2013-044-03-211
211. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 /sněmovní tisk 441/
Možnosti zobrazení
Text: - Ukázat: - Značky:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
211. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 /sněmovní tisk 441/ Jde o přerušený bod. Zabývali jsme se tímto tiskem 10. a 17. prosince loňského roku na 36. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme ji přerušili ve všeobecné rozpravě. Žádám, aby své místo u stolku zpravodajů zaujal zpravodaj volebního výboru poslanec Miroslav Grebeníček, a budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, do které mám tyto přihlášky: pan poslanec Kolovratník, pan poslanec Bendl a pan poslanec Valenta. Pan kolega Kolovratník tady není, nevidím ho, čili jeho přihláška propadá na konec přihlášených do rozpravy. A pan kolega Bendl s tím pravděpodobně ještě nepočítal, ale omluven není. Takže platí totéž. A máme tedy přihlášku pana poslance Valenty, který je přítomen. Pane poslanče, máte slovo v rozpravě.
Poslanec Jiří Valenta
Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejen v reakci na svého předřečníka, váženého kolegu poslance Komárka, který hovořil na posledním prosincovém zasedání, bych si dovolil k této problematice se ještě jednou stručně vyjádřit, a jak jistě všichni možná i čekáte, tak poměrně zásadně odlišným způsobem než předřečník. Naposledy jsem k tomuto bodu vystupoval na můj vkus až velice obšírně před posledním, v pořadí již druhým přerušením jednání k tomuto bodu, jak již bylo řečeno panem předsedajícím, v prosinci loňského roku. Snad budu mít teď trochu štěstí a můj příspěvek pan kolega Komárek nezařadí také do kategorie častého sněmovního plácání, jak se poměrně neobratně a nepodloženě pokusil učinit naposledy, a to v souvislosti s vystoupením zpravodaje této zprávy. To, co mi ale vadí více než plané subjektivní škatulkování, je jeho nepochopitelná snaha o vznik novely, která by měla do budoucna sloučit každoroční zprávy o činnosti a hospodaření České televize ke společnému projednávání Sněmovnou do jednoho bodu. Člověku, který dnes tvrdí, že je kritický ke kontrolní činnosti Rady České televize, a do této role se pan kolega Komárek i explicitně vystavil, nemůže být přece lhostejno, že by se nově měla míchat jablka s hruškami do stále méně přehledného koktejlu a poslanecký dohled prováděný též v větším časovém presu by se takto naopak ještě ztížil. Řečnicky se tak ptám, zda se mu nejedná spíše o to, aby Sněmovna ztratila tolik nutný vhled do již tak složité problematiky, a v čí prospěch to tak činí. Ve prospěch koncesionářů se domnívám, že bohužel nikoli. Víte, kolegyně a kolegové, ono už i dnes mnohé často v dobrém úmyslu a víře pronesené směrem k činnosti či hospodaření České televize až neskutečně rychle a velice podezřele zapadne. A to se nám nejedná o nic menšího, než je posuzování kvality televizního vysílání poskytovaného veřejnoprávní organizací s několikamiliardovým rozpočtem. A tak musím jakékoli pokusy o znepřehlednění kontroly, a tedy i pokus kolegy Komárka, zcela zásadně odmítnout. Teď bych se pokusil napravit svoji, dejme tomu, jistou chybu, kterou spatřuji ve své řečnické neobratnosti a také v tom, že jsem se před přerušením tohoto bodu v prosinci asi ne zcela jasně vyjádřil k osudu této zprávy. Tak tedy ještě jednou a zřetelněji. Navrhuji ctěné Sněmovně nepřijetí této výroční zprávy. Vyšleme tím zatím jen varovný signál nejen naší České televizi, ale také Radě České televize, že významná část naší veřejnosti je se způsoby a obsahem informování hrubě nespokojena, takže je na nápravě nutno začít velice urychleně pracovat. Důvodů, které mě k navrhovanému nepřijetí zprávy vedou, shledávám pět hlavních. Podotýkám, že se jedná skutečně o důvody z úhlu mého pohledu jen ty nejzásadnější. Za prvé, domnívám se, že Česká televize není plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti. Za druhé, naopak v souladu s významnou částí české veřejnosti, přičemž v mé kontaktní síti je to drtivá většina osob, se domnívám, že Česká televize neplní základní povinnost poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů občanů, což se přirozeně netýká obhajoby názorových vzorců jistých elit. V jednom z usnesení etického panelu České televize, což je poradní orgán generálního ředitele, se praví, že kromě vyváženosti je pro fungování veřejnoprávního média důležitá také nestrannost. Například z vystupování moderátora diskusního pořadu by diváci neměli být schopni poznat, jaký postoj k tématu zaujímají samotní mediální pracovníci. A myslíte si, jak tady všichni sedíte, že tomu tak skutečně je? Já se domnívám, že rozhodně nikoliv. Za třetí, činnost České televize v roce 2014 charakterizuje procentuální snížení schopnosti předávání pravdivého obrazu skutečnosti, rozmanitosti názorů prezentovaných ve vysílání, vnímané objektivity, všestrannosti a vyváženosti informací, vnímaného přínosu České televize k právnímu vědomí občanů České republiky. Kleslo též procento spokojenosti se zpravodajskými aktuálně publicistickými a diskusními pořady apod. Za čtvrté, Rada České televize byla nucena se zabývat 239 stížnostmi a zejména kritickými podněty, přičemž se obávám, že ani takto vysoké číslo není ještě konečné, není zcela objektivní a úplné. Někteří stěžovatelé mě totiž již po delší čas upozorňují na to, jak je s jejich stížnostmi nakládáno, a to jak ze strany rady, tak i samotné České televize. Ale vadí mi to zejména u Rady České televize, neboť ta vypracovala 8. 2. 2012 takzvaná pravidla pro vyřizování stížností a podnětů a schválila je svým usnesením č. 49/3/12. Veřejnost tak tím mohla nabýt dojmu, že dojde k nápravě. Bohužel málokdo ví, že tato pravidla již neobsahují formulaci o rozhodování o stížnostech, ale stanoví pouze jejich vyřizování, tedy jedná se o pojem velice vágní až zneužitelný podle mého názoru. Za páté a na samotný závěr důvod nejzávažnější. Obávám se, že by umělým způsobem vyvolávaná a velice sofistikovaně akcelerovaná nespokojenost s vysíláním České televize mohla najít u koncesionářů živnou půdu již nikoliv pro parametrickou, ale systémovou přeměnu veřejnoprávní organizace na subjekt soukromého či polosoukromého charakteru. Zjednodušeně řečeno, proč by měli občané za takové služby vlastně platit, když si myslí to, co vyjádřil jeden znepokojený divák na netu? Cituji: "Česká televize se chová jako stát ve státě. Zbavila se zásadní kontroly a vytvořila si ideologický prostor, který umožňuje devastovat společnost bez jakýchkoliv morálních zábran. Nikdo nemá odvahu se otevřeně pustit do boje s vedením České televize. Nejsme schopni bránit se ideologii, která jen devastuje naše kulturní povědomí a pokouší se nás proměnit v neuvažující stádo." Společenskou tendenci privatizovat veřejnoprávní médium by někteří političtí šarlatáni velice rádi uvítali a také velice rychle provedli, což ovšem jako zvolení zástupci lidu nesmíme dopustit. Z jakých politických úhlů zaznívá odpor proti všemu, co není soukromé a co v uších nerezonuje individualisticky a elitářsky, zde snad nemusím ani říkat. Nedávno jsme se mimochodem o tom mohli také přesvědčit při projednávání zákona o registru smluv v souvislosti se státním podnikem Budvar. Privatizací veřejnoprávního média by mohl být proces oligarchizace naší společnosti k naprosté spokojenosti některých jedinců a zájmových skupin dále úspěšně saturován. Toho je nutno se vyvarovat. Veřejnoprávní televizní médium musí do budoucna zůstat (nesrozumitelné)službě všem občanům, a to i přes jeho občasnou neobjektivní a tendenční zpravodajskou činnost či podezřelá fakta o jeho hospodářství. To všechno lze napravit. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
