Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
92 A. II. Psanj pana Wilima z Pernsteina r. 1590.
králowských, kteréž ty máš pod swau zpráwau. Pak tak mne zprawuji, že toho
prosté nemohau miti, aby ta wěc srownána byla, a Ze jest i přestáno, kdoby toho
měl ohledowati, a že to prostě na tobě schází. I milý pane Strachoto! já tebe
prosím, aby ta wěc hned bez prodléwání ku konci šla a ohledána byla; neb
w prawdě žebych tebe sobě rád zachowal. Znáš sám že to tobě sprawedliwě při-
sluší, lidí králowských neopauštěti, a od nich také zase sprawedliwé činiti; i znám
to sám, Ze tak činíš. | Jakož některá wěc byla před tebau zašla, a protos tu wéc
k konci přiwedl, a dobře a sprawedliwěs učinil. Pak znáš sám, nemohllibych ja
od tebe o tu wéc konce miti, čeho sem swým lidem powinowat. Neb lidé mi
zmordowáni, a k tomu se škoda některým stala. To znaje, prosim, at jest o to
konec. Nebť ti lidé také přátely mají, kteříž jsau zmordowáni, i ti také, kterýmž
se škoda stala. A já bych nerad widěl, aby z takowé wěci mělo co jiného zrůsti.
Pakliby ta wěc hned ku konci nešla, a měla odkládána býti, již by to bylo pánu
bohu i lidem wčdomo, žeby ta wčc mnau nešla; a přišloliby co z toho jiného,
ma by wina nebyla. Ale prosím, ať toho není. Neb jistě ta wéc nikoli trpeliwa
mné není. Pakliby to tebau scházelo, rozumělbych tomu tak, že se na innè i na
mých lidech swé wüle hledä. Newědělbych tomu co učiniti; ačbych radší: s kaz-
dym sausedstwi to zachowal, kteréz jest sprawedliwe: ale kdožby pak toho na mně
jináče hledal, to by má wina nebyla. Odpowéd mi dej Datum na Pardubicich
w bílau sobotu. 1520. (Nr. 23.)
28.
Panu Janowi z Pernšteina, synu páně: o spletejeh w zemi, a p. Wogtécha, syna páně,
též p. kancléřowu w nich se chowánj; též o kaupi statku od p. Rosemberka,
mistra Strakonického.
W” Pardubicjch, 1 Apr.
Jene, synu mily! O tohoto pána Strakonického já wždy nerozumím žá-
dného konce. Než což se sněmu toho w Rakownice dotÿèe, newímt nic jiného
psáti. Způsob bratra twého ode mnes slyšel; rozum můj w něj nemůž, a we
mne jeho.
Méně se diwim páně kancléřowu obsílání, než jeho toho na se brání, kte-
róż by mu se slušelo z mnohých příčin welmi wystéfhatii Jà se bojím, kdež se
jemu zdá, že swau poctiwost obmysli, dejž pán bůh, aby tak bylo; — ale zlatník
s šewcem dlauho swého řemesla nesrownají. Toho já již pritom necháwám; nez
za jeho rozumem já nepůjdu w této wéci.
Ze jest žena twá slehla, a pán bůh jí pomohl, wěrně jí toho preji rad.
