Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
101
B. kárá jmenovitě baby přítomné při svatbách,
při nichž „baby, drchte staré, oplzle mluví. A há, nečisté bídnice, ne-
šlechetné, ješto jiné lidi k smilstvu popauzejí l“ (51°). „Vy, baby, na rado-
vánkách, na svatbách! Co vy tu řečí oplzlých, zatrhavých vyplískáte !
Pomniž inne, babo, zet Buoh na tè dopustí, že ončmíš na smrti v tvú
najpilnější potřebu! . . .“ (52%).
ManZelstoí samo nebývá posvěceno čistou láskou.
Stává se, že mnozí lidé pohlavním obcováním „se zkazí,
dříve než vstoupí v manželství“:
»Vizme, co dí ... čtení svaté: ‚A byla Anna, prorokyně, .
a ta byla . . . żiva s mużem svým sedm let od panenství svého.“
Nebyla, jako tyto nynější mnohé panny a panici oplzlé, ješto se ne-
jedni zkazí prvé než stavu manželského dojdau. A panici též. Ne
brzof se nalezne, aby se zachovali . . .* (40%).
Tedy hříšní a nečistí lidé vstupují často vstav
manželský:
s + + bude lotr, rufian, a ona, neřádná lotryně, nevěstka, a prý
„Kněže, oddaj nás! Chcemeť v svaté manżelstvo vstaupiti!' I plete se
mezi svatć manżely ten neślechetny lotr, ješto bude vyhnán a vyprán
jako onen, ješto se pletl na svadbu nemaje raucha svadebního.“ (21°).
„A toto přijde lotr, rufian neřádný : ,A, a, milý kněže, chceme v svaté
manZelstvo vstaupiti!‘; a ona, lotryné, nevéstka: , A, svaté manZelstvo !'
Oh, ba fci: ,V svobodu hfíchuov a v rufianstvo l“ (51%),
Manželské lože nesdílí se jen pro plod, ale na
mnoze jen z chlípných žádostí. K otázce Rokycanově: „Nu,
vy, manželé, tak-li vy v ten stav vstupujete, jako Buoh chce, aby to
bylo pro chválu Boží, pro plod, ale ne pro chlípuost a tělesné žá-
dosti?" (21" — nalezneme odpověď v těchto dokladech: „.... tak
jest ustaveno, do třetího dne najméně aby sebe byli prázdni pro po-
ctivost svátosti manželské. A toto i hned, lečby u dvorův nebylo,
ano! Tuť je večer oddadí a i hned spolu spát vedau“. (519). „Bývá to,
že říkají: ‚Ва, mily knóże, naramnót jest na mě můj muž laskav,
máť ke mně velikau lásku !' Oh, říkám, a jest tak, že není láska, ale
hovadná milost chlípná, zlá, ale ne láska! .. . A z té milosti hovadné
najednau se pojímajf, aby svau vuoli naplnili; ješto kdožkoli požívají
sebe, když chtí a kolikrátžkoli chtí a nezdržují se a dadí télu vuoli,
běda jim! Jinak nemají sebe manželé požívati, jedno pro plod. ..“
(54^; pod. 68*. „Svatý Augustin praví, že méně by hřešil ne-
jednau dotkna se nevěstky než své manželky neřádně. Ač von proto
nedí, by hřích nebyl z nevěstky, ale méně vážen jest, protože jest
