Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
200
asperatur; non est in eo ut in plerisgue aliis subdola humanitas, qui, dum
benigni videri volunt, plura pollicentur, quam aut praestant, aut praestare pos-
sunt. Quicquid hic dixerit promiseritve, adeo certa sunt, ac si ex Apollinis
oraculo (ut poétae aiunt) emanassent. Quibus moribus hoc assecutus est, ut
apud omnes omnium ordinum homines aeque gratiosus esset. Amant hominem,
laudant, admirantur, ob virtutem in coelum ferunt; ill se denique felicem
putat, quem is amicitia sua dignatur. Nec iniuria, quandoquidem virtute in-
vidiam superavit. Quanquam inventus est nuperrime iuvenis nescio quis, qui
satis impudenter eum lacessiverit: caeterum temeritas sua non secus ab homi-
nibus irrisa est, quam si Thersites Achillem ad singulare certamen provocasset.
Haec de Joanne breviter apud te commemorare libuit, qui suae virtutis et inte-
gritatis maxime conscius es, non laudandi eum animo (neque enim hic locus
laudum suarum est) sed ad coarguendum eos, quibus tempora nostra plus,
quam oporteat, invisa sunt: quos ego profecto cum huiusmodi moribus nihil
a Timone illo, qui odium humani generis appellatus est, differre arbitror. Vale.
Jan z Šelnberka byl nejvyšším kancléřem českým 1419—1508. Nad&ená chvála v listu
tomto mu vzdaná nejen se stanoviska pisatelova, jemuž oslavenec vždy býval příznivcem,
nýbrž i na soudě dějinném jeví se býti spravedlivou (srovn. Palackého V, 1, 362). O adres-
satu viz poznámku k listu 21. Zprávu Sauppeovu tam uvedenou, že Pedík býval proto-
notářem v královské kanceláři, zdá se list tento ztvrzovati. Podle toho přináležel by době
před r. 1494, ano před r. 1487, kteréhož roku Bohuslav přišel ke dvoru, kdybychom chtěli
se domnívati, že panegyrikem tím pisatel přízně kancléřovy hleděl získati. Určitější vročení
bylo by lze poloZiti, kdybychom znali onoho v listu pokáraného mladíka prostořekého,
který kancléře prý nedávno podráždil.
169.
Bohuslav M. Prokopovi, písaři Starého města Pražského.
Vyslovuje žádost, aby mu opatřil staré kroniky a letopisy české. (Nova epist. app. 27,
Vinaficky 35.)
Magistro Procopio scribae veteris civitatis Pragensis s. d. Delector mirum
in modum quum omni antiquitate tum maxime cognitione earum rerum, quae
patria ab exordio sui passa est, nempe quae saepenumero magnis seditionibus
agitata multa et bello et pace praeclara gessit. Tales historias annalesque me
tui unius opera consequi posse spero: et precor, ut huic desiderio meo,
quantum fieri potest, medearis. Vix enim dici potest, quam gratum mihi fac-
turus es, si hoc abs te impetravero. Caetera autem ex hoc meo Philippo
Hamsburgio cognosces. Vale.
Tento M. Prokop byl kancléřem nebo nejvyšším písařem radním Starého města Praž-
ského do r. 1498, kterého zemřel (srv. Palackého V, 2, 204). Byl mírný kališník a podpo-
roval snahy té strany mezi Pražany, která r. 1498 o sjednocení s Římem usilovala. (Pal.
V, 1, 343.) J. Jireček v Rukověti zmátl tohoto Prokopa s jiným Prokopem, který od r. 1440
býval písařem Novoměstským. Doručitele listu Filipa jinak neznáme.
