Zástavní
právo
zmenší
riziko
úvěru
(2)
Poradna
Mgr.
Josef
Černohlávek
Minulý
týden
jsme
se
zabývali
obecnou
úpravou
zástavního
práva
obsaženou
v
Občanském
zákoníku.
Dnes
si
všimneme
některých
zvláštních
druhů
tohoto
způsobu
zajištění
pohledávek.
Jak
již
bylo
řečeno,
jako
zástava
může
sloužit
nejen
věc,
ale
i
pohledávka.
Zastavení
pohledávky
si
vysvětlíme
na
následujícím
příkladu.
Obchodní
společnost
A
si
chce
vzít
od
banky
úvěr
a
banka
požaduje,
aby
bylo
jeho
splacení
zajištěno
zástavním
právem.
Společnost
A
ale
nevlastní
žádnou
věc,
kterou
by
mohla
bance
poskytnout
jako
zástavu.
Má
však
peněžní
pohledávku
vůči
panu
B
(pan
B
je
dlužníkem
společnosti),
a
proto
se
dohodne
s
bankou,
že
nesplatí-li
jí
řádně
a
včas
prostředky
získané
z
úvěru,
bude
moci
banka
požadovat
od
pana
B
zaplacení
částky,
kterou
měl
pan
B
původně
platit
společnosti.
Z
prostředků
získaných
od
pana
B
pak
banka
uspokojí
svou
pohledávku
vůči
společnosti
A.
Podle
§
151
písmeno
h)
Občanského
zákoníku,
který
takovéto
zastavení
pohledávky
upravuje,
musí
být
smlouva
o
zastavení
pohledávky
uzavřena
písemně
a
musí
přesně
označovat
jak
pohledávku
danou
do
zástavy,
tak
i
pohledávku,
která
je
vzniklým
zástavním
právem
zajištěna.
Kromě
toho
je
třeba,
aby
zástavce
nebo
zástavní
věřitel
(v
našem
případě
tedy
společnost
A
nebo
banka)
zastavení
pohledávky
oznámili,
resp.
prokázali
dlužníkovi
zastavení
pohledávky
(zde
je
tímto
dlužníkem
pan
B).
Do
zástavy
může
přitom
být
vždy
dána
jen
taková
pohledávka,
podle
níž
má
být
věřiteli
poskytnuta
nějaká
věc,
právo
nebo
jiná
majetková
hodnota
-
zpravidla
bývá
zastavována
pohledávka
peněžní.
Jiným
zvláštním
druhem
zástavního
práva
je
zastavení
cenných
papírů.
Smlouva
o
zřízení
zástavního
práva
k
cenným
papírům,
která
musí
mít
písemnou
formu,
je
upravena
v
§
39
a
následujících
zákona
č.
591/1992
Sb.,
o
cenných
papírech.
Tato
smlouva
musí
opět
určovat,
jaká
pohledávka
je
zástavním
právem
zajištěna
a
jaké
cenné
papíry
mají
sloužit
jako
zástava.
Podmínky
vzniku
zástavního
práva
jsou
přitom
u
listinných
a
zaknihovaných
cenných
papírů
různé.
U
listinného
cenného
papíru
(tj.
cenného
papíru
ve
formě
skutečné
listiny)
je
nezbytné
jeho
předání
zástavnímu
věřiteli;
ten
jej
pak
má
u
sebe
až
do
zániku
zástavního
práva.
Zastavený
cenný
papír
může
být
také
předán
spolu
se
zástavní
smlouvou
či
její
úředně
ověřenou
kopií
do
úschovy
třetí
osobě
-
pak
už
není
třeba
ho
předat
zástavnímu
věřiteli.
Pokud
má
být
zastaven
cenný
papír
převoditelný
rubopisem
(např.
akcie
na
jméno),
musí
být
na
rub
cenného
papíru
zapsáno
prohlášení
jeho
majitele
o
tom,
že
dává
cenný
papír
do
zástavy
(tzv.
zástavní
rubopis
-
viz
§
40
zákona
o
cenných
papírech).
Podmínkou
zastavení
zaknihovaného
cenného
papíru
(tj.
cenného
papíru
vedeného
pouze
jako
údaj
v
počítačové
evidenci
Střediska
cenných
papírů)
je
kromě
sepsání
zástavní
smlouvy
také
registrace
zástavního
práva
v
evidenci
Střediska
cenných
papírů.
Zástavní
právo
přitom
vznikne
právě
touto
registrací.
Jestliže
dlužník
splní
všechny
své
povinnosti
zajištěné
zástavním
právem,
má
nárok
na
to,
aby
mu
byl
cenný
papír
vrácen
nebo
aby
bylo
zástavní
právo
vymazáno
z
evidence
Střediska
cenných
papírů.
Není-li
pohledávka
zajištěná
zástavním
právem
řádně
a
včas
splněna,
má
věřitel
možnost
cenný
papír
prodat
prostřednictvím
obchodníka
s
cennými
papíry
a
z
výtěžku
prodeje
uspokojit
svou
pohledávku.
(Příště
dokončení)