|

2013-007-01-010

10. Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče a dalších na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi /sněmovní tisk 66/ - prvé čtení

Date2014-03-18
Meeting2013/007
Agenda Item2013/007/010
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/bqbs/b02301001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   010 < Page 011 > 012
Místopředseda PSP Vojtěch Filip Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové. Nutíte mě, abych - Místopředseda PSP Petr Gazdík Já ctěné členy Poslanecké sněmovny prosím o klid, o vyslechnutí pana navrhovatele. Prosím, pane místopředsedo. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji. Abych zkrátil své závěrečné slovo na minimum. Mám dvě možnosti: Buď se tu zabývat ideologickými řečmi, které tu někteří předvedli, ač já jsem tady přednášel normální návrh ústavního zákona bez jakékoli ideologické předpojatosti. Jistě o žádném návrhu zákona nebudeme hlasovat v Severní Koreji a žádám kolegy, aby takové hlouposti vynechali. Není to důstojné tohoto orgánu. Mám jednu výhodu - nebo nevýhodu. Já jsem jako mladý začínající poslanec Federálního shromáždění, které bylo v prosinci 1992 rozpuštěno a vypuštěno, byl účasten jednání o prvním restitučním zákoně o majetku církví v roce 1990. Je s podivem, že se nemůže dodnes najít zápis ze 3. jednání výboru pro sociální politiku České národní rady a že se nemůže najít jeden ze zápisů výboru pro plán a rozpočet, jehož jsem byl účasten jako člen výboru pro plán a rozpočet Federálního shromáždění, Sněmovny lidu, kde bylo potvrzeno to, co dnes nemůže nikdo najít a co mi vyčítají někteří církevní hodnostáři, že to měl být poslední majetkový přesun mezi státem a církvemi, který tehdejší Česká a Slovenská Federativní Republika udělala. Mohl bych citovat paní bývalou kolegyni poslankyni Federálního shromáždění Danu Němcovou, kterou jistě nikdo nebude podezírat z toho, že má snad založené myšlenky typu marxisticko-leninské filozofie. To asi nepůjde. Tak prosím mi dovolte říci několik zásadních fakt. Ano, po roce 1948 tehdejší vláda Československé republiky respektovala mezinárodní smlouvu, kterou vyjednával od roku 1925 do roku 1929 prezident Masaryk a ministr zahraničních věcí Edvard Beneš. Ano, modus vivendi vstoupil v platnost za první republiky a tehdejší - jak vy říkáte komunistická - moc v roce 1948, resp. 1949, přijala nikoli zákon, ale nařízení vlády, kterým se zabezpečovaly ekonomicky církve. Kolega Stanislav Grospič vám tu přednesl alespoň část finančních prostředků, které byly vynakládány na církve. Nikdo nezpochybňuje, a kolega Grebeníček to tady řekl, jakým způsobem došlo k excesům, trestným činům, které zpochybňovaly, konkrétně zpochybňovaly postup, který byl podle zákona. Nikdo nepochybuje o tom, že takové excesy měly být narovnány. Ale prosím vás neříkejte, ale vážně to opravdu neříkejte, že tady dojde k nějakému narovnání, které bude vyrovnávat to, co bylo odebráno po roce 1948. To bych se musel opravdu vážně smát, protože to byste zapomněli na reformu Josefa II., na jeho odebrání veškerých majetků, to byste zapomněli na to, co se odehrálo po roce 1919, co se odehrálo v roce 1945, v roce 1947. V tomto ohledu si dovolím říci docela jednoznačně, že všechny principy výstavby moderního československého a od roku 1993 českého státu byly založeny na tom, že pokud půjde o restituce, bude to restituce pouze fyzických osob. Výjimka se učinila pro Židovskou obec ještě v roce 1995, to prováděli jiní poslanci tohoto zákonodárného sboru, již ne České národní rady, ale jediného Parlamentu České republiky, tedy Poslanecké sněmovny ještě bez Senátu. A nyní máme před sebou normu, která restituuje právnické osoby nikoli se sídlem v České republice. Ony jsou tady registrovány, ale jejich majetková podstata tkví podle corpus iuris canonici - dovolte mi říci, že se tím dlouhou dobu zabývám - přece jen jinde. Vyjednával jsem pro obce v 90. letech např. pomocí milodaru smlouvu o smlouvě budoucí s řádem se sídlem ve Vyšším Brodě, který odevzdával na základě smlouvy o smlouvě budoucí obci Březí pozemky, na kterých jsou dnes postaveny domy, a jsem zvědav, jestli si tento řád požádá nebo nepožádá o tyto pozemky nebo o jejich finanční náhradu, protože je dostal vyplaceny na základě toho milodaru. Neříkejte mi, alespoň ti, kteří jste tady byli v té době, že o tom nic nevíte. A co je problémem zákona, který byl schválen? Že odškodňuje Česká republika právnické osoby. Dovedete si představit, dovedete si někdo z vás vůbec představit, co by se stalo, kdyby se restituoval majetek právnických osob po roce 1990? Do jakých věcí, ne majetkových, bychom se dostali, ale do jakých mezinárodněprávních problémů by se Česká republika dostala? Už kvůli tomu, kolik se muselo vynaložit peněz a prostředků a právní služby na to, aby se vyrovnaly např. československo-rakouské vztahy v roce 1973. Stálo to tehdejší Československou socialistickou republiku 3,5 miliardy československých korun. Také proto žádný nárok restituční, který byl z Rakouska, by neměl být uspokojen, protože československo-rakouské vyrovnání, protože Rakousko nikdy nebylo útočícím státem, bylo také konečně majetkově vyrovnáno. Kolik by se muselo tedy projednávat revizí restitučních nároků, které tady byly uplatněny po roce 1990. Jestli na to máte náladu, můžeme si o tom tady povídat. Dlouho do noci. A pokud jde o právnické osoby. Církve jsou první právnické osoby. Podívejte se na to, jak by se odškodňovaly právnické osoby, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, které byly vyvlastněny na základě nejen dekretů prezidenta republiky po roce 1945, ale které byly vyvlastněny po roce 1948. Proč k tomu nikdy žádná československá, potažmo česká vláda nepřistoupila? Protože bychom se museli zabývat tím, kolik peněz ze zlatého pokladu Československa zůstalo v zahraničí, protože jsme nikdy nedostali zaplaceny válečné reparace od Německa, zejména právě proto, že byly dva německé státy. A nemyslím si, že některým je potřeba dělat tento zahraničněpolitický exkurs, protože tak to prostě je a nikdo na to neměl v té době ani šanci, ani pro to nebyla mezinárodní vůle. Vzpomeňte si na jednání našeho ministra zahraničních věcí, který v podstatě při jednání 2 + 4, tzn. jednání dvou německých států a čtyř států bývalých spojenců protihitlerovské koalice, vyjednával o tom, jakým způsobem se budou nebo nebudou platit válečné reparace. Jediný, kdo se v jednání 2 + 4 přihlásil o své majetkové nároky a o nezpochybňování vlastních hranic, bylo těžce postižené druhou světovou válkou Polsko. To má také garantované jiné možnosti, než má Česká republika. Protože Česká republika si je zajistila jenom tím, že tehdejší ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan požádal vítězné mocnosti dávno poté, co proběhla tato konference, o potvrzení platnosti Postupimských dohod. A v tomto ohledu tedy upozorňuji na to, že změna tohoto zákona je důležitá právě proto, aby nemohlo dojít k tomu, že požádají o restituce právnické osoby a my se budeme muset zabývat válečnými reparacemi vůči sousednímu Německu, což si opravdově nepřeji, budeme se muset zabývat tím, jakým způsobem bylo nakládáno s měnovým zlatem ne do roku 1989, ale zejména po roce 1989, kolik ho zůstalo v kterém státě. Jestli máte náladu a jestli ministr zahraničních věcí, který je tu nepřítomen, má ochotu to vyjednávat, já jsem pro. Klidně trvejte na tom, že tento zákon může zůstat beze změny v platnosti. Já velmi dobře chápu, velmi dobře chápu, že odluka církve od státu je velmi důležitá. Nejdůležitější je právě pro katolickou církev. Protože bychom podle starých zákonů, zejména vládního nařízení z roku 1949, museli začít platit kněžím např. muslimských církví a dalších církví, které nejsou domácí na této půdě. Takže chápu velmi dobře to, co se odehrálo. A respektuji jak zákon, tak nález Ústavního soudu, i když s ním nesouhlasím. Respektuji ho. Právě proto jsem předložil s kolegy poslanci tento zákona o referendu a žádám vás, abyste si nastudovali např. materiály z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické z roku 2007, kde se dávaly první částky o tom, jak vyrovnat nebo nevyrovnat ty majetky. Nikdo nezpochybňuje to, že do odluky církve od státu - a tím méně já - je potřeba, aby svým způsobem jednotlivé církve začaly hospodařit samostatně. Mohl bych taky populisticky tady vykřikovat, že požadavek na odluku církve od státu vznikal pod peticí myslím 70 tisíc lidí v roce 1988 a že bylo hrubou chybou tehdejší politické moci v roce 1988, že takovou odluku církve od státu neučinila - neměli bychom v tuto chvíli jistě takový problém. Ale myslím si, že nikdo z vás, kteří jste tady horovali pro naplňování tohoto zákona, by pro to v tuhle chvíli nebyl. A teď mi dovolte vrátit se k meritu věci. Ano, ten zákon je potřeba změnit. A budeme k tomu muset v jednu chvíli přistoupit. Protože ve chvíli, kdy bude provedena odluka církve od státu - a ta tím zákonem o vyrovnání majetku církví a náboženských společností je založena a já s tím paragrafem nemám problém -, se stane každá platba podle smlouvy, kterou narychlo uzavřel Petr Nečas a jeho vláda s církvemi a náboženskými společnostmi, protievropskou normou, která bude jednoduše napadnutelná u Evropského soudního dvora, protože půjde o v podstatě nepovolenou dotaci, nebo chcete-li nepovolenou podporu, jak zní přesně tento ekonomický model, z pohledu toho, že z veřejných peněz platíme soukromé subjekty. A pan předseda Kalousek se jistě drží za hlavu právě proto, že přesně ví, o čem mluvím. (Smích zejména zprava.)Protože nedovolená podpora je věc, o které on dobře ví, a několikrát o tom jednal i v Bruselu. (Šum zprava.)Takže v tomto ohledu si dovolím říct, že tuto změnu, pokud ji neprovedeme na základě referenda, můžeme ji provést i bez referenda rozhodnutím tohoto zákonodárného sboru. Jestli k tomu máte odvahu, nebo nemáte odvahu, je jenom na vás. Mohl bych hovořit o některých vystoupeních, která tady byla. Dovolím si je připomenout. Výhradou proti návrhu je, že dlouho nebylo jednání o vyrovnání tak, jak říká Ústavní soud. Přečtěte si prosím, vy, kteří o tom mluvíte, podrobně ten nález Ústavního soudu. Ano, protože nebyly uvolněny ty majetky právě v § 28 zákona č. 228/1991 Sb. Nebyly změněny restituční paragrafy pro obce. Ano, já jsem u toho byl, když ve dvě hodiny ráno se přerušilo jednání Federálního shromáždění právě pro vložení § 28 do zákona 228 a vkládal se restituční paragraf do zákona o obcích. V tomto ohledu podotýkám, že skutečně nebyla odvaha udělat restituční tečku. A my jsme ji navrhovali v roce 1998. Pokud jde o legitimní očekávání. Legitimním očekáváním ale nemůže být veřejná podpora. A ty smlouvy skutečně budou odporovat evropskému právu. A co s těmi smlouvami? Ano, změnit. Protože se změní zákon. Jestliže něco vychází ze zákona a ten zákon přestane být oporou smlouvy, ta smlouva bude muset být přepracována, jako se přepracovávají všechny smlouvy, které máme, např. tím, že se změnil občanský zákoník. Copak nejednáme o tom, že se budou vykupovat pozemky vlastníky budov nebo to nebude opačně? Copak mezi jednotlivými vlastníky nedojde k nějakému jednání na základě nového zákona? Ale bude se jednat. Samozřejmě. A potom jde o to, že pan kolega Kudela mi vyčítá, že v důvodové zprávě je napsáno - právní jistota majetku státu. Ano, o právní jistotu majetku státu jde. Protože tady je zpochybňováno vlastnictví České republiky, které přešlo po vzniku České republiky z Československé republiky na stát, protože to vlastnictví státu bylo založeno např. právě rozhodnutím první pozemkové reformy. Chcete konkrétní příklady? Já vám je uvedu. Včetně rozhodnutí Ústavního soudu. Například když se zaplatil majetek rodu Schwarzenbergů hlubocké větve v obci Češnovice. Mám na to rozhodnutí jako advokát z roku 1994, 1995 a Ústavní soud z roku 1997, myslím, takže to najdu jistě. Čili ano, i o tu majetkovou podstatu České republiky jde. Potom kolega Laudát řekl zajímavou úvahu. Není možné vypsat referendum o cizím majetku. My nevypisujeme referendum o cizím majetku. Je to referendum o tom, zda ten zákon má platit, neplatit, jestli se má změnit. A nezlobte se, my každým rozhodnutím v daňové oblasti měníme majetkové poměry buď těch chudých, nebo těch bohatých, a samozřejmě saháme na jejich majetek. Já jsem velký zastánce jednoho ze základních lidských práv, a to je práva na rozvoj. Kolikrát bereme právo na rozvoj těm, kterým jsme nedali šanci, aby vůbec pracovali? Myslíte si, že všech 600 tisíc nezaměstnaných opravdu nechce pracovat? Já jsem názoru opačného. Takže pokud jde o ty hlavní výhrady, dovolím si říct, že jestliže se nechceme zachovat nemravně vůči všem ostatním restituovaným subjektům, fyzickým osobám, vůči kterým se postupovalo mnohem tvrdším způsobem než vůči církvím a náboženským společnostem, tak bychom ten zákon změnit měli. Je na vás, jestli si pomůžeme zákonem o referendu a vypíšeme ho, anebo jestli to uděláme sami ze své vůle nebo donuceni ekonomickými okolnostmi našeho státu. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name