítat, že nedosáhne životní úrovně svých otců, takže zcela diametrálně odlišná situace. Přitom tam mají velice hojná referenda taktéž. Lichtenštejnsko je další, které má obrovský počet referend, ale není mi jasné a poprosil bych ty, kteří budou předkládat další návrhy, proč - a je to řada dalších vyspělých zemí, které v tom posledním intervalu, ze kterého já tu analýzu mám, tak vlastně začaly referendy šetřit. A není mi jasné, proč, zda se dostali do problémů, protože jedna věc je vůle národa, druhá věc je prosazování zájmů, protože v globalizovaném světě fungujete v nějakém společenství a musíte občas přijímat i hodně nepopulární opatření. My to tady zažíváme z transpozicí některých liberálních evropských směrnic a zákonů téměř denně. (V sále je rušivá zábava.)Ale hodně referend je například v Mexiku, které je sužováno mafiemi, doslova v některých regionech téměř občanskou nebo ekonomickou válkou. Na Ukrajině také mají institut referenda. Moc jich tam neměli v tom období, pouhých šest. Většinou to bylo v 90. letech. Jaká je tam situace dneska, víme. A rozhodně občané se potom neptají, jestliže dojde k nějakému rozstřelu, totální vzpouře proti nějakému postoji vlády či parlamentu, tak se neptají, zda mají, či nemají referendum, a prostě vyjdou do ulic. A tím podstatnějším fenoménem jsou dnes sociální sítě. No ale referenda mají ve stejném rozsahu také v Sýrii a tam je občanská válka. Zmínil bych Španělsko sužované krizí. Přitom, řekl bych, kdysi kultivovaná země. Dneska mají dokonce 56 nebo 58 % lidí po vyučení a po vystudování bez práce. Sociální průšvih neskutečných rozměrů, zadluženost země gigantická. Padl tady i argument, že to je brzda proti zadlužování. Referendy na druhé straně šetří Rumuni a proti tomu Rakousko, ti měli v tom období tři a tři referenda. Rakousko je diametrálně někde na úplně jiném spektru politické kultury, životní úrovně než Rumuni, takže zase si myslím, že ten argument referenda tam nefunguje, který tady zazněl. Já bych se spíš přidržel norských zkušeností. Konzervativní, usedlí, pracovití lidé s téměř nulovou korupcí. Tam v tom sledovaném období měli pouhá dvě referenda. Co tím chci říci - že z těchto tvrdých dat minimálně za těch 30 a více let, a chtělo by to dopracovat, a já nebudu nikdy předkládat žádný zákon o referendu, skutečně analýzu, zda tohle je ten podstatný fenomén v těch zemích. Myslím si, že prosperita, férovost a víra v demokracii v těch zemích vede přes úplné jiné zóny. Dokonce dneska čím dál více se ukazují jasná data, že například čára evropských krizí vede na rozhraní katolické země - protestantské země, snad s výjimkou Rakouska. To si lze vysledovat celkem jasně, že prosperující společnosti fungují tam, kde není vysoká míra šmírování, kde je vysoká míra důvěry v občany. To znamená, to jsou přesně věci, které jdou dneska proti koaliční smlouvě a programovému prohlášení vlády, protože tam máme instituty, a ono to sem doputuje, zejména od sociálních demokratů, institut majetkových přiznání. A ono se nakonec ukázalo, také jsem si pořídil analýzu, že ve všech zemích to bylo pořízeno z důvodu zavedení majetkové daně z bohatství. To ukazuje na úplně jiné věci - sledování bankovních účtů. Zase - tam, kde je prosperita, tak to příliš nefunguje. Takže bych poprosil, než sem přijde zákon, který předloží asi koalice, abyste velice důkladně vážili, co tam bude. Já se nebráním v nějaké omezené míře nebo přesně taxativně vymezení, jakým způsobem budou ta referenda probíhat, zda budou před, nebo po, jestli se občané budou moci na základě nějaké petice, podpisu občanů vyjádřit ke chválenému zákonu a de facto ho smést, nebo zda budou moct fungovat dopředu ta referenda. Ale to, co tady máme dneska, považuji za minu pod stabilitou naší republiky. Děkuji vám za pozornost - těm, co poslouchali.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name