PML View

mf930713_057

mrp-layerPDT/mrp/tamw/train-3/mf930713_057.mrp.gz
a-layerPDT/pml/tamw/train-3/mf930713_057.a.gz
m-layerPDT/pml/tamw/train-3/mf930713_057.m.gz
t-layerPDT/pml/tamw/train-3/mf930713_057.t.gz
w-layerPDT/pml/tamw/train-3/mf930713_057.w.gz
treex-layerPDT/treex/tamw/train-3/mf930713_057.treex.gz

s-1 Zelená perlička Zdeňku Galuškovi

s-2 Už ve druhém století našeho letopočtu řekl římský gramatik Terentianus Maurus: Habent sua fata fibelli.

s-3 Knihy mají své osudy.

s-4 A já si na tento výrok, starý osmnáct set let, vzpomenu, kdykoliv mi přijde na mysl Zdeněk Galuška, protože to platí především o jeho knížkách.

s-5 Je to už víc než čtyři desítky let, co spatřilo světlo světa, oděno v tiskařskou čerň, první vydání Galuškových povídek z prostředí slováckých soudů "Slovácko sa súdí".

s-6 Kdo měl tenkrát, v rušných letech Osvobození, zájem o vydání útlého dílka psaného slováckým nářečím?

s-7 A kterému nakladateli se chtělo riskovat a vydat neznámého autora?

s-8 Ano, byla to fatální cesta od napsání souboru po jeho vydání.

s-9 Kolik to bylo trápení, kolik námahy, než se za pomoci hrstky přátel, těch nejvěrnějších, dostal na pulty knihkupců, než se dostal do rukou čtenářů.

s-10 Stál jsem u kolébky této radostné knížky, u jejího zrodu, byl jsem jejím kmotrem.

s-11 Proč?

s-12 Protože mi poskytla smích už tehdy, když jsem četl rukopis.

s-13 Neodolatelný humor Zdeňka Galušky mě pobavil, obveselil.

s-14 Zdeňkovi však v té době do smíchu nebylo.

s-15 Knížka si nemohla proklestit cestu do nejširších čtenářských řad a on prožíval zklamání z neúspěchu, leželo to na něm jako balvan.

s-16 Já jsem však věděl velice dobře, že si stařeček Pagáč své přátele dříve či později najde.

s-17 A našel, i když jsme zprvu museli s knížkami v aktovce vyjít do ulic.

s-18 Tak se totiž tenkrát musela prodávat dnes nejčtenější humoristická knížka.

s-19 A potom se protrhla zábrana a následoval zcela po právu úspěch.

s-20 Stařečka Pagáča si osvojil rozhlas, televize, gramodesky, film.

s-21 Teď jak dále.

s-22 Zdeňku, piš, říkával jsem autorovi, kdykoliv jsme se potkali, a je to dost často.

s-23 Poslechl mě, psal.

s-24 A tak jsem po čase dělal kmotra nové, stejně radostné knize: "Slovácko sa nesúdí".

s-25 Těšil jsem se z dalšího úspěchu dobrého kamaráda.

s-26 Stařeček Pagáč nestárne, jako nestárne humor, přelaskavý, na výsost lidský, moudrý.

s-27 Lidé si zamilovali všechny tři - stařečka, jeho bodrost i autora.

s-28 Habent sua fata libelli.

s-29 Jenže já nepochopím tu trnitou cestu, kterou musela protrpět Galuškova dílka.

s-30 Zdá se, že lidé pochopili jednu staronovou pravdu, že kam nechodí smích, tam chodí lékař.

s-31 Že lepší je stránka z Galuškova Slovácka než meprobamat.

s-32 JAROMÍR TOMEČEK

s-33 Autor obou úsměvných knížek oslavil právě - osmdesátiny.

s-34 Jeho knížky mají dosud řadu přátel i nepřátel.

s-35 Těch prvních je naštěstí nesouměřitelně víc.

s-36 No a ti druzí?

s-37 "Neslevili ani o ďúrku a dali to výš.

s-38 Ať třeba pukne celý grunt."

dependency tree • text view