Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1449 a 1450. 245
10.
1449, m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Panny Perchtiny píší žertovně Janovi z Rožemberka,
toužíce po něm, a jak si času ukracují. (L. r.)
Uroz. p. Janu (?) Žaludovi buď ..... náš ty nejmilejší dd.
Modlitbu svú vzkazujem vždy poddani. Ródybychme slyšely, by se TMt dobře
měl, žet my se děkujíc Bohu dobře mame, že po TMti velmi túžíme, milý pane. [Jest]
mi toho velmi Żel, żet s TMtf sama nemohu mluviti, Zet mi se zdá, Że dobie
sto let, jakž sem TMti neviděla, a syna mého dobre już tisíc let, jak jsem ho ne-
viděla. Ač vás nevídám, protoť vás nezapomínám, také neraéte mne zapomenáüti
pro mü krätkü vieru, to sem pro vydánie. Také TMti věděti dávám, Zet sem se zde
málo polepšila i se paní, že juž v kostky hráme, že sme se nic lepšieho od Němcóv
nenuéili [sic]. À milÿ pane, aby pověděl ode mne synu mému modlitbu, a prosímť,
aby na mého syna laskav byl, žeť zde nic neblázním, jedinét se na TMt chovám,
kdezt se TMtí shledám, žeť dosti [bláz]novstvie dám. Já Machna Koník modlitbu svń
vzkazuji, pane mój mily. Dán na Niklspurgu v nedéli oc.
Panna z Siermarka a panna Machna.
11.
1449 m. Novb. Decmb. v Mikulově. — Perchta otci svému Oldřichovi, že velice po něm touží
a aby jí nezapomínal. (L. r.)
Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu otci mému milému buď dán.
Modlitbu svú vzkazuji, urozený pane milý! a s pravú vierú bych ráda slyšela,
by se TMt dobře měl; a jáť se také děkujíc pánu Bohu dobre mám, jedné žeť po
VMti nemohu odtúžiti a velmi žádám srdečně TMti viděti; nebo bych sama TMt
nejradši ohledala, kterak se TMt má. A když to nemuož býti, ale tedť jsem k VMti
proto posla poslala, abych zvěděla, kterak se VMt má. A milý pane, prosím TMti,
aby mne ráčil nezapomínati a ráčil na mne laskav býti, nebo bych toho nikudy nerada na
TMti ztratila, než vždy bych ráda tak činila vešem, jakož by se TMti líbilo. A s tiem
TMt milému Bohu porütém. D. Nyksspurg. Perchta z Rozmberka.
12.
1450, 11. Jan, v Mikulové, — Perchta otci svému Oldřichovi, litujíc, že se s ním nemohla
setkati ve Vidni. (L. r.)
Ur. p. p. Oldřichovi z R. p. otci mému milému b. d.
Modlitbu svû vzkazuji, uroz. pane milý. A s pravú vierú ráda sem uslyšela,
že sej TMt ve zdraví od královy Mti vrátil, a tak jakož mi TMt píše, že jest byl
TMt na tom ostal, Ze sem měla k TMti tu do Viedné přijetí, a já sem se [k] tomu
