Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
104 А. II. Psanj pana Wiléma z Pernštečna r. 1520.
41.
P. Wáclawowi Litowskému: podáwá se k dorozuménj o to, co stjného byl o něm
mluwil we pijciné geho zéètj s p. Smitickÿm.
W Pardubicjch, 19 Mai.
Pane Wáclawe, priteli müj mily! Tohotoë psaní nečiním z jiné příčiny,
nežli z té, žebych nechtěl u žádného, ani u tebe, za wrtkého a nestálého ćloweka
držán býti, a zwláště aby to po mé smrti kdo mohl w prawdě o mně mluwiti;
neb sem jím nebyl, a nejsem, a nebudu bohdá.
Widěl jsem ceduli, kterauž píšeš panu Hanušowi Kafunkowi, a tato slowa
jsau w ni:
»W posledním wašem psaní psali ste mi, žeby pán wáš JM' byl w Prostě-
»jowě, jestližebych ku pánu přijetí chtěl, a kterak by mne pan wsim dobrym při-
»pominal. Můj milý pane a příteli! newim čím mne pán ráčí před wámi připo-
»minati. Než to wám oznamuji, že mi jest nyni prawil jeden můj: dobrý přítel,
»že jest to slysel od pána w Prostéjowe, kterak jest mne za kriwého kladl prot
»tomu zrádci Smirickému, a uptímo mne odsuzowal, że jemu musim naprawowali.
»A ráčil jest pán o mé pri dáwati tu zpráwu, ježto já toho wšeho jiné a dosta-
»tečné důwody mám; a pán bůhť mne bohdá takowé náprawy zachowá, podlé mé
»sprawedlnosti, kterauž mi pán winšuje. Protoż poważte toho, toli jest dobrá zá-
»plata za mé služby, kteréž sem pánu wždycky rád činil! a jist sem tím, Ze sem
»pánu k tomu tajně ani zjewně nedal žádné příčiny, aby mne pán na něčí lziwau
»zpráwu před lidmi oskliwiti a odsuzowati mel.«
By tak bylo, nebylo by ani rozumné, ani sprawedliwé, abych já o či po-
ctiwost saud swau osobau činiti měl. K tomuto se znám, co sem mluwil pied
panem Janem Kunau w Prostějowě, a to těmito slowy: »Pán bůh zná, žebych panu
Wáclawowi přál wšeho dobrého, jako kdo: ale welmi swau wéc zle wede a ne-
rozumně s takowými haněními, kteráž jemu nejsau nic užitečná, s tím pánem Smi-
řickým, toliko zrádcí mu wšudy dáwá, a wšudy rozpisuje. A tento se wždy k prá-
wu podáwá, pan Smiřický, ač jej také zase haní, ježtoby bez toho hanění mohl
swau wéc k konci jináč wésti: priselliby nah odsudek, jemu to naprawowati, ne-
přálbych mu toho. K tomu jakéhosi chlapa mají w wězení, kterýž naň wyznáwá,
žeby jej zjednal, aby pana Smirického zamordowal — tak sem já o tom něco po-
dobného slyšel — a żeby on k tomu obsilan byl, aby stál, a že je nestál. Jestli
tak, neni dobra pre.«
A mluwil sem proto, atby powédél. Pak zdà mi se, Ze sem tu nic ne-
zhfesil; neZ mohut réci w prawdé, jak prwé tak i nyni, zléhotbych neprál. Pak
chceśli to ode mne prijiti, wüle twà w tom dobrá jest: pakli nechceš, tobě já