EN | ES |

Facsimile Lines

946


< Page >

[1]
1502. 131

[2]
indoles extincta est? Ais te vereri, ne subditi iniuriis exasperati in superiores
[3]
consurgant, neque, ut mihi videtur, immerito. Omnium enim tyrannidum pene
[4]
is exitus est. Tanto autem magis id in Germania timendum est, quanto vulgus
[5]
vestrum et ferocius et servitutis impatientius esse putatur. Joannem nostrum
[6]
Sanshamensem decessisse iniquo animo patior. Erat enim mihi Bononiae summa
[7]
benevolentia atque familiaritate coniunctus. Ignoscat Deus immortalis peccatis
[8]
suis et nobis omnibus cum eo portionem in terra viventium conferat. Equus
[9]
tuus caeteraque, de quibus ad me scribis, curae mihi erunt, et quam primum
[10]
per viarum difficultatem fieri poterit, ad te mittentur. Nos hic adventum regium
[11]
quotidie expectamus, is si differetur, Pannoniam mihi proficisci necesse est.
[12]
Vale. Januarii XX.

[13]
johannes Sanshamensis, jehož nedávná smrt v listě se připomíná, byl Jan ze Seins-
[14]
heimu, kanovník Eichstádtsky. V Bononské matrice národa némeckého (Acta nat. germ.)
[15]
zapsán jest ovšem r. 1404, kdy Bohuslav náš v Bononii jiZ nebyl, ale zápisem tímto
[16]
příležitostným není nikterak prokázáno, že by tam nemohl byl býti již mnohem dříve.
[17]
Tento Jan, v matrice zapsaný jako »nobilis vir«, podle domnění našeho jiný jest od slo-
[18]
vutného tenkrát humanisty podobného jména, Jana Wackera (Vigilia) ze Sunsheimu,
[19]
professora v Heidelberku. Zmínka na konci listu o očekávaném příjezdu králově a budoucí
[20]
cestě našeho Bohuslava do Uher jest podkladem jeho vročení. |

[21]
94.
[22]
Bohuslav Bernhardu Adelmannovi.

[23]
(1502) 12. března Vyslovuje obavu, poněvadž tak dlouho žádný list jeho nedochází,
[24]
že adressat stůně. Žádaného koně mu posílá, jakož i listy Paulinovy. Oznamuje, Ze na
[25]
sněmu uzavřena výprava proti Turkům, a vyčítá spojence, mezi nimiž není prý říše -
[26]
mecká, v prospěchu vlastním měla by býti. Dává zprávu, že král po velkonocích odjede
[27]
do Uher, a že sám buď hned s ním aneb brzy po něm pojede ke dvoru. (Luc. 89.)

[28]
Bernhardo Adelmanno s. p. d. Etsi omnia sperare libet, optime Bernharde,
[29]
non possum tamen impraesentia non vehementer angi. Novum enim hoc tuum
[30]
pertinaxque silentium ut minime tibi consuetum, ita mihi admodum molestum
[31]
est. Expectabam abs te magno desiderio Alchoranum, Ottonem Frisingensem
[32]
et plerague eius generis, sed ea spe hactenus frustratus sum: et guoniam stu-
[33]
dium diligentiamque tuam in his, quae ad me pertinent, iampridem expertus
[34]
sum, hoc tempore (ut ingenium humanum ad deteriora suspicanda proclive
[35]
est) valetudini tuae mirum in modum timeo, neque tamen, quo hoc metu
[36]
quamprimum liberer, longas a te frequentesve epistolas exigo, sed satis mibi
[37]
erit, si rem uno verbo absolveris, hoc est si significaveris te valere. De re
[38]
literaria eadem mihi quae prius sententia est, si saltem tibi quoque tantum est
[39]
ad eam curandam otii, quantum antea fuit. Equum, de quo mihi scripsisti,
[40]
tibi tandem mitto donoque et precor. ut boni consulas, mitto et epistolas
[41]
Paulini Antoniique, quo in eo quoque fidem meam liberem. Apud nos bellum
[42]
adversus Turcos omnium ordinum suffragiis decretum est, quod utinam tanto
[43]
animorum ardorc gereretur, ut coeptum est. Socii belli sunt pontifex maximus,
[44]
Galliae Hispaniaeque reges Venetique, neque solum annuum auri pondus

[45]
9*


Text viewFacsimile