Místopředseda PSP Jan Bartošek
246. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Islámskou republikou Afghánistán na straně druhé /sněmovní tisk 1105/ - prvé čtení Předložený návrh uvede ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek
Děkuji, vážení pane předsedající. Paní poslankyně a páni poslanci, bylo řečeno, co vám tady předkládám. Jsme v prvém čtení návrhu, kterým se vám předkládá dohoda o spolupráci mezi Evropskou unií a Afghánistánem. Ta dohoda je takový první podobný komplexní smluvní dokument mezi Evropskou unií a Afghánistánem. Je to samozřejmě vyjádření toho, že se hodláme angažovat a podporovat rozvoj Afghánistánu. Dohoda obsahuje takovou tradiční škálu oblastí, kterých se týká, od spolupráce v oblasti politické, rozvojové, ekonomické, obchodní, investiční, i oblast práva a bezpečnosti. Také je tam regionální spolupráce, takže to je poměrně docela klasické rozdělení. Asi nemá cenu zabývat se jednotlivými hlavami a kapitolami, protože si myslím, že to je poměrně standardní. Postoj České republiky k této dohodě je od začátku kladný. Je to dáno tím, že my se vlastně dlouhodobě na stabilizaci Afghánistánu podílíme. Máme tam poměrně veliký kontingent vojáků, jak všichni víte, v této chvíli docela pozoruhodně vysoký v porovnání s ostatními zeměmi. Afghánistán je poměrně velkou oblastí našeho zájmu a nemáme důvod to nepodpořit. Vy byste mohli říci dobře, ale jaké má výsledky naše podpora a náš rozvoj? Řeknu vám na rovinu, že to samozřejmě vůbec moc jednoznačné a jednoduché není. Kdybyste se mě ptali, jaká je bezpečnostní situace v Afghánistánu, tak vám prostě musím říci po pravdě, že špatná, že stabilizace té země vůbec nepostupuje jednoduše, vláda, která tam v této chvíli je, opravdu obtížně dělá kroky ke zlepšení situace, vláda není příliš silná. Dohoda, která byla učiněna s islamistickým vůdcem Hekmatjárem poměrně nedávno, tak si myslím, že nemá zas tak velký význam, jak jsme si možná chvíli mysleli. Takže vnitropolitická situace opravdu není veselá. Maloval bych vám to narůžovo, kdybych to zapíral. Když se zeptáte, jaký má taková dohoda smysl, no, ta dohoda má smysl v tom, že my máme zájem například snižovat množství migrantů, kteří přicházejí z Afghánistánu sem k nám do Evropy. To znamená, konkrétní smysl je v tom, že když se nám podaří tam trochu uklidnit podmínky, vytvářet nějaké podmínky v oblasti ekonomické, tak je tady šance, že lidé tam, především ti mladí, nebudou tak houfně odcházet. Všichni dobře víte, že mezi migranty je množství Afghánců poměrně velmi vysoké. Vím, že v některých statistikách, jak jsem si všiml, to byla druhá nejsilnější skupina hned třeba po migrantech ze Sýrie. Teď mě neberte za slovo, ale prostě Afghánců je opravdu velké množství. Je to významný segment, jeden z nejsilnějších vůbec. Takže když mluvíme o migraci, tak Afghánistán nelze pominout. Tím pádem když my nabízíme tuto formu pomoci, tak bychom byli samozřejmě rádi, aby i ze strany Afghánistánu byla ochota se podílet na tom, aby se pomáhalo zvládnout migrační vlnu, nebo ji snížit. Já sám jsem se zúčastnil jednání s prezidentem Gháním ještě s prezidentem České republiky Milošem Zemanem na varšavském summitu, takže tam jsme absolvovali jednání a právě tam prezident Zeman zvedl otázku migrace jako to, co bychom byli rádi, kdyby Afghánistán bral na sebe jako náš požadavek, když my investujeme a snažíme se tu zemi konsolidovat a stabilizovat. Tím chci říci, že naše diplomacie v tom je aktivní. Snažíme se, aby nám v tom Afghánistán pomohl a aby také dělal kroky, kterými se počet afghánských uprchlíků bude snižovat. Počty afghánských uprchlíků venku jsou obrovské. Vím, že v Pákistánu jich jsou tři miliony, v Íránu je jich obrovské množství. Je to skutečně obrovský problém. To je také jeden důvod, proč dohodu s Afghánistánem podporujeme, protože kdybychom to prostě nechali být, tak si můžeme představit, že by situace mohla být ještě vážnější. Řekl jsem vám to po pravdě, tak doufám, že to podpoříte. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Já vám děkuji, pane ministře. Nyní by se měl ujmout slova zpravodaj pro prvé čtení, kterým byl určen pan poslanec Foldyna. Bohužel pan poslanec se z dnešního jednání omlouvá. V tom případě budeme muset změnit zpravodaje pro prvé čtení. Jako zpravodaj pro prvé čtení je navržen pan poslanec Zemek. Táži se, zda má někdo jiný návrh na změnu zpravodaje. Není tomu tak. V tom případě dám hlasovat. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, aby zpravodajem pro prvé čtení byl pan poslanec Zemek. Kdo je proti návrhu? Je to hlasování pořadové číslo 160, přihlášeno je 112 poslankyň a poslanců, pro návrh 80, proti 1. S tímto návrhem byl vysloven souhlas a já požádám pana zpravodaje, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče. Poslanec Václav Zemek
Děkuji za slovo. Navážu na pana ministra. On to poměrně obsáhle tady odůvodňoval. Samozřejmě ta dohoda má význam, abychom navázali dialog s afghánskou stranou. Především je to problematika migrační, kdy k dohodě prostě musí být minimálně dvě strany. Proto si myslím, že je pro nás důležité, abychom tuto dohodu přijali, protože nemůžeme tyto záležitosti zvládnout, jak už tady bylo řečeno, kdy poměrně velká část migrantů pochází právě z Afghánistánu. Doporučuji, pokud to nebude jinak, abychom tuto smlouvu projednali v zahraničním výboru. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Zahraniční výbor k projednání, dobře. Já vás požádám, abyste zaujal pozici na místě zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Eviduji přihlášku pana poslance Kudely, ale nikde ho zde nevidím. Táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pan poslanec Fiedler. Máte slovo. Poslanec Karel Fiedler
Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem rychle nakoukl do úvodu té smlouvy ve sněmovním tisku 1105, a už samotný název spolupráce s Islámskou Afghánskou republikou je pro mne těžce skousnutelný. Nevím, jak bych to dále okomentoval, co k tomu dále říci. Dovolím si pichlavou poznámku. Signifikantní je, že hlavní odpůrci - dívám se napravo - Svoboda a přímá demokracie - islamobijci, ani vidu ani slechu, ani jeden z nich tady není. Pan ministr v úvodním slově vyjádřil určité věci, že není vše v pořádku, že to má svá úskalí, že situace není v Afhgánistánu ideální, ale se zemí, která se oficiálně hlásí k islámu, který proklamuje věci, které proklamuje, nebudu tady zbytečně vířit diskusi, mám opravdu velký a zásadní problém. Je to, pane ministře, nutné v tuto chvíli za daného stavu, který je v Afghánistánu, projednávat takovouto dohodu? Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji. Eviduji faktickou poznámku paní poslankyně Langšádlové, poté dostanete slovo s přednostním právem, pane ministře. Prosím. Poslankyně Helena Langšádlová
Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Vážený pane ministře, já bych chtěla přivítat, že tady dnes můžeme tuto smlouvu projednávat. A i po mé zkušenosti, kdy jsem se před čtrnácti dny byla podívat na hotspotu v jižní Itálii, tak je naprosto zřejmé, že otázka migrace, že tuto otázku nelze řešit na evropském kontinentu a že právě smlouvami, dohodami a jednáními se zeměmi Afriky a Asie, odkud přichází velká část migrantů, a spoluprací, ale i s bezpečnostní spolupráci v těchto oblastech, to je ta cesta, jak můžeme snížit a výrazně omezit a třeba i na minimum omezit migraci do Evropy. Proto bych chtěla velmi ocenit, že i tuto smlouvu v souvislosti s migrací tady dnes projednáváme, protože opravdu právě dohodou, spoluprací se zeměmi, které sousedí s Evropou, můžeme výrazně migraci omezit. A jakmile my budeme zavírat oči před tím, co se děje na africkém kontinentu, co se děje v Asii, tak si myslím, že se budeme řítit do obrovských problémů, pokud např. nebude život v afrických a asijských státech udržitelný. Takže já bych chtěla podpořit to, že tady tuto smlouvu předkládáte. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky další. Nejprve tedy pan poslanec Fiedler, připraví se pan poslanec Chalupa. Prosím, máte slovo. Poslanec Karel Fiedler
Nebývá to nějak výrazně často, ale absolutně mimořádně souhlasím s paní kolegyní Langšádlovou. To, co tady řekla, že zavírat před tím oči a že řešení těch problémů je právě v této oblasti, s tím nemohu jinak než bez výhrad souhlasit. Kladu si ale otázku, jestli partner, se kterým jednáme, je ten partner, který je věrohodný, který dostojí svým závazkům. Vzpomeňme si např. Turecka, které je dokonce členskou zemí NATO, jak dopadla jednání s Tureckem, závazky, dodržování slibů, všechno tohle. To je to, kam já mířím, jestli protistrana, jestli víme, s kým jednáme, jestli to platí, jestli se to týká celého území, jestli tím bude problém vyřešen. Tam já mířím. Já bez výhrad souhlasím se slovy kolegyně Langšádlové, ale jestli by pan ministr, určitě je tedy přihlášen, vím, že na to bude reagovat. Já se zájmem počkám na jeho okomentování mého dotazu. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji. Nyní pan poslanec Chalupa. Prosím. Poslanec Bohuslav Chalupa
Dobré dopoledne. Vážené kolegyně, kolegové, já jen chci vyjádřit také podporu návrhu pana ministra zahraničních věcí. Rozumím i panu Fiedlerovi, nicméně my asi jsme ti poslední, kteří mohou určovat nějakému státu, jaký název si zvolí. To asi těžko můžeme. A o tom, jestli je věrohodný, nebo nevěrohodný, to se uvidí. Ta smlouva je z mého pohledu pragmaticky důležitá, užitečná i z toho důvodu, co tady řekla paní kolegyně Langšádlová. Takže já jsem, znova opakuji, jsem pro. Ale neodpustím si poznamenat, že to, že jsme postaveni do situace, kdy máme dohody s Tureckem, teď budeme mít dohody s Afghánistánem, to je věc opravdu spíše na úrovni Evropské unie, která doposud v podstatě neučinila nic pro to, aby se ten problém řešil mimo území Evropské unie. Máme tady zhoršené bezpečnostní prostředí a schengenský prostor doposud chráněn není. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Já vám také děkuji. Nyní tedy s přednostním právem pan ministr. Prosím, máte slovo. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek
Ano, já se pokusím zareagovat na ty dotazy. Tak ten první. Já bych chtěl podotknout, že tedy vadí ten název Islámská republika Afghánistán. Já upozorňuji, že my nejsme v konfliktu s islámem. Možná jste si všimli, že americký prezident Donald Trump teď navštívil tři hlavní střediska tří největších světových náboženství, navštívil Rijád jako sídlo Mekky, tedy poutníků a místo, kam míří poutníci islámu, muslimové, pak navštívil Izrael jako hlavní sídlo judaistického náboženství a pak navštívil Vatikán. A možná jste si všimli, že tedy americký prezident měl v úmyslu, a to dával najevo, poselství míru mezi těmito třemi velkými náboženstvími světa a v tom se tedy velice shodl, jak jsem si všiml, i s papežem Františkem ve Vatikánu. To znamená, že pokud jsme tady někteří mnozí křesťané, tak si myslím, že tahle myšlenka amerického prezidenta dát najevo, že všechna ta tři náboženství by měla žít v míru, je myšlenka, kterou bychom mohli sdílet se Svatým otcem ve Vatikánu. A doufám, že se na tom tedy shodneme. Takže opravdu to, že nějaká země se hlásí k islámu, neznamená, že bychom se měli nad tím pohoršovat, protože my si dáváme a měli bychom si dávat pozor na to, abychom nezavdávali důvody k tomu, že jsme v boji, to by bylo absurdní, s náboženstvím, které má snad největší množství stoupenců v současné době na světě, pokud se nepletu. Rozlišujme mezi islámem a mezi islamisty, protože právě tedy Islámská republika Afghánistán je v boji s Talibanem a s radikálními islamisty a dá se říci, že tahle republika je tím zkoušena... nejvíc se říci nedá, protože vidíme, co se děje v zemích jako je Irák a Sýrie, ale je to jedna země, ve které pořád umírají lidé, a ti jsou mrtví právě proto, že tam je v současné době režim, který je pro Taliban nepřijatelný, protože to je právě ta mírná verze, ta sekulární verze, proto je to taková verze islámu, která je zásadně odlišná od té militantní, od té, která vyhlašuje válku jiným náboženstvím a jinak věřícím. Takže to je podle mne důležitý faktor, že Afghánistán v této podobě je nám partnerem, protože stejně jako my bojuje proti radikálnímu islámu, a proto mu pomáháme. A víte, že tohle je v případě České republiky už mnohaletá historie, ke které tato Sněmovna se hlásí už několik volebních období. Takže to teď nechci celé rozebírat, protože já jsem také naznačil, že ty výsledky mohou u někoho vyvolávat pochyby, jak je ta snaha efektivní. Ale nedovedu si představit, že bychom dnes řekli, že to nemá smysl. Protože jsme tam dlouho, snažíme se dlouho a podporujeme někoho právě proto, aby tam radikalismus nezvítězil, protože to by bylo zřejmě pro nás špatně a mohlo by to i znamenat, že počet migrantů ještě vzroste. Vy se ptáte, jestli je to dostatečně spolehlivý partner. Tak je to ten nejlepší, kterého tam dnes jsme schopni najít. Zřejmě bychom si přáli někoho ještě spolehlivějšího, stabilnější vládu třeba. To se vám přiznám, taky bych si přál stabilnější vlády v Afghánistánu, protože není snad tajemství, že mezi jednotlivými představiteli jsou dost velké tenze. Ta vláda je prostě křehčí, než jsme si přáli, i ta dohoda je tam složitá. A vy můžete říci, že ta vláda nemá úspěchy v tom, že se jí nedaří diverzifikovat ekonomiku, aby se místo máku jako zdroje opia také pěstovalo něco jiného. Tam ty výsledky prostě nejsou. To je to, na co jsem narážel. Vládě se nedaří, aby šla kupředu tak, jako bychom si přáli, ale přesto si myslím, že to je v této chvíli ten nejlepší partner, kterého tam máme, a máme společně s ním opravdu společného nepřítele a tím je islamismus, radikální islám, teroristický islám. A s ním jsme v tomto boku partneři a snažíme se tu zemi konsolidovat. A když se to povede, tak to bude pro nás lepší, než když se to celé sesune a budeme znovu svědky toho, co už v Afghánistánu kdysi bylo, kdy Taliban ovládal drtivou většinu země kromě takové té jedné malé výspy, kde zůstal ten sekulárnější typ vlády. Zrovna s panem Abdulláhem tehdy, pamatuji si před léty, jako ministrem zahraničí, dnes tam je znovu. Takže ono jsou to v něčem už léta stejní partneři. Ti jedni, kteří představují tu mírnější variantu, tu sekulárnější, pro nás v Evropě daleko bližší variantu společnosti, a naopak té militantní, kterou, řekněme, představuje v Afghánistánu Taliban. Tento boj se v Afghánistánu odehrává a na tom my se vlastně takto podílíme. A je těžký. A ten výhled, ta budoucnost je samozřejmě - nemohu vám garantovat, že bude úspěšná. Jsem ale přesvědčen, že ti z vás, kdo budete hlasovat pro tuto dohodu, neuděláte špatně, protože naopak si nedovedu představit, že bychom v této chvíli začali váhat. Protože díky tomu, že tam máme vojáky, díky tomu, že jsme do toho tolik investovali, tak si myslím, že dnes není - i pro mě, který jsem tady před lety také měl pochyby o tomto angažmá, takže se nebudu tvářit, že je pro mě všechno černobílé a jednoduché. Ale dneska si myslím, že už pro nás není jiná cesta, a garantuji vám, že v tuto chvíli je to ten nejspolehlivější partner, kterého v Afghánistánu můžeme najít. A co se týče toho Turecka, které tady bylo zmíněno, tak tady ale musím připomenout ještě jednu věc. Podívejte se, díky tomu, že máme dohodu s Tureckem, která se týká třeba migrace, se podařilo zastavit příliv migrantů po té balkánské cestě, jak se tomu říká. A je přece evidentní, že kdyby se nám tohle nepodařilo a kdyby ta dohoda neexistovala, tak jsme v úplně jiné situaci. Takže tady zaznělo, jako kdyby Turecko nedodržovalo. To prostě věcně pravda není. Tuhle dohodu Turecko drží! A to vám potvrdí - teď jsem jednal s řeckým ministrem zahraničí a bavili jsme se o tom úplně detailně a Nikolaos Kotzias mi potvrdil, že Turci - a víte, že mezi Řeky a Turky jsou z historie tradičně napjatější vztahy, to má řadu peripetií - ale Kotzias uznal, že Turci drží své závazky. Pro Řeky je to naprosto zásadní věc. Protože víte, co to pro ně znamená za lavinu, která by mohla velice rychle začít růst. Takže vám to tady říkám z nejpovolanějších úst, že Turecko tady je partnerem, který je korektní navzdory tomu, co tady zaznělo. A myslím si, že to jsou - jakkoliv to někdy připadá, že byste si přáli lepší partnery, tak to jsou vlastně nejlepší dohody, které jsme schopni v této chvíli uzavřít, a mají pro nás obrovský strategický význam. Už jsem to tady v této Sněmovně už myslím říkal, tak to nechci celé opakovat. Ale jsem pořád přesvědčen, že partnerství s Tureckem má pro Evropskou unii, evropské země obrovský význam vojenský, geopolitický, ekonomický - i když se mluví o migraci, stejně tak. Bylo by to úplně jinak, kdybychom tyto dohody nebyli schopni držet a uzavřít. Takže jak víte, dneska odjíždím na summit NATO, kde se poprvé evropští představitelé setkají s Donaldem Trumpem. A je důležité, že turecký představitel bude součástí tohoto jednání a to je pro mě, pro Evropu strategicky zásadní věc. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji. Nyní řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím. Poslanec Ondřej Benešík
Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, myslím si, že se nemusíme školit o islámu. Každopádně moje názory na islám jsou docela známé. Chci říct, že si myslím, že neexistuje žádný umírněný a radikální islám. Islám je prostě jeden. Ale jsou muslimové, kteří si islám zredukují, a tím pádem jsou v souladu s našimi hodnotami a můžou tady s námi koexistovat. Každopádně si řekněme na rovinu, že islám v mnoha ohledech není kompatibilní s naší kulturou, která je založena na jiných základech. To je prostě fakt. Tím nemluvím o terorismu, tím nemluvím o islamismu. Mluvím o islámu jako takovém. Například možnost podle islámu mnohoženství, to prostě nedáte do souladu s našimi hodnotami a právními řády. To je tady trestné, zakázané, není to přípustné. V islámu je to možné. To, že celá řada islámských společností toto neuplatňuje, je pravda. Ale neznamená to, že by to islám zakazoval. Takže to je jedna taková záležitost. Druhá je například postavení žen ve společnosti. Ano, jsou země, které jsou islámské, kde je islám dominantní náboženství, a ženy jsou tam třeba premiérkami, ministryněmi. Ale to je prostě proto, že ta společnost si právě toto pravidlo zredukovala a neuplatňuje ho. Takže to je můj názor na islám jako takový. To, že si v Afghánistánu vybrali jako svoji kulturu - nebo historicky, dlouhodobě, staletí je tam kultura islámská, to je prostě fakt. To my neovlivníme. A myslím si, že bychom to ani ovlivňovat neměli. Pravdou ale je, že tato oblast je velmi nestabilní, a ta nestabilita se přelévá i do okolních regionů, včetně Evropy. A my nemůžeme zavírat oči nad tím, že země, která je nestabilní a je postavena na jiné kultuře, přenáší své problémy dále, včetně do Evropy. A tuto smlouvu vnímám jako nástroj pro to, abychom eliminovali, nebo pokud možno alespoň zmírnili toto napětí a abychom ty problémy, které má Afghánistán, nepřenášeli dále do Evropy a potom je za daleko dražší peníze, s daleko větším úsilím i více oběťmi řešili přímo v Evropě. Takže ono to není o tom, jak se ta republika jmenuje, jaké tam vyznávají převážně náboženství. Je to prostě primárně o nás. Je to o naší ochraně a o tom, že pokud tam bude klid, samozřejmě bude klid i u nás. To je můj pohled na věc. A co se týče Turecka, tak samozřejmě, Turecko je velice nestabilní. To KDU-ČSL věděla dlouho. Protože my jsme patnáct, dvacet let odpůrci členství Turecka v Evropské unii, což se nedá říct zdaleka o všech politicích a politických stranách v České republice. Drtivá většina stran, která je tady zastoupena, na to buď neměla názor, anebo přímo prosazovala členství Turecka v Evropské unii. My jsme dlouhodobě tvrdili - a to i když byl v Turecku klid, všichni tam jezdili na dovolenou a všichni tvrdili, jak je Turecko stabilní země. My jsme říkali - je to země, která je v nebezpečném regionu, a posunout hranici Evropské unie na hranici Sýrie jsme i před patnácti lety, dávno před občanskou válkou v Sýrii, nepovažovali za dobrý nápad. A druhá věc je zase ta kultura. My Evropskou unii vnímáme nejenom jako ekonomický prostor, ale i jako prostor hodnot. A prostě Turecko, i když je to stát formálně sekulární, tak je postavené na jiné kultuře. Proto jsme vždy říkali, že Turecko je strategický partner, že se máme snažit o jeho přibližování se Evropě, nikoliv o jeho politické začlenění do Evropské unie. A jsem rád, že to konečně pochopili všichni. Ale pochopili to až v době kdy to, co my jsme předpovídali, že se může stát, se skutečně stalo. A co se týče dohody s Tureckem. Ano, Turecko je nestabilní. Erdogan velmi často vyhrožuje, že tu dohodu vypoví, že ji nebude plnit. Ale do této chvíli ji plní a je vidět, že funguje. Takže já bych tady nekritizoval instituce Evropské unie a unii jako celek, že dojednala dohodu s Tureckem, protože podle mého názoru je to ta nejlepší a nejlevnější varianta, kterou jsme byli schopni dojednat a která je opravdu uplatňována. A jinou variantu zatím nevidíme. Ano, Turecko je nestabilní partner. To jsme viděli všichni. Turečtí představitelé zejména po politických změnách v Turecku vyhrožují Evropské unii. Ale zatím to berme tak, že nemáme žádné další alternativy, a Turecko zatím plní. A pro to, abychom ty alternativy měli, na nich musíme pracovat. To znamená, musíme se snažit situaci řešit, nebo pomáhat řešit i v zemích, které jsou zdrojové pro to napětí. Turecko je zatím a jenom tranzitní země. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji vám, pane poslanče. Nevidím žádné další přihlášky do obecné rozpravy. Táži se, zda je tomu tak? Žádnou další přihlášku nevidím. V tom případě končím obecnou rozpravu a táži se, zda pan ministr, nebo pan zpravodaj si chtějí vzít závěrečné slovo? Není tomu tak. Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázaní výborům k projednání, kdy organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Tím je vyřešen i návrh, který padl v rozpravě. Takže se táži, zda má někdo další návrh k přikázání garančnímu výboru jako jinému než zahraničnímu výboru. (O slovo se hlásí ministr Zaorálek.)
Prosím. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek
Omlouvám si. Dopustil jsem se chyby, protože jsem vám ještě v rámci rozpravy chtěl navrhnout zkrácení zákonné lhůty pro projednávání ve výboru na třicet dnů. Jenomže jsem to neučinil v rozpravě. Tak co se s tím dá dělat? Místopředseda PSP Jan Bartošek
Neučinil jste to v rozpravě. Závěrečného slova jste se zřekl. V tom případě musím požádat některého z ministrů, zda otevře rozpravu a vystoupí. Tím by otevřel rozpravu a tento návrh by mohl být načten. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek
Já bych to snad mohl učinit také. Teoreticky bych také mohl otevřít rozpravu. Udělal jsem vystoupení, a tím jsem otevřel rozpravu. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Tím, že jste vystoupil poté, co jste neřekl závěrečné slovo, jste otevřel rozpravu. Ano, i takto to lze učinit. Takže rozprava je otevřena. Prosím. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek
Omlouvám se vám za svoji nepozornost. A teď bych si dovolil u toho tisku navrhnout zkrácení zákonné lhůty pro projednání ve výboru Poslanecké sněmovny z šedesáti na třicet dnů. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Bartošek
Děkuji. Táži se, zda někdo další v tom případě chce ještě vystoupit v rozpravě. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. I v tomto případě se táži, zda si chcete vzít závěrečné slovo - pane ministře? Není tomu tak. Ani pan zpravodaj nechce závěrečné slovo. Nyní se tedy budeme zabývat přikázáním výborům k projednání. Ještě jednou přečtu, že organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Táži se, zda má někdo jiný návrh. Jiný návrh nevidím, dám hlasovat. Zahajuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru jako garančnímu výboru. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Je to hlasování s pořadovým číslem 161. Přihlášeno je 123 poslankyň a poslanců, pro návrh 93, proti nikdo. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru jakožto garančnímu výboru. Táži se, zda jsou další návrhy k projednání v jiných výborech. Nevidím, v tom případě se budeme zabývat lhůtou na zkrácení projednávání. V rozpravě padl návrh na zkrácení lhůty na projednávání na 30 dnů. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro zkrácení lhůty na projednávání na 30 dnů, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Je to hlasování s pořadovým číslem 162. Přihlášeno je 123 poslankyň a poslanců, pro návrh 64, proti 11. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas a lhůta na projednávání byla zkrácena na 30 dnů. Já vám děkuji a končím projednávání tohoto bodu. Přečtu omluvy. Dnes, ve dnech 25.5. a 26. 5., z důvodu pracovní cesty se omlouvá pan poslanec Jan Farský, dnes od 11.00 do 11.45 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Dobešová a dnes od 11 hodin do 14 z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jaroslav Klaška. Otevírám další bod dnešního jednání a tím je bod
