354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

66

se i k lidem dospělým, kteří mají se snažiti, aby se mravně obrodili, aby mohli vejíti do království nebeského. (162°—b,) Kněží prý klamou svět křtem „oslavujíce jej v dítěti nemluvném znameními posvátnými, křižmem, svěcenů solí, blátem, pěním modliteb a pravíce, že je křtí u víře církve svaté a u víře kmotruov opilých, a že po jich křtu dítě přijímá Ducha svatého; i dadí je s Duchem svatým otci a matefi . . (168%. „Nevim nynie, nalez-li by jich deset zde v zemi, by oni chtěli se křtíti v bolestech Kristových a nositi je na sobé s pohanéním světa: radější oni budú lháti světu skrze křest, svatá znamení velebíce nad těmi nemluvnými, rozprávějíce starým hřiešníkóm, že jich děti křtí u vieře cierkve svaté a u vieře Trojice svaté, aby jisti byli, že jsú jim dobře křtili děti; ale lží, tak mluvice...* (164).

Postillu Chelčického můžeme nazvati nejlepší postillou naší litera- tury. Zasluhuje toho uznání z několika příčin: analytický způsob výkladů jest důkladný, svědomitý; rozdělení přesné, logické;jřečjestryzí,nezkalenáscholastickouučeností; mnohé myšlenky jsou původní, z rozumu člověka samostatně myslícího; k těmto přednostem druží se veliká cena kulturně historická: v postille Chelčického máme obraz tehdejší doby; konečně poznáváme z ní též nauku Chelčického, kterou bratří čeští přijali za své učení. Postilla Chelčického jest základem pro jiné jeho spisy, neboť, jak praví Goll, celá řada spisů jiných jest obsažena již v Postille jako v zárodku. (ČČM. 1881, str. 14., článek Gollův: Petr Chelčický a spisy jeho.) —

Příkladu Husova a Jakoubkova následoval M. Jan Roky- cana, muž vynikající v dějinách českých, jenž usiloval o obrození života duchovního v Čechách a o nápravu mravů v hlavě i v ńdech. Rokycana zachoval „čistou tradici husitskou... Jako kazatelé betlémští, tak-i Rokycana myslil, že dlužno především očistiti duše a přivésti věřící opět k opravdovému plnění přikázání Spa- sitelových. Když vystoupil na kazatelnu svou v Týně, po- výšen jsa nesmiřitelným záštím naň se sápajícím, ctěn pro čistotu mravů svých, téměř mučedník od doby zkoušky mužně přestálé, lid tlačil se kolem něho a v kázáních jeho nalézal opět trochu bývalého nadšení svého. Mělť některé vlastnosti velikého kazatele prostonárodního, vroucí přesvěd- čení přecházející na posluchače, sílu přemáhající pochybování, často drsnou svobodu myšlenky a výrazu. Obracel se klidu,