|

2013-005-01-003

3. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů /sněmovní tisk 43/ - prvé čtení

Date2014-01-21
Meeting2013/005
Agenda Item2013/005/003
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/005schuz/bqbs/b02700301.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index Page 001 > 002

Místopředseda PSP Vojtěch Filip 3. Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů /sněmovní tisk 43/ - prvé čtení Stanovisko vlády ke sněmovnímu tisku 43 jste obdrželi jako sněmovní tisk 43/1. Nejprve žádám, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Stanislav Polčák. Pane poslanče, máte slovo. Poslanec Stanislav Polčák Děkuji, pane místopředsedo, za udělené slovo. bych si dovolil v této části svého stanoviska být možná trochu obšírnější, byť jsem tak původně neplánoval. Chci nejprve zdůraznit, proč se touto novelou Ústavy zabýváme. Je to zejména proto, že v minulém volebním období došlo k neschválení této novely Ústavy rozšiřující kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu, a to na půdě Senátu. K překvapení tehdejší politické reprezentace zákon, nebo novela Ústavy spolu s prováděcím zákonem prošla Poslaneckou sněmovnou tak, že tedy byla přijata napříč politickým spektrem a rozšiřovala kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu po řadu měsíců, možná dokonce více než roku, jednání zástupců politických stran. Tento ústavní kompromis, který byl dosažen zde na půdě Poslanecké sněmovny, jak jsem již znovu zdůraznil, tedy napříč politickým spektrem, ovšem nebyl potvrzen v Senátu a Senát se proti této změně Ústavy postavil a novelu Ústavy odmítl. Senát je ve věcech novely Ústavy, resp. změn ústavního pořádku, nepřehlasovatelný, a tudíž nedošlo ke schválení tisku tehdy pod číslem 351 a 352, neboť tedy novela Ústavy byla odmítnuta. Následovalo předložení totožné novely znovu, s jedinou výjimkou, a to tou, že tato novela zahrnovala - předložená později, to bylo v květnu loňského roku, mou osobou a tehdejší vicepremiérkou paní Karolínou Peake - která obsahovala výjimku pro obce a města a byla tedy stanovená na úrovni Úřadu vlády. Tato novela Ústavy byla přivítána zástupci odborné veřejnosti a nebyla ovšem z již známých důvodů projednávána. Ten důvod spočíval v tom, že byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Tento základní úvod jsem si dovolil učinit takhle širší právě proto, abyste všichni porozuměli důvodům, které vedly k opakovanému předložení této novely. jako zpravodaj tehdejších tisků, které byly projednávány, jsem považoval všechny otázky vyslovené jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak i Senátu za vyřešené. Nepředpokládal jsem, že by se vůči takovéto normě, která byla v květnu tak přivítána a byla konzultována i se zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu, zvedly jakékoliv výhrady. Proto návrh nepovažuji ani tak za svůj, jako spíš za závazek, který byl učiněn ve veřejném prostoru a měl být dodržen. Nyní jsme v situaci, kdy se vůči totožné předloze novely Ústavy zvedla určitá vlna odporu, a to kvůli jedinému ustanovení, na kterém nikdo nezměnil ani čárku, ani písmeno od toho května roku 2013. Jestliže některá média uvádějí výtky vůči tomuto návrhu zákona, tak chci opakovat, že jsme pouze jako předkladatelé reagovali na výtky, které byly vzneseny na půdě Senátu. To je za prvé. Za druhé chci říci, že jsem byl samozřejmě zpravodajem těch tisků již v minulém období a zároveň jsem podporoval co nejširší rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. A pokud jenom v jedné jediné části bylo nutno vyslyšet i názor Senátu, protože je nepřehlasovatelný, tak to považuji za dosažení ústavního kompromisu, který je prostě v této části nezbytný a je potřebný. Je třeba říci, že ve všech ostatních částech, a to jsou desítky tisíc subjektů, dochází k dramatickému rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, pokud jde o subjekty, které jsou předmětem jeho kontroly. Ve vztahu k obcím a městům chci podotknout, že tato problematika se zcela nedotýká projednávaného tisku 43, ale jedná se o tisk 44, to je prováděcí zákon vlastně k novele Ústavy. Ve vztahu k této části předložené úpravy chci říci, že nejsem jakkoliv dogmatický, že bych nereagoval na výtky a zároveň že bychom měli být hluší k tomu, co je i prezentováno ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu nyní. Je škoda, že to bohužel nezaznělo takto v minulém období. Měli bychom samozřejmě najít především politický konsensus napříč politickým spektrem, to je nepochybné, jedná se o věc Ústavy a změny Ústavy a na to navazující prováděcí zákon. Musí být dosaženo kompromisu, jak opakuji opakovaně, i na úrovni Senátu a styku s touto horní komorou ještě předtím, než dojde ke schválení Ústavy, abychom se nedostali do stejného zapeklitého kola, jako tomu bylo minule. Pokud jde o vymezení této změny Ústavy, je nutno říci, že se mění článek 97 Ústavy, který rozšiřuje kontrolní pravomoci, co se týče okruhu kontrolovaných subjektů, poměrně dramatickým způsobem. Zavádí se určitá legislativní zkratka - a tady bych mohl ilustrovat, jak se mění stanoviska legislativy, pokud jde o ty subjekty, které mají být uvedeny v Ústavě. Tak buďto půjdeme principem jakéhosi enumerativního výčtu, tedy výčtu adresného těch subjektů aspoň z hlediska jejich typů, které budou moci býti kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, anebo tedy půjdeme systémem, že se určí určitý výraz, který právo zná, a podle tohoto výrazu všechny subjekty, které pod něj budou spadat z hlediska své věcné působnosti, budou Nejvyšším kontrolním úřadem kontrolovány. Zatímco minule bylo argumentováno, že ta úprava by měla být co nejvíce přesná i na ústavní úrovni a legislativní zkratky se jaksi příliš nehodily, tak dneska je tomu zase do jisté míry opačně, jak vyplývá i ze stanoviska vlády. Na druhou stranu musím stanovisko vlády do značné míry přivítat, protože je za prvé souhlasné a za druhé se na to dívá jakousi jinou optikou, jinýma očima, které doposud projednávány takto nebyly. Chci říci, že se návrh od květnové verze liší jen v jedné jediné věci, a to v věci, že návrh, který jsem předložil, umožňuje ještě nad rámec původní předlohy kontrolu i ČEZu, tedy společnosti, která dříve byla z této kontroly vyňata prostřednictvím klauzule, že ve společnosti, jejíž akcie nebo cenné papíry byly přijaty k obchodování na veřejně obchodovatelných trzích, jsou z této kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu vyňaty. I toto ustanovení bylo schváleno v minulém období napříč politickým spektrem. Byla to taková výjimka, která byla dojednána, a jsem toto ustanovení z této předlohy jaksi vyňal s tím, že můžeme o tom diskutovat. Vnímám i argumenty proti, ale do značné míry opět dochází k rozšíření kompetencí, pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Tím se zase znovu musím vrátit, a to tedy závěrem svého vystoupení, k problematice územně samosprávných celků. Samozřejmě jedna věc jsou nárokové finance, které získávají obce prostřednictvím rozpočtového určení daní, to jsou samosprávné peněžní prostředky, a i u nich uznáváme, že by zde měla být kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu alespoň tedy z hlediska souladu se zákonem. Za druhé jsou peněžní prostředky, peněžní toky, které Nejvyšší kontrolní úřad i dnes pravomoc kontrolovat, a to jsou ty nenárokové, řekněme dotační prostředky poskytované z veřejných rozpočtů. Zde je třeba říci, že ta novela by měla být v této části upravena tak, aby byla zachována - to je pouze to jediné ustanovení nebo jediná věta v prováděcím zákonu, ale Ústavy se to nedotýká - tak by měla být upravena tak, aby se umožnila kontrola tady těchto prostředků, těch nenárokových. To je asi nepochybné. Na druhou stranu říci, že kvůli tomuto jedinému bodu tohoto ustanovení prováděcího zákona je celý zákon připraven špatně, považuji za zcela účelové a spíše snahu, jak potopit celý zákon vytvořením chiméry, že ten zákon je naprosto špatný. Když se podíváte, které subjekty mají být kontrolovány, tak mimo jiné je to například samozřejmě pražský Dopravní podnik, různé jiné akciovky a firmy s obecní, městskou, krajskou nebo státní účastí, pokud tedy dosahují aspoň toho stanoveného procenta. I o tom procentu se vedly mnohaměsíční diskuse, protože mnohé státy přistupují k tomu, že to procento snižují, a není nezbytné, aby tam obec nebo stát držely nadpoloviční většinu podílů. Ale vyžaduje se třeba menší účast. Toto všechno bylo vydiskutováno tak, aby se zapracovaly připomínky ze všech stran. Mám-li na závěr říci, jsem přesvědčen, že nejlepší legislativní postup by měl být takový, že by se projednala novela Ústavy i se zástupci horní komory Parlamentu České republiky, tak abychom opět nedělali něco, co by Senát následně neschválil, a tím by celá práce padla vniveč, jako jsme se s překvapením dočkali minule, a zároveň aby bylo vyjasněno, co konkrétně znamená ústavní ochrana obcí a měst nebo územně samosprávných celků - týká se to samozřejmě i krajů - na ústavní úrovni, která je garantována hlavou osmou Ústavy, a kde je tedy zaručena samospráva, tato samostatnost obcí a měst a dalších územně samosprávných celků. Pokud tato diskuse neproběhne tak, aby bylo dosaženo ústavní shody, tak veškerá snaha o to, aby se zpřístupnily i další subjekty - podívejte se vlastně na rozsah rozšíření subjektů, je poměrně výrazný - tak aby i tady tyto subjekty mohly počítat s tím, že budou podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. K duplicitám - možná úplně poslední poznámka, protože jsem na to zapomněl ve svém vystoupení, duplicity kontroly, které jsou argumentem pro to, aby na úrovni obcí nedocházelo ke kontrolám Nejvyššího kontrolního úřadu - chci říci, že povaha kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu je úplně jiná než ta, která probíhá vlastně dnes ze strany jak finančních úřadů, tak krajských úřadů. Nejvyšší kontrolní úřad nemůže vyslovit žádnou sankci. Může pouze vyslovit nález, kterým konstatuje buď určité pochybení, nebo konstatuje výsledek své činnosti. Toto není klasická finanční kontrola, to je jenom veřejnosprávní postup, který je stanoven a opírá se o zákonnou proceduru. Jedinou sankcí, kterou Nejvyšší kontrolní úřad může udělit, je vlastně pořádková pokuta za neplnění součinnosti. Další sankcí je vlastně potom do jisté míry zveřejnění toho nálezu pro veřejnost. si myslím, že zároveň je jasné, že z kontrolního plánu bude nepochybné, že subjekty, které budou kontrolovány i na úrovni obcí, budou v řádu desítek ročně. Není možné si myslet, že kapacity Nejvyššího kontrolního úřadu mohou sloužit na prověření 6 300 obcí, což je teď cca počet obcí a měst v České republice. Bude to tedy určitě kontrola namátková podle kontrolního plánu, ale zároveň tedy kontrola, která bude muset respektovat ústavní vymezení práva obcí, měst a krajů, které je dnes zakotveno v platné Ústavě. se těším na probíhající diskusi. Věřte, že kdybych na tom zákoně nepracoval poměrně zásadně i v minulém období, tak bych jej nepředkládal. Není to žádná Polčákova novela, je to prostě novela, která je vyžádána, měla být dávno platná. Nestalo se tomu tak. Pokud se to podaří na základě tohoto návrhu, budu rád, ale nebudu si to připisovat jako nějakou zásadní zásluhu. Pokud se to tak nestane, to znamená, novela přijata nebude, bude na stávající vládě, aby připravila návrh nový. se o žádný takový další návrh pokoušet nebudu, protože do jisté míry mám z probíhajícího procesu, kdy ještě v květnu ta novela byla oslavována a dnes ji mnozí strhávají kvůli jedinému ustanovení, na kterém se nezměnila ani řádka, tak to docela demotivovalo. Děkuji za pozornost.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name