Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
118
i hned rozhřešíme, když oni jedno ráčí, hned: ‚Misereatur tibi
Deus, vr, vr, vr“, — a lidé na to zpolehná!* (3119).
Velebnd svoátost.
Nejnadšenějšímu kultu těšila se v Čechách
večeře Páně. Potvrzuje to též Rokycana na shromáždění c(ír-
kevním v Basileji ve své řeči, kterou tam proslovil dne 6. března
1433, a v níž vylicoval velikou horlivost lidu českého v přijímání ve-
tele Páně a velikou uctivost k tělu a krvi Kristově; kterak prý
v Praze každou neděli několik tisíc lidí přichází k zpovědi a ku
přijímání, ovšem s velikou prací duchovních, kteří prý se nemohou
ani najísti atd. (Tomek, Děj. Praby IV. str. 560.) S touto nad-
šenou řečí nesrovnávají se ovšem mnohé výtky, které
E. činí českému lidu v postille, že prý nerad a s nelibostí,
často i nehodně přijímá, ano i že mnozí nevěří, že jest ve svátoti
oltářní pravé tělo a pravá krev Kristova. Vysvětliti dá se asi tato
neshoda tím, že R. vida některé liknavce a vlažné kře-
stany, bojí se nákazy do té míry, že naříká nad vše-
obecným úpadkem, aby pohnul všecky své posluchače k svreho-
vané úctě k večeři Páně, a že ve své náboženské horlivosti,
která často způsobila u něho vítězství vášnivé letory nad rozumem,
vidí všude a ve všem jen zlo, hřích a záhubu. Fokycana
rád generalisuje, z hříchů jednotlivců činí často hříchy
většiny neb dokoncei veškerého lidu. Na řeč jeho v Basileji
musíme pak pohlížeti jako na řeč diplomata, který chce zjednati
průchod žádostem Čechů za přijímání pod obojí způsobou.
R. uvažuje o přípravě lidu k večeři Páně: „A milý
Bože, co toho tento lid slejchá, kterak se má připravovati k tomu
drahému tělu, a nic není znamenati žádného polepšení...“ (27;
pod. 270). Mnozí „pro tělesné potřeby zmeškávají
tento oběd“ (351%, mnozí nic nedbají a neváží si
těla a krve Páně, ačkoli „kněží chválí, volají, úpějí, prosí,
modlí se, szovau k tomu stolu, totiž drabému pokrmu a nápoji“ (134*),
a přistoupili ke stolu Páně, přijímají často nehodně jsouce plní
hříchův: „Vy když knězi pošepcete, nu, hned k tělu Božímu! A včěrují,
přikázání Boží přestupují, přísahají, bohdákají, jeden druhého okla-
mává, kdež muož, utrhne, udře, přesáhne, vylže, dobude, jakž muož,
jediné aby měl. A běda, běda, nastojte! Ba, mläta v hrdlo vezmi
a nech těla Božího, lépeť bude!“ (128°). „Budau baby plískavé, ne-
šlechetné, mluvíc smilně, neřádně, muži lajce zlf, hanební, ant bídnfk
