Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
104
písma prorocká o Pánu Kristu a vysoce je slyšeli, příští jeho
u veliké slávě čekali. A když mezi své vlastní přišel, svoji
jsou jeho nepřijali. A svět skrze něj učiněn, a svět ho nepo-
znal; neb obcováním nalezen jako člověk.
Opět, když písmo jest o ctnostech a o opravení u vnitř.
ních mocech duše, jenž jsou: rozum, paměť a vůle, 1 slyší to
o skutcích, jenž se konají s nemocí pro rozličné překážky
těla, světa a ďábla, ješto dí apoštol: Chtíti mi příleží, ale
dokonati nenalézám. Opět někdo mní, že povinen jest miti
darův k službě jiných, což sotva tři neb čtyři mají, jako by
chtěl míti, co jest měl Mojžiš nebo Aron, nebo Jozue, maje
věděti, že jednomu každému dávaná bývá milost podle míry
obdarování.
Kdož umí dary Boží v blížních vážiti, kteréž sám má,
těch užitečně požive, a kterých nemá k své nebo jiných po-
třebě, těch od Boha nebo skrze jiné nabude.
A při komž toho není, by co dobrého měl, v tom rüsti
nebude a v zámutcích mnohých a v nebezpečenstvích časy trá-
viti bude.
Také vysoké smýšlení lásku bratrského milování boří,
-pohrdání nemocnými oudy uvodí, pochybování mnohá činí,
různice a roty vzdělává, v naději se nedá radovati, neb chce
z samých skutkův jich míti. V zarmoucení takoví bývají ne-
trpélivi, neb hořké věci není čím osladčiti. Ovšem na modlit-
bách nedá ustavičnu býti, neb se neumí ustavičně a žádostivě
modliti, aniž jest tak dobrý, aby jej Bůh slyšel. Potřebám
svatých nemůž obcovati, leč málo něco; neb neví komu dáti.
A ti, kteřížby vzali, jedni zlí a druzí nedělní a třetí utratili-
by na ledacos, aneb by snad marná chvála zkazila jemu co by
učinil. A to též podobné učitelům se přihází při učení, že
přestávají neb nechtivě to činí. Proti tomu výborné lékařství
jest pokora a sprostnost každému učiteli a zprávci, i obecnému.
Z sněmu jednoho o pokoře.
Co jest pokora. Pokora jest ctnost ustavující člověka
v nizkosti srdce skrze poznání ponížení jeho, k němuž jest
přišel skrze provinění hřícha. Podle kteréhož poznání snadný
člověk bývá k svým vinám se přiznati, a máli co dobrého,
toho sobě skrze loupež nepřipisuje, ale od Boha to býti zná.
A tak pokorny sám o sobě nízce smyslí a nežádá, aby od ji-
ných o něm výše smýšleno bylo.
A toho dokazuje, když to o svém myšlení nedrží, by bylo
zjevení neb něco velikého. O rozumu, by se zdál z pisma.
