354

This is where the footnotes go.

View options

Show: Formatting <lb> Images

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

298

modly, kterýmž se prvé klanéli, do vody házeli a topili, jakoby své předešlé bohy usmrcovali“), ve II. díle na př. poučení o vánocích (IL 16—18) (o zvycích, o koledé a j.), o Novém roce, o sv. Třech králích, atd.

Výklady jsou suchopárné, sloh jest mdlý, jedno- tvárný, beze vší živosti, obsah nudný. Polemikám a na- rážkám se spisovatel vyhýbá.

Jan Medlin vydal ještě r. 1828 „Duchovní vejklady na epištoly a evangelia nedělní a sváteční celého roku.“ (Toho času byl Medlín kanovníkem u sv. Víta.) Vyšly ve 4 dílech v 8° (un. 54 E 243. ve 2 sv.) Jungmann je pokládá za 3. a 4. díl postilly (498). Jak z před- mluvy vysvítá, jsou určeny pro kněžstvo za pomůcku při kázání a pro hospodáře k domácí pobožnosti.

Výklady tyto jsou lepší než výklady obsažené v postille; sloh jest v nich poněkud živější.

O homiletické literatuře století 19. ponecháme úsudek du- chovním pozorovatelům samým. Tito na mnoze nevyslovují se o ní příz- nivě. Podává prý se multa,alene multum. „Buďto jest obsah samé moralisování, aneb je zde věrověda vyložena bez ladu a skladu a nu- zota se kryje blesknými a vysokými fantasiemi v příkladech, podo- benstvích atd., aneb konečně hříchy a poklésky se kárají tak, že i drastických dojmů snadno se domakati. Než pořídku nalézáme pokrmu záživného a sílícího...“ (Č. kat. duch. 1861, Afo- rismy o úřadě kazatelském v dobách nynějších, od Jos. Hausmanna, str. 241.) P. Ant. Skočdopole uvažuje v článku „Význam a úloha posvátného řečnictví v bohoslužbě katolické“ (v Č. kat. duch. 1862 str. 29 a sl.) o rozdílu homilií v prvních dobách církve, v prvních šesti stoletích, od výkladův pozdějších, zvláště století 17., 18. a do- brého dílu stol. 19. Ony staré homilie prý „tak živě se dotýkají nej- jasnějších stránek a záhybů lidského srdce, až nelze, aby se poslu- chbači nezdálo, více že mluví sám nežli že koho mluvícího poslouchá,“ kdežto pozdější časové, též dobrý díl 19. stol. „podávají nám kazatelských plodů z větší části nezáživných, a nejen nikterak nepoutajících k sobě, ale raděj jakousi podivnou a nesnadno naznačitelnou nechuť vzbuzujících. Odkud jinud by se dal úkaz tento vysvétliti, ne-li odtud, že doby vzniku a vzrostu církve byly doby posvátné, naskrze proniknuté skalopevnou vírou a horoucí láskou, doby vzájemného na nejvýš čilého života lidí s Bohem a Boha s lidmi... ?“ (str. 84) Rozdíl kazatelských děl starších od děl