Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1450. 249
17.
1450, 16. Septb. na Krumlově. — Oldřich z Rožemberka Oldřichovi hraběti Celskému
žádaje jej, aby nesvorné pány z Lichtenšteina smluvil a smířil. D. na Krumlově ve středu po
povýšení sv. Kříže r. 1450.
1450, 30. Septmb. — Odpověď, že tak učiněno bude. Dáno na den sv. Jeronyma.
(Něm. L. r.)
18.
1450, 7. Novmb. — Hanuš z Lichtenšteina zapisuje manželce své 2500 kop věna je-
jího i s obvěněním na zámku Štýrece.
1450, 9. Novmb. — Linhart biskup Pasovský, jako vrchní pán manský, téhož zápisu
věnného potvrzuje. (Obsaženo v listu 1452, 12. Mart.)
19.
1450, a. 12. Novmb. ve Vidni. — Perchta Jindřichovi bratru svému, že jednání s manželem
jejím nesnadně jde, prosíc za přímluvu jeho, aby byla odpuštěna na Štajrek. (L. r.)
Uroz. p. p. Jindřichovi z Rozmberka bratru mému milému buď dán.
Modlitbu svi vzkazuji, uroz. pane a bratře muoj milý! A ráda bych slyšela,
byšte se všickni dobře měli. A milý pane, vědětiť dávám, že o ty věci, o kteréž ste
mluvili s mým pánem, raë védéti, žeť mi velmi nesnadně jdú a že jsem o to od
něho velikü tesknost měla a několiko zlých slov od něho slyšela. A nerozumiem
tomu, byť to sám od sebe zjednal, neZ raë védéti, Ze pan Ebrétorfar s velmi velikü
pilností v tom jde, a tuším tomu, nebudeliť jeho zjednánie, žeť nie nebude. Protož
milý pane, prosím TMti, aby ráčil o to s pilností psáti panu Ebrštorfarovi, aťby
toho pilen byl i všeho jiného, cožtě mně potřebie; nebo nebudeliť toho, rač jistě
védéti, Ze& pohféchu dobfe nebude. A tak tu naději mám, coží mohu rozuměti, žeť
pohřéchu zle má věc s ním bude. Protož věřímť, milf pane, Ze mi za zle mieti ne-
budeš, žeť já toto všecko tak TMti píši, nebť to z veliké viery činím. Také nemohuť
tomu nižádným kusem rozuměti, byť mě chtěl na Štajrek odpustiti, a jizt pak po-
jedu k své mateři. A kdyżf mi se pak viece přihodí, tehdyť za tebú posla hned
pošli. A Šermaryn tě vzkázala veliká modlitbu. Datum u Viedni.
Perchta z Rozmberka.
Douška k tomu: Milý pane, prosím tebe, rat se k tomu pritiniti, at na Steyrek
přijedu, což muoZ nsjspies, nebot jsem pohféchu to zvédéla, jeZtot se nehodí po
žádném vzkázati ani psáti, nebtě ta věc, ježtoť již nemuož horšé býti. A bych to
byla zvěděla za tebe, byla bych za to veliká věc dala. A věz pohřéchu, žeť snad
o mé hrdlo platí. A pro Bu neme&kajte tiem. A dálif mi milf Buoh s tebü shledati,
jestližeť toho dočkám ve zdraví, poviemť ty věci, ježto se jim podivíš.
