|

2013-006-05-017

17. Návrh poslanců Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče, Miloslavy Vostré a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se zrušují zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 21/ - prvé čtení

Date2014-02-11
Meeting2013/006
Agenda Item2013/006/017
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/bqbs/b13001701.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   009 < Page 010 > 011
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Jiřího Štětinu, řádně přihlášeného do rozpravy, aby přišel k mikrofonu. Prosím, pane poslanče. Poslanec Jiří Štětina Dobrý podvečer, vážená paní místopředsedkyně. Děkuji vám za slovo. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím si, že v tuto chvíli začíná zde atmosféra houstnout. Já ji malinko uvolním. A proč? Myslím, že asi před půlhodinou zde padlo moje jméno v úplně jiné souvislosti, než to bylo moje jméno, ale já nosím od roku 1992 tento papír (ukazuje všem stránku formátu A4), ve kterém mám negativní lustrační osvědčení. A jsem asi jedním z prvních občanů této země, kteří tento dokument mají. Já jsem si to nevzal záměrně dneska s sebou, abych to tady ukázal, že to mám. To ne. Já to nosím stále s sebou, protože nikdy nevím, kdy se mě bude někdo ptát, jestli to mám. Já musím také hned v úvodu svého krátkého vystoupení říci, že nepodpořím návrh KSČM a budu hlasovat proti tomu, i když - a teď se dostávám k tomu hlavnímu - pokud se nemýlím, tak jsem na třetím místě, pokud jde o stáří v této Sněmovně, takže si velmi dobře pamatuji jako čtyřleté dítě na osvobození republiky, na únor, takzvaně Vítězný únor 1948. Samozřejmě si pamatuji všechno, co zde říkalo mnoho předřečníků. Mohl bych s nimi polemizovat. Já se, vážené dámy a pánové, domnívám, že to je zbytečné, protože to můžeme řešit někde úplně jinde a ne tady před zraky celé naší veřejnosti, protože se domnívám, že dneska je lidem úplně jedno, jestli tento zákon platí, nebo neplatí. A teď se dostávám k tomu hlavnímu, co chci říci. Já, než jsem dostal tento list, tak jsem měl skoro obavy, že nebudu mít negativní osvědčení. Já jsem totiž od roku 1965 do roku 1969 byl lékařem na Krajské správě Ministerstva vnitra v Hradci Králové mylně jsem se domníval, že když byl někdo u policajtů, tak holt bude mít pozitivní lustrační osvědčení. Nebylo tomu tak. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud byl tento zákon přijat, a bylo to jistě správně, tak jeho uplatnění mělo být důsledné, ale v prvních letech takzvané revoluce, protože to bylo skutečně předání moci jedněch šibalů šibalům - to říkám jaksi hodně v uvozovkách - jiným, kterým šlo hlavně o to, aby tuto zemi rozkradli. A to se jim dokonale podařilo. Já zde musím připomenout, teď jako minulý příslušník Ministerstva vnitra: Jak je možné, že z trezoru ministra vnitra - já ho nebudu jmenovat, aby mu dal pánbůh věčnou slávu - se najednou ztratí dokumenty, které dokladovaly, že řada dalších lidí byla buď donašeči Státní bezpečnosti, nebo dokonce někde i dále, to znamená KGB? Já se obávám, že tyto dokumenty někde existují a že se mohou na někoho někdy, bude-li třeba, objevit. Chci říci jednu věc. Rozhodně není správné, abychom tento zákon zrušili, ale ne proto, že de iure nebo de facto, protože bylo mnoho lidí mylně nařčeno, osvobozeno, dopsáno, ale já vím zcela jasně, protože jsem byl v roce 1977 vyšetřován dvěma příslušníky Státní bezpečnosti v lese, což mi potom vytkli bývalí kolegové, kteří měli doklady, že kdyby náhodou došlo k padesátým létům, tak řada lidí, kteří tenkrát dělali na Krajské správě Ministerstva vnitra v Hradci Králové, by šlo ke zdi. Tak mi říkali: Nikdy s nikým nechoď do lesa. Ono to heslo platí i jinak. Ale já mohu říci jednu věc. Pokud někdo nic nepodepsal, tak nemohl být na seznamech Státní bezpečnosti. Já jsem nelenil a dojel jsem si do Pardubic, kde jsem zjistil, zda byl na mne veden spis. Samozřejmě byl na mne veden spis. Měl jsem jméno Doktor. Bylo to roku 1977. Bylo zajímavé, že Státní bezpečnost věděla všechno o mé rodině, dokonce o příbuzných, o mém švagrovi, který žil v Austrálii, čili i tam měla své zvědy, ale nepodepsal jsem nic, takže se mnou to bylo ukončeno a tento spis byl založen ad acta. No a na závěr - já si myslím, že je naprosto zbytečné, abychom si vyčítali, co jsme kdysi kdo o kom řekl, co jsme chtěli a co jsme nechtěli, jestli jsme to podepsali, jestli se to bude soudit, nebo nebude. Já se domnívám, že lustrační zákon musí zůstat v morální rovině. Kdybych já neměl tento list, tak věřte, že bych tady nikdy nebyl a nikdy bych nebyl na funkcích, které jsem zastával v podstatě od roku 1990, protože bych si nebyl jist, jestli náhodou někdo nevytasí, že jsem byl, byť jenom čtyři roky, příslušníkem Ministerstva vnitra. Čili nehlasujme pro návrh KSČM. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name