Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
267
vání starších bylo a jest. Naposledy že my v Čechách a
v Moravě dekrétů polských nezbedně nežádáme, ani se na ně
potahujeme. Co se dotýče monument, totiž psaní některých
k Jednotě odjinud, i zase Jednoty k jiným, že to také pro
mnohé příčiny na ten čas býti nemůže. Nebo nic toho spo-
řádaného nikdež není, a po rozdílných místech to leží, shle-
dávati pak toho pracno, nýbrž nemožné, poněvadž nění kdoby
fo přepisoval. Nápotom se odkládá. Z strany spisů bratr-
ských vydání do Polsky na tom zůstáno, že neodpíráme; však
kdyžby oni rejstřík dali toho, což mají, aby to darmo tam
posilàno nebylo. — O mládence Poláky a vychovávání jich
v Cechách neb v Moravě, potom jich zase navrácení zavříno :
že tu zákonem žádným nám svázánu býti se nevidí; než na
svobodné vůli každému z starších i jiných to zůstává, chtěl-
liby a mohl koho přijíti, zvláště těch, jenžby se k škole ho-
dili. — O impressí jest slušně odepříno, a divné nesnadnosti
ukázány, že to býti nemůže. — 2 strany artikule o večeři
Páně odpovědíno, abychom při smyslu v konfessí položeném
zůstali a jeho hájili, — Pfi tom B. Simeon podal traktátů
dvou, jednoho o vstoupení do pekel, druhého o večeři Páně,
žádaje za to, aby od Bratří pilně přečtení byli, a coby se
komu vidělo proti tomu napsati, aby tak učinil. P¥ijati jsou
a povoleno k tomu.*) — 2 strany Helice, žádost jejich podle
*) Zde jsou vloženy dva listy, jichž obsah jest: V zapsaní synodu boleslav-
ského A. D. 1598 in Junio prosil B. Simeon Bratří v radě, aby i to
vloženo bylo, co on mluvil. A na páté straně za těmi slovy: „Přijati
jsou a povoleno k tomu“ aby takto bylo napsáno:
A podávaje knihy své latinské o večeři Páně B. Simeon osvědčoval
se, že smyslu Jednoty vtom artikuli psaním svým hájí, a jej vysvětluje ne-
toliko pro domácí, z velké částky od Jednoty k cizím smysluom se na-
chylující, ale i pro lidi učené, jenž se v Němcích s velkým pohoršením
i nám škodícím vadí. A když pak proti tomu smyslu pravému (jehož
se on v Jednotě, jsa již v ni na dvoře Kristově let 44 z ust otcuov, a
ted za příčinou danou i z spisuov a z dekretuov Jednoty nauëil a býti
smyslem vlastním pisma sv. spruopoval) v té knizce helvetskÿch, jenZ
slove odpověď na kšaft Brenciuov, jsou tři věci protivné: 1. Že chleb jest
znamením těla Páně; 2. že nehodní nepřijímají těla Kristova v svátosti;
3. že posvátní a duchovní užívání jedno a tož jest; protož on nemůže
raditi, aby ta knížka od Bratří měla býti vytištěna a mládeži do rukou
podávaná; rači na to místo domácí knihy s tou jeho aby byly čteny,
když ty tři věci, kalvinského učení a smyslu vlastní jsou konfessi naší
i apologii, jenž jest od Lutera vydána, a z hola svornému smyslu Jednoty
protivné. Odpovédíno na to B. Simeonovi, že také v knihách Jednoty
nalézá se to mluvení, Ze chleb jest znamenaně tělem Páně; ano i
figurně. Načež on odpověď takovou dal: že ku vykládání modum, jak
jest chleb tělem Páně, Jednota z starodávna užívá constanter et sine
omni ambiguitate těch toliko čtyrech slov: posvátně, duchovně totiž ne-
tělesně, mocně a pravě. Vtrušovaliť také někdy někteří mezi Bratřími,
zvlášť mladší a nedozralí, to slovce znamenaně i figurně; ale nesrovnávali
