Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
175
jest přijetí k slovu Božímu, a nepotřebí ho opětovati. K svě-
domi pak dobrému bez staršího kraje kněz žádný sám pfijí-
mati nemá, leč v nouzi, v nemoci neb něčeho, aneb když mu
starší poručil.
Leta Páně 1554.
Stalo se sjití Bratří starších z Cech a z Moravy do Bole-
slavě Mladé.
O nejednomyslnosti byla liby v čem mezi námi, a jak by
to napraveno bylo?
Kdež nejprv usouzení otců a předků našich v Pánu sobě
jsme přečtli;, na čemž společné naše züstäni, a pri čem pravá
jednomyslnost jakož v učení tak i svátostmi pfisluhováni byti
má mezi námi, k čemuž abychom stáli skutečně napomenuli
sme se, A seznal-li by kdo z nás jakou nejednomyslnost
strany učení a smyslu při svátostech, buď mezi námi staršími
neb jinými služebníky v Jednotě, v tom aby věrnost Bohu
v Jednotě zachoval, a byla-liby zjevná zjevně, a pakli tajná tajně
starším oznámil, a to k nápravě aby přivedeno býti mohlo.
e pak se některým zdálo, jakoby v zprávě a řízení
Jednoty od starších, jako obsílání k synodu, a časem toliko ně-
kterých starších, a tu o některých věcech jednání a zavírání
z nuzných a náhlých potřeb atd. nejednomyslnost byla, o to
sme se pěkně vyslechli a snesli, toho se vespolek zpravili, a co
předně starším i každé potom osobě v radě oblášť i pospolu
povinného by bylo, na usouzení o tom předků našich sme
přestali, a že se tak chovati budeme všickní na svých místech
připověděli sme.
Item. Co se kázání v zbořích a ne jedněch při tom pro-
měn dotýče, ač o tom žádné neproměnné vyměření býti ne-
může; však zůstáno na tom, aby bez opouštění čtení přilože-
ných (pokudž nejdál trefovati se mohou) přece pořádek víry
obecné křesťanské, zřízeného spasení od nás kázán a v lid uvo-
zován byl: a písma svatá k tomu sloužící prorocká, evange-
listská i apoštolská, aby pilně v zbořích čtena byla.
O nápravu mluveno.
A jakož předešlého roku z usouzení společného napome-
nutí k napravení předešlých výstupků a nedostatků v Jednotě
všechněm zprávcům Jednoty s čeládkami, i zborim odesláno
a již ne jednou čteno bylo, bylo to mezi námi přítomně rozjí-
máno, coby z toho dobrého šlo, a byl-liby jaký toho užitek
při nás zprávcích i lidu čili škoda. I našlo se, že žádné škody
z toho napomenutí není v Jednotě, uznáno a nenachází se mezi
