Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
А. УМ. Dopisy p. Alÿe Holického ze Sternberka r. 1446. 23
pro jiné příčiny, jimžby mohl prawě srozuměti, kdyžbych měl a mohl o to s tebü
osobné prieteli mily mluwiti. ProtoZ milý pane, dobréby mné sé zdálo, aby wy-
dáním takowych listów zwlástnich mohlo byti protieZeno a změněno i ponecháno
až do sněmu. Neb nepochybuji, coZ zespolka a z jedné wuole uéinime, Ze tiem
wiece swého i obecného dobrého a poctiwého zjedname i najdeme, powaiiece
toho #) .. . . . . bylo uëiniti neb nechati, nezli .. . . . to bèhem .. .. . Také
mily pane a ptieteli, welmit dèkuji z toho, co mi pises o Jencowi z Petrspurka.
I wedéti dáwám, mily prieteli, Zet mi sé jest i synu mému a služebníkóm našim
od nèho piewelikà kfiwda stala w prawćm zapsaném krestianském priméri, za jeho
cti a wera; Ze jaw jakćhos lotra, kterćhoż su u ntho stawili pro zlodejstwo, a jsa
se mnü we zlé wuoli, i nawedl jej na to sliby swymi i piiprawil k tomu mučením,
aby takowć Iżiwć weci na mó i na syna móho i na nase slużebniky prawil. I obe-
slal k tomu města, a kohož mu sě jest zdálo, ježto jest měl z práwa p. Zajiece a
Jakůbka obeslati, anebo jim jej wydati, jakožto oprawcem našim; a tudyby byla
prawda i kriwda shledána. A tak po mučení toho lotra sepsal, což mu sě zdálo,
i zawolal k tomu města některá, i četl jim to a toho Jotra otizal, znali sè k tomu:
a on jsa naweden a za to maje, že jemu lo zdrží, což sú jemu Jenec a úřednici
slíbili, i seznal sč k tomu ke wšemu před městy, co sů s listu napsawše četli.
A w tom, kdyż jej wedli na poprawu, a dobří a můdří lidé jej pamatowali, jimżto
sé to widélo nepodobné ku prawdé, i poéal odwoláwati. A tu ihned úředníci
okiikli mistra, aby nemeskal a pospiesil, nedadüce do konce odwolati, aniZ jiZ mohl
pro bolest. Než někteří služebníci moji toho sů sě již uptali na některých z měst,
ježto sů při tom stali, że jest ten lotr řekl: »probóh, pomněte sč, a wy nekum-
Stujete (sic); wsak ste mi slibili hrdli a bezZiwotie neéiniti, jedno oéi wylüpiti, a
protot sem jà mluwil, co a jakZ ste mi kazali a mé nawedli.« Protoż mily piie-
teli, prawillit jest to Jenec jinak pred tebü, (nechci réci, jakoby na to slušelo),
smyslenyt jest sobé k hanbé klam prawil, jakoZ sé pak dáli buoh časem swym
tobě i wàie zemé neutají; toto mily prieteli wéda, Zet jiZ toho neprawi, ale za tot
sem jà prijieti nechtél. A prosímt, slysalliby o tom které pane řeči, žeby komu
psal anebo mluwil Jenec, daj mi to wédéti; wiemt Ze toho zjewné psáti ani mlu-
witi nesmie, neZ kradmo. A nepochybujit ja mily pane a prieteli, Ze ty toho na
mé ani na syna mého neuwéiii, ale odmlüwati ráéi$, jakożbych ji prieteli mily
též učinil, ktozby tobé a synóm twym kfriwé a bez winy na čest sáhl. Neb to
mily buch wie, żet ji ani syn mój ani sluZebnici nasi o takowém neslušném běhu
skutkem ani radi nic newieme, Datum fer. V ante Magdalenae.
Ales ze Sternberka.
*) Chyby ty z porušeného již originálu pocházejí.
