Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
z roku 1608, 18. červenec —30. září. 215
617. Janu Petrovi Orchimu v příčině zásilky slíbených peněz; projevuje úplnou spo-
kojenost se zakoupenými a zaslanými mu věcmi. — Na Rosicích 13. září 1603. Konc. vlašský
v knih. Blud. 3881 f. 67 č. 31.
618. Marku Antoniovi Lombardovi oznamuje, že vyplaceno mu bylo 5000 skudů; ozna-
muje o věcech válečných a prosí, poněvadž nějakému Francouzovi, pánu de la Valtemes z Lyona,
zapůjčil na Moravě tisíc tolarů, aby pozeptal se na jeho osobu. — Na Rosicích 22. září 1603.
Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 67 č. 32.
619. Bezovi: edikty a nařízeními císařskými způsobena rána církvím (bratrským)
v Čechách, někde úplně zrušeno veřejné konání náboženství a obmezeny sbory; na Moravě
však nepocítili žádné změny. — Na Rosicích 22. září 1603. Konc. franc. v knih. Blud.
VI— 3881 f. 68 č. 33.
620. Jeronymu Bonacinovi, że mu vyplaceno bude 3000 tolarů jménem Zerotínovym;
oznamuje, komu mají býti odevzdány; prosí, aby mu objednal tucet nosítek či křesel z černého
hedbáví s třásněmi a s černým kováním oc. — Na Rosicich 27. září 1603. Koncept vlašský
v knih. Blud. 3881 f. 68 č. 34.
621.
Václavovi Budoveovi: lituje, že pro odročení soudu zemského na prosinec s ním, jak byl doufal,
se neshledá. Dává mu věděti, že byl na Košmberce při pohřbu paní Slavatové, že dostal od
Amanda Polana znění nové přísežní formule anglické namířené proti katolíküm. Zpravuje ho
o sbírání vojska v Uhřích. — Na Rosicích 30. září 1603.
(Vencislao Budovicio.) Quamvis alioquin non valde lugeam, quod dilatis nuper
in Decembrem iudieiis et profectione in Bohemiam, quam tum apparabam, inhibita
pauxillum quietis pridem desideratae nactus sum, tamen quod privatus alloquiis tuis
et aspectu, quem apprime expetebam, spe simul deciderim tui totis his tribus men-
sibus fruendi, id vero nonnihil institutum hoc, cetera exoptatissimum, molestum mihi
reddit. Sed sublevandus est animus et minuendum absentis taedium epistola, cuius
beneficio si non onmia, pleraque tamen consequor, quae coram in nos conferre mutuo
potuissemus. lucipiam autem a quotidianis verbis, ut praecluso ad sermones aditu
litterae imitatione quadam eos effingant. Qui ergo vales, mi Dudovici? Ecquid adhuc
ruri? Itane ad rem familiarem intentus, ut reipublicae oblitus sis, an vero in otio
negotium quaeris et Scipionis instar nunquam minus otiosus, quam cum otiosus vis
videri? Quomodo coniunx habet, lectissima ct praestantissima femina, quo solatio
filii, eximiae exspeetationis adolescentis, desiderium lenit? Quam fortunatum bene
vobis cum illo in Germaniam fuit iter? Quomodo ille se ab ore tuo, à quo pendere
consueverat, ab amplexibus matris, qui erga unigenos teneriores esse solent, abstrahi
passus est? Attolo me paulisper et porro quaero, adhuene tu mihi commilito et
adversitatum socius, adhucne uterque Bohemis fabula, hostibus ludus, spectaculum
exteris, amicis luctus, adhucne tibi eadem dextra carcer, quae me captum detinet?
Quae praeterea spes, qui metus, quae exspectatio, quae vel perieula vel commoda,
