|

2013-006-06-036

36. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 92/ - prvé čtení

Date2014-02-12
Meeting2013/006
Agenda Item2013/006/036
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/bqbs/b19003601.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   003 < Page 004 > 005

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče, a dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Petra Fialu, prosím s faktickou pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče. Poslanec Karel Fiedler Dobrý den ještě jednou, vážení kolegové a kolegyně. bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova, která tady zazněla. Také budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu, ale chtěl bych zareagovat hlavně na slova poslance Karla Schwarzenberga, která tady zazněla, že zde v Poslanecké sněmovně zastupujeme zájmy lidu. Bylo to součástí nebo obsahem poslaneckého slibu nás poslanců zde v parlamentu a doufám, že poslanec Karel Schwarzenberg bude stejně konzistentní názor zastávat, dojde na sněmovní tisk 28, referendum o majetkovém vyrovnání s církvemi, a že bude zastávat stejný názor a opět při tomto hlasování zastávat názor občanů této země. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová děkuji a prosím vás, pane poslanče, abyste se příště na své kolegy obracel mým prostřednictvím. Děkuji. Dalším s přednostním právem přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče. Poslanec Petr Fiala Vážená paní předsedající, dámy a pánové, několik slov na vysvětlenou, protože u počátku toho případu, na základě kterého dnes tady rozhodujeme, jsem v roli ministra školství stál . jsem byl na jaře minulého roku konfrontován se situací, která neměla v České republice žádnou tradici, totiž že prezident republiky se rozhodl nerespektovat proces, který vede k ustavení jmenování profesorem na jednotlivých vysokých školách, a řekl, že některé kandidáty jemu navržené vědeckými radami vysokých škol nebude jmenovat. Nakonec se toto jeho stanovisko omezilo na jedno vám všem známé jméno - pana profesora Martina Putny. jsem se snažil najít z této situace řešení, protože jak jsem řekl, všechny předcházející hlavy státu respektovaly vždy rozhodnutí vysoké školy a to, že proces jmenování profesora je vlastně věcí vysokých škol a přesně popsaného postupu v zákoně o vysokých školách a že to jmenování, které realizuje prezident republiky, je jmenováním symbolickým, ceremoniálním, které dodává tomu všemu jakousi společenskou váhu. Ve chvíli, kdy se prezident Zeman rozhodl vytvořit novou tradici, bylo na ni potřeba nějak reagovat. Mým klíčovým cílem a podle i odpovědností ministra školství bylo, aby nevznikl precedentní případ, že kandidát, který je schválen vědeckou radou vysoké školy, není z vůle prezidenta republiky jmenován. Tohoto cíle jsem dosáhl, prezident Zeman jmenoval všechny navržené kandidáty, ale tohoto cíle jsem dosáhl na základě slibu, že připravím návrh zákona, kterým bude pravomoc jmenování přesunuta z prezidenta republiky na ministra školství. jsem s tímto slibem a návrhem neměl žádný problém, protože dlouhodobě i jako reprezentant vysokých škol jsem zastával názor, že způsob, kterým je u nás profesor jmenován prezidentem republiky, je archaický, neodpovídá potřebám vysokého školství ani zvyklostem ve většině vysokoškolských systémů v zahraničí a že je potřeba směřovat k tomu, aby se celé jmenování přesunulo do gesce vysokých škol, a k tomu cesta přes Ministerstvo školství mi připadala vhodná. Navíc pro to existují příklady ze zahraničí, například v Německu na základě návrhu vysokých škol jmenuje profesory příslušný zemský ministr. jsem nicméně neměl možnost vzhledem k pádu vlády Petra Nečase tento návrh připravit a také jsem nemohl předpokládat to, co nastane v dalším období. A to, co nastalo v dalším období, pokládám za naprosto, naprosto nepřijatelné. Stalo se to, že Ministerstvo školství nepředložilo prezidentu republiky návrhy na jmenování lidí, kteří prošli jmenovacím řízením, a že tedy prezident republiky nejmenoval kolegyně a kolegy, kteří se po léta připravovali na to, aby se stali profesory, a kteří splnili všechny podmínky pro to, aby profesory na našich vysokých školách mohli být. Takže se tu více než 80 kandidátů na profesorku a profesora stalo rukojmím politiky, rukojmím vůle či nevůle prezidenta republiky realizovat povinnost, kterou mu ukládá právo. Povinnost, kterou mu ukládá zákon o vysokých školách. To je podle mne neakceptovatelné a tato situace musí být co nejrychleji napravena. A vůbec nemám problém o tom, diskutovat změnu způsobu jmenování, a jsem dokonce jeden z těch, jak jsem říkal, kteří jsou dlouhodobě pro. Ale co je nemožné, je, aby pan prezident podmiňoval to, že něco udělá, tím, že Sněmovna přijme nějaký zákon. To prostě není možné, protože je to absolutně neodpovědné vůči těm lidem, kteří čekají na jmenování profesorkou nebo profesorem. Chápu, že pan ministr Chládek je v tom nevinně, řekl bych zcela nevinně. Snaží se najít řešení. Ale to řešení, které je zde dnes předloženo k našemu rozhodnutí, je řešení, které nemůžeme akceptovat. A všechny z vás, kteří se třeba tolik nevyznáte v problematice jmenování profesorů a otázkách vysokých škol, prosím, abyste dali na slova těch, bez ohledu na politický tábor, kteří tu zkušenost mají a kteří říkají, že tímto způsobem tento návrh schválen být nemůže. Dámy a pánové, jsou tři možnosti, které jsou seriózní, rozumné a dobré a o kterých můžeme diskutovat. To je ponechat celý proces tak, jak je, a nechat jmenování na prezidentu republiky. Je to v některých zemích, většinou zemích bývalého Sovětského bloku, praxe, která existuje. Druhá možnost je, aby proces ustanovování byl tedy ještě doplněn tím, že jmenuje, to samotné jmenování provede ministr školství. Je to praxe v zahraničí méně obvyklá, ale jak jsem říkal, například v sousedním Německu je realizována. A třetí možnost je, že profesory na základě přesně stanovených kritérií jmenuje sama vysoká škola. Dámy a pánové, to je praxe nejobvyklejší, je používaná prakticky ve všech rozvinutých vysokoškolských systémech a je to věc, kterou bych byl připraven podpořit. Ale co je naprosto neobvyklé, nesystémové a nenajdete to pravděpodobně nikde na světě, je to, že by profesory jmenoval předseda horní komory parlamentu. A nejenom, že to je neobvyklé z hlediska jmenování profesorů, ale nemá to ani logiku v našem ústavním systému, protože to neodpovídá pravomocem, které jinak předseda horní komory . Takže dámy a pánové, vás velice prosím, abyste pod tlakem situace nepodlehli snaze ji příliš překotně řešit a neudělali velkou chybu, která vysokoškolský titul nebo hodnost profesora jenom dehonestuje a vnese do celého systému ještě větší zmatek než tam je. Proto je potřeba tento návrh zamítnout.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name