354
354
View options
Show:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
10
w kościele kazania do ludu w języku czeskim, a spory rękopisu tych
kazań znajduje się w Dzikowie w bibliotece lr. Tarnowskich." (Jir.
Ruk. I. 179.) Tato kázání vydána byla od WI. Wistockého
v Krakové r. 1875, v 8°, s titulem: Kazania niedzielnei$wia-
teczne w języku łacińskim i czeskim z początku XVgo
wieku, podlug kodeksu biblijoteky w Dziekowie. O tomto
vydánt v. referaty v CCM. 1875 od J. Jırzera (442—443) a v Cas.
kat. duch. 1876 od VÁCLAVA SruLon. Rukopis obsahuje feti nedólni
latinské (187) a sváteční promluvy české (88 českých kázání).
Dle Wislockého byl skladatel českých kázání Moravan, který žil
před početím zmatků husitských, a sepsal je bezpochyby buď r. 1390
nebo 1401. Podle prvotního rukopisu autorova učiněn byl roku 1420
přepis rukopisu od dvou písařů, kteří přepisovali zároveň. Stalo se
toněkde na Moravě. Nasvědčuje tomu na př. dialektické c ve slovech :
celo m. tělo, zavítaci, varovaci se a p. Z některých pozdějších pří-
pisků v přepise vychází na jevo, že se přepis později dostal do
Uher, načež na konci [6. nebo na začátku 17. století zavezen byl
do Polska, kde zůstal až na naše časy. Jsou to, jak připomenuto,
kázání sváteční, v nichž skladatel rozjímá o životě a ctno-
stech svatých, též o „svatých dědicích českých“. Výklad
děje se způsobem prostým, jak se hodil lidu obecnému,
při tom jest však nad míru ušlechtilý. V rukopise jest též píseň
o sv. Duchu, otišt. v Čas. kat. duch. 1876 v referaté Stulcové. —
Hnutí náboženské v Čechách, jehož hlavní zástupci
za doby Karlovy byli Waldhauser a Milíč, rostlo a ší-
řilo se. Horliví kazatelé viděli, že duchovenstvo opustilo cesty,
po nichž kráčeti mělo za nejjasnějším příkladem Kristovým, a proto
nepřestávali volati, aby lid následoval Krista, aby se
vrátil k pravému, křesťansky mravnému životu. Mezi kazateli vynikali -
Matej 2 Janova a jeho stoupenci, kteří šli cestami, naznače-
nymi Waldhauserem a Milíčem, ale nebyli s to, aby odolali
staré moci církevní. Bylo třeba popudu z ciziny učením Wiclifovým.
V této přechodní době povstal muž, který nadšen jsa „ohňo-
vými slovy“ kázání Milíčových, praktickou svou moralkou
snažil se o „ušlechtění a prohloubení skutečného života
ve smyslu čistého, skutkem vyznávaného křesťanství“.
Byl to Tóma ze Štítného, který stal se učitelem nejprve svých dítek,
potom svého národa. Již v Knizkdch šesterých, jejichž duševním otcem
byl Milíč, horlí proti mravní zkáze tehdejších klášterúv, doporoučí
často přijímati tělo Páně a svobodně mluví o všem, co za dobré
Download XML • Download text
• Manuscript line view • Facsimile
