| s-1
|
Doma
či
nedoma?
|
| s-2
|
Poslední
slovo
|
| s-3
|
Karel
Moudrý
|
| s-4
|
Polistopadovou,
a
to
naléhavou
a
pragmatickou
otázkou
bylo,
kam
se
posnou
hranice
světa,
pro
zjednodušení
nazývaného
západní.
|
| s-5
|
Snílci
div
že
nevěřili
v
zázrak
proměny
až
někam
za
Ural,
pesimisté
s
černou
duší
i
se
smyslem
pro
černý
humor,
jimiž
jsou
tradičně
(a
dodnes)
komunisté
vírou
i
povoláním,
sýčkovali
o
politických
i
sociálních
katastrofách
-
s
přáním,
aby
hranice
dvou
světů
zůstala
zachována.
|
| s-6
|
Nelze
se
jim
vlastně
divit
-
svět
v
černé
a
bílé
je
přehledný
a
v
jistém
smyslu
pro
ně
i
bezpečný.
|
| s-7
|
Jenže
-
ten
svět
se
zhroutil,
není
a
už
nikdy
nebude.
|
| s-8
|
Vzniklo
tehdy
podivné
a
prázdné,
co
do
obsahu,
heslo
o
našem
návratu
do
Evropy.
|
| s-9
|
Plamenné
debaty
končívaly
obvykle
hádkami,
jakou
rychlostí
se
tam
vrátíme,
přičemž
v
podtextu
vždy
bylo,
jak
rychle
tam
budeme
-
vůlí
jiných
a
mocných
-
vráceni.
|
| s-10
|
S
neuvěřitelnou
lehkostí
bylo
oproti
tomu
odpuštěno
Sovětskému
svazu
téměř
všechno,
co
okupačně
spáchal
-
jednou
co
osvoboditel,
podruhé
co
bojovník
proti
kontrarevoluci
-
a
hleděli
jsme
dále
k
zapadajícímu
slunci
a
ptali
se
až
do
úplného
omrzení,
kdy
se
vrátíme?
|
| s-11
|
Na
starém
keltském
(a
před
bůhví
jakém)
území,
na
území
starých
Slovanů
a
pozdějších
královských
rodů,
na
území,
kde
se
prostě
musely
střetávat
politické,
hospodářské
i
kulturní
dějiny
starého
kontinentu,
jsme
si
nebyli
jistí
ani
minulostí,
ani
přítomností,
ani
současností.
|
| s-12
|
Natož
pak
budoucností.
|
| s-13
|
Se
zkušeností
dvacátého
století
-
zbytečného
obětování
ve
jménu
úlitby
Hitlerovi
-
a
následného
osvobozovacího
jaltského
plánu
-
můžeme
mít
v
sobě
pochopitelnou
nedůvěru
v
politické
i
vojenské
čachry
a
běsnění,
ale
kde
se
bere
ta
věčná
nedůvěra,
vyjádřená
dokonale
v
naší
národní
hymně,
v
níž
se
ptáme,
kdeže
domov
náš?
|
| s-14
|
Zakoupil
jsem
za
tímto
účelem
kdysi
knížku
textů
Hymny
světa
-
nebo
tak
nějak
se
to
jmenovalo
-
a
nenašel
tam
jedinou
podobnou
té
naší.
|
| s-15
|
Národové
světa
-
a
to
i
v
případech
k
zamyšlení
-
hřímají
zásadně
o
své
velikosti
a
nepochybují
pranic
o
své
existenci
a
jejím
opodstatnění.
|
| s-16
|
Ve
věčném
traumatu
-
jsme-li
u
nás
doma
skutečně
doma,
zapomněli
jsme
hravě,
že
jsme
pořád
doma
ve
světě
(přesněji
na
této
planetě),
natož
pak
v
Evropě.
|
| s-17
|
Jelikož
se
může
stát
všechno
(viz
pád
komunismu),
nemáme
nikde,
a
nikdy
mít
nebudeme,
záruku,
že
svobodu
máme
zaručenu
pojišťovacím
agentem
na
dobu
smluvně
sjednanou.
|
| s-18
|
To
by
nás
ovšem
nemělo
zneklidňovat
-
zřekne-li
se
nás
znovu
někdy
v
budoucnosti
politický
svět
i
politická
Evropa
-
nepůjde,
jako
nešlo,
o
ztrátu
příslušnosti
k
dějinám
-
i
těm
dnešním.
|
| s-19
|
Odehrála
by
se,
řečeno
prostě,
jen
další
nesmírná
všivárna.
|
| s-20
|
Dnes
-
a
proč
bychom
se
netěšili
-
všechno
naznačuje,
že
dochází
k
pravému
opaku.
|
| s-21
|
Hranice
bývalého
Západu
se
posouvají
a
zdá
se,
že
definitivně
-
na
východní
hranice
České
republiky.
|
| s-22
|
Kam
budou
jednou
sahat
dál
-
to
ví
dnes
pouze
Sibyla.
|
| s-23
|
Případně
další
k
tomuto
účelu
povolaní
pracovníci.
|