|

2013-006-06-026

26. Návrh poslanců Kateřiny Konečné, Miroslava Grebeníčka, Miroslava Opálky a Stanislava Grospiče na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 59/ - prvé čtení

Date2014-02-12
Meeting2013/006
Agenda Item2013/006/026
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/bqbs/b17202601.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   009 < Page 010 > 011

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Novotnému. S faktickou poznámkou pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Poslanec Zbyněk Stanjura Děkuji za slovo. Pro nás bude to hlasování velmi důležité, chtěli bychom se ho účastnit v plném počtu. Proto bych vás poprosil, kdybyste mohl vyhlásit přestávku ve 12.50, je to pouhých dvacet minut, je to opravdu jenom z organizačních důvodů. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Pane předsedo, ptám se: Po skončení rozpravy mohu? Poslanec Zbyněk Stanjura Ano, po skončení rozpravy určitě. Není žádný problém, aby další ještě debatovali. Jenom se chceme účastnit toho hlasování. A bude nám stačit, když začneme hlasovat ve 12.50. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji. Měl jsem to v úmyslu. Vyhlásím přestávku po skončení rozpravy. Nyní tedy paní poslankyně Kateřina konečná a potom se hlásím do rozpravy . Požádám paní místopředsedkyni Jermanovou, aby na chviličku převzala schůzi. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Kateřina Konečná Děkuji. Ještě jednou, pane místopředsedo, odůvodním stanovisko vlády České republiky k tomuto návrhu, se kterým vás zčásti seznámila paní zpravodajka. Ale dovolte mi na začátek říct: Tohle není návrh, kromě toho, že ho podepsali poslanci za KSČM, který by vymysleli komunisté. Stejně jako paní Němcová, stejně jako v příštím roce pan Hamáček, stejně jako předsedové Senátu, předsedové vlády budou všichni 17. listopadu stát a uctívat památku Jana Opletala a budou tam stát lidi, kteří přežili fašistický režim a kteří budou žádat, aby tento svátek do kalendáře zařadili. Pevně věřím, protože to možná budete i někteří vy, naši noví kolegové, že jim to alespoň neodkýváte tak, jak to dělali ti představitelé předtím, kdy se jim dívali do očí a říkali "jasně, chápeme vás", ale tady ve Sněmovně potom prostě předvádějí úplně něco jiného. Tak to jenom úplně na začátek. Není to návrh KSČM jako takové, je to prosba bojovníků, kteří za námi přišli, kteří přišli za všemi parlamentními stranami a jejichž prosbu nikdo jiný nevyslyšel. Stejně tak to, omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegu Hegerovi, fakt není ideologický spor. To si tady hrajete něco, co si asi odehrát potřebujete pro vaše voliče, ale jestli tu ideologii hledáte opravdu úplně všude, tak se docela máme v provedení TOP 09 a její takzvaně opoziční role na co těšit. Ale teď se krátce... Dovolte mi se vyjádřit jako předkladatelce ke stanovisku vlády, které nám bylo rozesláno jako sněmovní tisk 59/1 a obsahuje tři body. Za prvé. Vláda konstatuje, že stávající označení předmětného státního svátku - cituji - "jako Den boje za svobodu a demokracii je možné vztahovat k událostem, které se váží jak k roku 1939, tak k roku 1989, a v těchto souvislostech je také pravidelně připomínán. Obě významná data, jak 17. listopad 1939, tak 17. listopad 1989, spojuje boj za svobodu a demokracii, na němž se podstatnou měrou podílely osoby z řad studentstva." Tento názor, jak jsem zde uvedla, nesdílí Český svaz bojovníků za svobodu, jehož členy jsou dosud žijící studenti ze 1200 těch, kteří byli internování v koncentračním táboře. po tři roky opakovaně, a předpokládám, že to bude dělat i nadále, proto jsem vás varovala, že vás to čeká, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička při vzpomínkovém aktu před Hlávkovou kolejí v Praze v den výročí 17. listopadu 1939 žádá přítomné ústavní činitele, aby podpořili návrh Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře Mezinárodní den studentstva. Na podporu tohoto návrhu vznikla na podzim loňského roku dokonce petice Mezinárodní den studentstva do kalendáře patří, v níž se uvádí: Pomozte k oživení jeho odkazu, jenž v posledních dvaceti letech překrývá 17. listopad 1989. Naše společnost to aktérům z roku 1939 dluží. Pamětníků totiž ubývá a povědomí mladých lidí o událostech roku 1939 je nedostačující. A možná pro ty z vás, kteří tvrdili, jak vše vyřeší škola a rodina, tak jenom taková krátká vsuvka. Po besedě s jedním z pamětníků listopadových událostí roku 1939 to správně oktavánka Tereza vystihla takto - cituji: Výsledkem besedy pro nás bylo zjištění, že dějiny 17. listopadu nezačínají rokem 1989, nýbrž osudovým rokem 1939. Oktavánka. Škola prostě nevyřeší vše, a můžeme si to všichni myslet, ale pokud o tom nebudeme veřejně mluvit, tak se to nezlepší. Za druhé. Vláda odmítá nové označení státního svátku jako zbytečně rozsáhlé a nepřehledné, které by vyvolalo dojem - cituji opět -, "že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a že na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie". K tomu mi dovolte použít slova profesora ústavního práva a státovědy Václava Pavlíčka, kterými se vyjádřil k návrhu Českého svazu bojovníků za svobodu vrátit zpět do českého kalendáře označení Mezinárodní den studentstva se spojením, že jde o boj studentů za svobodu a demokracii. Cituji pana profesora Pavlíčka. "Domnívám se, že je to zcela oprávněný návrh a požadavek. My jsme - myslím tím Hlávkovu nadaci, jejímž jsem předsedou - takto ten den také vždy označovali na pozvánce před Hlávkovu kolej v den výročí 17. listopadu 1939. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že to odpovídá historické pravdě a také potřebě mít úctu k odkazu těch studentů, kteří v době, kdy Německo na všech frontách války vítězilo, se dokázali postavit na odpor." A za třetí. Vláda konstatuje, že státní svátek je právními předpisy České republiky upraven od roku 1990, kdy byl novelou zákona přidán mezi významné dny jako Den boje studentstva za svobodu a demokracii. Závěr stanoviska zní: "Vláda proto v této souvislosti upozorňuje, že název Mezinárodní den studentstva nelze v právním řádu České republiky pokládat za tradiční." Toto vyjádření bohužel považuji spíš za úsměvné, protože podle mých zkušeností v Poslanecké sněmovně v uplynulých téměř dvanácti letech byly přijaty desítky zákonů, které zaváděly pojmy a názvy netradiční v právních předpisech České republiky, která po roce 1992 zachovávala právní kontinuitu s právem československým, a tudíž i tradici názvu Mezinárodní den studentstva. Smutné pro je, že jediný mezinárodní svátek mající původ v českých zemích byl přejmenován právě u nás. A to náš návrh napravit. Své vystoupení mi dovolte uzavřít slovy tiskové mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu Jany Časnochové: "Kolik mladých lidí v České republice si uvědomuje, že existují země, v nichž děti a mládež nemohou svobodně chodit do škol a učit se, že existují státy, v nichž čelí diskriminaci, zastrašování, politickému násilí a diktátu? Mezinárodní den studentstva je jedinečnou příležitostí poukázat na to, že svoboda a respekt k lidským právům skutečně nejsou samozřejmostí." Dovolte mi úplně na závěr krátkou vsuvku, kolegyně a kolegové, abych potom nemusela vystupovat v úplně závěrečné zprávě. Možná i díky tomu, že chcete návrh zamítnout, a možná snad i poděkuji některým kolegům z TOP 09, ODS či KDU-ČSL, kteří tak vehementně za to zamítnutí bojují, si náš přenos v Poslanecké sněmovně pustí mladí lidé a možná se dozvědí něco víc o tom, co byl 17. listopad 1939. Nebudeme se tady tak cvičit celé čtyři roky, abychom jim to v pravidelných intervalech zdůrazňovali. Ale prosím věřte, že ten návrh není ani ideologický, ani komunistický. Ten návrh měl uctít ty, kterých bychom měli vážit, protože díky nim tady dneska sedíme. (Potlesk zleva.)

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name